Největší tankové bitvy (10/10)

Perský záliv

24. únor 1991. Spojenecké jednotky zahájily útok na Irák, aby osvobodily okupovaný Kuvajt. Americké tanky překvapily Saddama Husajna, když se valily k irácké hranici do té doby vojensky neprostupnou saudskou pouští. Kanadský cyklus dokumentárních rekonstrukcí

Irácké tanky a pěchota, obsadily v roce 1990 ropný emirát Kuvajt během pouhých 36 hodin. Saddám Husajn požadavek OSN na stažení jednotek ignoroval. OSN proto vyslala 620 000 mužů koaličních jednotek, aby pod americkým vedením iráckého diktátora z Kuvajtu vyprovodili. Saddám Husajn si uvědomil, že tentokrát šlápl vedle. Ale zároveň věděl, jak je americká veřejnost citlivá na ztráty vlastních vojáků. Když se nestáhl, předpokládal, že pokud vůbec k válce dojde, bude vleklá. Podobná té íránsko irácké. Domníval se, že na konci Američané odejdou s nepořízenou jako z Vietnamu. Saddámovou strategií bylo způsobit americkým jednotkám co největší ztráty při minimálních ztrátách vlastních. Proto nařídil 51 divizím z celkem 66, aby se zakopaly a vybudovaly do hloubky členěnou obranu. Podél hranic se Saúdskou Arábií rozmístil 16 pěších divizí a dva tankové sbory, které měly zachytit první nápor spojeneckého útoku. V záloze držel své nejlepší jednotky Republikánské gardy. Osm divizí s tisícem tanků a 120 000 mužů, kteří měli provést rozsáhlý protiútok a způsobit postupujícím spojencům těžké ztráty. Schéma obrany okupovaného Kuvajtu bylo prakticky jediným řešením, které se nabízelo. Ale Spojenci nemínili na Saddámovu hru přistoupit. Iráčané nepředpokládali, že by je byli Spojenci schopni obejít ze západu, kde byla jen nekonečná poušť. Nevěřili, že by tudy mohli Američané projít, protože když tu oni sami cvičili operace, přineslo jim to jen těžké komplikace a ztráty.

» Fotogalerie