Na hranici tradic

Devadesát let pana "rídícího"

Zpěvák, muzikant, tanečník, vedoucí pěveckých souborů, lidový vypravěč a organizátor. To vše byl a je František Okénka, žijící legenda horňáckého folkloru

František Okénka je považován za žijící legendu horňáckého folkloru. Známé je jeho účinkování v muzikách Jožky Kubíka, Martina Hrbáče, ale i dalších. Je spojován se založením horňáckých slavností a Mladým Horňáckem. Je znám nejen jako zpěvák a muzikant, ale také jako tanečník, vedoucí pěveckých sborů či vypravěč.

František Okénka se narodil coby třetí potomek nijak zvlášť zámožné rodiny. Ale už od dětství mu byla vštěpována láska k muzice a úcta ke vzdělání. V jeho prvních hudebních krůčcích ho kromě rodiny nejvíce podporoval jeho budoucí tchán, kostelní varhaník a také zpěvák Jan Čambal. V cestě na měšťanku a později na učitelský ústav do Brna jej pro změnu nasměroval ředitel obecné školy ve Strážnici Jan Okénka. V roce 1941 studia úspěšně absolvoval, poté začala s několika málo válečnými a poválečnými peripetiemi jeho kantorská kariéra v malotřídkách v Malé a v Hrubé Vrbce a v Kuželově.

Z trojtřídky v Hrubé Vrbce odešel jako oblíbený ředitel po více než čtyřiceti letech praxe v roce 1983 do penze. Ale hned v roce 1987 získává místo kustoda a průvodce v kuželovském větrném mlýně (památka z roku 1842), tzv. Větráku. To sice znamenalo konec aktivního hraní a zpívání v muzice Martina Hrbáče, na druhou stranu to však „panu rídícímu“, jak jej mnozí stále označují, přineslo novou životní náplň. František Okénka je dnes zřejmě nejstarším aktivním průvodcem po kulturní památce. A dost možná že nejen ve střední Evropě. Plný síly se letos dožil úctyhodných devadesáti let. V roce 1996 vydal vlastní profilové CD a v roce 2007 byl František Okénka uveden do Síně slávy Folklorní akademie (FOSKAR).