Rybí legendy Jakuba Vágnera

Mahsír obří

Tor putitora
Jiné názvy: Veleparma himalájská, Himalájský tarpon

Veleparma se vyskytuje na území jihovýchodní Asie, Nepálu a Pákistánu v oblastech Himalájského pohoří.

Rekordní kusy dosahují délky kolem 2 m a váhy 80 kg. Takto velké exempláře jsou dnes již pravděpodobně ztraceny. Průměrné velikosti všech sladkovodních gigantů zmenšily na polovinu. Rekordní exempláře Mahsíra se dnes pohybují kolem 30 kg. Běžně se chytají ryby ryby velikosti 40 cm a váhy kolem 6 kg. Jakub a jeho indický přítel Vinay putují do rybářsky neprobádaných částí Himalájů a doufají v prekročení magické hranice 40 kg.

Mahsír obývá rychlé a kamenité části toků s hlubokými tůněmi. Stavba jeho těla je dokonalá. Až neúměrně velká tlama, která spolkne vše, co se jí dostane do cesty. Tělo této parmy je „opancéřované“ velkými zlatostříbrnými šupinami, které rybu chrání v kamenném korytě prudkých řek a mohutné ploutve dávají této rybě sílu rozjetého rychlíku. Je to všežravec živící se rybami, planktonem, hmyzem. Při tření plují proti proudu a po něm zase sestupují do nižších částí toku řeky. Tento fakt je pro nás zásadní.

Tarpon je mořská ryba, která je považována za jednu z nejsilnějších ryb žijících v moři. Ne náhodou se tak veleparmě, neboli Mahsírovi říká Himalájský tarpon. Jsou si podobní nejen stavbou těla, ale i svou legendární bojovností. Velmi atraktivní ryba pro sportovní rybaření, díky svému zbarvení a bojovnosti při záběru. Svůj název získal Mahsír díky své síle a velikosti – v místním jazyce znamená „mah“ mohutný a „seer“ hlava.

V Indii se vyskytuje několik druhů mahsíra, které obývají nížinné řeky i horské toky a bystřiny do nadmořské výšky 1000 metrů. Nejčastěji loveným druhem je Tor Putitora (anglicky golden neboli himalayan mahseer).Rybáři často srovnávají extrémní bojovnost této ryby s lososem nebo tarponem.V literatuře uváděné úlovky mahsíra o hmotnosti až 200 kg patří pravděpodobně do kategorie legend.

Legenda o rybě

Veleparma himalájská je na mnoha místech Indie považována za bájnou a svatou rybu. Stále zde však existují legendy o gigantických Mahsírech, které jednou za čas vyplují na povrch při náhodném setkání jednoho z těchto obrů s člověkem. K těmto setkáním většinou dochází u svatých chrámů, tedy v místech, kde je používání výbušnin, elektřiny a sítí zakázáno. Své štěstí tak můžeme zkusit jen s rybářským prutem. Otázkou zůstává, jestli budeme chytřejší, než tyto desítky let staří obři z himalájských hlubin.

Ochrana druhu

Masivní komerční výlov drasticky snížil množství těchto vzácných ryb. Indie je velmi chudou zemí a na většině míst již není z důvodu odlesňování pěstovat zeleninu ani chovat dobytek. Ryby jsou tak jedinou možnou obživou na mnoha místech Indie. K jejich lovu se však používají nelegální a velmi brutální pytlácké metody. Běžně se používá dynamit, otravují se celé úseky řek a dokonce pytláci svádí elektřinu z vysokého napětí. Nezabijí však jen pár ryb, které by potřebovali. Zničí celý úsek řeky a pokud tak k těmto nelegálním technikám dochází několikrát do roka, není divu že velký Mahsír dnes patří spíše do říše legend.