Genealožka Helena Voldánová: Rodopis je koníček pro celou rodinu

Pokud má někdo zájem o průzkum své rodové historie, kam by se měl v prvé řadě obrátit?

Jsou dvě možnosti. První je, že si z pátrání udělá krásného celoživotního koníčka a pustí se do rodopisné práce sám. Tou druhou je vyhledání profesionálního genealoga, který průzkum povede.

Práce v archivech je běh na dlouhou trať. Jak dlouho trvá v průměru zmapování jedné rodové linie?

Doba zpracování je závislá na jejím rozsahu a dostupnosti archivních materiálů. Nejčastěji se zpracovává rodokmen přímé linie nebo vývod z 16 předků, kde zpracování trvá dva až čtyři měsíce. Jde o sběr jednotlivých zápisů a dalších informací. Pokud chcete získat podrobnější informace nebo více rodokmenů, může to trvat i roky.

Internet v domácnostech se stal standardem. Máte za to, že budeme někdy z pohodlí domova přistupovat do všech archivů a matrik, které genealogové ke své práci potřebují?

Projekt digitalizace matrik bude trvat ještě několik let. Archivy dále plánují digitalizaci dalších archivních materiálů, které my, jako genealogové nejvíce využíváme. Pro další poznání je však důležité se osobně podívat do kolébky svého rodu, projít si místa, kde vaši předci žili a pochopit souvislosti, které se vám v archivech povedlo nasbírat.

Kam „nejhlouběji“ do minulosti jste se ve svém pátrání kdy dostala?

Většina z nás pochází ze selských rodů, a proto naše archivní podklady končí v období let 1650 až 1680. Tedy období, kdy po třicetileté válce začala obnova a zakládání matričních a gruntovních knih. V některých případech najdeme i knihy starší, například k roku 1570. Pokud váš předek byl bohatým měšťanem nebo šlechticem, můžete postoupit i sto let dále do minulosti. Známé šlechtické rody mají své předky i potomky dobře zpracovány.

Setkáváte se i s osudy, které vás silně zasáhnou?

Jako matku dvou dětí mě asi nejvíce zaujala četnost porodů a úmrtnost dětí. V jednom rodopisném zpracování zachránil pokračování celého rodu jen jeden nemanželský syn. V jiném rodu pak všichni muži předčasně umírali. Když potom najdu rodové linie, kde se dotyční díky houževnatosti a vzdělání vypracovali do elitní společnosti, mám z toho sama radost.

Nemají lidé o pátrání v archivech někdy až romantické představy?

Dnešní představa je hlavně ta, že zmáčknete klávesu a na počítači vám vypadne rodokmen. Rodopis je pomocná věda historická a je třeba se na ni dostatečně připravit a vzdělat. A ještě mít také trochu detektivního důvtipu ke složení získaných střípků spolu s velkou mírou trpělivosti a času.

Podařilo se vám někdy v rodové linii objevit „modrou krev“?

Za deset let praxe jsem se s tím nesetkala. V nejstarších dobách bohužel ve většině případů nelze písemně prokázat návaznost na staročeskou šlechtu. Další možností pak je prokázat návaznost na předky povýšené do šlechtického stavu. A tady znám pouze dva případy, přičemž se ani v jednom nejednalo o přímého potomka.

Očekáváte, že cyklus Tajemství rodu u nás v České republice vzbudí touhu po zkoumání životů dávných předků?

Ano, myslím si, že zájem bude veliký a jsem ráda, že se tomuto tématu dal prostor v České televizi. Rodopis je totiž koníček pro celou rodinu. Dává dohromady žijící generace, kde děda s babičkou vyprávějí a vnoučata pomocí moderní technicky tyto rodinné legendy zachycují. Ale také může ukázat, jak důležitá je práce archiváře a jaké poklady lze v našich archivech stále ještě najít.

Pracujete v rámci svých bádání i s DNA?

Rodopisné zpracování je tvořeno podle písemných záznamů. Takže, jak to bylo doopravdy, by věděli jen naši předkové. Pro genealoga je genetický test zajímavý při srovnání žijících potomků několika větví rodu.

Jak jsme tady v Čechách, na Moravě a ve Slezsku „namícháni“? Přece jenom jsme stát ve středu Evropy…

Je to velmi zajímavé. Genealog tady může písemně prokázat 350 až 400 let zpět. Naše složení nejvíce ovlivňovalo stěhování našich předků, jejich řemeslo a povolání, průmysl, císařské patenty, ale hlavně války…