Partnerské ladění

Záznam chatu ze čtvrtka 12. května 2011

jirka: „Dobrý den, snad mi poradíte: je mi 37 mladšího vzhledu a manželka je o 5 let mladší. Dva roky nežijeme spolu. Po manželské krizi se odstěhovala a brzy-3týdny po tom mně oznámila, že je těhotná s jejím kolegou. Byly u toho slzy, protože ona je dost realistická a v době, kdy spolu byli ty 3 týdny, to s ním chtěla ukončit. Nebýt těhotenství. Hned jsem jí řekl, že to pro mě není problém, pokud se chce vrátit. Hormony a zamilovanost a těhotenství ale udělali své, tak jsem byl stáje ujišťován, že až se narodí dítě, až tohle, až tamto...dokonce jsem byl u porodu, všechno se plánovalo pro náš společný život, ale intimní život probíhal s milencem. Vím, že to je hodně nestandardní. Jedním z důvodů, proč s ním pořád byla, bylo i to, že je dobrý v sexu. Jinak si ale vůbec nerozuměli, byly hádky. O tom svědčí i to, že dnes spolu nejsou, ale ona chodí-i když jen opatrně-zase s někým jiným. Pořád jsem ale její nejbližší člověk. Jak říká, jsme stejné duše. V rámci pokoušení se o nějaký zvrat jsem s ní na čas přestal i komunikovat, ale nejvýše tak na měsíc. Pak ke komunikaci vždy došlo a vždy to bylo fajn. Ještě je třeba dodat, že malej mě má dost rád a dost mě bere. Já jsem z toho vždy dost naměkko. Mám ho taky moc rád, to snad ani jinak nejde. Já nevím, zda to má dál nějakou šanci. Ona mi pořád říká-neřeš to tolik, ono se to nějak samo vyvine... je ale pravda, že dost žárlím a je to na mě vidět. Někdy mívám podezření, že se jí to trochu líbí... ještě je třeba dodat, že jsem neustále dost tlačil na její návrat, čím ví, tím to je asi horší. Když jsme spolu žili, tak nám podle jejího vyjádření muselo dost lidí závidět, oba jsme pracovali a kupovali jsme věci... nikdy jsem na ženě nešetřil, ať byla fin. situace jakákoli. Jenom jsem nedocenil její biologické hodiny. Chtěla dítě, proto do toho šla i se zmiňovaným o 15let starším ženatým kolegou. Co dál- mám se dál snažit, nechat to plavat-dělat jako že mě to už nebere, jak byste to viděl? Bude to mít vliv? Přijde mi to, že má ve mně moc velkou jistotu, což mně jaksi snižuje atraktivitu, nevím. Když jsem nedávno zašel s její známou na večeři, tak byla na mě i na ní naštvaná-jsem přeci ještě její muž! Po tomhle všem! Je to normální? Dost bych tomu chtěl porozumět, díky za Váš názor, pokud byste k tomu potřeboval něco doplnit, není problém. Děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Jirko, je to těžké rozhodování. V jádru nejde o to, jestli odejít nebo neodejít, ale jak to psychicky vpohodě přežít. Jestli byl partner vaší ženy lepší v sexu, možná bylo dobré se inspirovat. Možná to bylo ale něčím jiným, a to byla výmluva. Nevím. Teď je potřeba si naplnit své potřeby. Možná nelovte ve vodách nejbližších známých. Pokud se vám to nepodaří samotnému, doporučuji psychoterapii.“

Kájjuš: „Dobrý den.Potřebovala bych poradit.po roce a půl jsem se rozešla s přítelem,kvůli jeho nevěřě,a také jeho nehorázné chorobné žárlivosti.Teď uplynul měsíc a přítel mě chce stále zpět.myslíte si že je dobré se k takovému člověku vrátit?myslíte si že se dokáže změnit?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Kájjuš, pokud se pro něco takového rozhodnete, počítejte s tím, že si budete muset vytyčit jasné hranice. Klidně připustit zkušební období. Možná se nezměnil, ale zjistil, že mu stojíte za to. Bude to trochu náročné v tom, že si hranice budete muset hlídat.“

Šárka: „Dobrý den. V tuto dobu mám o 8let staršího přítele. Z předchozího vztahu mám 4.leté dítě. Můj nynější partner má už 2děti s kterými není v kontaktu. Moje dítě si osvojil. Na začátku vztahu mi často lhal, aby mohl s přáteli, jak on říká, na jedno. Kvůli tomu jsme se hádali. Stále jsem mu říkala, že mi nevadí, když někam jde, ale ráda bych to slyšela od něho. Nějaký čas byl klid. Čekáme teď další dítě. Zase my lže a chodí pozdě domů. Začla jsem ho podezírat i z nevěry. Rozhodla jsem se náš vztah ukončit. Nejsem si však jistá jestli jsem se zachovala správně. Rozejít se, protože k němu nemám důvětu? Na druhou stranu o tom přece celý vztah je, nebo ne?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Šárko, o čem váš vztah je rozhodujete vy dva. Nemoh vědět, proč chodí pozdě domů, ani to, jestli je důvod k žárlivosti. Nicméně jste udělala rozhodnutí a ví, co jste chtěla. Pokud jste toto rozhodnutí udělala, nyní o něm nepochybujte.“

Andrea: „Dobrý den,jsem rozvedená,ale můj bývalí manžel je stále u nás.Již 3 krát měl přítelkyni sice jen vždy 2 měsíce a poté se vždy vrátíl prý mě stále miluje,bojím se že mě jen využívá.Stále ho mám totiž rada prosím poradte mi jak dál děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Andreo, jde o to, jestli chcete být jeho přístavem nebo ne. Pokud ne, je dobré mu nedovolit se nastěhovat. Je jednoduché oslovovat ženy a když se vám znelíbí mít kam dojít. Tak trochu váhám, zda jste pro něj spíše partnerka nebo maminka.“

Tomáš: „Dobrý den pane doktore, na úvod něco málo o mně je mi 39 mladšího vzhledu, řadu let jsem žil v nefunkčním manželství chodil do práce a živil rodinu, jako každý normální chlap, staral jsem se o děti. A podobně. Když jsem přicházíval domů, tak jsem musel nejdřív umýt nádobí,odmočit hrnce, vysát a vytřít. Tak by to asi být nemělo, když byla doma na mateřské. Prý neměla čas nakupovala. Nebo bývala pryč. Pak už nestíhala ani vařit, tak jsem musel já. Dokonce i péct. A to holky chodily do školky a měla celkem hodně času. Pak si začala stěžovat mé mámě že jí dávám málo peněz, i přesto že měla dost a mi skoro nezbývalo na to abych se najedl v práci. A to jsem jí platil ještě životní, důchodové a penzijní pojištění a stavební spoření. Připadal jsem si jako zaměstnavatel špatného zaměstnance. A ona si zatím kupovala šperky, halenky, šaty, a tak dál. No a jednoho dne pohár trpělivosti přetekl a nyní jsme v rozvodovém řízení, děti zůstaly se mnou a manželka odešla k rodičům. A tak to zůstalo na mně všechno. Takže jsem si zkusil, jestli se dokážu postarat o své děti a můžu říct,že jsem to zvládl docela dobře i když začátky na chlapa byly trošku těžké. Měl jsem pocit, že mně asi nikdy neměla ráda podle toho jak se ke mně chovávala. Nikdy se se mnou nebavila a nikdy mi nic neříkala. Ba dokonce ani důležité věci..... Ale tohle můj problém nyní není. Nedávno jsem potkal báječnou bohužel vdanou ženu, která má také nefunkční manželství kde ji manžel podvádí a nemají spolu už žádný citový vztah. Velmi jsme se milovali. Bývalo nám vždycky spolu báječně. Ale když doma dětem naznačili, že půjdou od sebe. A měli asi kvůli rozvodu větší diskusi. Bohužel bydlí v rodinném domě, který je napsán na něj. Podnikala jako manikérka a pedikérka, ale podnikání nevynášelo a musela jej ukončit. Starala se o děti a domácnost jen ona. Po oné diskuzi přišla za mnou s vysvětlením, že jsme to spolu moc uspěchali a kvůli dětem, také kvůli tomu, že nemá žádnou práci a peníze. Bude muset rozvod na nějakou dobu odložit a nemůže mne žádat abych na ní čekal, i když jsem byl to nejhezčí co jí potkalo a co jí vždycky chybělo. Já jsem rozhodnut počkat dokud se nerozvede, nikdy jsem neměl niko tak rád jako ji a jsem ochoten kvůli ni počkat dokud se nerozvede. Jen nevím jestli nám to tak dlouhou dobu vydrží, když se nemůžeme moc stýkat... To by bylo asi tak v kostce co by vás mohlo zajímat k tomu jak by jste mi mohl poradit, nebo pomoci.... Děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Tomáši, jste rozhodnutý. Víte, co chcete. Nevím, jaký kontakt spolu budete mít. Ten by vám mohl pomoci toto období přežít. Na druhou stranu bych doporučoval mít požadavky a jasno, jak poznat, že se něco ze strany vaší přítekyně mění, abyste nečekal do smrti.“

Andrea: „Přeju dobré ráno, právě jsem se dodívala na reprízu dílu s názvem Paralelní vztahy... Celkem dost o tom vím a vlastně ani nevím jestli od Vás žádat radu - zda-li nějaká vůbec existuje. Je mi 25 let, už 4 roky mám vztah se ženatým 58 letým mužem. Vše nám klape, jseme stále spolu, každý den, znám jeho syny, kteří o mě ví, nikde mě netají, všude chodím s ním, dokonce mi svěřil vedení jeho restaurace. Jsme prostě jako manželé, žijeme spolu, vaříme, nakupujeme, jezdíme na dovolené, až na to, že každý večer kolem 23h odjíždí na noc DOMŮ...děti zatím nemáme, jen dva pejsky... chtěla bych to nějak rozseknout, očividně je to srab a rozvést se nechce, vždy si najde nějakou výmluvu - a vždy velice trapnou. Je nějaký recept, kterým ho donutit k tomu aby si konečně vybral a nechtěl sedět zadkem na dvou židlích? Mám ho opravdu ráda, rozumíme si, nidkdy se nehádáme, mám u něj klid a zázemí, ale chtěla bych mít vlastní rodinu a děti a to s mužem, který bude jen můj...tak přeci jen pane doktore, poradíte mi něco kromě fyzického násilí co by na toho mého slabocha zabralo? Moc děkuji, a těším se na odpověď...“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Andreo, je to náročné, ale pokud si nepřipustíte variantu rozchodu a jiného vztahu a pokud bude vědět, že hodně po něm toužíte, bude moci takto jednat. Je to příjemné mít dvě ženy. Nepříjemné se to můž epak stát pro obě.“

Jana: „Dobrý den,prosím o radu v této mé situaci.Jsem vdova, mám dospělé děti i vnoučata.Seznaámila jsem se s pánem který je také vdovec.Dětem jsem to oznámila,ráda jednám na rovinu. Dcera to doufám přijala, u syna si nejsem jistá a je mi to líto. Ctěla byh rodinu seznámit s člověkem se kterým se scházím a dost mi na něm záleží. Jsme oba v důchodovém věku. Prosím poradte mi jak dál postupovat.Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, budete muset připustit, že je partner pro vás důležitý. Syn bude muset pochopit, že nebude rozhodovat o tom, s kým žijete.“

Barborka: „Dobrý den, tíží mne moje svědomí a nevím si dále rady. Na úvod se pokusím stručně popsat svůj dosavadní život. Je mi 28let, jsem 4 roky vdaná, s manželem(32let) jsme spolu 11let, děti nemáme, jen pejska. Už 7let spolu bydlíme, nejprve v podnájmu. Po té co jsem dokončila vysokou školu - před 3lety jsme koupili velký byt ve městě ze kterého pocházím (manžel je z nedaleké vesnice), pochopitelně na hypotéku. Byt jsme zrekonstruovali a oba si našli práci v místě bydliště. Náš vztah byl od začátku založen na naprosté důvěře a oba jsme si několikrát vzájemně potvrdili jak je pro nás naprosto nepřípustná a neomluvitelná něvěra. Celých 11let jsem byla pyšná na tuto naši hodnotu a tvrdě jí vždy obhajovala před spoutou nechápavě a často i škodolibě se tvářících lidí. Do manžela jsem byla dlouho bláznivě zamilovaná a vzhlížela k němu. Asi tak jako v každém jiném vztahu jsme občas měli rozepře, nejčastěji kvůli manželově lenosti. Já jsem velmi temperamentní, extrovertní, živá bytost, která miluje společnost, zábavu, mám mnoho přátel, kdežto manžel je spíše samotářský, introvert a velmi rád si polenoší... Vždy jsme si vše vyříkali, snažili se najít kompromis a na nějaký čas byl zase náš vztah perfektní. Manžel se nikdy nebránil mým aktivitám a jak sám říkal byl rád, že má vedle sebe ženu, která ho "přinutí" něco dělat. Poslední dobou se však stále častěji stávalo, že se mu příliš nechtělo mne doprovázet a mne najednou začalo vyhovat , když vyrážím do společnosti bez něj. Na podzim jsem po několika letech potkala starého známého. Vím, že jsem se mu vždycky líbila a on mne také - při každém setkání "přeskakovaly jiskry", ale vždy jsem byli jen kamarádi. Potkali jsme se několikrát i v době kdy už jsem byla s manželem a oba se i znají. Manžel ví, že jsem pro něho vždy měla slabost, ale přes to si spolu oba dobře rozumí. Naše podzimní setkání však bylo "osudné". Měla jsem období, kdy jsem přemýšlela nad celým životem a vztahem s manželem. Připadalo mi, že se někam vytratila láska, nebo spíš vášeň, že jsme jako manželé po 30letech a spíše spolubydlící a kamaradi, než ten vroucně se milující pár co jsme bývali... Měla jsem všechno co jsem vždy chtěla mít a najednoou jsem nebyla spokojená a něvěděla co s tím. Manželovi jsem všechny své pocity řekla a byl z toho v šoku, neboť on měl pocit, že je vše v naprostém pořádku, on se cítil spokojený. Snažili jsme se o tom mluvit, ale manžel nikdy nedokázal dát najevo všechny své pocity. Řekl mi, že je mu vše líto a nerad by mne ztratil, že společně zase všechno zvládneme. Začal se snažit úplně ve všem, tak jak jsem to ještě nikdy nezažila, ale pro mne to bylo najednou horší a horší. Kolikrát jsem se přistihla, že se těším až budu sama, bez něj. Měla jsem pocit, že vůbec nepochopil, co mám za problém. Jak tušíte začala jsem se vídat s tím mým kamarádem. On je v současné době volný, 2 roky po rozchodu. Z počátku jsme chodili jen na procházky a na kafe, neustále rozebírali moje manželství ze všech stran, radil mi co by mohlo na manžela zabrat atd. Byli jsme spolu náhle ale stále častěji a já se přistihla, že vyloženě vymýšlím situace kde budu moc být bez manžela, abych mohla být s ním. Bylo mi s ním dobře. Vzhledm k tomu, že se znají jsem manželovi ani netajila kam jdu a s kým. Když se to začalo opakovat, tak se začal jen ptát že se s ním najednou vidím dost často, ale nikdy neřekl víc. Před nedávnem odjel manžel na víkend pryč a já strávila s přítelem noc. Stalo se všechno tak rychle a bylo mi to tak příjemné být s ním, že jsem snad ani na okamžik nezapochybovala. Od této chvíle se s přítelem stále vídáme a píšeme si, vždy dojde i k intimnostem, ale znovu jsme spolu už nespali. Já netuším jak z toho všeho ven. Ve vztahu k manželovi se ve mne mnohé uklidnilo a já si nedovedu představit, že bych bez něj měla žít. Cítím v něm oporu a jistotu. Zároveň nedokáži ukončit vztah s přítelem. Zkoušela jsem odmlčet se na několik dní, ale stále na něho myslím a chybí mi. Když se podívám manželovi do očí je mi ze mne samotné na nic - vím, že mne opravdově miluje a já zničila to co pro nás bylo tím nejdůležitějším. Bolí mne to a nevím zda mám takovou bolest způsobit i manželovi a vše mu říct. Vím, že by to znamenalo rozvod, že by mi neodpustil a i kdyby tak by to navždy zůstalo viset mezi námi... Zároveň nedokážu přestat komunikovat ani s přítelem - v životě neměl příliš štěstí a vím, že je už dlouho sám a nemám nějak srdce ho opustit i já. Začínám se do všeho zamotávat a nevím jak z toho ven. Děsí mne každé řešení, které mne napadne. Nevím proč, ale stala se ze mne obyčejná potvora, která podvádí svého milujícího muže. Nikdy jsem taková nebyla, vždycky jsem byla citlivá holka, která si potrpí na romantiku a toužila jsem po rodině a chlapovi, který se o mě postará a bude mě milovat, tak proč pane doktore se najednou chovám jak puberťák a nedokážu s tím přestat a ubližuju všem kolem sebe? Vím, že rozhodnout se a poradit si musím sama, ale pomohl by mi Váš nároz a vysvětlení co se se mnou děje. Omlouvám se dlouhý popis a předem děkuji za Vaši odpověď!“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Barborko, citlivá holka se změnila v potvoru? Možná jste poznala to, co vám schází. Co kdybyste si jen připustila to, že tato změna vám vyhovuje. Jestli ne, budete muset nějaký vztah omezit. Rozhodování však bude těžké. NA každý pád doporučuji kouče se kterým byste mohla si vyjasnit po čem toužíte a jaké řešení je pro vás přijatelné.“

Veronika: „Dobry den pane doktore prosim Vas o radu jsem jiz 4 rokem rozvedena a z manzelstvi mam 9 leteho syna a svou rodinu muj manzel uz ma taky svou rodinu a dite chtela jsem vas poprosit jelikoz kazdy mesic odjizdim do Anglie kde mam sve zamestnani a bydleni s partnerem tak vas prosim o radu muj syn je v me peci a bojuji o to aby semnou zil v Anglii vzdyt jsem jeho matka a nechci o nej prijit muj ex manzel mi porad vyhrozuje jestli ho odvezu tak se odvola az do Bruselu poradte mi prosim mam opet otevrit soud?? nebo jak se mam snim dohodnout dekuji V“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Veroniko, se soudem je to náročné a dlouhé. Když si najdete vhodného mediátora, může vám pomoci najít řešení pro oba uspokojivé.“

Marek: „Dobrý den pane doktore, je mi 40 let a jsem v rozvodovém řízení. Dloho jsme si nerozuměli, náš vtah dá se říci vyšuměl. Máme dvě malé děti a v podstatě, i když jsem velmi pracovně vytížen, jsem se o ně vždycky hodně staral, včetně vaření, sportu,pohádek, vyzvedávání nebo vodění do školky a jsou na mě i já na ně hodně fixován. Jelikož už žijeme odděleně, máme sociálkou určeny dny, kdy s nimi jsme. Já je mám 2x týdně po školce a jednou týdně o víkendu. Manželka vidí, že ode mne většinou nechtějí jít, tak se to snaží jakkoli překazit, například tím, že je straší,že když za mnou půjdou o víkendu, kdy je mám mít, tak se jí něco stane a půjde do nemocnice nebo že se bude sama doma bát atd. Děti to velmi těžce nesou, vidím, jak jsou nervózní a vystresované. Manželku už si kvůli tomu zvala i sociálka, dokonce to i přiznala a dodala, že v tom bude pokračovat. Poraďte mi prosím, jak mám postupovat. Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Marku, nezbývá vám, než toto jednání dokumentovat a pokračovat v jednání se sociálkou, případně pokračovat dále u soudu.“

PAMPELIŠKA: „Zajimalo by mne proč můj přitel při sexu semnou dojde k vyvrcholení rycleji než s jinýma partnerkama??? Jaký na to máte názor ???“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Pampeliško, možná byste se měla zeptat jeho. Pokud nebjude vědět, doporučuji sexuologa.“

Natálie: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, mám paralelní vztah už 2 roky, neustále mi říká jak mě hrozně miluje, máme spolu dcerku, byl u porodu, pomáhá mi, jezdíme každy víkend na prochazky, tak jednou za měsíc tu spí a pořád tvrdí že už brzo udělá ten krok a oznámí to manželce. Ale já už čekala celé těhotenství a teď už je dcerce 5 měsíců a stále čekám. Poradte mi prosim co mam delat?ma ted tezke období v zamestnani a ja jsem pry jeho oporou, uz jsem sama na zhrouceni, obcas uz jsem hystericka a nenavidim situace kdy on je s manzelkou .......... dekuju moc za odpoved“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Natálie, takže on má nyní dvě ženy a vy žádného chlapa. Asi budete muset nastavit hranici do kdy je vám tento vztah únosný.“

Ondřej: „Dobrý den, chtl bych se zeptat co může znamenat, že moje partnerka, se kterou žiji, odmítla mou nabídku k snatku, i přesto, že otěhotněla. Jako důvody uvádí, že je to něco co svazuje a že to není vůbec potřebné. Já osobně si myslím, že je to krok, který znamená maximalní vyjádření důvěru a spjatosti obou partnerů..“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Ondřeji, nevím, co to pro partnerku znamená. Otázkou je, jestli je to pro vás bezpodmínečný požadavek. Určitě si to chce prohovořit s ní a hledat společné řešení. Je mnoho párů, které nežijí v manželství.“

Milena: „Dobrý den pane doktore, je mi 22 let a manželovi 25, před 8 měsíci se nám narodila holčička, která ale bohužel po 8 dnech v porodnici zemřela. Náš vztah to zasáhlo, ale dokázali jsme se s tím smířit a dokonce jsem měla pocit že nás to i sblížilo. Jenže v poslední době mi připadá, že manžel tráví čím dál více času s kamarády v hospodě. Ne že by chodil domů opilí nebo tak, ale spíš je tam proto, aby nemusel být doma. Bydlíme ještě u jeho rodičů a on si s něma poslední dobou moc nerozumí. Já jen nevím jestli to třeba nějak neničí i nás dva. Navíc se stává, že když třeba ve zprávách vidím, že někdo nějak ublížil miminku, tak se mi zase vrátí smrt naší holčičky a jsem z toho velmi smutná a on je naštvaný.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Mileno, popsala jste docela dost vlivů, které ovlivňují váš vztah. Doporučuji vám psychoterapii a možná i párovou terapii. Tolik vlivů zvládnout je docela fuška.“

: „Vážený pane doktore, můžete mi prosím poradit či napsat svůj názor na věc. Ve svých 19 letech jsem poznala muže, je ode mě starší o 14 let. Nijak však tento rozdíl nepociťuji, vzhledem i chováním bych řekla, že je mi velmi blízko. To ovšem není vůbec to, na co se chci zeptat. Po roce a půl vztahu jsme se rozhodli, že se vezmeme. Oba dva cítíme, že spolu chceme strávit zbytek života. Za dva měsíce mi bude 21 let, studuji VŠ. Co mě ale trápí je veliká touha po dítěti. Nikdy předtím se mi to nestalo, ale poslední dobou bych si ho moc přála. Vím, že můj přítel (vzhledem k tomu, že je mu již 35 let a všichni jeho kamarádi jsou sezdaní a mají rodiny) by určitě nebyl proti, dokonce mi několikrát dal najevo, jak moc se těší. Je také připraven na to, že mne bude muset nějakou dobu živit a že budeme počítat každou korunu, ať už s miminkem nebo bez.Celý život to tak dělal, podařilo se mu splatit byt i auto ze "svého", takže ve finanční otázce mu opravdu věřím. Co mě ale trápí je to, že nevím, zda by to teď bylo "rozumné". Týká se to především studia, protože nechci zahodit příležitost vystudovat, ovšem nyní je silnější touha po dítěti než škola. Samozřejmě vím, že existuje i dálkové studium, které je poněkud náročnější, ale znám spoustu holek, které to zvládly. Moc mě tento problém trápí, hlavně v poslední době. Nedávno se nám dokonce stalo, že jsme zapomněli při sexu na ochranu a já si moc přála, abych byla těhotná. Pak ale přišly měsíčky a já byla vyloženě zklamaná,“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá paní, je hodně studentek, které dokončily VŠ s dítětem. Nevím, jakou školu studujete. Pokud máte důvěru v partnera tak, že vás v tom podpoří, nevím, čeho se ještě bojíte. Pokud chcete více, napište na email: vodak@familycoaching.cz.“

Iveta: „Dobrý den pane doktore, můj příběh je na napsání dlouhý :) Po roce jsme se s přítelem rozešli. Byla jsem ve vztahu šťastná a spokojená. Teď když jsem sama, jsem si uvědomila, že člověk se kterým jsem byla, nebyl to co tvrdil. Pořídili jsme si psa, o které ho nestaral, stejně tak jak o své děti, které má. Tvrdil o sobě, že ho ženy jen zneužívaly, vydíraly, ubližovaly apod. Pocítila jsem ponížení a žádnou úctu vůči mě - flirtoval s kolegyněmi, často si psal nějaké smsky s ženami. Když jsem chtěla mluvit o tom, co cítím či jak věc vidím, hned to bral jako výčitku - myslím, že nedokázal přiznat pravdu. Po rozchodu mi ještě chvíli mazal med kolem pusi, že potřebuje čas, že neví co chce. Dlouho jsme se trápila a měla k tomu určitý postoj - neměla jsem sílu dále poslouchat nějaké nadějné slova, které neměly žádnou váhu. A komunikaci jsem omezila. Stále se snažil mi alespoň co 14 dní napsat. Jednou napsal pěknou sms, ale když jsem si chtěla odvést zbytek svých věcí, byl odměřený. Teď jsem to ukončila úplně, protože ho mám stále moc ráda a bolí mě když se mi stále připomíná. Je v pořádku mé rozhodnutí ?? Vím, že potřebuji čas, než to přebolí, ale pochopí to ??“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Iveto, jestliže jste se takto rozhodla, určitě jste k tomu měla dostatek důvodů. Nyní nepochybujte o tomto rozhodnutí a jděte dále.“

Jarka: „Dobrý den pane doktore.Mám velký problém a vím i nevím si s ním rady,mam druhého muže,je úplně jiný než byl můj první muž.Jsme spolu 7 let.Vždycky mi rád pomáhal,než můj první muž.Z prvního manželství mám 2 děti,jsou už dospělé a troufám si říct i dobře vychované,umí dobře hospodařit s penězi a to je moc důležité.A to můj druhý manžel neumí.Vzal jsi před časem pujčku ale řekl mi nižší částku a pak další,ale o té jsem věděla,měli jsme náke problémy.A to já uz jednu větší a menší mám.Mám byt je napsaný na mě družstevní a tak vše je napsané na mé jméno i plyn a elektrika.V listopadu jsem musela jit na operaci,pak se to zkomplikovalo a měla jsem embolii.Pomáhal mi,bylo to zlé a z toho všeho mám ještě psychickou úzkostnou poruchu a tak jsem ještě v pracovní neschopnosti.A po Novém roce mi řekl,že máme nezaplacné 3 nájmi,1elektriku,pyn a ani telefony,snažila jsem se to dát do pořádku ty finance,víte,platili jsme to všechno ppřevodem přs internet a on mi to zalhával,až se musel přiznat i když říkal,že mi to chtěl říct už dřív a ja byla v té nemocnici.Nechce o mě prý přijít,ale já si nevím rady,nemůžu to nikomu říct,jen něco své dceři,rodiče už dlouho nemám.Prosím napište mi Váš názor,děkuji .Víte já už nákou větší pujčku mám na upravu bytu a jednu menší také.Ještě jednou děkiji moc.Jarka.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jarko, pokud váš manžel neumí hospodařit s penězi, doporučuji zůžení společného majetku tak, abyste jeho průšvihy nebyla ohrožena. Každý notář vám s tímto krokem pomůže.“

Winnerlich Tomáš: „Dobrý den.Je mi 34 let doposud jsem si myslel že mám ideální manželství.Moje žena byla dlouhou dobu doma a já zajištoval rodinu.Žárlila na mě a skoro vše vyčítala bylo vidět že mne miluje.Co začala chodit do práce a já měl více času tak se začalo vše komplikovat.Pokazil jsem snad všecky z deseti bodů o kterých jsem se dočetl na těchto stránkách.Začal jsem být stále k dispozici,zanedbávat koníčky i oblečení.Začal jsem mít pocit samoty a začal vyčítat a trošku se snažil jí vlastnit.Vše teď nějak vyvrcholilo .Žena začala být chladná .Moc jí miluji i když jsme spolu 15 let a to je asi to.O všem se snažíme bavit ale nějak ,nedocházíme k závěru.Já na ní asi tlačím .Bydlíme spolu a já nevím zda by jsem měl odejít na nějaký čas a nechal volný průběh.Nebo zda se vyplatí vyhledat odbornou pomoc.Protože na to nestačím.DĚKUJI ZA ODPOVĚ´D“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Tomáši, určitě doporučuji odbornou pomoc. To, že jste udělal tolik změn má určitě nějaké důvody. Ty důvody je těžké rozkrýt a nevím, jestli byste je chtěl rozkrývat na webu české televize.“

Jana: „Dobrý den, manžel se po dvaceti letech manželství zamiloval do ženy mladší o 12 let, s ní má pocit že žije, řekl mi to po příjezdu z dovolené s tím, že stejně mezi námi již několik let nic není, je mu s ní dobře mě mu je líto, ublížil mi - ale dodal, že je čestný a proto mi to musel říct. Zatím nic řešit nechce, neřeší co bude dál, ženit se nechce znovu a další dítě také ne, ale neví zda by našel odvahu po tom všem se vrátit, v podstatě uvedl, že je to stejně moje vina. já zatím vůbec nevím co dál, chtěla bych zůstat s ním, moc mi to ale ubližuje, jsem s ním, ale sama, někoho mi přeje, ale neustále zdůrazňuje abych někomu nenaletěla, a řekla mu pokud si někoho najdu. Nevím jak to řešit dál, nechci na něho tlačit, zatím to děti 19 a 11 let neví, zřejmě se jim to bojí říct, ví že ho naprosto odsoudí, ale proč by neměli vědět že on odešel, ne já. Já jim to zatím říkat také nechci, dávám tomu čas, i když nevím jak dlouho vydržím. Dospěl k závěru, že budeme dělat, že se nic neděje. Jsem totiž hysterická. Mám strach, že to bude bolet ještě víc, kdyby se rozhodnul odejít on. Chci aby ji nechal. Nevím jak dál a jestli ho mám držet, ale bojím se začínat znovu, asi ho stále miluji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, to, jestli ji nechá neovlivníte. Nedávejte si vinu. Jestli s Vámi nechce žít, nenuťe ho. Připravte se na variantu, že se osamostatníte. Pro děti bude příjemné, když budou mít klidnější mámu. Jestli chcete více, napište na email: vodak@familycoaching.cz“

Monika: „Dobrý den, > mohla bych Vás touto cestou požádat o radu se svým vztahem? > Mně je 21 a jemu 29. Chodili jsme spolu přes dva roky. Vztah to bylo krásný a pro oba výjimečný, pro oba to byl první takto dlouhý vztah. Seznámili se dokonce naše rodiny, kamarádi...Mluvili jsme o společně budoucnosti jako o nejpřirozenější věci, který měla nastat. Jenže letos přítel končí školu a je z toho poměrně zničený. Moc něví, co dál, mám plno plánu, ale cítí zároveň trochu strach, že už je moc starý, ale nechce se tomu poddat a usadit ve smyslu najít si klasickou práci. On chce do Afriky, cestovat atd. Jednoho večera jsem já položila ten hloupý dotaz - miluješ mě? A on odpověděl, že si není jistý. Já se rozplakala a on byl úplně hotový, pořád opakoval co budeme dělat, že te´d se nemůžeme rozejít a tak. A tím začal tento náš kolotoč. Nejdřív jsem mu tedy řekla, že si dáme pauzu, ať si všechno promyslí, ale on vůbec nebyl schopen odejít (myslím fyzicky z mého bytu). Jak to celé trvalo > dlouho, tak jsem již ztratila nervy a plakala a plakala, pak se rozbrečel i on a nakonec i odešel. Druhý den mi volal, že ten vztah je pro něj mrtvý, že se rozcházíme a ať ho nechám být a nepřemlouvám. To jsem tedy nedělala, v podstatě jsem počítala s tím, že se musím s takovým koncem smířit. Ale on mi neustále psal, chtěl něco zpětně řešit, vytahoval moje chyby, co jsem jak měla udělat, ptal se, proč jsem tenkrát řekla to a to...Byl ke mně strašně kritický a hledal každičkou chybičku, ze které dělal velký důvod k rozchodu. Vím, že plno lidí v okolí to s ním řešilo, protože měli pocit, že dělá strašnou chybu. (To jsem ještě bohužel vaši knihu neměla v ruce, protože jinak bych jim to zakázala, že to nemá smysl ba naopak). Po nějaké době to asi všichni vzdali. On všem opakoval, že si není jistý, že se k sobě třeba vrátíme za rok za dva, že teď potřebuje být sám, že to prospěje i mně. Mu > seli jsme se často scházet kvůli různým věcem, které jsme si museli předávat. Jednou byl strašně smutný, skoro nemluvil a jen na mě koukal, podruhý byl strašně happy a nad věcí, příště byl zase smutný a dokonce chtěl, abych ho držela za ruku. Dokonce jsme v té době měli i jedno "rande", kdy jsme se šli spolu projít, už ani nevím, pod kterou záminkou to vymyslel. Bylo to strašně fain, moc jsme se bavili, on mi omylem řekl miláčku, pak jsme mluvili o naši budoucnosti a on řekl, že mě tam pořád vidí. Že si to představuje tak, že si dáme teď 2-4 roky a pak spolu zase budeme. Pořád mi v tuhle dobu psal a vypadal jako znova zamilovaný. Psal, že se mu třesou kolena, když je se mnou a že mu pořád motám hlavu (že mu strašně pomohlo, když mi mohl všechny ty chyby vyčíst a říct, že jsem pro něj zase krásná, prý jsem mu předtím byla skoro odporná, když mi lhal a neříkal, co ho štve). Pak jsme mluvili o tom, > jak je to krásné, že jsme na takovém jakože začátku, který je vlastně nejhezčí. A pak najednou začal být hrozně nepříjemný a já se ptala, co se stalo a on, že ho to najednou celé vyděsilo. Pak jsme se zase začali hádat, až jsme si řekli, že si tedy dáme opravdu dva měsíce pauzu, který tedy končí za týden. Jinak rozchod proběhl na začátku května, takže jen abyste měl představu o času. > A já si nejsem jistá s čím mám na naší první schůzce vyrukovat...Mám mu říkat, v čem jsem se změnila? Ale co když ho to zase jen vydědí? Mám dělat, že už ho nechci? > Prosím napište mi , jak to vidíte.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Moniko, nic nehrejte a dejte najevo to, že vás to tak nebaví. Dejte jasně najevo i své hranice. Dejte trochu najevo svoji hodnotu. Určitě nic nehrejte, ale dejte najevo, že vás nebaví se takto trápit. Trošku se postarejte o sebe.“

Monika: „Dobrý den, jsem 10 let vdaná, je to mé druhé manželství. S partnerem nám to klape téměř na všech frontách. Jen v sexu to je špatné. Manžel není schopen erekce. Je dost nervák a tak jsem si od začátku říkala, že se to spraví, že je ze mě jen ztrémovaný a nerovózní. Jsem jeho první známost. Ale roky plynou a nic se nelepší. Horko těžko jsme splodili dceru. Mám pocit, že má nějakou poruchu, nebo nemoc. Snažila jsem se s mužem promluvit, ví,že jsem v sexu nespokojená, ale nemíní s tím nic dělat. Chtěla jsem ho přimět, aby šel na vyšetření, ale odmítá to s tím, že by mu určitě něco našli. Navrhl mi, abych si našla milence, že mi to nikdy nebude vyčítat. Tak mám tak trochu pocit, že je srab, a než aby podstoupil jedno blbé vyšetření, raději manželku nacpe cizímu chlapovi do postele. Na nic takového se nechystám, nemám na to čas ani sklony. Ale nevím už jak ho dokopat k doktorovi. Co když je to opravdu nějaká známka vážnější choroby? Poraďte mi prosím, co dělat? Vždycky když začnu toto téma, končíme hádkou. A to se mi nelíbí.Tak raději mlčím. Děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Moniko, děkuji za důvěru. Je to trable. Jdeteď spíše o to, jak to prožít. Nějak nevím, jaké jiné varianty ještě máte. Pokud jste ho tak dlouho k ničemu nedokopala, nevím, jestli se vám to podaří. Pokud sázíte na to vydržet, tak se musíte smířit s takovým sexuálním životem, jak ho vedete nyní.“

Eva: „Hezký sluníčkový den, už to bude rok, co jsem odhalila manželovo románek. Dobře, přiznám, že jsem mu poté, co se začal chovat "jinak a zvláštně", prolustrovala mobil a to jsem neměla dělat. Kromě sms jsem našla i natočenou videosekvenci, na které se líbali. Přestože manžel románek ukončil, je vzorný, snaží se, "našli" jsme se a po 23 letech manželství si užíváme jako novomanželé, každý den se mi pořád a pořád vrací onen obraz a představy, co se popř. dělo a trápím se. Nevím, jak se těchto chmurných myšlenek zbavit. Manželovi důvěřuji a nechci náš vztah zničit. Poradíte?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Evo, s těmi lustracemi to bývá problematické. Jak se toho zbavit? Starat se o sebe a své potřeby. Pokud to nepůjde, najděte si psychoterapeuta.“

Petra: „Dobrý den, jsme s manželem deset let. Vždy byl mezi nama drobný problém a to že se rad napil ze začátku jsem to brala a nevadilo mi to tolik, hlavně jsem si říkala že to je uplně normální opil se tak jednou za týden. Ale poslední dobou tak půl roku chodí každý den ale ne vždy se vrací opilí, vadí mi to. Snažím se to řešit protože mam o něj obavu ale hlavně o náš vztah. Když se pokusím o tom muvit tak on vůbec nechápe co mi na tom vadí a bere to jako normalní. Ale mam strach že ho přestávám potřebovat, a nejvíc že jednoho dne od něj odejdu a on zůstane sám a bude ho to bolet. Moc dekuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Petro, asi se nemůžete starat tolik o jeho bolest. To, co píšete může nastat. Můžete mu to nyní říci. Nic více asi není ve vašich silách.“

Irena: „Chtěla jsem se zeptat, jestli má cenu udržet manželství za každou cenu. 2roky má manžel kamarádku (milenku), se kterou se schází cca 2x do měsíce (vždy, když má manžel nějakou cestu za obchody). Píší si SMS a to dá se říct dosti zamilované. Je vidět, jak se manžel strašlivě změnil. Rozvod nechce (zatím...), neboť chce dovychovat děti (13. a 16. let). Každý máme svůj (jiný) pohled na svět, ale i přesto jsem si myslela, že se máme rádi. Nedávala jsem mu to nikdy dost najevo, protože já city neumím dost dobře projevovat. Ta dotyčná je také vdaná a má také 2 děti ve stejném věku. Také si s manželem vůbec nerozumí (jak jinak to může být po 18 letech manželství).Jak manžel říká, ona si s ním povídá o čemkoliv a je mu s ní fajn. Prostě mu strašně rozumí. Jenomže mě už fajn přestává být, neboť toho mám plné zuby. Nejhorší na tom je, že máme nový dům, na který máme velkou hypotéku. Také s ním dělám v práci (je podnikatel a já mu vedu účetnictví). Kdybych se rozvedla, měla bych dost starostí s tím, jak sehnat práci a vůbec, kde bydlet. Nevím, jak dlouho mu bude trvat než vystřízlivý a jestli má vůbec cenu čekat na to , jestli vůbec někdy vystřízlivý. Zamilovaný muž se chová opravdu jako tokající tetřev. Střední léta jsou pro muže střední léta - to se opravdu nedá opomenout, že muž v tomto věku blbne jako malý Jarda. Je to někdy až směšné. Prosím o radu, jestli čekat na něco (myslím tím, jestli dostane rozum) nebo jestli si máme jít každý svou cestou. Děkuji Irena“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Ireno, toto rozhodnutí je jen na vás. Zdá se mi však, že jste rozhodnutá. Je to risk a je dobré si všechno spočítat. Na druhou stranu je dobré znát svou cenu. Z hlediska právního doporučuji: www.občanskeporadny.cz.“

Petra: „Dobré ráno,chtěla jsem se zeptat,zda si myslíte,že se může zlepšit vztah dvou lidí,když je narušen odchodem k jinému a návratem zpátky jen proto,že si myslíme,že se milujeme.Já jsem 33letá žena a můj partner je o 10let starší,souhrou událostí jsem od něj odešla,jelikož mi neříkal,že mě miluje,měla jsem" pouze" pocit bezpečí a jistoty,ale jinak nic,nyní mám slovo miluji tě,ale to druhé chybí,ztratila jsem v něj důvěru a on ve mě,z rozumového důvodu se spolu rozcházíme,ale protože mě miluje zase mě nechce nechat odejít...jsme jako na houpačce,samozřejmě oba nespokojeni,k tomu se přidávají konflikty ohledně jeho syna,který je 20let starý,bydlí s nami a nepracije,pouze spí a sedí u počítače,který byl důvodem i mého odchodu,protože jsem špatně položila otázku,zda já,či on a nevyrovnala se z odpovědí pertnera,který říká,že syna má jen jednoho,ale přítelkyni může mít jakoukoliv.Děkuji Petra“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Petro, je to moc zamotané a těžko se z toho dostat. Doporučuji to, abyste spolu s nějakou kamarádku všechno probrala. Pokud vám to nepomůže, doporučuji psychoterapeutickou praxi.“

Jaroslav: „Dobrý den, dlouho mi trvalo než jsem se odhodlal Vám napsat. Potřebuji radu, zhodnocení, pohled zvenku. Jsem s manželkou 18 let ženatý, máme spolu 3 děti. Je mi 39, jí je 37. poslední 3-4 roky náš vztah procházel krizí, kterou jsme neuměli vyřešit, takže se neustále prohlubovala. Před rokem si manželka našla přítele, kterému je 21 let. Ten vztah trvá prakticky dodnes. Problém je v tom, že ona se nechce rozvádět, tvrdí, že mě má ráda, že o mě nechce přijít a že si myslí že v budoucnu budeme stejně spolu. Já ji opravdu miluji, asi jsem si to uvědomil pozdě, až v okamžiku, kdy jsem o ní přicházel. o to větší láska ve mě asi vzplála, nechci o ni přijít. Ona to ví. Její přítel studuje vysokou školu a jezdí za ní na víkendy, já jsem se před 4 měsíci odstěhoval. Ironií je, že náš vztah se zlepšuje, cítíme to oba, hodně si o tom povídáme. Když jsme spolu, je nám fajn, smějeme se spolu, máme si o čem povídat, je nám prostě dobře. Ovšem jen do okamžiku, než on přijede. Pak jako bych pro ni přestal existovat. Minulý týden se s ním rozešla, ale stýká se s ním dál. prý jim to pomáhá to překonat rozchod. já nevím, mám velmi smíšené pocity. Chtěl bych tomu věřit, můžu? Nevím co s tím mám dělat. Myslíte že by nám pomohlo zajít společně do poradny? Máme pokračovat jako doposud, Nevím jestli to ještě zvládnu, tenhle stav snáším čím dál tím hůř a nechci nic pokazit, mám ji opravdu rád a stojím o ni. Myslím že i ona stojí o mě, ale její cit je asi zakrytý tou zamilovaností do něj. Jinak spolu vycházíme velmi dobře, snažíme se aby se naše problémy nijak nedotýkaly našich dětí, a to se nám podařilo. Nevím co mám dělat dál, má smysl se pokoušet ten vztah obnovit?? Děkuji za Váš názor..“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Jaroslave, záleží jen na vás, jaké vztahy chcete žít. Musíte předpokládat, že to čekání bude náročné. Doporučuji vám udělat hranici, pokud jste ochoten ještě čekat.“

Eva: „Dobrý den. Už to bude rok, co jsme s manželem překonali jeho menší "románek". Přesto se stále od toho nemůžu oprostit a denně si vzpomenu na NI a mám "bujné" představy, co se tenkrát dělo či nedělo. Věřte mi, že se moc snažím jít dál, svého manžela moc miluju a věřím mu. I on je skvělý a je nám spolu hezky. Nechci zkazit naše manželství tím, že tomu budu stále propadat (bohužel to na mně manžel někdy pozná). Jak vidíte náš vztah do budoucna?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Evo, nejsem jasnovidec. doporučuji vám psychoterapii tak, aby vám vaše představy nebránily ve spokojeném životě.“

sofie: „Pane doktore,můj přítel 28 let na většinu akcí -kino,divadlo,výlety zve i své kamarády a kolegy z práce. Prý čím víc lidí,tím větší zábava.Společných chvil máme málo a vidím,že společnost ho více baví .Už mě to přestává bavit.Proč tomu tak je?Děkuji Sofie.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Sofie, chcete s přítele trávit čas, kdy jste jen spolu. Je to významná potřeba, kterou máte a je dobré dát partnerovi najevo jak dlouho tuto potřebu jste ochotna zanedbávat. Třeba najdete někoho, kdo si na vás čas najde.“

Dana: „Dobrý den,dostala jsem se do situace,že nevím co si myslet.Můj přítel rád cestuje,v létě odjel na 3 týdny do Asie.Řekl mi to jen týden před odjezdem s tím,že jede s lidmi s internetu .Když teď pouštěl u známých video,ukázalo se,že celou akci plánoval již rok,jeli jeho dvě kolegyně z práce a někdo na inzerát. Řekl mi,že s nima žádný vztah nemá a na otázku proč mi o cestě neřekl odpověděl,že věděl že nemůžu jet,protože pracuji .Příteli je 29 let .Díky Dana“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Dano, asi bych skutečně taky nevěděl co si myslet a žádal bych dobré vysvětlení. Jenže co teď dál? Možná mít požadavek, aby si sladil termín s vámi?“

jonathanracek: „Dobrý den, po seznámení s manželem jsme se odstěhovali cca 20 km od mého původního bydliště, kde jsem chodila hrát pravidelně volejbal, jezdila na koni, měla bízko ke kamarádům. V novém bydlišti jsem skoro 2 roky, do práce jsem dojížděla, nyní jsem doma, čekáme miminko. Se svou rodinou jsem v čilém kontaktu, tam problém necítím, ale již opadá až ustává kontakt s kamarády, občas tam zajedu, pravidelně tam jezdit není možné (čas pro rodinu,..). Parta chce, abych trénovala tady a turnaje hrála s nimi, to je fajn, ale nemyslím, že vše odpovědně zvládnu, mám rodinu, děti, dům, práci, taky zvířata...Řeším, zda se prostě rozloučit a jen občas se vídat a začít si budovat zázemí v místě bydliště, už tu jezdím na koni, mám kontakt i na volejbal, ale bojím se, že to už nebude ono. Vím, že koníčci jsou důležití, ale můžu se věnovat sportům s rodinou, docela v tom tápu. Vlastně si z těch aktivit nedokáži vybrat, čeho se vzdát, je to takové zamotané. Bolí mě i ztráta tolika fajn lidí a bojím se,zda najdu plnohodnotnou náhradu. Mám i bolestný zážitek, s kterým jsem se ještě úplně nevyrovnala, ani nevím moc jak,jak mě jedna kamarádka naprosto odstřihla ze svého života, poté, co si našla manžela, nechci být taky taková. Poradíte mi prosím, jak z toho ven, abych byla zase spokojená a neměla špatné pocity? Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá paní, je to tak zamotané, že by to chtělo spíše osobní konzultaci. Určitě bych hledat takovou cestu, která by mi umožnila mít vztahy a zároveň být spokojená v rodině. K tomu by asi bylo dobré navštěvovat terapeuta nebo kouče.“

fifi: „Dobrý den, měla jsem čtyřletý vztah s přítelem než jsme se vzali. Po půl roce se mi podařilo otěhotnět. Miminko a svatba bylo naše společné rozhodnutí (větší od manžela). Nyní se mi přiznal, že má tří měsiční známost. Kterou nedokáže ukončit a na kterou musí pořád myslet. Abych se odstěhovala nechce. Ale čeho se bojím je proč padlo i téma rozvod? Proč hned myslí na nejhorší a proč podle mého jen pobláznění mu dává za důvod pohřbít náš vztah, který trvá pět let? Když chlap hledá na internetu témata jak se rozvést, znamená to, že to opravdu chce.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Fifi, nemůžu vědět, co se hýbá v jeho hlavě. Je pochopitelné, že ho i toto téma už napadlo. Určitě by bylo dobré si o tom otevřeně pohovořit. pokud budete chtít více, napište na mail nebo navštivte terapeutickou praxi.“

Martin: „Dobrý den.S manželkou se rozvádíme a máme 11 letou dceru.Moc mi na ní záleží,ze začátku ke mě jezdila často a ted už půl rokuse ani neozve,telefon nezvedá.Přitom jsme s polu vycházeli perfektně.Neumim si vysvětlit co se stalo a jak se mám zachovat.Co pak jí nechybim jako táta?Je mi z toho hrozně smutno.Manželka tvrdí že jí nenavádí,ale moc tomu nevěřim.Když jsem chtě aby jsme zašli k psychologovi s Anetkou tak odmítla,už nvim kde se poradit.Děkuji Martin.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Martine, bude dobré, když s vámi bude mít silné zážitky. Ve dnech, kdy je s vámi buďte výhradně pro ni. Těch málo dní ať má k tomu si vás užít a vyvádět s vámi.“

Mirka: „Dobrý den.Můj prblém se týká mého manželství a změn ve vztahu a nedokáži říct jestli je problém ve mě nebo v manželovi.Je mi 21 let a manželovi 34.Jsme spolu 3 roky a máme půl roční holčičku.Ze začátku byl náš vztah pěkný plný lásky,společných aktivit a sexu.Manžel je od přírody hodný a vtipný člověk.Já jsem zase emotivní(v dobrém i špatém slova smyslu) a také hodně temperamentní.A podle toho taky vypadal náš vztah.Já jsem byla ta co se hádala,když se mi něco nelíbilo a manžel mě vždy uklidnil a vše převedl na srandu.Což mi na začátku přišlo skvělé a vtipné.Manžela si hrozně váží za to jaký je a hrozně ho miluji.Vše se mi zdálo dobré až do doby když jsem porodila.Trápí mě změny na mém těle po těhotenství nepřipadám si atraktivní a sama sobě se nelíbím(ale ani předtím jsem nebyla štíhlá laň)Manžel tráví hodně času v práci a když je náhodou doma tak spí nebo jen tak sedí a kouká na televizi.Já jsem s malou doma a moc si s nikým nepopovídám.Když potřebuji nějaký problé řešit tak se chová stejně jako dřív ale mě to už nepříjde vtipné.Když mu svěřím nějaké trápení tak mi řekne:to se spraví to je jenom blbý období.Sex se z našeho vztahu prakticky vypařil a když už na to příjde tak ani nedosáhne vyvrcholení.Nikdy jsem od něj neslyšela že by mi řekl že jsem krásná nebo že se mu líbím.Když se ho zeptám jestli se něco děje řekne jen že hodně pracuje a že je unavený,ale po dobu našeho vztahu má stejnou práci.Je tedy chyba ve mě?V mém vzhledu?Vůbec spolu nekomunikujeme.Nevím si rady.Bral si mě přece jako holku silnější postavy jediné co je navíc je povolené břicho.Nemám už ani sílu být temperamentní a hádat se.Jen tiše sedím,přemýšlím kde se stala chyba a brečím...Je nějaká rada?A co je vlastně příčinou?Máme zkusit navštívit odborníka nebo je to opravdu jen takové období a samo přejde?Děkuji za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Mirko, nehledejte příčiny, ale řešení. Vypadá to, jak kdyby to souviśelo, ale pouze okrajově. Skutečně bych doporučil párového terapeuta. Ve spolupráci s ním můžete hledat. V žádném případě se však neobviňujte.“

Marta: „Dobrý den, mám problém, jak pohnout, jestli to vůbec je možné, svým manželem. Jsme spolu 16 let, mě je 39, manželovi 46, oba jsme VŠ, z podobných rodin, ale začínáme asi každý jít jiným směrem. Seznámili jsme se díky tomu, že on byl aktivní muzikant, vedle zaměstnání grafika v architektonickém studiu. I pro mě byla muzika a architektura velkou zálibou, vedle jazyků, které jsem vystudovala a živím se jimi. Obě oblasti nás oba zajímají i dnes, ale manžel upadá do příšerné pasivity (žádná muzika, žádný koníček, žádní kamarádi (vyjma internetových diskusí), žádný pohyb a hlavně žádný sen a žádná touha, i ta „péče o sebe“ dost pokulhává (od základní hygieny po nutnou výměnu prošoupaných bot) jediná výrazná aktivita je žárlivost, když někam jdu s kolegy z práce, a to včetně akcí, kam jdu čistě pracovně) a krizi stř. věku mám asi já – zoufám si z toho, že sedíme doma na zadku, že s dcerami (9 a 11 let, hlavy otevřené) necestujeme, nesportujeme (manžel „do dětí“ býval skvělý lyžař). Když o tom mluvíme, s jistotou se pohádáme, protože vše souvisí s penězi a s tou žárlivostí (kdybych chtěla své sny po cestování realizovat sama, začalo by obviňování, že určitě někoho mám, i když bych jen třeba chtěla jít se podívat po obchodech, slyším hned výčitku, že ho nechám doma samotného). Často totiž slyším radu, tak se na něj vykašli, našetři a jeď sama s holkama, má to ale háček – on má nepravidelný příjem, tudíž všechny pravidelné platby spojené s domácností a hypotékou platím já a z mé výplaty nezbyde nic, přičemž průměrově na svůj věk, obor a praxi je manželův příjem hluboko pod průměrem (pracuje skutečně z lásky ke svému šéfovi, neumí si říct o to, co mu náleží). A já mám pocit promarněného života, ale nevím, co s tím, nejsem přelétavá, nechci mu ani dětem ublížit, ale už mě to dost dusí několik let. Omlouvám se za tu délku a předem děkuju aspoň za náznak nějaké použitelné rady (tedy ne návštěva psychologa, protože to bych si musela říct o peníze a tím pádem i na co je potřebuji…)“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Marto, určitě bych zvážil část plateb nechat na partnerovi, aby byl nuce si o peníze říci. Vy zaplatíte základní platby a o peníze si pak říkáte? Někdy pomáhá zúžení společného vlastnictví manželů a to i dluhů, aby některé dluhy zůstaly na něm. Pak se třeba vzchopí.“

jarmila: „dobry den, jsme s manzelem teprve 3 roky mame 2 leteho synka s lehkou adhd, manzel 38 jedinacek - po porodu mi porad deset kilo nahore, nejsem nejak hodne silna, alemanzel sportovec nemuze prekousnout, ze mi vaha nejde dolu, tak jak by se mu zamlouvalo...delam pro o vsemozne a on mi po dvou letech od miminka sdelil, /protoze mame delsi krizi - respektve domacnost a vse kolem funguje tak jak ma, manzel udela prvni posledni pro rodinu - ale nejak jsme se odcizili, nespime spolu, nemame nejak ani potrebu se jeden druheho dotykat) ze nas vztah se zlepsi az zhubnu, ze se mnou bude az zhubnu tak dvacet kilo - moc me to mrzi, nikdy jsem pred svatbou nebyla zadna modelka - pece o divoke dite je pres den vycerpavajici - cely den jsem na nohou a mrzi me takove poznamky...nic jsme si neudelali, rikm si, ze kdby me podvedl, mela bych opravdovy duvod k rozchodu, ale takto je mi to tak trosku lito, ale na druhou stranu, kdyz nefunguji manzelske povinnosti - jsme s manzelem jakspolubydlici, co si rozumi, v takto mladem veku, tak se domnivam, ze vztah nema smysl, navic pece o syna funguje, ale nic moc nedelame spolecne - nemame moc potrebu, mame se ale radi - poprve v zivote snad nevim co delat!!!! nejde preci si klast podminky, mel by me mit rad takovou jaka jsem - navic je neustale nabrouseny, vtekly - pry kvuli tomu, ze mu vadi, ze jsem po porodu pribrala..ale to preci neznamena, ze se ke mne nebude chovat hezky ne? moc dekuji J.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jarmilo, k tomu, abyste věděla, že jste pěkná nepotřebujete chlapa, ale zrcadlo. Může to být i levnější. Občas se před pořádné zrcadlo postavte nahá a řekněte si: "Aha, takto vypadá pěkná ženská." Vyzáblá krása je divným dědictvím moderní doby, ale už to přechází. Vážně. Oceňte se sama. Pak potřemýšlejte, co udělat proto , abyste byla spokojená i v intimní oblasti. Když to nepůjde, najděte si terapeutickou praxi ve svém okolí.“

Jarmila: „Dobrý den! Pro začátek bych napsala něco o sobě- mám 27let, jsem učitelka, přes týden pracuji ve škole ve městě a na víkendy jezdím domů. Mám trable s láskou a už si tak nějak nevím sama rady. Svého prvního přítele jsem poznala až někdy ve 20letech na diskotéce, chodili jsme spolu 4 roky, ale nevyšlo nám to. Vztah jsem ukončila já, jelikož jsem uznala, že to není partner pro život- byl sice hodný, ale měl vždy mnoho velkých řečí, ale skutků moc nevykonal, měl problémy s penězi. Dělal ze sebe velkého pána, přitom neměl nic. Pak jsem byla rok sama. Po roce jsem se seznámila na internetu s mužem, kterého jsem měla strašně moc ráda. Ten mě ale po roce chození- teď v únoru opustil. Vlastně dodnes nevím pořádně, co se stalo. Brala jsem to jako hotovou věc, jelikož mě představil rodičům, kamarádům, ještě teď jsme spolu byli na SIlvestra, na oslavě, na plese. Rozchod přišel jako rána z čistého nebe- v sobotu a neděli jsme ještě byli spolu na oslavě narozenin jeho strýce (někdy v tom únoru) a v pondělí mi napsal sms, že náš vztah nemá cenu. Pak jsme si nějak dopisovali, řešila jsem to hodně s rodinou, ti mi radili, ať ho chvilku nechám, že se to spraví. Tak jsem čekala 14dnů a ono nic. Až jsem mu napsala tak mi definitivně napsal, že se mnou končí. Bylo by toho ještě hodně, ale to není ten hlavní muž, o kterém chci psát. V březnu jsem se opět na internetu seznámila s mužem- bylo to v podstatě proto, abych zapomněla na toho předchozího. Prostě jsem někoho chtěla, řekla jsem si, že když mi tak ublížil, tak i přesto budu šťastnám budu mít rodinu a hodného manžela. S tímto mužem jsem doteď, ale prostě to vůbec nefunguje-teda abych byla přesná z mé strany. On je moc hodný, vzdělaný, zajištěný, prostě taková dobrá partie, je to rodinný typ, rozumí si s našima, s celou rodinou i kamarády. ALe já prostě nejsem schopná opětovat jeho city. Jsem s ním v podstatě z rozumu, snažím se pořád myslet do budoucnosti- že to bude dobrý otec, budeme se mít fajn......máme v podstatě i úplně stejné zájmy- folklor, přírodu, četbu, prostě to jsem ještě nezažila, abych si s někým až takto rozuměla,ale přijde mi, že jsme snad úplně stejní- nevím, třeba je to i tím, že jsme narození ve stejný den- 22. dubna ve znamení býka. Jenže se s ním necítím tak nějak šťastná,byli jsme spolu třeba v luxusním hotelu, bylo to fajn, le prostě si to neužívám tak nějak pořádně. Babička mi pořád říká, že až se nám narodí děti, tak už nebudu mít čas nad tím přemýšlet- že se to spraví, že se do něj zamiluju, když uvidím, jak se stará o děti. ALe mě prostě všechno co dělá vytáčí, nevím......Jsem prostě teď nějak citově vyprahlá, strašně toužím po tom být jen sama se sebou. Prostě jsem do toho šla staršně rychle. Jenže jsem chtěl zapomenout na oho předchozího partnera a to se mi nedaří. Jsem i ve velkém tlaku, jelikož už mám 27 a vím, že je nejvyšší čas mít dítě- doma to taky pořád musím poslouchat, je to náročné.Jenže já si pořád nedovedu představit mít děti jen tak bez lásky- hlavně je mít. Prostě já hlavně chci někoho, koho budu mít ráda, abych mu mohla také svou lásku předávat. Přitom si zas uvědomuju, že když se rozejdeme, kdoví koho zas potkám- třeba nějakého grázla. Mně prostě momentálně přijde, že z této situace není úniku. Prosím vás o sdělení Vašeho postoje k tomuto problému. Předem děkuji a nashledanou.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jarmilo, nemám žádný postoj k situacím druhých lidí. Jen se solu s nimi pokouším najít uspokojivé řešení. Nemyslím si, že je poslední chvíle mít dítě. Na druhé straně chápu touhu po upřímných vztazích. Určitě to s nim proberte. Asi bych přemýšlel nad tím, jak si do vztahu netahat vzpomínky na předchozí partnery. V tom bych hledal psychoterapeutickou pomoc.“

Kateřina: „Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Mám dlouholetého kamaráda se kterým sem se hodně vídala, opravdu jen kamaráda. Nicméně sem si našla přítele, s kamarádem sem se pochopitelně přestala vídat. Nebyl důvod. Občas si napíšeme. Říkala sem si, až si kamarád najde slečnu, tak budeme někam chodit spolu ve čtyřech. Budu ráda, když ho přítel pozná. Nicméně, včera sem to nadhodila. Přítel na kamaráda neřekne křivého slova, to ne, ale vždycky vidím ten výraz. Řekl mě, že má pocit, že ho (přítel kamaráda) "musí" brát nebo má smůlu. Proč mu vadí? Co mám dělat? Děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní KAteřino, nevím co to zanmená: "Má smůlu". Máte kamaráda a přítel ho nechce vidět. No a co? Určitě nemusíte mít všechny známé společné.“

Iveta Hakenova: „Iva Dobrý den expřítel mé dcery přišel vyhrožovat ,že když ho po porodu uvede dcera jako otce ,že soudně bude chtit do sřídavé péče dítě a že zažádá o to aby ho dostal do s¨é péče s tím že se bude ženit a jeho budoucí žena je neplodná prý s dcerou žít nemůže že je moc tichá ale že jde od právníka a ten na80%vysoudí mimčo má se dcera bát a má na to právo? jo a měl by na něco právo když ho dcera neuvede jako otce děkuji ya odpověď iva“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Iveto, nejsem právník, právní poradnu hledejte na www.obcanskeporadny.cz. Určitě ji i poradí na místním oddělení péče o dítě.“

martina: „dobry den, obraciam sa na vas s mozno pre niekoho smiesnym problemom... zbytocnym? prilis do buducnosti siahajucim? neviem.. s priatleom sme spolu viac ako rok, a pomaly zistujeme, ze sa k sebe vobec nehodime... na vsetko na svete mame rozlisne nazory, postoje, inak riesime problemy... ked sme sa dali dokopy, poznali sme sa velmi malo... ale bolo nam spolu skvele... no teraz to vyplavalo na povrch... tie rozdiely... neviem si s nim predstavit zivot. a tu by niekto povedal- aky to ma zmysel? predsa koniec! ved je to zbytocne! ale na druhej strane... lubime sa. naozaj velmi a uprimne... zo zlej skusenosti som sa naucila ze vztah je najhorsie ukoncit len pre nejake "rozumne"a logicke dovody pokial je tam stale laska... co je viac? rozum ci cit... ? bojim sa toho, ze ak spolu ostaneme este dlhsie, a rozdiely sa este viac prehlbia, co ked nasa laska este viac narastie, a rozchod bude velmi bolestivy? no ne druhej strane mam pocit ze nemozem byt taka vypocitava... lubim ho ale v podstate s nim nechcem skoncit. co si o tom myslite? velmi si cenim kazdy nazor, a dakujem.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Martino, otázkou je, jak dlouho to tak chcete táhnout. Není to směšný problém. Spíše jde o to, jak v budoucnosti budete řešit vážné situace.“

Alena: „Dobrý den, myslím, že na věku ani na tom odkud jsem atd. nezáleží...Jde o to, že mě nesmírně zklamal člověk, který mi byl nejblíže ze všech lidí...a já mu také. Potřebovala bych radu ne z psychologického hlediska, ale z lidského!!! Mám udělat tlustou čáru, myslet na svou budoucnost a s tímto člověkem se už snad raději ani nikdy nevidět???(Sejde z očí...znáte to.) Nebo mu mám odpustit, že je to přece jen člověk, který udělal sviňárnu=chybu...a jít dál naší cestou??? Jsem v situaci, kdy si budu obojí vyčítat...“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Aleno, obojí má své nevýhody. Obojí má své výhody. Obojí si budete vyčítat, jde tedy jen o to se rozhodnout. asi je to teď úplně jedno, jen někam jít.“

Hanka: „Dobrý den pane doktore, je mi 40 let, jsem rozvedená ( po 16 letech)se dvěmi dětmi. Chtěla jsem poradit nebo spíš pomoc se vyznat v chování mého přítele. Je to můj druhý vztah, tak se v mužích moc nevyznám. Inspiroval mě poslední díl v televizi jestli se vracet zpět do vztahu. Jsme spolu dva roky, které střídáme s měsíčními pauzami,kdy přítel je vždy iniciátor usmíření. Jeho chování je vždy dva měsíce bez problému, pak se výrazně změní, že nemá čas, věnuje se více práci, je náladový, ponižuje mě. Já to řeším odchodem ze vztahu, kdy se celou dobu trápím, sice se neutápím v depresích, chodím mezi lidi, za kulturou,sportuji, vždy když se chce usmířit, tak mu odpustím. Poslední rozchod trval 3 měsíce, poprvé jsem to vzala v klidu, začala pomalinku s nový přítelem, ale stejně když se ozval, tak nějak to srdíčko zabušilo a já se vrátila zpět. U přítele proběhla změna v chování, trvá to již 4 měsíce, vše se snaží řešit rozhovorem, když už dojde k neshodám. Projevuje se u něj žárlivost, kterou nikdy nedával najevo, ale já přesto neustále čekám změnu v chování. Přemítám jestli jsem neudělala chybu...atd.Přítel se vždy obhajuje tím, že byl několik let sám a nemusel se přizpůsobovat, tak je to pro něho těžší. Hledám chybu u sebe, jestli nejsem náročná, jestli to není dlouholetým manželstvím a přizpůsobování se novému partnerovi je těžší, ale na druhou stranu již nechci, aby mě někdo diktoval co mám dělat, čekat až bude mít čas. dobrou náladu. Někdy si říkám, že se vracím proto, protože nechci děti seznamovat s někým novým. Přítel mě již zná a ví jaká jsem. To je asi tak vše. Možná je to banalita, ale já se tím trápím. Děkuji za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Hanko, když se trápíte, tak to není banalita. Nejvíce bych vám doporučil párovou terapii. Bylo by dobré si to vyříkat s někým, kdo dá oběma stejnou možnost a bude spolu s vámi hledat cestu do budoucna.“

Hanka: „Dobrý den, velice Vás prosím o radu, co můžeme s manželem dělat v naší situaci. Naše devatenáctiletá dcera nám oznámila, že chodí s ženatým mužem, byl to pro nás šok, je to o 11 let starší muž z vedlejší dědiny, dceři tento vztah rozmlouváme, vysvětlujeme jí, jak moc ubližuje jeho manželce, že takový muž jí jednou může udělat to samé, že jí opustí kvůli mladší ženě, apelujeme na její pověst, na dobré jméno naší rodiny, na to, že má maturitu před sebou, prosíme jí, aby vztah ukončila, ale dcera je jak vyměněná, nechce o rozchodu ani slyšet, stále opakuje, že ten muž se rozvede, že už dokonce kolem rozvodu něco podnikl, že ho miluje a nikdy se ho nevzdá. Je nám to velice líto, mé kamarádce se před lety stalo to samé, její muž jí opustil kvůli mladší ženě, vím, jak dlouho se velmi trápila. A teď tohle dělá naše dcera.... Já vím, že tu asi není co poradit, je dospělá, může si dělat co chce, ale velmi nás mrzí dceřino chování i jak se teď chová k nám, je naštvaná, že nemáme pro ní pochopení a jakoby se úplně odcizovala, přitom byl mezi námi moc hezký vztah. Poraďte nám, prosím, jestli tu vůbec nějaká rada je. Děkuji moc. Jen chci ještě podotknout, že ho chtěla dcera nám představit - já nemůžu, nemůžu ho přijmout do našeho domu, když vím, že v sousední obci má manželku, je to špatně?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Hano, sama jste si odpověděla. Asi je to těžce pochopitelné. Je však důležité, aby dcera věděla, že pořád zůstává vaší dcerou. Váš názor slyšela. Potřebuje vědět, že ji máte rádi. Čím více ji budete odsuzovat, tím více bude mít důvod utíkat z domu.“

Jana: „Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na Vaše zkušenosti z poradny ohledně partnerství ženy s tzv. mamánkem při soužití s jeho rodiči. Je mi 34 let a rok jsem chodila s mužem o 4 roky mladším. Ze začátku to bylo v pohodě, asi po půl roce nám do našeho vztahu začali mluvit jeho rodiče, s tím, že bychom to už měli nějak řešit, měli mít dítě, bydlet u nich protože se tam budeme mít lépe (já žiji v J.Čechách, on v blízkosti Prahy).Měla jsem z toho pocit že si ho chtějí za každou cenu udržet u sebe doma, mě ale čím víc někdo do něčeho nutí tím k tomu získávám větší odpor. Moji rodiče nic takového nedělali. Začalo se nám stávat že když jsme byli s přítelem sami a na něčem se dohodli, tak on odjel domů a za pár dní bylo vše jinak, měl jiný názor s tím že přece na změnu názoru má nárok a že se prostě rozhodl že to bude tak a tak, a jestli se já přidám - můj problém, ber nebo nech, on mě do ničeho přece nenutí. Já si ale myslím že ho prostě zpracovali rodiče. Také mi bylo trochu divné když tvrdil že vlastě nemá žádné kamarády, protože pro něj je nejlepší kamarád táta, který mu vždy poradí, všechno ví lépe, má zkušenosti atd. Myslím že společné soužití s jeho rodiči by bylo dost problematické. Ctěla bych znát Váš názor jakou šanci na přežití by měl náš vztah, kdybych se já nastěhovala do jeho rodiny. Děkuji, s pozdravem Jana.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní JAno, v případě, jaký popisujete nedoporučuji se nastěhovat do rodiny vašeho přítele. Ani tak nevím, jak sibudete prosazovat svou, když budete na partnerovi ekonomicky závislá? Pokuste si dopředu vybudovatpozici, kdy pro partnera budete důležitější, než rodiče.“

Myssa: „DObry den, před půl rokem jsem se rozešla s přítelem nebyl to dobrý vztah a ačkoli jsem toho člověka nemilovala hodně mě poznamenal, setřásl sebevědomí až na úplné dno cítím se teď mizerně jako nikdy. Teď jsem zůstala sama bez kamarádů nikdo si na mě nevzpomene, ale bývalý pořád má nějakou akci, neustále sport doma se téměř neohřeje. Někde jsem udělala chybu, ale nevím kde každopádně mu závidím. To asi není normální.Připadám si jako outsider. Možná bych potřebovala poradit co se sebou. Děkuju“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Mysso, neuzavírejte se do sebe a jděte mezi lidi. Kontaktujte kamarády a kamarádky, dělejte, co vás baví. Zvedněte hlavu, oceňte v čem jste dobrá a hlavně nezůstávejte zavřená doma.“

Barbara: „Dobrý den, je mi 22 let. S mym pritelem jsem již od 16ti, mnoho lidi asi na tyhle prvni lasky neveri, ale pro me to byl krasny a pevny vztah, ktereho se nechci jen tak vzdat. Proto bych vas bych vas chtela poprosit o Vas nazor na muj pribeh. Priteli je nyni 27. Nas vztah byl bez velkych problemu, milovala jsem ho, verila jsem mu, duvera je pro me dulezita. Prvni prekazka prisla po skončení me stredni, odjela jsem na vysokou, zabydlela se v jinem meste. Od te doby se vidavame jen co 14 dni o vikendu. Tento problem jsme prekonali, zustali jsme spolu, porad jsme se meli radi, vzdy se na sebe tesili. Zacalo to skripat priblizne az po roce fungovani tohoto vztahu "na dalku". Zacal me trochu ignorovat. Prestal se mi ozyvat, ja byla, ten ktery musel zavolat, prvni psat zpravy. Vadilo mi to a upozornovala jsem ho na to, ale asi ne dost prisně. Byla jsem nastvana, ale na rozchod to jeste nebylo. Dalsi problem prisel temer pred pul rokem, kdy jsem zjistila (priznal se mi k tomu), ze jiz par mesicu pravidelne (i nekolikrat za den) kouri marihuanu..pry proti depresim. Tim se dostal do dalsich problemu (zadluzil se). Naslibovat ze vse napravi, porad me miluje, je ted ochotny udelat vse. Nedokazu to akceptovat, je to nezopovednost z jeho strany. Mozna je to vsechno tim, ze jsme daleko od sebe, myslim ze vztah na dalku je krehky. Uz mu tolik neverim a nevim co by mel udelat (?), aby opet ziskal mou duveru. Nechci se toho vztahu vzdat, ale nemuzu jen tak zase pokracovat ve vztahu. Trapi me to uz skoro pul roku, jsme pouze jako kamaradi, bavime se spolu, ale ja uz necitim tu jistotu. Ma to dopad na vsechny me aktivity. Nesoustredenost, deprese. Chtela bych s nim byt..ale prosim poradte co by mel muz udelat, aby mu zena zacala zase verit? Dekuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Barbaro, skuetčně nevím, jaký chrabrý čin očekáváte. Možná už důvěru skutečně nevybudujete.“

jana: „Dobrý den, obracím se na Vás s žádostí o radu, protože jsem se dostala do situace, ze které nevím jak dál.Už delší dobu máme manželskou krizi. Ale před dvěma dny manžel odešel na procházku se psem a vrátil se až pozdě v noci úplně opilý. Nemohl se dostat do domu, zapoměl klíče a já jsem zamkla, protože jsem nevěděla kdy se vrátí. Neotevřela jsem /asi jsem měla/, ale byla jsem naštvaná. Pak jsem otevřela, byl zlostí bez sebe, vzbudil celou rodinu (máme dvě malé děti 3,5 a 1,5). Starší dcera plakala a ptala se jestli tatínek už půjde spát, ať neplaču, že už to bude dobré. Mohlo mi to utrhnout srdce. Byl sprostý, vykřikoval,že to si k němu nebudu dovolovat, že nebude spát v garáži jako pes, uhodil mě. Neřekla jsem za celou dobu ani slovo, jenom ať toho nechá ať má ohled na děti. Nehádala jsem se ,věděla jsem ,že by to bylo ještě horší. Úplně se v poslední době změnil. Komunikovat nechce. Teď se nebavíme. Nejraději bych odešla, ale nemám kam, nemám peníze. Na druhou stranu děti na tatínkovi visí, nechci ničit rodinu, ale nevím jestli už dávno zničená není.... děkuji za radu“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, to jestli je nebo není rodina zničená, poznáe jen vy. Určitě ale teď budete si muset vybudovat bezpečné zázemí. Jestliže vytváříte domov, měl by být pro vás bezpečný. Nic si nevyčítejte. Pokud skutečně chcete odejít, určitě najdete řešení.“

katerina: „dobry den,chtela bych se optat v kom je chyba.me je 25 let a manzelovi 35,mame 2,5leteho chlapecka a jsme spolu 4 roky.manzel je porad v praci i o vikendech a obcas zajde do hospody a prijde rano,ma spatne nalady kdyz je opily a obcas prohraje spoustu penez v automatech,nebo v kartach,porad jen slibuje,ze se to zmeni,ale je to porad dokola a me uz to nebavi,on nema zajem to se mnou uz ani resit,chapu to,ze je unaveny z prace,ale kdyz prijde domu,tak se mu snazim vysvetlovat,ze bych rada slysela neco hezkyho,atd.on me rakne,ze je unaveny,ale do hospody jde,tam ho pryta unava prejde.O naseho syna se vzorne staram,doma je cisto,uvareno a on si toho vubec nevazi,nevim co mam delat,tak se ptam vas,jsem nestastna z toho jaky je to morous,ja mam rada zabavu,legraci,vylety a k tomu ho musim dlouho premlouvat a stejne to neni ono.pro neho je na prvnim miste jeho matka,pak hospoda a pak nekde my.ja jsem clovek,ktery to ve sve rodine nemel jednoduchy a o to vic bych si prala kdyz uz ma vlastni rodinu byt stastna,mit krasny spokojeny manzelstvi,ale manzel me na to rekne,ze ziju ve snech.vzdycky mu vse odpustim,ale uz me to prastava vazne bavit,nechci aby muj syn prisel o tatu kvuli jeho vlastni hlouposti,ja ho miluju da se rict porad stejne a on toho akorat zneuziva a stale se ukazuje jako ten,kterej bude mit vzdycky na vrch.reknete ma toto nejaky smysl?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Kateřino, syn o tátu nepřijde. Nehledejte v kom je chyba, ale jaké nastolit řešení, abyste byla spokojena. Určitě nemusíte být tak vzorná. Zkuste se také zaměřit na své zájmy a komunikujte s přáteli.“

Mariana: „Dobrý den, je mi 23 let a od svých 16 chodím s přítelem který je o 4 a půl roku starší. Je to úžasný člověk o kterého nechci přijít, ale už několik měsíců se nemohu zbavit pocitu, že jsem si nic neužila (byl můj první a jediný). Občas se objeví muž, který mě něčím zaujme a v té chvíli bych moc ráda podlehla citům, které mám, na druhou stranu nejsem schopná ho podvést a vždycky jsem to odsuzovala. Tyto pocity mě trápí čím dál více. Možná v tom hraje roli i skutečnost, že mám před sebou poslední rok školy a přítel už plánuje koupi bytu a podobně. Vždycky jsem měla plány typu: dostudovat, pak svatba, hypotéka na byt a děti, ale najednou se toho všeho děsím. Velice rychle jsem s ním dospěla a teď jako bych chtěla něco dohánět. Náš vztah byl vždycky absolutně upřímný, ale teď nevím, co dál. Nechci mu ublížit, ale sama v sobě už to taky nedokážu udržet. Děkuji za odpověď“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Mariano, myslíte, že by vztah snesl období vzájemné absolutní tolerance? Přestávku, která by byla pro oba možností zvolnění? Trochu se mi pře to vaše nechci o něj přijít s tím, že byste ráda podlehla citům. Když budete k sobě hodně oba tolerantní, může to váš vztah snést. Je to ale náročné pro oba.“

Natali: „Dobry den pane doktore,potrebovala bych poradit jak se rozejit s pritelem aniz bych mu ublizila.Vite jsme spolu sest let,mame hezky vztah mam ho rada zalezi mi na nem ale citim ze uz to neni takove jake by melo..potkala jsem nikoho koho miluji a prala bych si byt s nim ale v zadnem pripade nechci ublizit priteli krety se mi sveril,ze ma posledni dobou nejake deprese.Vite nechci aby se trapil,prala bych si aby byl statny ale on rika,ze jedine se mnou je stastny..ale ja stastna nejsem me srdce je nikde jinde ale nevim co mam delat,trapim se..prosim porad te mi co mam delat.dekuji Natali“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Natali, pokud má váš přítel deprese, měl by s tím něco dělat. Partnerský vztah není lékem na deprese. Možná váš rozchod pomůže tomu, aby s depresemi něco začal dělat. Mít deprese je dobrý způsob, jak druhého vydírat. Že byste taky nějakou měla?“

Lenka: „Dobrý den, s manželem prožíváme po 18 letech manželskou krizi, on má milenku, kolegyni v práci(manželovi je 44 a jeho kolegyni 50) trvá to ji třičtvrtě roku. Máme společně 2 holky, 14 a 17 let. Problém je, že mi nepřispývá na společnou domácnost, musíme se mu s dětmi doprošovat. Vyčítá mi, že na něho kašlu, nedělám mu večeře, nezašívám ponožky a podobně. Vždy si najde něco co mi může vytknout. Říká mi, že jsem mu zničila 18 let života, přičemž si mě bral dobrovolně. Do poradny nechce, aby sme se poradili jak vyřešit současný život, tvrdí že chodí domů kvůli dětem, ale se jim moc nevěnuje. Poraďte mi co dělat, hlavně s financemi, nechce se mi do soudních sporů- říkám si "Sám si to natropil ať si to sám řeší.", ale je tady otázka těch financí a rozhovor s ním není možný, vyhýbá se mi. Jaké mám možnosti řešit finanční záležitosti. Děkuji za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Lenko, je to dotaz spíše do právní poradny. Určitě vám kvalifikovaně poradní v nejbližší občanské poradně (www.obcaskeporadny.cz). Možná by vám pomohlo nejbližší oddělení péče o děti.“

Besinecek: „Pane doktore poraďte mi prosím. Můj přítel mě nechce, já ho miluji, máme spolu tříletou dceru, zatím je se mnou. Tolikrát jsem ho prosila at nás veme zpět, ale nechce mi dát už další šanci, prej za vše můžu já, že jsem nezodpovědná, sobec, nevychovaná a spousta dalších negativních vlastností. Já ho pořád prosím. Už jsem dokonce pomyšlela jít k soudu, kvůli malé, protože že mi peníze nedává a malou si bere na čtrnáct dní, což je pro mě utrpení. Jsem na rodičovské dovolené, hledám si práci a je to pro mě vše těžké. Prostě nevím co dělat. Ted bydlíme u rodičů, od přítele jsem vzdáleni cca 200 km. Jsem tak na dně, že jsem uvažovala o návštěvě psychologa ale nerada řeším své problémy s jinými lidmi. Přítel mi říká, že se o mě starat nechce, že chce jen malou a at si najdu podnájem a pak že se uvidí. Nevím co mám dělat. Děkuji za jakoukoliv radu.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Besinecek, je obdivuhodné, že jste napsala do poradny, když své problémy s nikým řešit nechcete. Už to muselo být náročné. Psychoterapie by mohla být cestou k nabytí sebevědomí a sil. Nevím, kdo se v těch 14 dnech o dceru stará. Určitě navštivte místní oddělení pée o děti a dovolejte se možnosti výživného na dítě.“

Leona: „Dobrý den, už od počátku našeho vztahu s manželem (8 let) se pozastavuji nad jednou věcí. Nechybí mu a nevyhledává fyzický kontakt se mnou (mazlení, líbání, poplácávání,...), kromě pohlavního styku. Při něm bych řekla, že je to pravý opak. Když už přeci jen za ním příjdu "pomazlit", řekla bych, že to přetrpí, ale vypadá to, že ho to nějak nenaplňuje. Jeho láskou jsem si "jistá", jako otec vzorný a udělá vše, co mi na očích vidí. Ve vztahu jsem moc spokojena, jen mě tato skutečnost trochu zaráží, nebo spíše zarážela. Už jsem si zvykla. Taky jsme si o tom s manželem povídali, ale k ničemu to nevedlo. Můžete mi, prosím, říci, čím tento naoko chladný přístup je způsoben a jestli je možné s ním něco udělat? Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Leono, nevím, do jaké míry tento stav vadí vašemu manželovi. Pokud ne, asi s tím nic nenaděláte. Musel by chtít on.“

lucka: „Dobrý den, před půlrokem se se mnou rozešel po 2 letech přítel kvůli jiné ženě.Řekl mi, že jsem fajn a že nedokáže popsat, proč ho vztah se mnou přestal naplňovat.Prý se něchtěl vázat jako já. Velmi těžko jsem to nesla a nemohla se s rozchodem smířit. Projevovalo se to tím, že jsem mu dost vypisovala, když jsem večer byla sama doma, prosila o setkání. Většinou mě odmítal, později už i hrubším způsobem, protože mého chování měl dost.Pak jsem mu pro změnu zase psala vyčítavé sms. Potkáváme se tak jednou týdně v práci, vozí nám zboží. Dozvěděla jsem se, že o mém chování vykládal mým kolegům, říkal, že mě nechce ani potkat,že jsem příšerná,že lituje, že si se mnou kdy začal, a přestal mě zdravit. Jedni kolegyně z jiného oddělení, když s ním stojí na chodbě a vykládají si, tak se mi smějí a on se točí zády. A já místo, abych se nad sebou zamyslela,tak v sobě mám zášť a hroznou zlobu. Když ho potkám, je mi zle, celá se uvnitř kelpu, mám pocit že nemůžu dýchat, když mě poprvé nepozdravil, ještě jsem to zhoršila tím, že jsem na něj vyjela, jestli neumí zdravit. Chovám se hrozně, ale pak v koutě brečím a nenávidím se za to své chování a nechápu, kde se ta zloba ve mně bere.Byl to můj třetí vztah a s předchozími partnery vycházím moc fajn a proto nedokážu pochopit,proč jsem tak zlá a zoufalá. Ani se mi nechce věřit, že jsem někdy byla fajn ženská. Chtěla jsem se zeptat, jak mám na sobě pracovat, abych se dokázala ovládat, byla zase příjemná a rozumná, potlačila tu bolest z rozchodu a našla sílu být sama a zase byla normální a nemusela se za sebe stydět? A hlavně myslíte si, že i když se změním, že mi někdy to mé chování odpustí a bude se na mě zase dívat jako na normální ženskou a přestane říkat, že lituje toho, že mě poznal a dokáže mě pozdravit?“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Lucko, terapie vám může pomoci se dát dohromady, zapracovat na sebevědomí. Určitě vám ji doporučuji. Potřebujete se z rozchodu "dát dohromady". Nevažte se ná názory přítele, ale buďte atraktivní pro navázání vztahu s člověkem, který s vámi bude chtít žít.“

Mimi: „Dobrý den, pane doktore. Po váhání na Vás i já vychrlím svůj problém. Většinou lidem radím paradoxně já :), ale tentokrát budu za radu, váš podnět, názor, vděčná. Je mi 32, jsem 5 let vdaná, s manželem jsme spolu 13 let. Když jsem si jej brala, absolutně jsem nepochybovala o tom, že je to ten pravý, na celý život, opora, jistota, přítel...jedinečný člověk, budoucí skvělý táta. Bohužel i přesto vše jsem manželovi byla v podstatě celých 12 let nevěrná, postupně se 3 muži, po sobě navazujími. Vždy jsem byla zamilovaná, užívala si paralerní vztah, ale domů jsem se vracela strašně ráda a nikdy jsem ani neměla chuť se rozvádět, odcházet od mého muže...atd. Brala jsem to tak, že taková jsem, tak to má. Význam jsem tenkrát nehledala. Naše milování bylo něžné, fajn, občas i nějaký orgasmus, připadalo mi to ok. Bohužel moje 3. nevěra mi byla osudnou. Potkala jsem svoji "životní lásku" - souznění na všech frotnách od prvního okamžiku. Stále jsem věřila, že to přejde, vyšumí...snažila se nepanikařit a rozhodla se pro dítě s manželem. Dnes je naší dceři 2 roky. Manžel je skvělý táta, úžasný člověk. Snaží se. Mám ho hrozně ráda. Snaží se mi rozumět, podporovat mě...a já se snažím za každou cenu mít spokojenou rodinu, chci, aby naše dítě vyrůstalo s otcem, bylo šťastné. Jenže....něco tu neklape. Sex. Hledám, jak to zlepšit, snažím se o tom s mužem mluvit, on se snaží to změnit...ale ono to není pořád ono. Zkrátka jsem jednou poznala nádherné milování s mým posledním "milencem"...a jsem tím poznamenaná. Vím, že to jde jinak, ale se svým mužem to nedokážu. Sex s mým mužem je pro mě už nepříjemný a to i přes to, že je to krásný chlap a jeho tělo se mi líbí... Zkrátka už vím, co chci, jaká v sexu umím být...ale líbí se mi to jen s jedním mužem, bohužel to není můj manžel. Milence odháním, už 3 roky...Jenže on stále tvrdí, že mě chce za ženu...Miluje mě i mou dceru...a to i přesto, že jsme se po 3 roky scházeli xkrát týdně, tisíckrát se milovali... nevěra se mi už hnusí, nejsem na to pyšná... Chci mít 1 hezký vztah a šťastné dítě...ale taky chci být šťastná já. Myslím, že bych bez sexu i žít dokázala (uspokojím se sama), ale citím, že to tak není dobře...můj muž do antipatie musí cítít a mě to taky nedělá dobře ho stále odmítat, uhýbat, cukat, vymlouvat se...Nechci se rozvádět, vím, že v každém vztahu je něco...a taky vím, že nový život s novým partnerem by přinesl časem svá negativa... Svého muže mám hrozně ráda...Ale jsou tu stále ty myšlenky, otázky, strach, jak dlouho se to takto dá vydržet...zda-li to nevzdá nakonec můj muž sám...zda-li má vztah bez sex. chemie šanci na přežití, když vše ostatní je perfektní... Jít do poradny se mi příčí. Nestydím se..jen mi připadá divné se snažit nakopnout sexuální přitažlivost někým třetím, nasilu, uměle... Mám pocit, že to tam buď je nebo není.. a zkrátka u mého muže to není, u milence je na maximum, resp. stále krásnější a krásnější.. ale už to dělat nechci, tak jsem to stopla a čekám, jak to dopadne, jak to vykrystalizuje....100 % bez milence jsem měsíc...v podstatě jsem mu řekla, že si musím pořešit své manželství bez ohledu na něj...i když je to pro něj kruté, po tom všem, co mi dal a jakou oporou by byl každý den, ve všech nepříjemný a těžkých chvílích poslední 3 let (těhotenství, porod, poporodní těžkosti, samota, šílená únava, náročná dcerka.......... budu ráda za radu....a přeji Vám fajn letní den.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Mimi, teď nevím, co vlastně chcete. Znechutil se vám dvojí život. Nevím, jak tolerantní je váš manžel. Vpodstatě jste si to dokázala dokonale zařídit, jen teď z toho máte blbý pocit. Chcete nemít blbý pocit, úžasný sex nebo perfektního manžela? Co z toho dokážete pustit?“

Tomáš: „Dobrý den pane doktore, na úvod něco málo o mně je mi 39 mladšího vzhledu, řadu let jsem žil v nefunkčním manželství chodil do práce a živil rodinu, jako každý normální chlap, staral jsem se o děti. A podobně. Když jsem přicházíval domů, tak jsem musel nejdřív umýt nádobí,odmočit hrnce, vysát a vytřít. Tak by to asi být nemělo, když byla doma na mateřské. Prý neměla čas nakupovala. Nebo bývala pryč. Pak už nestíhala ani vařit, tak jsem musel já. Dokonce i péct. A to holky chodily do školky a měla celkem hodně času. Pak si začala stěžovat mé mámě že jí dávám málo peněz, i přesto že měla dost a mi skoro nezbývalo na to abych se najedl v práci. A to jsem jí platil ještě životní, důchodové a penzijní pojištění a stavební spoření. Připadal jsem si jako zaměstnavatel špatného zaměstnance. A ona si zatím kupovala šperky, halenky, šaty, a tak dál. No a jednoho dne pohár trpělivosti přetekl a nyní jsme v rozvodovém řízení, děti zůstaly se mnou a manželka odešla k rodičům. A tak to zůstalo na mně všechno. Takže jsem si zkusil, jestli se dokážu postarat o své děti a můžu říct,že jsem to zvládl docela dobře i když začátky na chlapa byly trošku těžké. Měl jsem pocit, že mně asi nikdy neměla ráda podle toho jak se ke mně chovávala. Nikdy se se mnou nebavila a nikdy mi nic neříkala. Ba dokonce ani důležité věci..... Ale tohle můj problém nyní není. Nedávno jsem potkal báječnou bohužel vdanou ženu, která má také nefunkční manželství kde ji manžel podvádí a nemají spolu už žádný citový vztah. Velmi jsme se milovali. Bývalo nám vždycky spolu báječně. Ale když doma dětem naznačili, že půjdou od sebe. A měli asi kvůli rozvodu větší diskusi. Bohužel bydlí v rodinném domě, který je napsán na něj. Podnikala jako manikérka a pedikérka, ale podnikání nevynášelo a musela jej ukončit. Starala se o děti a domácnost jen ona. Po oné diskuzi přišla za mnou s vysvětlením, že jsme to spolu moc uspěchali a kvůli dětem, také kvůli tomu, že nemá žádnou práci a peníze. Bude muset rozvod na nějakou dobu odložit a nemůže mne žádat abych na ní čekal, i když jsem byl to nejhezčí co jí potkalo a co jí vždycky chybělo. Já jsem rozhodnut počkat dokud se nerozvede, nikdy jsem neměl niko tak rád jako ji a jsem ochoten kvůli ni počkat dokud se nerozvede. Jen nevím jestli nám to tak dlouhou dobu vydrží, když se nemůžeme moc stýkat... To by bylo asi tak v kostce co by vás mohlo zajímat k tomu jak by jste mi mohl poradit, nebo pomoci.... Děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAne Tomáši, jestli vydržíte, to vám neodpovím. I druhá strana se musí rozhodnout, zda jí stojíte za to. No a jestli ne, nebraˇbte se jinému vztahu.“

Jana: „Jsem nejistá ve vztahu.Spřítelem chodíme spolu rok a nechci být jen milenka.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Jano, určitě je dobré si stanovit, co chcete. Chcete být partnerkou, manželkou? Další otázkou je to, co vám k tomu brání.“

Veronika: „Dobrý den, můžete nám doporučit nějakého opravdu dobrého párového terapeuta? Děkuji za odpověď.“

Jan Vodák, Ph.D.: „PAní Veroniko, samozřejmě doporučuji sebe. :-) A dále znám řadu párových terapeutů, ale zkuste mi napsat na vodak@familycoaching.cz odkud jste a pošlu vám někoho pro Vás bližšího.“

Olga: „Dobrý den pane doktore. Je mi 45 let a mému manželovi také. Jsme spolu 23 let a máme 16letou dceru. Asi před deseti měsíci se manžel zamiloval do jiné ženy. Už od nás chtěl odejí t(3x), ale neodešel, s tím, že nás má velmi rád, že nemá právo odejít. Byl před deseti lety vážně nemocný, podržely jsem ho, všechno dopbře dopadlo. Minulý týden se ta druhá žena s ním rozešla (asi). manžel chodí jako tělo bez duše a je mimo. Já jsem mu vztah s ní odpustila, protože jej také velmi miluji a mám snahu začít znova. Jen je tady trochu obava, jestli ta zamilovanost vůči druhé ženě manžela někdy přejde. Trápíme se teď oba. Jinak naše manželství fungovalo a funguje po všech stránkách. Ani v sexu se nevyhýbáme a při milování jsem s ním šťastná a on také, takový herec by přece nemohl být. Vlastně chci jen vědět,jaká je šance, že se manžel vrátí i v myšlenkách jenom ke mne,nebo jak by to mohlo dopadnout. Manžel mi pořád dokola opakoval, že jsem mnohem hezčí, štíhlejší a kdo ví ještě, ale že ho k té ženě něco neuvěřitelně přitahuje. Nikdy by mne nenapadlo, že se člověk může tak bláznivě zamilovat. Jak už jsem řekla, naše manželství bylo a stále je plné lásky a porozumnění. Má náš vztah ještě šanci?Děkuji“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Olgo, se zamilovaností se občas v životě setkáme a to, jestli přerušíme dosavadní vztahy nebo ne. Je řada situací, kdy obětujeme jeden ze vztahů ve prospěch druhého vztahu. Určitě váš vztah šanci má. To, jak se váš manžel rozhodne, pravděpodobně neovlivníte.“

Kiki: „Dobrý den,já bych se chtěla zeptat.Mám kluka který je ode mě o 12 starší,myslíte,že nám To vydrží na dlouho ten vztah a jestlí můžem mět svatbu?“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Kiki, je spousta vztahů, kde je větší věkový rozdíl. Jde tedy o rozhodnutí, zda chcete s tímto člověkem žít. Otázkou je spíše to, co udělat proto, abyste byla rozhodnější.“

dana: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak se mám rozejít s přítelem, žijeme spolu v jedné domácnosti již 6let, když jsem se chtěla rozejít tak mi přítel vyhrožoval že si něco uděla a byl velmi agresivní, nevím co s tím...... nevím jak to mám udělat, mám sebrat své věci a odstěhovat se někam daleko? mám z něho strach“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Dano, jestliže máte strach, je určitě dobré zajistit si bezpečí. Nevím, jestli je řešení vzdálenost nebo jiné zajištění bezpečí.“

Jiří: „Jaký je váš názor na střídavou péči. Po 11 letech jsem se rozešel s družkou, se kterou máme 4 letého kluka. Bývalá družka ale doslova brojí proti střídavé péči. Já jsem doslova vzorný otec a o syna mám veliký zájem. Teď se soudíme a družka na mě činí různá udání na poliicii aby dokázala, jak jsem špatný otec a člověk. Paradoxně je psycholožka. Takže prosím o váš názor na střídavou péči a také nbych rádvěděl,kde na ni lze podat nějakou stížnost pro její udávání. Je soukromá psycholožka, tak nevím, kam se obrátit. Děkuji.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Pane Jiří, jde tedy o to, abyste dokázal, že jste dobrým otcem. Doporučuji vzniklou situaci konzultovat s místním oddělením péče o děti. Zde můžete celou situaci vylíčit a případně podat i stížnost. V případě rozhodování o střídavé péči jde o klíčový orgán, který rodinnou situaci zkoumá.“

Nikola: „Dobrý den mám problém.Sem s nový přítelem asi tak týden a potřebovala bych se s nim rozejit,po takove chvilce už vím že to nemůže klapat.Za normálních okolností by to bylo lehké,ale po takovýhle chvilce se očividně příliš moc zamiloval a vím že náš rozchod ponese těžce,kord když ho nechám po tak krátkém čase.Mám strach aby neprovedl nějakou hloupost.Může te mi poradit jak se s ním rozejít co nejšetrněji???“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Nikolo, rozchod by měla druhá strana jako jsné rozhodnutí. Pro uklidnění mu můžete poděkovat za společné cíle a za nic ho neobviňovat. Není špatný, akorát vidíte společný život nerozumný.“

Radka: „Dobrý den, jsem vdaná již přes 20 let. Máme s manželem 2 děti. Manžel je člověk, kterého ženy obdivují pro jeho povahu, neboť on umí ženám naslouchat a snaží se i poradit. Jedna taková rozvedená již mnoho let mu nyní řekla, že se do něj zamilovala a že by ho chtěla. Trvá to již několik měsíců, vedou spolu dlouhé rozhovory, manžel od té doby často tajně telefonuje, založil si novou mailovou adresu, prostě je jiný. Nelezu mu do mobilu ani mailu, ale ta změna po tolika letech je natolik viditelná, že i děti si všímají. Když s ním chci na toto téma, co hodlá dělat dál, mluvit, začne s tím, že je to jen jeho věc, že se nebude podřizovat, že mu nikdo nebude řídit jeho život a manipulovat s ním. Vím, o jakou ženu se jedná, známe se po telefonu. U manžela mě pomlouvá, ale mně do telefonu říká, že jí jde jen o přátelství, což vzápětí v mailu zprávama popře. Myslíte, že má cenu, abych něco řešila nebo mám nechat všemu čas? Jsem z celé situace docela zoufalá, ale manžela miluji, nechci o něj přijít. Díky za odpověď. Radka“

Jan Vodák, Ph.D.: „Paní Radko, děkuji vám za důvěru. To, že zde píšete, podle mého názoru, signalizuje, že chcete změnu. Zatím jste změnu očekávala od partnera a pořád nic. Otázkou je, zda chcete hrát vabank - tzn. kdy řeknete jasné podmínky a když nebudou akceptovány, tak nastavíte sankci s rizikem rozchodu nebo manžela zatím udržíte za každou cenu. Základní otázkou tedy je, co chcete snášet a co jste ochotná obětovat. Když tomu necháte čas, vyhnete se riziku být ta, co je akční a riskuje na druhou stranu nebudete ten, kdo situaci má pod kontrolou.“

Lucka: „Dobry den,potrebuju poradit,letos o prazdninach jsem mela brigadu v pizzerii a tam jsem se zamilovala do provozniho ktery je o 30let starsi me je 18 let.Mam v planu za nim jit a rici mu co k nemu citim.Vidim jasi me prohlizel a smal se na me jako ja na neho.Bojim se ze me odmitnakdyz ma zenu a dve velky dospely deti.Moc ho miluju.Predem dekuju za odpoved.“

Jan Vodák, Ph.D.: „Milá Lucie, takových vzplanutí můžete prožít ještě hodně. Trošku bych předpokládal riziko, že až s ním budete mít partnerský vztah, dojde další brigádnice, bude se na něho smát, on si ji bude prohlížet a on se na ni bude smát... Neboli, to, co se děje nyní jeho ženě, se může dít i vám...“