u příležitosti 200. výročí jejího založení – klavírní oddělení. Moderuje L. Hurník. Režie S. Vaněk

Zpěváci mají ke klavíru blízko – potřebují ho, když se učí nové pěvecké party. Na Konzervatoři se nejprve učil právě tento druh klavírní hry – tzv. obligátní klavír. Se sólistickým klavírním oddělením se na Konzervatoři zpočátku vůbec nepočítalo. V 19. století totiž byla Praha plná skvělých klavíristů, kteří dávali soukromé hodiny. Byl mezi nimi třeba i Bedřich Smetana. Jeho nejlepší žák, Josef Jiránek se pak spolu s Jindřichem Kaanem z Albestů stali prvními profesory v roce 1888 nově založené klavírní třídy Pražské konzervatoře. Vychovávali nejen sólisty, ale také hráče pro komorní hru, dbali na to, aby klavíristé uměli hrát z listu a improvizovat.

Naplno se velká černá „křídla“ rozepjala, když do ředitelského křesla v roce 1946 usedl klavírista Václav Holzknecht. Obrovská osobnost, známá později i z televize. Neučilo se tu ale podle jednoho mustru. Na jednu stranu tu působila Valentina Kameníková, která přivezla do Prahy zpěvné principy sovětské klavírní školy, na straně druhé Vilém Kurz, který bazíroval na brilanci, na až strojově přesné prstové technice.

Dnes na Pražské konzervatoři učí naši nejlepší klavíristé, kteří ale neváhají přivést do Prahy také zahraniční pedagogy a pořádají kurzy, semináře, mezinárodní klavírní kurzy nebo soutěž Mladý klavír. V nově otevřeném sálu Na Rejdišti pak přibyl krásný nový Steinway, což svědčí o tom, že na klavírech se na konzervatoři nešetří.

Stopáž28 minut
Rok výroby 2011
 P
ŽánrHudba