Laterna magika - život se snem

Dokument o světovém fenoménu v oblasti scénického umění (2000). Scénář a režie P. Kaňka

V roce 1958 na sebe Československá republika upozornila na Expu ´58 v Bruselu originální show, která slučovala jevištní akci s filmem a hudbou. Představení pod názvem Laterna magika doslova ohromilo laické publikum i odbornou veřejnost (Georges Sadoul: A combination of theatre and film, naively attempted since 1896 by several pioneer artists, proved at last in the Laterna Magika the immense possibilities hidden in it - "Kombinace divadla a filmu, o níž se od roku 1896 pokoušelo naivně několik průzkumníků, dokázala v Laterně magice, že skrývá nekonečné možnosti".) Tvůrce tohoto "divadla zázraků", jak se Laterně magice ihned začalo říkat, byl znamenitý režisér Alfred Radok, jehož blízkými spolupracovníky se staly osobnosti, které v budoucnosti dosáhly světového věhlasu - Alfredův bratr Emil Radok, architekt Josef Svoboda a režisér a scenárista Miloš Forman. Ovšem vývoj Laterny magiky nebyl nikterak idylický. Komunističtí vůdcové hodlali využít Laternu magiku především k propagaci prosperity režimu, a tak velmi brzy byli někteří zakladatelé originálního divadla vypuzeni a nastalo dlouhé období, v němž se střídaly významné tvůrčí činy, například díla režiséra a skladatele Václava Kašlíka, s průměrnými pořady slepenými z nejatraktivnějších čísel. Přes nelehké a křehké vnitřní vztahy v uměleckém souboru se Laterna magika držela stále na výsluní zájmu a potvrdila to i úžasným úspěchem na Expu ´67 v Montrealu. Když se šéfování ujal architekt Josef Svoboda, přicházejí do Laterny magiky tvůrci jako byl režisér Evald Schorm a rozvíjejí dále její poetiku moderního "gesamtkunstwerku" (např. dobývají s představením Kouzelný cirkus New York). Na konci 80. let vznikají na půdě Laterny magiky také 3 experimentální činohry a období vrcholí znamenitým zpracováním Homérova tématu Odysseus. Není náhodou, že divadlu věnoval na přelomu 80. a 90. let svůj námět také slavný dramatik Friedrich Dűrrenmatt, který v něm zpracovává proslulé antické téma Mínótaurus. Divadlo totiž stále znova a znova hledá ideální formu, která by sloučila jevištní akci, film a hudbu. O tom, jak generace tvůrců ztvárňovaly svoje příběhy s fantazií balancující stále na hranici mezi snem a realitou vyprávějí v uměleckém dokumentu sami tvůrci (Miloš Forman, Jan Švankmajer, O. F. Korte, Josef Svoboda, Jan Kačer, Juraj Jakubisko, Michael Kocáb, Michal Pavlíček, Táňa Fischerová, Milena Honzíková a mnoho dalších).
Pořad přibližuje celkovou historii poetiky Laterny magiky, včetně důležité funkce hudby, a přináší několik unikátních rekonstrukcí částí programů, jež neodvratně pohřbil čas a jejichž zlomky vyhledávali tvůrci dokumentu ve filmovém a fotografickém archivu Laterny magiky.