Legendy a fakta blízkých velehor. Rakouský dokument

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný.
Video není k dispozici.

V Alpách se střetávají mocné síly přírody s lidmi. Odjakživa člověk zkouší pochopit přírodu a podmanit si ji. Ale co měli osadníci od mladší doby kamenné až do jednadvacátého století, aby se mohli postavit obrovské moci přírody?

Vznikala obětní místa a rituály, aby bohové byli milosrdně naladěni.

Místa se zvláštní mocí a jejich prameny slibují dodnes uzdravení.

Nesčetné mýty, pověsti a legendy alpských oblastí svědčí o tom, že lidé hledali odpovědi, přáli si pochopit přírodní síly. Symbolický jazyk legend nelze racionálně vysvětlit. Můžeme ale vytušit, proč jsou mýty Alp dodnes tak živoucí.

Slunce

Bez slunce by nemohl na Zemi existovat život. Ohnivé slunce bylo také od nejranějších dob v mnoha kulturách uctíváno jako božstvo. Klaněli se mu Sumerové, Egypťané, staří Řekové i severské národy. V úzkých alpských údolích, kde se zimní slunce během dne ukáže často jen na několik okamžiků, se dodnes udržely masopustní zvyky v podobě vyhánění démonů zimního chladu. Kořeny těchto rituálů sahají tisíce let do minulosti.

Uskupení kamenů v oblasti Ritten

V oblasti Ritten v Jižním Tyrolsku se nachází záhadné dva a půl metru vysoké uskupení uskupení kamenů. Byla zde nalezena i částečně zuhelnatělá obilná zrna, pomocí jejichž analýzy se zjistilo, že pocházejí z období 4000 let před Kristem, tedy doby, kdy se zde lidé usadili a živili se zemědělstvím a chovem dobytka.

Východ představoval zrození nového života, západ zase říši mrtvých. A právě tímto směrem je uskupení orientováno. Tak se potvrdila domněnka, že se jedná o rané obětní místo. Zůstává záhadou, zdali zde byly přinášeny oběti bohu slunce, zdali byli obětováni lidé nebo jen menší zvířata, zdali zde lidé tančili, aby probudili matku Zemi ze zimního spánku. Rituální úkony, které mají na jaře pomoci slunci vrátit sílu, se však udržují dodnes.

Bouře

Naši předkové viděli v přírodě projevy božských sil a věřili, že bohové sídlí na nejvyšších horských vrcholech.

Skalní rytiny na hoře Mont Bego

Jedním z významných kultovních míst je přes 2800 metrů vysoká hora Mont Bego v jižní Francii, kde bylo nalezeno 36 tisíc pozoruhodných skalních rytin. Tato oblast byla vždy bohatá na vodu. Když se lidé začali věnovat v pobřežních oblastech Středomoří zemědělství a chovu dobytka, v období letních veder se potýkali s nedostatkem vody. I s dobytkem se proto stěhovali do hor, kde objevili jezera a potoky, šťavnaté louky a nikdy nevysychající prameny. Ale i v tomto ráji byla nutná obezřetnost.

Vysoký podíl železa v načervenalém povrchu kamene propůjčuje skalním obrazům zvláštní charakteristiku. Symbolem hory Mont Bego je jedna z nejvýš položených skalních rytin. Ve výšce 2700 metrů se zde nalézá vyobrazení kouzelníka jakožto symbolické zachycení tváře boha bouří. Některé rytiny ale představují pro badatele skutečnou hádanku. Odlitky těch nejpůsobivějších jsou dnes vystavovány v Musée des Merveilles v Tende.

Zima

Každý rok vzdorovalo obyvatelstvo hor svému nejhoršímu protivníkovi: zimě. Budou stačit zásoby? Nezničí laviny jejich majetek?

Mýtické postavy

Když venku nad vrcholky hor zuří zimní bouře, lidé si ještě dnes rádi vyprávějí v teplých světnicích pověsti o podivných postavách.

V době rozkvětu hornictví v 15. a 16. století bylo město Schwaz v Tyrolsku největší hornickou metropolí Evropy. V dolech pracovali muži malého vzrůstu a děti, takže štoly mohly být úzké. Průměrný věk horníka dosahoval tehdy zhruba 30 let, dennodenně jim hrozila četná nebezpečí. Zranění a smrt patřily ke každodennímu životu. Ale horníci toužili zbohatnout, byly otevírány další štoly, lidé pronikali do stále větší hloubky, těžba zažívala velký rozmach. V celém alpském pohoří se dobývaly také další rudy a samozřejmě sůl.

Aby bylo možné dobyté poklady přepravovat, vznikla zde široce rozvětvená síť cest. Cestování bylo tehdy nebezpečné a trvalo často celé týdny, proto aby člověk takovou cestu dobře zvládnul, volal na pomoc ochranná božstva a přinášel jim oběti. Podél těchto cest, na převislých skalách i v jeskyních nacházíme ještě dnes po celém oblouku Alp stopy minulosti. Na vápenatých plochách skalních stěn se vytvořila během tisíců let měkká, snadno opracovatelná zvětrávající povrchová vrstva, s nejlepšími předpoklady pro tvorbu rytin.

Jeskyně u Bad Ischlu

V Kienkirchelu, působivé jeskyni Kienbachklamm u Bad Ischlu v oblasti Salzkammergut, se nacházejí podivuhodná vyobrazení, která mohou být až 4000 let stará. Nikdo dnes neví, zda jsou na nich lidé nebo jednoocí bohové, ani jaké rituály se zde odehrávaly. Jedno je jisté: mnohé z jeskyní byly uctívány jako kultovní prostory.

Jedna z mimořádně osobitých jeskyní leží poblíž salcburské jezerní oblasti, u jezera, které se dříve jmenovalo Abersee, dnes známé jako Wolfgangsee.

Voda

Voda jako elixír života stojí v centru mnoha kultovních dějů. Horské potoky a řeky měly pro osadníky alpských oblastí zásadní význam. Na jedné straně byly díky množství ryb důležitým zdrojem obživy a byly také využívány k zavlažování polí.

Zapovězená kultovní místa

S christianizací alpských oblastí se stala prastará kultovní místa zapovězenými. Tomu, kdo je přesto navštívil, šlo o život.

Kamenné věže na Auenjochu

Klikněte pro větší obrázekKamenné věže byly všeobecně považovány za značení cest, ale na Auenjochu, v jihotyrolském Sarntalu měly jiný význam. Tady stojí stovka kamenných sloupů hustě vedle sebe. Svědčí o době, kdy neúroda a hladomor byly interpretovány jako trest boží. Kamenné sloupy jsou pomníky a vyprávějí o jedné z nejtemnějších kapitol středověku. Jsou to zkamenělí lidé? Byli to pastýři nebo poutníci? Jaký osud je potkal?

Charitativní spolky v Ligurii

Lidé, kteří se v této temné epoše ocitli v nouzi, měli pramalou vyhlídku na pomoc. Až na jednu výjimku. V Itálii vznikaly laické spolky, které můžeme označit za jakési předchůdce sociálních pracovníků. Navštěvovali nemocné a uvězněné, podporovali nemajetné, především vdovy s dětmi, platili chudým církevní pohřeb, modlili se při popravách za nebohé duše odsouzených. V Ligurii se tato tradice na mnoha místech uchovala dodnes.

Bratrstvo San Carlo del Oratorio di Santa Maria Nascente pořádá v Zuckarelu každoročně na Velký pátek procesí. Bratrstva nebyla vždy církví ani civilními autoritami uznána, některá byla dokonce zakázána nebo rozpuštěna, protože panovala obava z jejich stále větší oblíbenosti u obyvatelstva. Krutosti středověku sice již zmizely, ale ligurská bratrstva vykonávají někde stále ještě svoji sociální práci.

Stará místa dnes

V průběhu staletí sice mnohá ze starých kultovních míst upadla v zapomnění, ale sílu své magické přitažlivosti nikdy neztratila.

Skalní plochy ve Vinschgau

Ve Vinschgau v Jižním Tyrolsku zanechali naši předkové ve skalních plochách zvláštní prohlubně. Je možné, že sloužily k umístění voskových nebo lojových světel, která byla na takových místech daleko viditelná nebo zda fungovaly jako ukazatele cest. Hubert Steiner, archeolog zemského památkového úřadu v Jižním Tyrolsku, o tom ví víc: „Jsou to takzvané kameny s miskami. Tyto stavby známe z celé Evropy. Začaly se objevovat už v mladší době kamenné, v době měděné, ale známe je i z pozdějších období, dokonce i ze středověku. Nacházejí se například v okolí osad také v kontextu s pohřbíváním. Jsou ale i ve vysokohorských oblastech. Z toho usuzujeme, že měly možná co do činění se značením cest. Snad v tehdejší době označovaly hranice soukromého majetku. Zabývala se tím celá řada vědců, ale tajemství těchto miskovitých kamenů nebylo dodnes objasněno. “

Dnes tu můžeme vidět kostel Sankt Veith Kirche z 11. století. Jámy v zemi kolem připomínají ještě dnes onu katastrofu. Pahorek byl od té doby používán jako pastvina. Jednoho dne zde objevil mladý pasáček otvor v zemi. V jednom ze sklepů propadnuvšího se města našel zdánlivě zachovalá mrtvá těla několika obyvatel, ale při sebemenším dotyku se rozpadla na prach. Pověsti o městě, které se propadlo, se vyprávějí v Alpách všude, v údolích i na horských pastvinách.

Rozsah Alp

Rozsah Alp
Originální názevMyths of the Alps
Stopáž50 minut
Rok výroby 2009
 ST
ŽánrDokument