Partnerské ladění

Záznam chatu ze čtvrtka 12. května 2011

Robert: Dobrý den, prosím Vás moc o radu. Také jsem si myslel, že to nikdy nezažiji, ale bohužel mi byla partnerka nevěrná s kolegou z práce na služební cestě. Strávili prý spolu poprvé jednu noc až do rána a měli styk. Už se znají více jak dva roky. Prý pak nemohla spát a měla výčitky, tak mi po 4.dnech řekla pravdu. Navíc, že ji to moc mrzí, že ví, že udělala chybu, ale byl nablízku a potřebovala prý v depresy utěšit. Že mě stále docela miluje a chybím ji. Mě to moc bolí a ranilo, nemohu spát a bohužel mě nic nebaví, stále na to myslím. Bydlíme každý v jiném městě. Co teď s tím? Přijela za mnou po 6.dnech po tom, že ať se na ni nezlobím, že snad ji někdy odpustím. Strávili jsme spolu noc. Když jsem se ptal, jak si to představuje dále, tak řekla, že neví! Že ji denně několikrát ten, se kterým podvedla píše: (mám o Tebe strach a je mi hrozně lásko, apod.!) Takže to mi moc nepřidá:-( Večer mi psala, že je ráda, že mohla být se mnou. Teď uběhl další týden od našeho setkání a když se ptám do tel., jestli na mě myslí, tak řekla: Docela jo! Sama ale neřekla za celý týden nic na mě hezkého. Dříve mi vždy psala hezká, milá slova-např.: Zlatíčko, těším se na Tebe, chci Tě, miluji Tě apod! Nějak se v tom nevyznám a nevím, co si mám myslet, jak se chovat a co dělat?? Budu moc rád za Váš názor a pomoc. Mám v sobě rozpor. Mám ji věřit, dát šanci, nebo ji opustit? Ještě jednou mockrát děkuji a přeji hezký den. S pozdravem Robert.

Jan Vodák, Ph.D.: Milý Roberte, v první řadě zkuste ošetřit sám sebe. Vytvořte si vlastní bezpečí. Určitě by bylo dobré si ujasnit, jaký vztah teď spolu máte. Jestli Vám partnerka stojí za to, zkuste zabojovat. Jen na základě toho, že projevíte svou vášeň, může partnerka poznat, že o ni stojíte. Určitě se nebojte projevit jí emoce, které prožíváte. Jestliže žárlíte, tak jí to řekněte. Váš vztah ovlivňuje vzdálenost mezi Vámi. Tuto vzdálenost můžete překonávat právě tím, že si zatelefonujete, že chcete slyšet, co prožívá a že jí i do telefonu řeknete, že jí milujete, že na ni žárlíte, že jste do ní blázen... Když budete pořád vidět nerozhodnost, nebylo by od věci prohovořit si tento problém spolu s rodinným terapeutem. Ten Vám může pomoci zmapovat Vaše tužby a nastartovat změny, které povedou k jejich realizaci.

Filip: Dobrý den, jsem zvědavý na váš názor. Po téměř 13 letech mi manželka před asi 7 týdny oznámila, že někoho má. Oznámila mi, že jeden vztah ukončí, ale že ještě neví jaký. Po dobu 4 týdnů se manželka rozhodovala a pak mi řekla, že ode mě odchází. Pote jsme se dost pohádali. Ted je to 3 týdny, co jsme od sebe a vše směřujeme k rozvodu. Ale popravdě, kdyby mi teď manželka řekla chci se vrátit, nejsem si jistý, jestli bych jí ještě mohl věřit?

Jan Vodák, Ph.D.: Ptáte se na názor? Život někdy přichystá nečekané situace. 7 týdnů mi připadá dost krátká doba. V rozhodování bych se ptal, zda Vám bude lépe bez ní, či s ní.

Alena: Dobrý den, já bych se asi nejraději zeptala, zdali byste mně mohl dát kontakt na někoho, za kým bychom mohli s přítelem zajít, event. přímo na vás..nevím ani, je-li to pro nás cenově dostupné, vzhledem k tomu, že jsme stále ještě studenti vš. Ráda bych se vás zeptala přímo zde na své problémy, ale mám pocit, že bych o tom sepsala román na 30 stran a to by asi ani vás nepotěšilo..osobní kontakt, je osobní kontakt. Jsme spolu s přítelem teprve rok a půl, ale to, co jsme si spolu za tu dobu prožili za otřesy, mně připadá, že tohle někdo nemá snad ani běhme 10 let! Jsem na všechno strašně pěcitlivělá a domnívám se, že tím, že doma nemám chápající rodinu a zázemí, o to silněji to hledám někde jinde. Každý bydlíme na druhém konci republiky a oba studujeme v Praze. Ona má obrovské množství svých volnočasových aktivit a já nyní díky závěrečnému ročníku je s ním nemohu sdílet (i přes to, že se se neuvěřitelně bojím výšek, začala jsem s ním i přes úvodní pláč abych si ulevila, lézt po skalách..) atak očekávám, že si řekne, že jsem teď v těžkém období (a to i doma bohužel :( ) a proto aby mě podpořil se vykašle na jednu ze svých výkendových akcí a i přes to, že mu nemohu věnovat volný víkend, přijede za mnou a strávíme ho spolu, on mně však vždy říká, že se mu hrozně stýská a jak je hrozné že spolu nemůžeme být, ale prý "to nejde"..oponuji, že to samozřejmě jde..vždyť mu nidko nedrží nůž na krku "a jedeš s náma na lezeckou soutěž, musíš na rodin. oslavu.." Je to přece Jeho rozhodnutí.. O letních prázdninách jsme na sebe opět "neměli čas". Řekla jsem mu, tento a tento datum nemůžu, takže je tu tolik a tol. monžostí kdy se můžem sejít. Přijel když jsem zoufale nemohla s tím, že nepřijede jeslti vážně nemůžu.. Domluvili jsme si 14 dní v září na nějaké volno, pak mně zavolal, že mu nabídli brigádu, tak ji vzal (ptát se mě na to nebude, vždy mě postaví před hotové)..prý bych ho měla "pochopit", že je student a že si za to pak můžeme přilepšit splu..já si brigádu nenašla, protože jsme byli domluvení..to ho nezajímalo :( Hrozně mě tím trápí, řekla jsem mu už tolik věcí že si připadám jak psychopat, že to všechno takhle rozebírám..on je dost cholerický, když se hádáme, mlátí pěstí do zdi.. Nedávno jsem byla už vážně špatně na tom a tak jsem od něho čekala podporu, odešel ale na fotbal..pak se vrátil, protože jsem brečela, ale kdybych nebrečela, tak jde, prý to "jsem tak byli domluveni, že má fotbal"..Přece neni fér, abych si to vybrečela. Čekám už podruhé, až mě navštíví na Vánoce, a dal. akce, které jsou pro mě důležité, ale ani jednou nepřijel.. Řekla jsem mu, že mám pocit, že neni zralý na to (a nebo už nikdy nebude?), aby pro druhého něco víc obětoval, jak mám věřit, že kdyby bylo dítě, tak on nebude dělat co chce a já běhat plna mateřské péče sama..Prý to beru moc vážně a mám si do toho vnést víc lehkosti, vždyť si máme ještě užívat a ne řešit "co až přijdou děti"..že jsem úžasná když mě zrovna nechytají morální otázky buoucnosti..Také jsme si dohodli společné bydlení na koleji, vše jsem zařizovala já sama a když si moje spolubydlící vše dohodla a obě jsme skoro obrečeli její odstěhování, sdělil mně, že si to rozmyslel..co myslíte, kdo na to doplatil..já zůstala bez kamarádky na blízku a bez něho taky.. Teď na sebe nemáme čas, on píše jak se mu stýská.. Atd. atd. atd. Tak strašně mně ubližuje. Je tu samozřejmě další spousta věcí, které bych měla uvést, ale to už vážně asi nemůžu :) Nemůžu mu přece pořát brečet do telefonu ať za mnou přijede.Přes to, že ho miluju, začala jsem si s někým jiným, ale ke styku nedošlo, nemohla jsem, nicméně jsem mu to řekla a to opravdu s tím, že to dělám proto, že on mně na blízku není a já se cítím hrozně sama. Vždy když je pro mě něco moc důležité, on u toho není. Prosím myslíte, že můžeme někam zajít? Můžete mně na to něco říct? Všichni jeho známí neznaje naši sit. mně říkají že je to nejhodnější člověk, kterého v životě potkali a že je úžasný, má rád děcka, má rád mě, je společenský a chytrý i sportovní.Tak v čem je problém? Strašně, strašně, strašně moc děkuji

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Aleno, při rozhodování o vhodnosti partnera bych se neřídil dobrozdáním známých. Zdá se mi, že se Vám už nevyplácí být tou iniciativní. Podle Vašeho sdělení se zatím pořád přizpůsobujete Vy. Jestli se v tom cítíte dobře, je všechno vpořádku. Jestli ne, bude potřeba realizovat změnu. Kontakt na mne: vodak@familycoaching.cz

anežka: dobrý den,mam pritele pracovne pul roku pryc.nasim jedinym spojenim jsou dopisy,sms.za ctvrt roku jsem nedostala ani jeden dopis.a sms jsou taky velice sporadicke.celkove jsem v tom vztahu zavislejsi ja.ted jsem poznala cloveka ktery mi zacina byt sympaticky.dokonce jsem se zacala rozhodovat....alemam trochu jinou otazku.co mam prakticky delat,abych v tech vztazich nebyla zavislejsi ja??děkuji

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Anežko, ptáte se obecně, obecně odpovím. Dávejte najevo svou cenu. Dopřejte si péči druhých a pěstujte dobré pocity o sobě. Schválně se vyhýbám omšelé frázi ve smyslu: "Posilujte své sebevědomí". Určitě stojí za to popracovat na tom, abyste byla spokojená sama se sebou.

Marek Lawless: Dobrý den. Myslíte si, že 3 roky odmítání, ze strany ženy je už hodně, na to abych si uvědomil, že na ni nemám? Je jedinou ženou, kterou bych doopravdy chtěl a už 3 roky. 3 roky mě odmítá. Co stím? Nejsem divný?

Jan Vodák, Ph.D.: Pane Marku Lawlesi, jste divný jen tehdy, když si to připustíte. Možná Vám ona žena řekla, co se jí na Vás nelíbí. Pokud však bude chtít život žít jinak nic s tím nenaděláte. Když tak dlouho bojujete, zvažte, zda děláte to, co chcete dělat. Pokud ne, přemýšlejte o změně.

Ingrid: Moje neteř žije sama s matkou. Vždy když je na ni moje sestra přísná a neco ji vytkne, zdají si jí večer prý zlé sny a musí spát u ní. Jak zjistit, že si nepřibarvuje?

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Ingrid, i když si někdo něco "přibarvuje" nebo "mluví ryzí pravdu", chce nám něco sdělit. Určitě chce neteř svému okolí něco říci. Hledejte co. Vůbec není rozhodující, kde je pravda, ale co nám chce druhý (a zvláště dítě) říci.

Lucie: Dobrý den, pane Vodáku, věnujete se poradenství v oblasti rodinných vztahů. Existuje podle Vás nějaký "recept" na to, jak reagovat na nevěru v partnerském vztahu, pokud má výsledkem být jeho zachování a další fungování? Jsou vůbec nějaká alespoň trochu univerzální pravidla, jak se zachovat a čeho se zásadně vyvarovat, když už tato situace nastane? Samozřejmě chápu, že záleží vždy na konkrétní situaci i na lidech, kterých se to týká. Ale přece jen, je lepší být připravený než překvapený :-) Děkuji a velice Vám držím palce ve Vaší další činnosti a přeji hodně úspěchů.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Lucie, moc se mi líbí, že si na svou otázku tak trochu odpovídáte sama. Pravidel najdete v literatuře a koneckonců i na tomto webu dost. Pouze bych opisoval pravidla od kolegů. Jak přijmout nevěru a zachovat vztah? Záleží jen na rozhodnutí. Partnera nedonutíte žít pouze s Vámi, když nebude chtít. Asi si to chce připustit, že Vám partner bude nevěrný. Když s tím budete počítat, budete méně zaskočená. Na druhou stranu si připusťte, že jste silná a že pokud nebude chtít vůbec s Vámi žít, že se bez něj obejdete.

Jarka: Dobrý den, jsem 20 let vdaná a máme s manželem 1 dceru, která studuje vysokou školu. V září loňského roku jsem přišla manželovi na nevěru. Dnes vím podle jeho tehdejšího chování, že jsem na to přišla dost brzy. S manželem jsme vždy podnikali spoustu věcí společně. Byl to pro mě šok. Choval se jako vyměněný. Někdy koncem října mi oznámil, že ta paní je chudák, její přítel ji bije a ona že snaží najít byt, kde se s ní a jejíma třema dětma nastěhuje. Období do konce roku 2008 bylo pro mně velice ubíjející, pořád se cítím mizerně. Manžel začal ve velkém holdovat alkoholu. Alkohol byl také příčinou jeho úrazu zlomených žeber. Rok předtím tragicky umřela jeho maminka, která byla neúšpěšně léčenou alkoholičkou. Mám o něj obavy. Od poloviny února mi začal říkat, jak mě miluje. Já jsem rozpolcená, pořád ho přesto všechno miluji. náš vztah před nevěrou byl dost pevný. Nevím ale, co dělat. Je tady ten alkohol, tvrdí, že ví, co dělá a jeho paralelní vztah pokračuje.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Jarko, každý zodpovídáme za svůj život. Jen Vy víte, zda Vám další život s partnerem stojí za to. Možná zkuste dát manželovi jasně najevo, co cítíte. Posilujte své sebevědomí. Dejte najevo manželovi svou hodnotu.

Iva: Dobry den,chtela bych se Vas zeptat na Vas nazor. Jsem se svym partnerem ctvrtym rokem a mame rok a pul stareho syna. Po porodu syna prisly starosti a tak jsme se oba s muzem nejak zmenili a odcizili. Snazim se hlavne vzhldem k synovi veci dat do poradku, ale mam pocit,ze se snazim pouze ja,tedy, ze iniciativa vychazi pouze z me strany a muj muz jen ceka co vymyslim a co bude dal. Vim, ze jinou zenu nema,ale to co me nejvice trapi je,ze neresi nase intimni souziti a v byte nachazim eroticke casopisy,ktere si nosi i do prace. Rikala jsem mu mnohokrat citlive co a jak bych si prala a co bych rada zmenila,ale pokyve hlavou a nic neresi. Myslite, ze by v teto situaci pomohla navsteva odbornika pres partnerske souziti nebo spise sexuologa?Dekuji za odpoved.

Jan Vodák, Ph.D.: Při vybírání odborné pomoci zvažte, co potřebujete. Partnerský poradce bude pracovat na rozvoji Vašich vztahů. Je jednodušší iniciativu ponechat na okolí. Pro mě je otázkou: "Chce nějakou změnu i Váš manžel?"

Iva: Dobrý den, chtěla bych se zeptat na koučování. Jak a kde a bohužel i za kolik lze "službu" koučování využít. S manželem máme po skoro 28 letech manželství dost velkou krizi, která se táhne už skoro 2 roky. A zřejmě už oba nemáme zřejmě sílu s tím něco dělat. A protože jsem já ta aktivnější, přecejenom bych ráda pro záchranu vztahu něco udělala. Děkuji za odpověď.

Jan Vodák, Ph.D.: Podrobnosti o službě bude lepší hledat na www.familycoaching.cz . Cenu Vám sdělím mailem: vodak@familycoaching.cz. Děkuji Vodák

Lenka Redlichová: obry den,chtela bych se Vas zeptat na Vas nazor. Jsem se svym partnerem ctvrtym rokem a mame rok a pul stareho syna. Po porodu syna prisly starosti a tak jsme se oba s muzem nejak zmenili a odcizili. Snazim se hlavne vzhldem k synovi veci dat do poradku, ale mam pocit,ze se snazim pouze ja,tedy, ze iniciativa vychazi pouze z me strany a muj muz jen ceka co vymyslim a co bude dal. Vim, ze jinou zenu nema,ale to co me nejvice trapi je,ze neresi nase intimni souziti a v byte nachazim eroticke casopisy,ktere si nosi i do prace. Rikala jsem mu mnohokrat citlive co a jak bych si prala a co bych rada zmenila,ale pokyve hlavou a nic neresi. Myslite, ze by v teto situaci pomohla navsteva odbornika pres partnerske souziti nebo spise sexuologa?Dekuji za odpoved.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Lenko Redlichová, pokud si sám nevím rady s nějakou věcí, napřed se zeptám přátel a když se věc nevyřeší, kontaktuji odborníka. Předpokládám, že se jedná léčení vztahů, navštívil bych tedy psychoterapeuta. Vím, že je to obecná odpověď. Pokud chcete konkrétní radu, napište mi E-mail.

Magdalena: Dobrý den,je mi 48 let a mému partnerovi 52. Známe se 4 roky a máme moc hezký vzath.Ale v poslední době si nějak přestáváme rozumět.Po 2 letech společného soužití v jeho rod.domě jsem se opět vrátila do svého bytuDůvod byl ten, že jsem chtěla nějak řešit naši situaci, zařídit si společné bydlení kde by nám bylo oběma dobře. Necítila jsem se dobře v prostředí jeho bývalé manželky kde jsem si připadala pořád jako návštěva a navíc dům je 30 let po rekonstrukci a podle mého názoru by bylo potřeba leccos tam opravit dokud ještě máme nějakou sílu a prostředky. Dalším důvodem mých nedobrých pocitů v domě byl přítelův 29 letý syn, který svého otce/s jeho tichým souhlasem/ využívá. Jeho laxní přístup k práci a celkově k životu mě dost irituje. Sama mám 3 dospělé děti a netrpěla bych jim něco takového. Velice nerada bych náš vztah pokazila ale nevím co dělat.Přítel ke mně do panelíku nepůjde, protože má spoustu koníčků, je zvyklý na dům a zahradu.Do žádné přestavby domu se mu nechce. Se synem neví co má dělat. Já se obávám, že se nedokážu povznést nad problémy a žít s přítelem v jeho domě za stávající situace.Současný stav mi taky nevyhovuje, vyčerpává mě to a nezdá se mi takový vztah na dálku perspektivní. Předem děkuji za odpověď.Hezký den přeji.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Magdaleno, jestliže jste se vrátila do svího bytu, měla jste k tomu vážné důvody, které ja na dálku neumím posoudit. Vztah na dálku je náročný a pokud Vás vyčerpává, zvažte variantu, která bude pro Vás více výhodná. Pořád se přítel ještě může nastěhovat k Vám. Pokud si budete nadále bezradná, navštivte odborníka.

Nikola: Dobrý den, s partnerem spolu žijeme necelý rok. Partner mi nedává najevo náklonnost a stále se hádáme i kvůli blostem, jako bychom byli každý z jiné planety. V případě, když se ho zeptám, zda se mnou vůbec chce být a zda mě má rád, odpoví mi ano. Několikrát jsme se o tom i bavili a já jsem mu řekla všechny scé pocity, ale nic se nezměnilo.Někdy mi připadá, že mě má jen na uklízení a sex. Poraďte mi, prosim, jak ho mám přesvědčit, že ukazovat náklonnost ženě je důležité ? Aby mi dával najevo, že si mne váží ? Děkuji

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Nikolo, obecná odpověď na Vaší situaci je náročná. Aspoň se pokusím. Pravděpodobně je nutné dát partnerovi najevo svou cenu. V první řadě je nutné si Vážit sebe sama, abyste svou hodnotu mohla dát najevo. Zkuste sema, poraďte se s kamarádkou a když ani pak si nebudete vědět rady, pomůže Vám poradce, který na základě rozhovoru lépe pozná Vaší situaci.

janka: S manželom sme 13 rokov a životná situácia mna a môjho manžela sa výrazne zhoršila za posledných 6 mesiacov, pričom sa už 5 rokov snažíme o splodenie druhého dieťaťa, ktoré sa nám však nedarí. Manžel trávi v práci stále viac času, chodí na „týždňovky“ a trávi tak s našim 9 ročným synom málo chvíľ. To mu často vyčítam. V poslednej dobe sa neustále hádame, často i pre maličkosti a bez vážneho dôvodu. Táto situácia sa najmä pre mna stáva neúnosná.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Janko, Vaše situace je těžká. Bohužel na ni neexistuje universální rada. Doporučil bych Vám pomoc psychoterapeuta, s jehož podporou se můžete dobrat řešení s kterým budete spokojena.

Petra: Můžete, prosím, napsat kde působíte a kontakt na Vás?

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Petro, působím v Praze a ve Zlíně. Kontakt: vodak@familycoaching.cz. Podrobnosti na webu: www.familycoaching.cz.

nelly: Už od mala ste chtěl být vodákem nebo teda jako tim no já ted newim jak se to menuje

Jan Vodák, Ph.D.: Od mala jsem Vodákem. Nechtěl jsem to měnit. Táta je Vodák, syn Vodák. Nemám důvod měnit.

terezka96: Brý den! newm na co se mám zeptat...ehm..je mi12 let a tak ještě žádnýho partnera nemám:DAle tak vám přeji pěkný den! A ať ho pěkně prožijete! Vasza terezka96:)

Jan Vodák, Ph.D.: Milá Terezko96, taky přeji pěkný den.

dajana: dobry den,chodim s pritelem ktery je rozvedeny a ma 2 deti,jiz rok a stale me nepredstavil ani detem ani rodicum.nevim co si mam o tom myslet,ale taky to nechavam na nem.dekuji

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Dajano, nějak jsem nezpozoroval že byste se chtěla na něco zeptat. Zvažte, jaký časový limit příteli dáte. Pak asi nezbyde, než převzít iniciativu.

Katka: Dobrý večer, jsem dva roky vdaná, poznali jsme se s manželem před třemi lety a dnes máme téměř dvouletou holčičku. Máme stále větší neshody, dohadujeme se téměř pořád kvůli manželově rodině, tvrdí, jak je pyšný, že jako sourozenci stojí při sobě a jak jejich matka buduje rodinný podnik pro ně. Mně strašně vadí, jak mě jeho rodina ignoruje, pokud něco nenavařím a nenapeču a nepozvu je. Jsem zvyklá, že u nás jsme si vždy pomáhali, navštěvovali se, oni by brali, kdyby je navštěvoval jen manžel, přestože jsem je tolikrát zvala na kávu, nepřijdou, ač denně musí parkovat před naším bytem. Manžel tvrdí, že vinna jsem já. Kdykoliv u nás nastane problem a pohádáme se, časem se to nějak uklidní a za půl roku se k tomu nabalí nějaká nová událost a hádáme se znovu. Tentokrát ale manžel prohlásil, že se mám s malou odstěhovat z Prahy na Moravu, odkud jsem. Že už toho má dost, že navíc dostal ultimátum od matky, že buď byt, který má ona ve vlastnictví, opustíme my dvě, nebo všichni tři....Strašně mě to ranilo, momentálně jsem na týden u rodičů, ale i kdyby se to urovnalo, nedokážu si představit, jak mu budu moci věřit dál. Chtěla jsem vše řešit už tolikrát přes poradnu, ale manžel nechce, já prý se stejně nezměním. Jak ho dostat do poradny, nemyslím si totiž, že je chyba jen na mé straně.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Katko, nehledal bych vinu ani na sobě ani na manželovi. Spíše hledejte řešení. Manžel upřednostnil názor maminky před Vámi a to je pro Vás svízel. Nyní Vám nezbývá, než myslet na sebe a na dceru. Pokud máte možnost někde bývat, určitě to využijte. Až se zajistíte, hledejte další řešení. Psychoterapeuta můžete navštívit i sama s tím, že budete hledat, jak novou situaci řešit.

Jana: Dobrý den, jsme s manželem 27 let a již dlouho máme problémy. Jsem z toho už léta v depresi, cítím, že se navzájem odcizujeme, ale manžel z každého pokusu o rozhovor vyrobí hádku, která je jen o tom co nejvíce zastrašit, ublížit a není schopen si v klidu o ničem promluvit. Sám kolikrát řekne, že neví co má dělat, ale vzápětí vše popře. Vše řeší agresí a vůbec nekomunikuje. Čím více se snažím dát věci do pořádku, tím více vyvolává nesnesitelné situace. Mám již zcela zničenou psychiku a nevím, co mám dělat.Nemá potřebu se mnou trávit čas, když je doma, tak většinou je venku nebo spí.Proč se tak ke mně chová? Děkuji za odpověď

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Jano, když důvod k neobvyklému chování neznáte Vy, těžko ho poznám na dálku já. Pravděpdobně si Váš manžel s něčím neví rady a nedokáže nějaký problém řešit. Pokud se Vám podaří přesvědčit ho na psachoterapii, může si problémy řešit a rozhodnout se pro změnu.

tomas reichl zvotoky: predem dekuji za odpoved asi pravdu rict nemuzete mate celibat?

Jan Vodák, Ph.D.: Mám dvě krásné děti a manželku. Na celibát to nevypadá.

Martin: Dobré ráno, před časem jsem zjistil, že manželka si píše "hřejivé" mejly se svým bývalým spolužákem, který ji na škole miloval, a že se hodně intimně setkali. Ani dříve, ani nyní se nijak odstředivě neprojevuje, spíš se míň sděluje. Na přímou otázku, zda-li jí něco nechybí a co mám zlepšit, odpovídá, že je spokojená... Jsme svoji 15let, máme 3děti, ten spolužák je rovněž ženatý s 2ma dětmi. Otázka: mám silný nepokoj, že mi žena "pláchne" - když ne fyzicky, tak v myšlenkách. Připadám si, že jí nemůžu stačit. Co dělat? Mám se jí dotazovat? Jeho asi do toho netahat, že :) ? Děkuji za Váš čas a odpověď

Jan Vodák, Ph.D.: Pane Martine, hřejivé maily mohou být dobrým způsobem, jak trochu ohřát mysl. Pokud jste ke zjištění došel legálním způsobem, zkuste být transparentní a řekněte, že žárlíte. Než se s tím trápit, raději svou vášeň sdělte. Na druhou stranu nežádejte žádná potvrzení věrnosti. Pokud budete mít další problémy, napište E-mail.

Karolínka: ste tu ještě?

Jan Vodák, Ph.D.: Jsem tu několikrát týdně. Průběžně odpovídám na dotazy.

Karolínka: Dobrý den!chtěla bych se zeptat,když sou rozvedení rodiče ,kdo má větší právo na ponechání dětí?předem děkuji za odpoved

Jan Vodák, Ph.D.: Právo rozhoduje soud. Věřím tomu, že je dobré zeptat se dětí. Pokud se rodiče nedokážou s dětmi a spolu domuvit, je dobré navštívit rodinného terapeuta, který pomůže situaci řešit. Rodinné mediace nabízí řada pracovišť.

Heidi Le: dobrý den!... sice Vás neznám, ale nevadí ...jak se pak máte? ...přeji Vám pěkný večer!...:-)

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Hidi Le, už podle fotky jste mohla poznat, že vypadám dobře. Děkuji za přání.

Jiřka: Dobrý den, jsem s přítelem necelých 5let...POslední 2roky máme problémy..Oba pracujeme a já studuji i dálkově vysokou školu..On hraje s hudební skupinou o víkendech..Takže jsme oba docela zaneprázděni.Naše řešení problémů probíhá přes sms, net.Ústně to prostě nezvládá..Bohužel je v posledních měsících neustále na online hře a chatu, kde velmi rád flirtuje s dívkami...Mě, že sedím vedle něj pomalu nevnímá.Ve svém volnu raději jde s mnohem mladšími kamarády a kamarádkami "pařit",než být se mnou.Cítím se být na vedleší koleji.Jinak je to fajn kluk,který se umí postarat o domácnost(ikdyž ještě nebydlíme bohužel spolu,ikdyž má vlastní byt a já jsem na ubytovně),umí se pěkně chovat i dětem.V poodstatě nemá potřebu trávit volný čas se mnou.|Dostat kytku,dareček,večeři...to je vzácné...A ve městě koupit zmrzlinu?No tu si koupíme každý sám,vždyt si vydělávám...Mám ho moc ráda. Ale také začínám čím dál tím víc i žárlit..Už nevím jak dál...Chci vztah zachránit,ale nevím jak na to už jít...

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Jiřko, pokud svou žárlivost nedáte najevo, Váš partner o ní nebude vědět. Zvažte, zda je způsob, jak dát najevo svou cenu. Nevím, zda jste všechno Vašemu příteli už řekla. Napsala jste, že chcete vztah zachránit. nevím, zda vztah takový, jak ho popisujete, či ho nějak změnit. Změna může přinést řešení. Je jenom na Vás jaký charakter změna může být. Pokud nebudete vědět pořád, jak dále, zkuste navštívit psychoterapeuta. Při osobním hovoru lépe naleznete řešení.

Lenka: Můžete mi, prosím, napsat, jak se s Vámi zkontaktovat? Nějak jsem na stránce ČT nenašla na Vás kontakt.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Lenko, pracuji částečně v Praze, částečně ve Zlíně. Kontakty jsou k dispozici, když kliknete na slovo koučování v mém úvodníku. Aspoň tedy mail: vodak@centrum.cz.

Roman: Dobrý den, Chtěl bych Vás požádat o radu. Kamarádka nastoupila po mateřské v záři do práce a od té doby je na ni manžel nepříjemný, začal ji podezírat z nevěry a často ji vyčítá, že se nestará o dceru. nyní vše vyvrcholilo tím, že vyhrožuje odchodem a navíc začíná své chování obracet i proti dceři (které jsou necelé 4 roky). Existuje nějaká obecná rada ,jak se má kamarádka v takové suituaci chovat, nebo víte o někom v Praze, kdo se těmito problémy zabývá? Jak ji mohu v této situaci pomoci já, pokud nějak? S jejim manželem se osobně neznám. Předem děkuji za odpověď.

Jan Vodák, Ph.D.: Pane Romane, je důležité, aby se měla Vaše kamarádka s kým sdílet. Tuto roli může sehrát někdo, s kým si o tom může povykládat. Na druhé straně je potřeba posilovat sebevědomí, aby se nebála toho, že jí manžel opustí. Pracuji i v Praze. Pokud máte zájem, napiste na mail: praha@familycoaching.cz. Může přijít sama, ideální je, když přijde i s manželem.

rada: Dobrý den, mam dotázek ve kterém mi jde o váš osobní názor. Zamilovala se do mne dívka, lásku sem jí neopětoval ale zjistil jsem že to bohužel byla hloupost neboť jsem se do ni teď zamiloval. Avšak bojím se její reakce a nejsem schopen ji ríct co k ní cítím... Myslíte že mám ještě šanci ? děkuji a přeji hezký den .

Jan Vodák, Ph.D.: Pane Rado, máte na výběr. Buďto té dívce nesdělíte co k ní cítíte a nic se nedozvíte nebo sdělíte a Váš vztah se vyjasní. Vím, že strach z negativní odpovědi někdy člověka brzdí. Strach má dobré důvody Vás brzdit. Rozhodněte se, zda je pro Vás důležitý tento strach nebo jasnost ve Vašem vztahu.

Linda: Dobrý den, ráda bych se zeptala na radu, co se týče vztahu na dálku. Je mi 17 let a jsem v absolutně prvním vztahu (jak partnerském, tak sexuálním), který trvá 15měsíců. Přítel je už rok pryč v Německu, kde pracuje a má se vrátit až v září (na druhou stranu mám obavu, jak to zvládneme, až bude tak blízko:)). Bohužel už začínám mít "nervy v kýblu", protože se nevídáme tak často, jak bych si přála (průměrně jednou za tři týdny, ale neviděli jsme se i dva měsíce). Rozhodně vztah nechci ukončit, máme se velmi rádi. Vztah zakládáme hlavně na komunikaci a když jsme spolu, je nám dobře. Chtěla bych se zeptat, co by jste mi poradil, abych byla vyrovnanější, protože stále nemohu přijmout, že je tak daleko a pak jsem obecně nepozorná. Děkuji

Jan Vodák, Ph.D.: Milá Lindo, na jedné straně vidím jasné rozhodnutí na druhé straně si stěžujete, že se vídáte málo často. Vnímáte, že jde o vlastní vyrovnanost. Nu, dobrá. Někteří lidé mají na stole fotky svých milých, jiní si popláčou s kamarádkou. Září je tu cobydup. Jestli však je pro Vás situace neúnosná doporučuji terapeutickou pomoc.

Kateřina: Dobrý den, s manželem máme dvě děti (3 a 6 měsíců). Jsme spolu 3 roky sezdaní (jinak celkem téměř 10 let). Od narození prvního syna, u nás začly gradovat hádky. Vyhrotilo to párkrát i agresí, především ze strany manžela. Je pracovně vytížen, máme velké finanční závazky, neideální bydlení. Stále mi vyčítá, že má málo času pro sebe. Já však ještě míň. Náš vztah nebyl nikdy tzv. idylický. Přesto víme, že se milujeme. Z jeho výbuchů vzteku a vulgarismů se však poslední dobou cítím velmi vyčerpaně, nevidím řešení.Přijde se i omluvit, vždy však udá důvod, proč se mnou takto jednal a situace se prakticky obden opakuje. Mohl byste mi poradit. Kvůli dětem se nechci rozvést, ale takhle žít také ne. Děkuji.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Kateřino, Vaše situace je těžká. Váš manžel i Vy máte spoustu ůvodů být přetíženi. Pro udržení vztahu v tak náročných podmínkách vidím nutné, abyste měla kamarádky s kterými se sdílíte. Pokud se situace nebude měnit, doporučuji návštěvu odborníka, který pomůže mírnit agresi a přežít manželství.

Elen, Praha: Dobry vecer, zajimal by mne Vas nazor na "byvalky" a jejich sanci ohrozit stavajici vztah. Mam pritele, je mu 33 let, ktery uz 8 let neni se svoji byvalou partnerkou, se kterou byli spolu 4 roky (byli si navzajem prvnimi partnery), nicmene porad pracuji v sousedicich kancelarich na magistrate. Ona ho obcas poprosi o nejakou laskavost, a on ji nikdy neodmitne. Udelal tak (pry) az kdyz jsem se o ni dozvedela, a i to s velikou nechuti, protoze neumi rict ne. Ted nevim, jestli je chyba v tom, ze je malo asertivni, nebo ze si chce nechat "zadni dvirka" v podobe partnerky (ji je 34, je svobodna, bez partnera), s kterou kdysi podvedl i jednu ze svych dalsich...? Budu velice vdecna za Vasi odpoved. Dekuji.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Elen, vztah vnímám jako záležitost dvou stran. Pokud vnímáte jeho ohrožení, snažte se posilovat své sebevědomí, svou pozici. Zdravá sebevědomá žena se těžce opouští. A jestli Vám něco na chování přítele vadí, určitě mu to dejte vědět. Trocha vážně může Váš vztah okořenit. Pokud byste potřebovala více si věc prodiskutovat, přijďte do pražské poradny.

Lucie: Dobrý den,prosím poraďte : manžela jsem poznala ve 14 letech,jemu bylo 20,teď jsme spolu 12 let,já jsem rok na mateřské dovolené (miminko jsme chtěli),a než se malej narodil tak bylo všechno v pořádku,jak sexuální život,tak to ostatní,ale teď se převážně cítím jako matka a ne jako manželka.A taky to podle toho vypadá,sex s ním mě nebaví,je to pořád stejný,když jsem chodila do práce tak jsem alespoň mluvila s jinými muži,občas se prohodí nějaká narážka,takže sem měla pocit že na mě koukají jako na ženu,teď když manžel příde domů tak je to :ahoj mamino atd.je to sice fajn,ale už se zase necítim jako partnerka.asi proto jsem začala koukat po sousedovi( kterej má takovej svůdnej pohled). sice by se mi líbilo trochu si s ním užít,ale kdyby to prasklo,tak jsou zničený 2 rodiny. Navíc jeho žena je moje kamarádka.A to za to snad nestojí.Sice se mi líbí názor pana Uzla : Zatloukat,zatloukat,ale moc nevěřim účinku.Při milování s manželem myslím na souseda a je to hezčí,za což se stydim a nepříde mi to normální.Tak mi prosím poraďte jak mam přestat myslet na souseda a jak se znova zamilovat do manžela?

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Lucie, po řadě let v manželství dochází často k ochlazeni vztahu. Možná myšlenkový úlet může ve Vás probudit ženskost. Možná stojí za to i manželovi říci, co ve Vašem vztahu podlehlo stereotypu, co byste tudíž chtěla změnit. Účinek slov: "zatloukat, zatloukat" tkví právě v tom, že při prožívání externích erotických šimrání, není dobré zraňovat svými prožitky partnera. Možná virtuální milování s vaším sousedem je o hodně příjemnější, než by bylo v reálu. Kolikrát se ovoce v cizí zahrádce zdá chutnější jenom proto, že jsme se do něj nezakousli.

Karina: Dobrý večer, prosím poraďte mi co mám dělat. Před více jak měsícem jsem ukončila dvouletý vztah. Byla to moje první velká láska. Poslední rok už nestál za to, partner naháněl jiné ženy, neustále jsme se hádali a vzájemně si psychycky ubližovali. Přesto jsme se neustále rozcházeli a po několika dnech opět dávali dohromady. Teď máme každý nového patrnera a jsme šťastní. Rozhodli jsme se, že zůstaneme přáteli. Jenže oba cítíme, že bez sebe nemůžeme být, že nás to k sobě táhne. Vyhýbat se jde jen velmi těžko, neboť bydlíme nedaleko od sebe. Mám strach se k němu vrátit, protože vím, že to bude opět to samé, ale na druhou stranu, pokaždé když ho uvidím, mám problémy nevrhnout se mu kolem krku. On je na tom stejně, vím to, protože si o tom dokážeme promluvit. Nevím co dělat. Prosím poraďte. Děkuji

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Karino, jsem rád, že jste našla fungující vztah ve kterém jste šťastná. Svou první lásku ráda obejmete. Dokážete si s ním promluvit. Chcete to jinak? Podle toho, co jste napsala prožíváte krásné vztahy a když se s někým rozejdete, nepálíte mosty. Mnoho párů to tak nemá.

Gita: Dobrý den, chtěla bych se zeptat kdy a kde bych se s vámi mohla sejít? děkuji za odpověd

Jan Vodák, Ph.D.: Praxi mám v Praze a ve Zlíně. Konkrétnosti na mailu: vodak@familycoaching.cz.

Gita: Dobrý den, jak se máte jsem 35 letá žena a můj muž me podvádí s mou nejlepší kamarádkou co mam dělat? poradte mi prosím

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Gito, pokud je to pořád Vaše nejlepší kamarádka, tak je to asi v pořádku. Jinak zvažte změny. Váš dotaz je bohužel příliš obecný.

Věra: Dobrý den, jsem strašně žárlivá na svého manžela. Je mi třicet, manželovi 50..Mám hrozný strach, že o něho přijdu. Že mi ho nějaká vezme a já budu sama. Chodím dva roky k psychologovi a je to čím dál horší. Každý den ho neustále kontroluji, pokládám nevhodné otázky a pořád ho uvádím v rozpaky. Je semnou neštastný a já nevím, jak z toho ven. Moc ho miluji a nechci ho ztratit, ale takhle to spěje jen k rozvodu. Jsme spolu pět let. Děti nemáme. Co mám dělat? Už jsem vystřídala tolik doktorů a nikdo mi nedokázal pomoci a já sobě také nedokáži pomoci. Prosím o radu. děkuji

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Věro, překvapilo mě, že jste navštívila spoustu doktorů. Podle mého názoru by měla psychoterapeutická praxe pomoci. Párový, či rodinný psychoterapeut by Vám měl pomoci Váš problém řešit. Tato služba je však v absolutní většině případů placená. Pokud chcete další informace, pošlete mi e-mail.

SM,Brno: Dobrý den,prosím poraďte: Můj manžel není otcem mé dcery, je jí 15let je v pubertě, ale není nezvladatelná. Máme spolu ještě 6-letého syna. Problém je, že neustále dceru napomíná a okřikuje a ona za náma nechodí do kuchyně v době kdy je tam on, aby jí zase něco neřekl. Většinou po nějaké době se pohádáme, protože to napětí mezi nimi není k vydržení. On se vymlouvá na to, že nechce aby z ní vyrostla nic nedělající rozmazlená holka a proto je na ni přísný. Ale já mu vysvětluji pořád dokola, že pokud s ní dokáže mluvit i normálně a ptát se jí na školu a zajímat se o ní jakkoliv(což nedělá vůbec) tak potom jí může i peskovat za to co dělá špatně. O syna má jiný zájem když příjde domů hledá ho aby ho pozdravil a zajímá se jak se měl ve školce atd. Dcera stojí vedle něj a on ji přehlíží. Hrozně mě tím ubližuje a narušuje se náš vztah. Nechápe, že mě záleží na obouch tětech stejně a nesnesu jakékoliv rozdíly, které mezi nimi dělá. Náš vztah je opravdu špatný věčné hádky a urážky jsou čím dál častější, pokaždé se mě to hůř odpouští a někdy mám pocit, že s ním nedokážu být už nikdy. Jsem ale už jednou rozvedená a nehci to opakovat není to žádný med být sama na rodinný rozpočet. Zkoušeli jsme si dát i pravidla soužití, ale on je většinou poruší a tak to jde pořád dokola. Jsem už dlouho nešťastná a nevím jak z toho ven.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní SM, Vaše situace je náročná. Protože je zde vliv více stran, zvažte společnou návštěvu rodinného psychoterapeuta. Tím, že ho navštívíte spolu, můžete spolu začít formovat nový vztah.

Martina: Víc než rada mi zajímá: jsem s manželem vdaná 17 let, velmi si rozumíme, máme si co říct, ale zjistila jsem, že si manžel dal inzeráty do seznamek na internetu, kde hledá ženu pro nezávazný vztah. Aniž by to věděl, začali jsme si spolu dopisovat, je to dost zajímavé, já se u toho bavím a musím přiznat, že je to vzrušující, on nic neví, ale večer je vždy plný vášně. Jsem dost tolerantní (celý život pracuji mezi muži, je mi 45 a manželovi 47). Zajímá mi váš názor z pohledu muže:)

Jan Vodák, Ph.D.: Milá Martino, to, co prožíváte zní skoro jako vtip. Internet skrývá spoustu nečekaných řešení. Spousta lidí si s jeho pomocí vyhledává to, co jim někdy schází. Vám se vlastně podařilo to, že je Váš manžel virtuálně nevěrný s Vámi. Jestli Vám to tak vyhovuje, můžete si spolu udělat takový pěkný ventil a Váš vztah to evidenttně posiluje. Nic proti Tomu, pokud je to příjemné pro Vás pro oba. A až to praskne, tak se spolu z plna hrdla zasmějete. Udělala jste to skvěle :-)).

Majka: Dobrý den, jsem vdaná rok a zjistila jsem (nějak jsem cítila, že to musím udělat a "vlezla" manželovi do mobilu), že můj manžel udržoval intimní poměr s mojí sestrou! Můj švagr byl lepší než já a když na to přišel, tak mi to řekl (já jemu jako první ne). Přesto jsem manželovi "odpustila" a žijeme dál společně. Ještě nemáme děti. Teď nevím, jak se s tím vyrovnat. Pořád dokola jej podezírám a se svou sestrou nemluvím vůbec. Jak z toho ven? Děkuji

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Majko, Váš vztah prodělal nevěru. Píšete, že jste manželovi odpustila. Pořád však Vás trápí žárlivost. Někdy je to velmi těžké. Pokud už necítíte síly, jak více důvěřovat svým blízkým, ve kterých jste se zklamala, pokuste se navštívit psychoterapeuta. Z takového rozhovoru je situace lépe uchopitelná.

Jan: Dobrý den, po krátké známosti jsme se s partnerkou(34, já 30) rozhodli, že se vezmeme. Však 2 měsíce po svatbě mi sdělila, že si mě vzala pouze proto, že chtěla mít mimnko(nikdy neměla). V žádném případě ji nehodlám opustit, již miminko čekáme, ale také s tím pocitem neumím žít.

Jan Vodák, Ph.D.: Pane Jane, ve Vašem vyjádření cítím jasné rozhodnutí vztah prožívat dále. Trápí Vás však to, že motivace Vší partnerky pro svatbu se Vám nelíbí. Nevím v jaké situaci Vám to Vaše žena řekla. To, že Vás uznala jako dobrého otce Vašich dětí můžete brát jako ocenění. Určitě své pocity manželce v přijatelné situaci řekněte. Pokud Vás bude tento problém trápit dále, vyhledejte psychoterapeutickou pomoc.

Marie: Dobrý den,prosím Vás o radu.Jsme s manželem 23 letaposlední dobou je vše naruby,Je to od té doby, co k manželovi do zaměstnání nastoupila nová sekretářka,Samozřejmě o 10 let mladší,než já.Drží drastickou dietu,za 5 měsíců shodil 20 kilo, neustále si nakupuje nové oblečení,změnil účes...a já mám strach,že mě s ní podvádí.Velmi se snažím aby k tomu neměl důvod,ale je stále více odtažitý,mám pocit,že se mi vyhýbá,odpoledne jde do hospody a pak jde rovnou spát,kolem půl 9.Když si sním chci promluvt, tak nechce a když vyslovím svoji obavu,tak se mi vysměje, že jsem žárlivá a abych ho neotravovala.Velmi mě to trápí,nemohu spát,hubnu a je mi ze všeho smutno a úzko.Prosím poradte co mám dělat.Je mi 42 manželovi 43 neustále slyším"tovíš,už jsem starej".Bylo by to na dlouhé povídání ale snad mi poradíte i tak.Já už nevím,jak dál.Děkuji za odpověd

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Marie, to, že žárlíte je zcela normální. Je dobré, že to manželovi říkáte. Staří jsme podle toho, jak se cítíte. V tom případě může být Váš muž opravdu starší než Vy. Zkuste si vysledovat, kdy se cítíte dobře. Co potřebujete k tomu, abyste byla sama se sebou spokojena. Pokud s Vámi manžel nechce o některých tématech doma diskutovat, můžete některé služby, které pro něj doma děláte chvíli nedělat (vaření, praní..). Hlavně dávejte najevo svou cenu a snažte omezit strach. Pokud zjistíte, že to nejde, vyhledejte psychoterapeutickou pomoc.

S.K.: Dobrý den, žiju rok apůl s přítelem, jsem moc štastná. Přítel mi pomáhá vychovávta 6ti letou dcerku. Otec dcerky bude za pár dnů odsouzen za neplacení výživného, je v podmínce, takže vím, že ho odsoudí natvrdo minnimálně na 1 rok. Když jsem s ním žila, býval po alkoholu velmi agresivní a ubližoval mi. Co mám dělat, mám strašný strach, že se bude na mě nebo na dcerce mstít, až ho propustí z vězení za to že ho zavřeli-bude říkat, že to bylo kvůli mě. Moc děkuji.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní S.K., je velmi dobré, že se Vám podařilo dostat v životě do situace, kdy říkáte: "Jsem spokojena." Super. Změna, kterou jste nastolila je funkční. Bojíte se však útoku Vašeho bývalého. Jestli jde o nebezpečí fyzického útoku, je třeba požádat o pomoc v oblasti bezpečí (městskou či obecní policii) nebo v oblasti právní občaskou poradnu (oblast práva). Pokud se Vám jedná o útoky psychické, je dobré si uvědomit, že on sám je zodpovědný za situaci do které se dostal. Pokud budete potřebovat externí pomoc, napište mi mail nebo navštivte psychoterapeutickou praxi.

Nikol: Dobrý den již jednou jsem vam tady psala,a to ohledně hadek s manželem, k tomu bych ještě chtěla přidat.Manžel se pohádal s mým otce už je to déle než 2 měsíce a stale se vyhýba omluvě i když sám ví ,že to co řekl si k němu neměl dovolit,bydlíme 120 km od mých rodičů a už mě to docela štve,že kvuli němu ,se nestýkam s mou rodinou.Mam dvě malé děti a tahat je vlakem nebo autobusem tak daleko je nereálné.Když se pohádáme kvuli jeho mamce, že je pořád s ní a pořád ji s něčím pomahá a leze ji do .... tak mi na to odpoví,že se ji odvděčuje za to že ona pomohla jemu s domem a, že moji rodiče mu s ničím nepomohli a až dají aspon 250000 tak se k nim bude chovat stejně jako ke sve mámě.Nevím co dál,jsem na všechno doma sama , na děti, dům, zahradu, je mi 25 leta citím se tak na 40 a na sebe už vubec čas nemá.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Nikol, podle všeho co jste napsala máte problém s manželem, který však on nechce řešit. Je těžké být na vše doma sám. Pokud chcete více pomoc, zkuste, prosím, napsat E-mail (vodak@familycoaching.cz). Snad se nám podaří najít pro Vás přijatelné řešení.

Nikol: Dobrý den, na začátek mě je 25 a manželovi 42. Jsme s manželem spolu už rok a pul, máme malého 10 měsíčního syna a 2,5 letou holčičku, kterou manžel vyženil.Ná začátku jak už to bývá byl náš vztah krasný a myslím si, že jsme byly hodně zamilovaní, ted zhruba už asi 8 měsíců se hadáme každý den a nikdy to nijak nevyřešíme,bud se on zbalí a jde to řešit do hospody a nebo si lehne do jiného pokoje.Mě to všechno přijde strašně líto, protože já manžela stále moc miluji a je mi to líto i skrz děti, že si ten vztah tak ničíme.Já jsem mu už kolikrát říkala, že to chci řešit, ale on si myslí, že je to zbytečné.Vždy když hádka příjde tak mi začne všechno vyčítat a začne předhazovat jak žijí jeho kamaradí jak to řeší oni, začne vyčítat, že jeho byvala partnerka měla vždy krásně uklizeno,( to ale byly sami bez dětí ) já mám na starosti dvě male dětí a na uklizení celý velký dům a zahradu.Prostě nestíham uklizet každý den a to mi pak předhazuje a přitom mi nikdy s ničím nepomohl.Poslední dobou se hádáme skrz jeho maminku je ji 75 koupila si zahradu s tím,že si nani bude hospodařit sama.Rozhodla se koupit chatu a vše ted za ni vyřizuje manžel.Mě to už posledni dobou leze na nervy,protože když ma volno tak se venuje pořad jí a te jeji zahradě.Když mu řeknu,že mi to vadí že chci aby volnou chvili travil se svou rodinou tak mi odpoví, mama mi hodně pomohla s barakem a já ted musim pomoci jí.Nejhorší je že tu chatu a zahradu jednou zdědí manželuv bratr,který s nicim nepomohla je bez domova a bez prace.(alkoholik)Já dělám vše co manželovi na očích vidím,vyvařuji mu pomáhám mu na zahradě jak mužu a jak mi to děti dovolí a on si toho ani nevšíma,nevím co udělat,aby byl takovej jako byl před svatbou.Bojím se ,že tím jak se mi vzdaluje,že i mé city k němu poleví.Poradíte,jak se mám chovat a co dělat děkuji

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Nikol, jste v těžké situaci. Jde Vám o prohloubení vztahu s manželem, kterého máte moc ráda. Pokud jste vše, co Vám vadí manželovi pověděla a on nereaguje, zkuste ještě spolu s ním navštívit psychoterapeuta. Pokud nebude chtít spolupracovat, je třeba pracovat na svém pocitu pohody. Zkuste si sama zmapovat co potřebujete k tomu, abyste se cítila dobře. Dále zvažte, zda chcete tolik investovat do činností, které nejsou oceněny. Pokud nadále nenajdete řešení sama, zkuste navštívit psychoterapeuta.

Petr Krýzl: hm, ale to je dost husty tady ty otazky nize. vy se na to citite, odpovidat, rozdavat ty moudra, necha vsechny, aby se na vas spolehli a ocekvali? meli nadeji? si dost verite, ze.

Jan Vodák, Ph.D.: Pane Krýzle, má sebedůvěra výchází z mé odbornosti i praxe, kterou mám. Pokud mohu, snažím se vždy doporučovat klientům terapeutickou praxi, která je účinnější, než anonymní poradenství na internetu. Poradenství přes internet je první krok, který může klientům pomoci v první fázi. Pokud mě o to někdo požádá, jsem schopen sehnat mu terapeuta v blízkosti bydliště. V Praze a ve Zlíně jsem schopen zajistit účinou pomoc sám. Někomu vyhovuje neřešit problém, někdo chce své problémy řešit.

veronika: Dobrý den chtěla jsem se vas zeptat na par věcí žiji s přítelem už2,5roku je odemne 18 let starší je mu 36 mne 18 až ted po takové době mame doopravdy krzové období není týden aby sme se nehadali vyčítá mi každou maličkost dava podměty k hadce a nebo mlčí .Jeto fotograf fotí akty a ja jsem mu už na začatku pověděla že to budu těžko snášet když si k nam bude vodit dívky ktere tu bude v zapětí fotit nahé nechci mu focení zarazit je to jeho koníček a potřebovala bych poradit jak to v sobě polknout aby mi to tak příšerně nevadilo a jak se mam chovat k příteli když mu na mne vše poslední dobou vadí.Měli sme před 14 dny dosti silnou hadku a došlo to až k tomu že mne vyhodil z bytu .Odešla jsem v zapětí mi po 6 hodinach napsal když se mu omluvím a budu se chovat tak jak mam tak at příjdu domu od te doby je na mne vysazen jeden den je dobrý druhý den už jsem zase špatná.Hlavně co mi moc vadí říkami neustale jak dělam vše špatně a sam ty věci děla když dam příklad...řekne mi že mu vše vyčítam což neni pravda vyčetla jsem mu jednou to že na nej neni spoleh a on mi to začal podsunovat že mu prstě vyčítam samé hovadiny což jemu vadí že rozleji skleničku čera se urazil zas že u nas spal muj tatka tak že jsem mu udělala do prace svačinu a nevim jestli je to žarlivost či zavist fakt si s nim nevím rady at mam pravdu ja vždy se snaží to všelijak obratit abych se mu po hadce omluvila ja. Měla jsem razného tatu a mohla jsem si za to jako 15letá dívka jsem vyvaděla neplechy a byla jsem za ně spravedlivě trestana ale mam k chlapuv velky respekt a on toho ještě do nedavna hodně využíval nebot když na mě zařval sklopila jsem hlavu a vše mu raději odkývala před 14 dny jsem se mu vzepřela a neudělalo to dobře.Došo i na otazky typu chceš se se mnou rozejít ..... miluješ mě ještě a věty vypadni na tejden nemohu tě snést či jsi mi odporna na pohled ..... poradte mi prosim jak se mam k nemu chovat abych to srovnala nechci se s nim rozejit věřím tomu že něaké řešení tu jen jen ja o něm nevím povězte mi jak s nim vzladat krizové situace či jak se mu mam postavit vuči uražkam mockrat vam děkuji s pozdravem veronika

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Veroniko, chování Vašeho přítele není ve Vašich rukou. Nevyčetl jsem, zda Váš partner ví o emocích, které prožíváte. Můžete pracovat na Vašich hranicích - jaké meze ve vztahu k partnerovi máte. Myslím si, že je to, že se někdy vzepřete a dáte najevo, že se Vám něco nelíbí je cesta, jak si budujete svoje bezpečí. Zvažte, kde jsou hranice Vašeho vztahu. Posilování sebevědomí i konkrétní rozhodování jsou hodně těžké procesy. V tomto Vám může pomoci psychoterapeut, který Vás může provázet tímto obdobím a nalézat schůdná řešení. Pokud chcete kontakt na někoho v místě Vašeho bydliště, napište mi, prosím E-mail. Bohužel, univerzální rady nefungují.

Alice: Manžel mívá silné návaly vzteku, kdy se neovládá. Byla jsem už i na policii, ze strachu, ale nakonec jsem vše stáhla... Může se násilník napravit? Není násilný pořád, z druhé strany je silně věřící. Máme církevní sňatek. Co si o tom myslíte?

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Alice, na radu v této situaci mám málo informací. Napište mi, prosím, e-mail s konkrétnostmi. Jestli se násilník může napravit? Otázkou je to, jestli má ke změně dostatečnou motivaci. I když je věřící, může své chování změnit, víra by mu v tom neměla být překážkou.

Jitka: Mám 10 měsíců přítele který trpí schizofrenií. Já sama mám sociální fobii a těžké deprese. S přítelem se často hádáme a důvodem našich hádek je bohužel to, že když mi někdo nadává on se mi nezastane a na prvním místě je sport. Má zápasy a tréninky a my se tak vídáme minimálně, vždycky vše ustoupí sportu. Když jsem mu řekla že mi to mrzí začal se vztekat že ať si najdu někoho jinýho že ten ,,svůj! sport přebuje. Já ho miluju a dotklo se mě jak si hájí svojí zálibu a mě se nikdy nezastane. vymlouvá se že má fobie ale nedávno o mě jedna holka psala hnusné maily jemu a on ne¨řekl nic a když jsem mu řekla jak mi to mrzí udělal mi šílenou scénu. Já ho miluju ale bohužel v jeho životě jsem asi na posledním místě. Přesto se rozejít nechci ale prosím radu. PS:: jsem sportovně nenadaná a sport nesnáším sice jsem ho s ním zkusila ale už nikdy bych to nechtěla podniknout. Pak je tu problém že nemáme s přítelem společné záliby a nemáme se ani o čem bavít na výletech i výstavách jsme byli ale marné, smetli jsem to 2 větama a byl klid. Prosím můžete mi poradit? Začínám být na dně když mi něco trápí tak se ani nemůžu svěřit protože on řekne co trápí jeho a je hnedka hádka kamarádky nemám takže těm se svěřit nemůžu. Děkuju za odpově´d

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Jitko, diagnózy jsou jazykem lékařů, aby se mohli při další práci o něco opírat. Pro klienta se někdy stávají pojmem, kterým zdůvodňují svoje ujížďky. Píšete, že přítele milujete. Hledáte, jak spolu komunikovat. Dále je těžké prožívat zátěže a nemít kamarádky, kterým se můžete svěřit. Nedalo by se s tím něco dělat? Skutečně není kolem Vás nějaká kamarádka, které byste mohla svěřit své emoce? Pokud Vaše problémy budou trvat, doporučuji Vám psychoterapeutickou pomoc. S psychoterapeutem můžete nalézt řešení, které je pro Vás přijatelné. Pokud někoho v okolí neznáte, napište, mohu Vám doporučit.

JANA: Jsme s manželem 14let máme 2 děti.Manžel pracuje 7 let v Praze.přes týden Nikdy jsem neměla jediný důvod na něj žárlit,ale asi před půlrokem mi přišla sms miluju vašeho muže rok spolu chodíme chci aby se vyjasnilo...na tohle mi jen odpověděl.že si to někdo vymyslel vlezl mu do telefonu a vzal si moje číslo.Samozdřejmě mi hned došlo,že ze mě dělá vola.došlo to tak daleko,že jsem našla řetízek,přání k Valentýnovi,lístek o koupi prstenu atd..začal si vymýšlet neuvěřitelné věci že toto dostal od kamarádů nebo že o nich neví a hrozně se diví připadá mi že neví kudy kam.Všechno je mi už jasné z E-mailu který jsem četla od ní,ale neustále mluví nesmysli.Řekl,že s Prahy odejde,že už tam pracovat nebude,ale já bych chtěla aby na rovinu řekl rozcházím se sní je konec.On jen neustále mluví v hádankách.Vím že dr.Plzák říká zatloukat,ale pokud už je všechno venku není co zatloukat.můžete mi poradit jak se v tomhle případě mám chovat?

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Jano, nemáte to vůbec jednoduché. Líbí se mi, že hledáte cestu dále a neřešíte konkrétnosti - co a jak se stalo. Asi je zbytečné se trápit tím, že budete zkoumat manželovu korespondenci. Pokud chcete s manželem žít, máte dvě varianty: Buď tolerovat manželův externí vztah nebo dát jasné kritéria. Pokud bude nevyjasněnost trvat můžete hledat psychoterapeutickou pomoc.

Hanka: Pane doktore, poradn je spousta a teď se koukám, že se nazývýte psychoterapeut. Co to znamená?

Jan Vodák, Ph.D.: Jsou poradny, kde vás diagnostikují a pak na základě obecně platných pravidel Vám poradí. Psychoterapie je způsob práce s klientem, který umožnuje provést klientovi změny ve věcech, které mu nevyhovují. Léčí se tedy jeho duše. Proto psychoterapie.

Michaela: Pane doktore,mam 2 a pul letou dceru a 3roky po svatbe.manzel jezdi kamionem a vraci se az po nekolika tydnech.prijede,jde hned pit,i kdyz jsem mela zanet delohy,pil nekolik dni a na otazku proc pije kdyz vi ze jsem nemocna a ma se postarat o dite a me zacal vecer bouchat vsude pestmi,rvat a rozbil sklo dveri ktere spadlo na nasi spici dceru.pije stale,skoro rok mi nedava na najem,urazi me ze jsem se nechala ostrihat,zatajuje sve prijmy a oslovuje me psychopate a take mi rozbil hlavu,to uz policie z lekar.zpravy vi,ale jen napsali protokol a dal se nic neresilo.dekuji za odpoved.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Michaelo, docela mě překvapuje, co je člověk schopen snést pro uchování svazku. Je vidět, že uchování svazku je pro Vás silný motiv. Ani nerozumím tomu, že po sepsání protokolu u policie se nedělo nic dále. Z dotazu jsem nevyrozuměl jestli chcete žít s dnešním partnerem a jestli máte v rom případě možnost po dobu manželova pobytu doma být někde jinde. Jestli chcete více, napište mi, prosím, e-mail (vodak@familycoaching.cz).

Pavel Z.: Dobry vecer pane Vodak, ma smysl v dnesni dobe zakaladat rodinu?

Jan Vodák, Ph.D.: Zakládat rodinu má smysl jen tehdy, budete li mít z toho radost. Pokud se dopředu člověk obává zlých časů, raději ať to nedělá. Investice vynášejí tehdy, vložíte li do nichpeníze v době krize. Je to ale risk. Kdo se bojí, nechť to nedělá.

Monika H.: Dobrý večer. Jsem s partnerem už devátým rokem máme 2letou holčičku. Potřebovala bych poradit jak se sama konečně naučit žít s člověkem, který mě psychycky týrá. Už jednou jsem odešla, ještě bezdětná, lituji toho, že jsem se vrátila. Nejsem plačtivý typ, ale dostane mě do situace že pláči sama nad sebou. Je posedlý svou prací a taky upřednostnuje kamarády a koníčky před rodinou. Stále mi předhazuje, že on tu vydělává ty peníze abychom se měli dobře(jsem na mateřské). Má názory, že žena patří do kuchyně a chlap je ten kdo velí. Podotknu, že rukama pracovat neumí je opravdu na vše nemehlo a tak to zastávám já. Starám se o domácnost, dítě a opravy. Máme barák a nechci tvrdit, že je to um, ale určitě se neválím na pohovce. Aby měl právo mě pořát peskovat. Je velice hlučný, nedokáže se bavit a řešit věci rovnou řve. Překřičet ho nelze. Vadí mi že se neumí udžet ani před tím dítětem. Chtěla jsem aby navštívil doktora, odpověd byla že je normální. Jsem romantik a muj partner je studený a chladný. Už jsem si říkala že přežiji vedle něj jen když potkám ještě muže který mi to vše bude dávar, ale bojím se že se zamiluji a odajdu od něj. Nevadilo by mě to, ale nechci mít každé dítě s jinym mužem. Nechci byt jako má matka která je sama. Nemá jen ty špatné stránky, ale dobrých je sakra málo. Ve znamení jsem Byk a on Lev a podle toho se taky k sobě chováme, Ja jsem před nim stále ve střehu. Pane doktore, omlouvám se nějak jsem se rozepsala a ted si nejsem jistá jestli pochopíte o co mi vlastně jde.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Moniko, vážím si Vaší otevřenosti. Nedokážu Vám odpovědět na otázku jak žít s člověkem, který týrá. Neznám Vaše hranice. Je to jen otázka Vaší důstojnosti, kde si nastavíte hranice. Více Vám říci nemohu, protože obecné rady nefungují. Když budete chtít, ozvěte se na mail.

Marie: Pane doktore, jak zd nekdo napsal, poraden je spousta, ale najit schopneho terapeuta je stale hledat v poli mak.. Pred osmi lety jsem prodelala endogenni depresy a byla bohudik v peci lekaru v Nemecku. Vlastni silou jsem se zapojila do zivota po 6-ti tydnech, ale odbrnou terapii jsem vynechala.. Cimicky mi pri pokusu hovorit s nim sahal na prsa a druhy, z meho bydliste si na me vzal silne bryle..a chtel me poslat do lecebny.. Mozek je sval, ketry ma narok byt prepacovan a nemusi to byt nutne dozivotni nasledky, kdyz je spravna lecba. Cas od casu se mi dperese silne vraci, tusim odkud prameni, ale konzultace mi chybi. tady je to stale jeste tvz.ostuda. Ale je to muj zivot. Neporadil byste mi nekoho dobreho z karlovarskeho kraje?? Skutecneho odbornika, ktery ma zajem pomoci. Dekuji.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní MArie, pokusím se někoho sehnat. Potřebuji však na Vás kontakt. Napište mi prosím na: vodak@familycoaching.cz . Děkuji

Jitka: Dobrý den,je mi 23let a rozešla jsem se po čtyřech letech s přítelem o 7let starším.Už kolikrát sem se s nim rozesla ale pak sem se zas za par dni vratila.Ale tentokrat nejsme spolu už vic jak mesic.Pořád ho miluji.Stále na nej myslim.Rozešla sem se s ním hlavne kvuli jeho rodine ktera me nemela rada a davala mi to patřičně najevo a muj přítel se mě nikdy nezastal, nikdy jim nic neřekl.Citila sem se tak ubližena a nepochopena.Přijde mi že si vubec nevazil toho že sem se přestehovala z jineho mesta k nim kde jsem ja nemela žadne pribuzne a byla uplne sama jen s nim a s jeho rodinou ktera me odstrkovala a věčně se jim na mě něco nelíbylo.Ja sem se k nim chovala vzdy slusne a s uctou.Muj přítel byl asi velký slaboch.Nevim co mam delat moc ho miluji a on me taky.Ale on nejni ten kdo přijde jako první a poprosí o odpuštění.Mam dojem že miluji víc než on jinak už by přeci zazvonil u mích dveří?Nemužu se smířit s jeho rodinou.Nemužu žít pod jejich tlakem.A on je kvuli me neopusti. Jsem neštastna,mam dojem že pro me zkončil život,kež bych se nenarodila.Jsem tak sama a nepochopená.Nic se mi nedaři a mam v životě jen samou smulu.To mam trpět na tomto světě ještě zhruba 50let než umřu??

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Jitko, neváhejte o tom, že Vaše rozhodnutí jsou správná. Určitě vyhledejte odbornou psychoterapeutickou pomoc v místě Vašeho bydliště. Napište mi E-mail (vodak@familycoaching.cz) a pokusím se Vám někoho nakontaktovat.

Lucka: Dobrý den pane doktore, chtěla jsem si tady takříkajíc vylít srdce,ale potom,co jsem si zde přečetla pár textů mi mé problémy připadají směšné. Prostě mne jen trápí vztah s o devět let starším mužem,je mi 21 a náš vztah trvá necelé čtyři roky.Stále se cítím zamilovaná,dělám mu snídaně,kupuji sladkosti,pomáhám mu jak to jde,ale on už je jiný.Není tak milý,sám se mi na mobil neozve pokud mu nezavolám sama,na narozeniny mě odbyde penězi aby měl klid a zbytečně se nezabýval hloupostmi,svátek(můj) neslaví,na valentýna mě seřval,že to prostě neslaví tak ať mu dám pokoj,1.máje si ani neuvědomí že je(někteří muži prý jsou takoví,kvůli tomu se sním rozcházet nechci i když mě to vždy v ty dané dny zamrzí),vím že mě má pořád rád-když potřebuji aby pro mně přijel apod.tak to okamžitě splní,ale mám pocit,že už nemá snahu si mě předcházet-nevím jak to definovat.V intimním životě už dlouhou dobu není impulzivní a k něčemu ho přemlouvat jsem už vzdala.Je to můj první vážný i sexuální vztah.Cítím se strašně sama,není ani žárlivý,nebo to na něm nejde poznat,cítí se mnou asi jistý,nevim.Říká,že je to v jeho věku úplně normální,že semnou už tak moc nespí,že se fyzicky neprojevuje.Připadám si jak v desetiletém manželství kde je vše již rutina a nic mě nepřekvapí.Nevím jestli si mám zvykat,že si za to můžu sama,že jsem věděla do čeho jdu,protože jeho věk jsem věděla,nebo jestli se mám o něco snažit abych náš vztah probudila.Nevím

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Lucko, Vaše problémy mi nepřipadají vůbec směšné. Hledáte jak oživit vztah, který není až zase tak dlouhý. Nemyslím si, že i v desetiletém vztahu musí být vztah rutinou. Vzájemné projevy blízkosti vztah oživují, záleží na Vás, zda jsou pro Vás důležité a jasně to partnerovi sdělíte nebo budete chtít prožívat vztah bez projevu emocí.

Tomáš H.: Dobrý den chci se zeptat na tuto věc: Já mám 20 let a moje partnerka má 29 let a má 10 letého syna.Hrozně moc si rozumíme milujeme se prostě nám to spolu všechno klape jenom je problém s jejími rodiči.Chceme si začít vlastní rodinný život začít spolu prostě žít.Rodičům vadí že jsem o 9let mladší.A ty její rodiče říkají že jestli se spolu odstěhujeme že se postarají o to aby jí vzali jejího syna.Prostě si nepřejí abysme spolu žili.Proto se chci zeptat jestli taková možnost existuje jestli na něco takového mají nárok aby jí vyhrožovali že se postarají aby jí byl syn odebrán.Děkuji vám předem za odpověď.

Jan Vodák, Ph.D.: Pane Tomáši, tady to není právní poradna, ale poradna na vztahy. I právník by však potřeboval více informací. Věk 20 let však není (dle mě dostupných informací)důvod k odebrání dítěte. Mít však doma šetření sociálky kvůli stížnosti Vašich příbuzných není nic příjemného. Možná je to však cesta, jak si utvrdit svou samostatnost. Doporučuji v tomto navštívit občanskou poradnu (www.obcanskeporadny.cz).

Lea: Dobrý den, chtěla bych poradit ohledně mého vztahu s bývalým přítelem. Přítel má 40 a já 21. Náš vztah trval půl roku a byl to můj první vážný vztah. Na začátku jsem byla zamilovaná, vážila si ho, přitahoval mě (možná kvůli tomu, že mě učil). Pak mi ale začali vadit různé maličkosti jako je věkový rozdíl, jeho postava, chrápání, prostě fakt maličkosti. Po sexuální stránce ani nevím jestli jsme si rozuměli, myslím, že asi ano (ale nemilovali jsme se, protože jsem ještě panna a nebyla jsem si stoprocentně jistá). Přítel se chová ke mně moc hezky, nosí mi květiny, je milý, hodný, ochotný, snaží se mi udělat vše co mi na očích vidí. Nyní ale zamilovaná nejsem, ve vztahu není z mé stránky vůbec žádná jiskra, tak jsem se s ním rozešla. Teď ale mám výčitky a přemýšlím, jestli jsem udělala dobře. Bojím se, že nikdy nenajdu tak hodného a milého kluka jako byl on. Scházíme se spolu někdy a on je pořád zamilovaný a čeká, až se k němu vrátím. Přemýšlím nad tím, zda ve vztahu vůbec nějaká jiskra má být, vím, že zamilovanost opadne, ale přece se jeden na druhého musí těšit, udělat mu radost, ale z mé stránky to tam nebylo...Rozhodla jsem se správně? Chtěla jsem jen od Vás vědět, zda vztah bez jiskry vydrží. Předem děkuji za odpověď

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Leo, jestliže jste se rozhodla, snažte se nezpochybňovat své rozhodnutí. Může te udělat rozhodnutí nová. Ptáte se, zda vztah bez jiskry vydrží. Nemohu Vám dát univerzální odpúověď. Může vydržet. Je řada lidí, kteří nechtějí být spokojeni. Chcete taky?

Monča: Dobrý den, žiji devět let ve spokojeném manželství a manžel je můj nejlepší přítel.Poslední rok se koukam na jiné může a lecos si představuji, mám chut na sex- bohužel né na manželský! S manželem nepocituji vášen a chemie je taky pryč. Co mám dělat aby se vše vrátilo a já chtěla svého muže??? Děkuji za odpověd. S pozdravem Monča

Jan Vodák, Ph.D.: PAní Moniko, potvůrka příroda tu chemii naděluje tak, aby bylo zajištěno potomstvo a pak často chemii už neplýtvá. Nový objekt pak znamená novou chemii. Co máte dělat, abyste zase chtěla svého muže? Na chemii se spolehnout nemůžete, ale určitě řadu pěkných chvil spolu prožíváte. Mám málo informací na to, abych vám více poradil. Kdyby manžel zažárlil, myslíte, že by to váš vztah oživilo nebo naopak?

Katka: Dobrý večer, mé trápení se týká toho, že můj partner nastoupil do výkonnu trestu a já se stím špatně srovnávám a nevím jak mám ustát ten čas bez něj. Momentálně žiju od dopisu k dopisu od partnera.Nemáte nákou radu, jak ustát ten čas? Děkuji za odpověd

Jan Vodák, Ph.D.: Paní KAtko, Vaše situace je velmi těžká. Je jasné, že takové odloučení je náročné. Je výborné, že si dopisujete. Obecně bych doporučil být v kontaktu s lidmi, neizolovat se. Pokud budou problémy přetrvávat, doporučuji rozhovor s psychoterapeutem. Pokud budete chtít doporučit, napište na e-mail: vodak@familycoaching.cz

zaneta: zaneta problemi se sexem zapomela sem ze mam i 2 deti .s partnerem se udelam asi 1 za mesic anekdy as za 2 mesice a uz nam to moc neklape ani ve stahu sme spolu 2 roky.a mrzi meto ze mam takove problemi pomozte nam prosim dekuji.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Žaneto, pro upřesnění dotazu mi, prosím, napište E-mail. Děkuji

lenka: Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak na sobě zapracovat aniž bych musela pravidelně navštěvovat psychologa na svém sebevědomí a úctě k sobě, mám o 15let staršího přítele a myslím si, že teď jsme zažehnali první velkou krizi ale ta ve mě zanechala obavy a strach o něj,proto jsou pak chvíle , kdy se nevhodně chovám..protože mám strach, že mě opustí.Zároveň vím,že se oba navzájem potřebujem a je ke mě férový ale protože si nevěřím pak nejsem vyrovnaná a ničím náš vztah aniž bych chtěla- můžete mi nějak poradit? děkuji

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Lenko, určitě k tomu, abych se naučil vážit sám sebe, nepotřebuji psychologa. V první řadě vidím důležité nemít strach, že o partnera přijdete. Zkuste si připustit, že jste taková žena, která je schopna přežít sama anebo si najde takového chlapa, který ji nenechá. Zkuste si Vážit sebe sama a zkoumejte co Vám dělá dobře. Dopřejte pravidelně čas sama sobě (masáže, kosmetika...)a oblíkejte se tak, abyste se sama sobě i okolí líbila. Dále si vzpomeňte, co bylo pro Vás důležité tak, že jste krizi překonala. Takovou ženu je těžké opustit. Lidé chtějí žít se spokojenými lidmi. Co tedy? BUĎTE SPOKOJENÁ SAMA SE SEBOU, PROTOŽE JSTE DOBRÁ.

Klárka: Dobrý den, jsem 30-ti letá myslím docela pohledná maminka čtyřletého dítka. S manželem procházíme půl roku divnou krizí. Manžel o mě nejeví žádný zájem. Vždy když za ním příjdu a snažím se nabudit hezký večer vždycyk mě odmítne. Nechce se mnou spát, líbat, mazlit. Na vtrdo mi řekne, že to se mnou dělat teď nechce. Ptala jsem se ho jestli to v tom není někdo jiný a on me ujišťuje že ne. Ale řekl by mi to vůbec ??? Myslím, že ne. Nikdy jsme neměli nijak bouřlivý sexuální život, ale mě jeho náruč, doteky a mazlení scházejí. Říkám mu to denně, že mi schází, že ho mám ráda, ale nic neopětuje. Prostě na to neříká nic. Snažím se naše manželství zachránit nejen kvůli našemu dítěti, ale protože ho mám moc ráda a strašně si ho vážím, ale už je toho na mě moc a níž jako ženská se už snad ani dostat nemohu. Cítím se jako odkopnutý pro nikoho nepotřebný kus hadru. Díky moc za odpověď

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Klárko, jste v těžké situaci. Na druhou stranu Vám vaši důstojnost nedává partner, ale Vy sama. Právě v této situaci můžete vysledovat, co potřebujete proto, aby jste se cítila důstojně. Doteky a sexuální život Vám přirozeně schází, bez rozhovoru Vám však nedokážu říci, co vše se za chováním Vašeho muže skrývá. Ideální by bylo si celou věc probrat v páru při terapii. Jestli chcete napište mi mail a doporučím Vám nejbližší terapeutické pracoviště.

Zuzka: Dobrý den, je mi 20 let a mému příteli 22. Jsme spolu 3 roky, z toho skoro 2 spolu bydlíme. Už tak půl roku procházíme krizí. Připadá mi jako bychom nežili spolu, ale vedle sebe. Jeden o druhého jsme skoro přestali mít zájem, věnujeme se spíše vlastním aktivitám a pokud jsme spolu akorát se hádáme. Už to dospělo do stádia, kdy se nevracím domů ráda. Já jsem hodně temperamentní povaha, troufla bych si říct dokonce cholerik, ale on mě v posledních týdnech předčí na celé čáře. Hádáme se kvůli každé kravině, on neustále hledá co mu budu zase vytýkat, neustále na mě atakuje, uráží se kvůli blbostem. Nejsem žádný svatoušek. Celou dobu jsme hledala chybu u sebe a až nedávno mi bohužel došlo, že je v něm. pořád vím, že se milujeme. Zkoušeli jsme si o tom promluvit, vždycky to vypadá dobře a pak je to to samé. Máme ještě šanci?

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Zuzko, když se máte rádi, tak máte určitě šanci. Dynamické partnerství dává oběma partnerům zabrat, avšak má "šťávu". Nehledal bych vinu ani ve Vás ani Ve vašem partnerovi. Problém vyvstává, když se setkáte. Na tom je potřeba pracovat. Protože je mezi Vámi náboj, je dobré s ním pracovat. Určitě bych Vám doporučil návštěvu psychoterapeuta. Když mi zašlete e-mail, mohu Vám doporučit.

Amálka: Pritel mi je neverny co s tim?

Jan Vodák, Ph.D.: PAní Amálko, není nevěra jako nevěra. Pokud chcete napsat více informací, použijte E-mail.

Dana: Dobrý den, je mi 25 let a před měsícem se mnou rozešel přítel. Náš vztah trval osm let a dva měsíce před Vánoci jsme se nastěhovali do vysněného domečku. V práci si našel slečnu s kterou teď žije. Poslední měsíc po Silvestru můsím uznat byl takový zvláštní, nějak jsme se odcizili, ale to vidím, až teď zpětně. Předtím mi to tak nepřišlo. V našem vztahu jsme se vůbec neomezovali. Jediná naše nevýhoda byla, že to byl pro oba první dlouhodobý vztah, po všech stránkách. Nechápu jeho náhle rozhodnutí, jelikož po Vánocích mluvil o miminku (tedy to byla asi sranda). Ještě jsme spolu byli v lednu na horách a když jsme se vrátili, tak pak ta rána přišla. Pak se najednou po dvou dnech vrátil, že by to chtěl vzít spátky, že ho to mrzí a že mě miluje. Jenže jsme spolu vydrželi 14 dní a rozchod přišel podruhé. Mám strach, že si myslí, že mu něco uteklo. Nemůžu na něj zapomenout, všude mi ho to připomíná. Chtěla jsem se zeptat co mám dělat? Vím, že bych měla zapomenout, ale je to strašně těžké. Děkuji moc za odpověď

Jan Vodák, Ph.D.: PAní Dano, Vy jste vztah prožila a jen Vy ve skutečnosti víte, co máte dělat. Jste oba partneři svobodné bytosti s vlastním rozhodováním. Pokud bude pro Vás dlouhodobě těžké tuto situaci zvládat, napište e-mail a doporučím Vás psychoterapeuta.

Marcela: Dobrý den, je mi skoro 20 let, moji rodiče jsou od mých 2 let rozvedení. Od 2 let žiji s maminkou, otec nezážadal tehdy o mé udělení do péče a tudíž jsem ho od té doby neviděla. Maminka se nikdy s mým otcem nesoudila ohledně alimentů (které byly tenkrát velmi nízké). Do loňského února platil pravidelně alimenty, ale od března loňského roku přestal. Pokoušeli jsme se na něj sehnat kontakt (jak přes internet, tak přes jeho matku, na kterou jsme měli kontakt), ale nepodařilo se nám ho najít. Teď, když neposílá ani to málo peněz, které by měl (podle zákona, když studuji, měl by do mých 26 let), jsem uvažovala nad tím, že bych na něj podala trestní oznámení. Samozřejmě bych mu nechtěla udělat nějaké velké problémy, ale přece jenom máme s maminkou dům, na který musí sama vydělávat (jelikož studuji). Potřebovala bych poradit, jestli neudělám chybu, když oznámení podám a protože nevím, jak to chodí, potřebovala bych doporučit nějakého právního zástupce (jesli je vůbec v tomto případu nutný) a jestli mi můžete říci, kolik tak zpravidla stojí. Děkuji předem za odpověď.

Jan Vodák, Ph.D.: PAní Marcelo, tato otázka je spíše od občanské nebo právní poradny (www.obcanskeporadny.cz)

Katka: Dobrý den, mám takovou trochu hloupou otázku oproti těm, které jsem zde četla. Je mi 19 let, chodím už skoro 2 roky s přítelem, kterému je 23. Do nedávna jsem měla pocit, že si výborně rozumíme, máme společné zájmy, můžeme si říct všechno a brala jsem ho jako nejlepšího kamaráda, ale poslední dobou se čas od času pohádáme (což je asi v každém vztahu vcelku normální, pokud si to partneři umí vyříkat). Vím, že jako asi pro každého muže, je pro něj důležitý sex a jelikož nemám s ním zas tak moc velké zkušenosti (je to můj první vážný vztah), tak bych chtěla poradit, jestli se partnerovi mám přizpůsobovat nebo ne. Jde o to, že si ho přeje velmi často (dříve mi to tolik nevadilo, dělala jsem to pro něj ráda, protože ho miluji),ale to se mi poslední dobou přestalo líbit. Urazí se, když mu řeknu, že zrovna teď na to nemám vůbec pomyšlení (musím přiznat, že nemám chuť třeba i týden nebo 14 dní za sebou). Možná, že ještě nejsem úplně zralá, ale prostě nemám chuť se s ním milovat denně...a on to nemůže pochopit. Nechci ho zranit, ale leckdy mě milování s ním vůbec nebaví. Nemyslím si, že by to byla jeho chyba, je ke mně v intimních chvilkách velmi pozorný a hodný. Potřebovala bych radu, protože o něj nechci přijít. Děkuji mnohokrát za odpověď.

Jan Vodák, Ph.D.: PAní Katko, na Váš problém neexistuje univerzální odpověď. Vše i sex je věcí dohodou obou. Otázkou je, jestli se Vám nedaří uvolnit i to, proč se Váš partner urazí v případě neuskutečnění. Můžeme se cítit ukřivděni, ale ve skutečnosti se nic nezmění. To, že se občas pohádáte je projevem zdravého vztahu. Pokud budete potřebovat více, napište mail.

Martina: Dobrý den, můj přítel má problémy s vyvrcholením asi tak 3 roky,ale při onanii ne,můžete mi napsat čím to je???tvrdí mi,že strachem ze špatného výkonu to není.Jsme spolu krátce,ale chtěla bych mu pomoc.Děkuji Martina

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Martino, pokud jde o psychickou poruchu, bylo by dobré, aby navštívil psychoterapeutickou praxi. Problém musí řešit on nebo Vy jako pár. Bez něj to však bude náročné. Pokud chete více, napište mail (vodak@familycoaching.cz)

Alena : Dobrý den,přečetla jsem si obsah dnešního dílu,kde bylo uveřejněno 11rad,kdy je důvod k rozvodu!Ale nenašla jsem tam alkoholismus partnera!Myslíte si,že to není důvod?Budu letos 25 let vdaná,muž popíjí od začátku našeho vztahu(já už slyším,proč jste si ho brala?!).Mi bylo 20 let ,mu 32let.Máme 3 syny,jeden studujeVŠ,druhý pracuje a třetí končí ZŠ.To,co jsme museli zažít s alkoholikem(kvartálním,ale vždy do mrtva),jsem snášela více jak24 let!Teď jsem se od něj odpoutala,rok už spolu intimně nežijeme a skoro nemluvíme!Byla jsem s jiným mužem(nevěra??!!).Přišel nato!Neuznává ,že se to všechno odráží od jeho pití,že nechtěl a nechce podsoupit léčbu!Tvrdí,že já jsem ta,kdo rozbíjí manželství!Synové jsou na mé straně,taky ví,co obnáší žít s tátou alkoholikem(není agresívní)!Když ho musíme nacházet všude možně a nejen my a tahat ho domů!Kdo z nás dvou se má více stydět a kát se?!

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Aleno, nepochybuji o tom, že jste si Vašeho partnera brala z upřímné lásky. Nehledejte, prosím, vinu. Každý řešíte partnerský vztah podle možností, které máte. Tím, že budete sebe nebo partnera obviňovat ublížíte Vám oběma. Nemyslím si,že rozbíjíte manželství. Aplikovala jste svůj vlastní způsob řešení. Nestyďte se, nekajte se a nechtějte to ani po svém partnerovi. Tím vůbec nic nevyřešíte. Pokud chcete více, napište E-mail.

Patricie: Dobrý den,jsem vdaná a teď jsem otěhotněla se svým manželem.Mám,ale pořád strach že mne podvede už nejde jen o nás dva,bude tu i miminko a ja nechci dítě pokud on není věrný.Nikdy jsem takové obavy neměla,ale vím že když jsem se s manželem seznámila byl mi nevěrný a tak mám teď strach.Asi nevíte jak je to hnusnej pocit když rano odejde do práce a já celý den dokud se nevrátí myslím jen na to že mne určitě podvede.Prosím co s tím mám dělat nechci být bez něho,ale nechci aby mne podváděl.Chci aby mne miloval jak mi neustále říkal a myslel na nás že už jsme rodina.Je mi z toho hrozně.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Patricie, prožíváte těžké chvíle. Strach, který Vás svazuje nepomůže tomu, aby Vám Váš manžel byl věrný. Věrnost se nedá poručit ani naprogramovat. Pracovat s Vaším strachem se dá v psychoterapii. Pokud mi napíšete mail, mohu Vám někoho doporučit.

Veronika: Dobrý den, jsem 10 let vdana, mame syna. Manzelstvi uz nam druhym rokem neklape. Po 16ti letech jsem se sesla se svou byvalou laskou. Je mi 30 let. Jak jsem se uvideli, tak jsme se do sebe znovu zamilovaili. Je to sile a oboustrane, ale co s tim? on je zenaty a ma dve deti. Kdysi jsme byli deti, ale ted si plne uvedomujeme svoje city. Je mozne, ze kdyz si budeme rikat, ze tu mezi nami nic neni, ze to zmizi? Ani jeden nechceme byt bez toho druheho, ale jsou tu nase rodiny... nevime, jak z toho ven... je vubec nejaka rada? Diky

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Veroniko, řešení je pro Vás hodně. Nyní je rozhodující, co skutečně chcete. Určitě si nenalhávejte, že mezi Vámi nic není. Buďte k sobě transparentní. Zkuste zapřemýšlet, co Vám nový vztah dává. Chcete jít skutečně z toho ven? Stojíte před rozhodnutím. Rozhodnutí pro další krok je jen na Vás.

jana: dobry den,je mi 33.let a mam problem když muj přitel přide s prace tak je nasranej čim to je

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Jano, Váš dotaz ja tak obecný, že na něj nedokážu odpovědět.

Pavla: Dobrý den,mám takový problém jsem 8 let vdaná je my 34 let manželovy 37,máme dvě děti.ale poslední 4 roky nemůžeme najít společnou komunikaci.Nehádáme se prostě žijeme každý sám.Víc se starám já o domácnost a o děti má více volnosti.Před těmi 4 roky si pořídil počítač a je pořád u něj a před rokem motorku tak s tou travý svůj volný čas.Já jsem zavřená s dětmi doma a on si bez nás užívá a nebo nás odveze k našim na chalupu a jede pryč.Vičítá my že s ním už nechci spát,ale to prostě nejde jsem tak zablokovaná nevím jak na to, trvá to rok bez sexu.Chybí my prostě láska,ale on to prostě nevydí.Hodně se změnil nebyl takový chtěla bych ho zpátky aby si nás více všímal a byla jsem milována,ale když mu povím že se hodně změnil pokaždý my řekne že to není pravda tak nevím jak na něj.Hodně asi taky hrajou peníze,ale komu v téhle době nechybí.Syn to bere dost těžce je mu 8 a dceři jsou 2.Chtěli by být více s otcem a užívat si s náma oběma to nejlepší ze života.Jak to mám řešit.Děkuji mnohokrát za odpověď.Nashledanou pěkný den Pavla

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Pavlo, obávám se toho, že pokud chcete zůstat ve vztahu, moc Vám toho k řešení nezbývá. Pro Vás je to výzva k tomu, abyste byla nyní spokojená sama se sebou. Naučit se pečovat sama o sebe nezávisle na partnerovi. K lepší identifikaci Vašeho muže s mužství a otcovstvím bych snad mohl doporučit iniciativu LOMu (www.ilom.cz) Muži mužům, která pomáhá najít mužům vlastní identitu. Podle důvěrných informací se má od září rozrůst tato iniciativa do většiny krajů ČR. Pokud by bylo možné přijít v páru do párové poradny, mohlo by se na vzájemném vztahu dále pracovat.

Sylvie: dobrý den potřebovala bych poradit a pomoct přítel se semnou rozešel před 14 dny a byly sme spolu 3 měsíce a pořád ho miluji a chtěla bych ho zpátky ale on mě ne co on jedinýho chce tak semnou souložit a já mu vždycky vyhovim protože ho pořád miluji ale už nechci aby to takhle pokračovalo chci na něj zapomenout ale nejde to ostatní mi říkají at se snim už nescházim ale to nejde já si snim chci normálně popovídat a být kamarádka ale už na něj nechci myslet a milovat ho co mám prosim vás dělat

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Sylvie, máte ráda svého přítele, ale chcete na něj zapomenout. Pro uklidnění vztahů by asi bylo skutečně nejlepší hvíli se s ním nevídat. Určitě by bylo dobré udělat si čas sama na sebe. Zkontaktovat Vaše přátele a jen tak se s nimi setkat. Pokud to nadále bude problém, mohu Vám doporučit psychoterapeutickou pomoc.

Milan Kopecký: Dobrý den. Když pominu skutečnost, že moje přítelkyně je o dvaadvacet let mladší, pak za větší problém považuji, že "vlastní" všechny symptomy poruchy osobnosti, které nazýváte "hraniční osobnost". Vím, že odborníci tvrdí, že s takovým člověkem se de facto žít nedá, ale nemohu jí opustit (jsou opouštěn vlastně permanentně), protože v jejím okolí není jiné osoby, která by jí podala pomocnou ruku. Jistě, nemohu být její psychoanalytik i přítel zároveň, ale lidi s neopouští jenom proto, že nechtějí jít k odbornému lékaři. Nepřeji si nic jiného, než aby konečně začala se sebou cokoliv dělat. Existuje jakákoliv šance jí přesvědčit..? Omlouvám se, pokud se na to nedá odpovědět. Milan Kopecký

Jan Vodák, Ph.D.: Pane Milane Kopecký, slova odborníků jsou důležitá při obecném nazývání problémů. V případě konkrétních životních osudů však někdy ztrácí smysl ve vztahu k individualitě jednotlivce. Nedokážu tedy závazně říci s kým se žít nedá. Píšete, že jste vpodstatě terapeut své partnerky, otázkou je co dává partnerka Vám? To, že můžete cíti převahu nebo i něco jiného? Možná že k tomu, aby Vaše partnerka začala se sebou něco dělat, potřebuje to, abyste problémy neřešil za ni. Pokud byste se chtěl více poradit, napište E-mail: vodak@familycoaching.cz.

Neslyšicí Petr: měl jste taky ve styku s neslyšicími lidmi?

Jan Vodák, Ph.D.: Učil jsem osoby se zbytky sluchu. Domluvil jsem se s nimi. Znakovou řeč neumím.

Monika: Hezký den, žijeme již více než rok s manželem pouze vedle sebe. Začalo to odhalením jeho nevěry, po 15 letech pěkného vztahu se doslova zbláznil do bývalé spolužačky. Svedla ho na srazu a získávala postupně, stěžovala si na zlého manžela se kterým je jen kvůli dětem a na to jak je neštastná. Přitom skutečnost je dost jiná, její docela férový manžel je dříč a kamionák, věčně na cestách. Nicméně ten můj se do ní zbláznil natolik že mi oznámil že jediná možnost je rozvod, nezajímalo ho nic, ani jeho 7iletý syn. Jenže paní se nerozvedla, ani to neměla v úmyslu a rozešli se už vloni koncem dubna, ale manžel se z toho zřejmě nevzpamatoval. Už to pro mě začíná být úmorné, žít jen vedle něj, dělat doma všechno jako by se nic nedělo a předstírat před synem jaká jsme pohodová rodina. Moje míra tolerance je jaksi naplněná. Myslíte že se z toho někdy vzpamatuje. Miloval ji děsně a věřil jí vše. I dnes si myslí jaká je skvělá, andělská. A ona je jenom velká lhářka a hysterická osoba, která ale pravou tvář dovede mistrně skrývat. Jak dlouho mám ještě čekat ?

Jan Vodák, Ph.D.: PAní Moniko, to, jak dlouho jste ochotna čekat záleží jen a jen na Vás. Pro posilu a k novým způsobům řešení bych Vám radil navštívit poradenské pracoviště. Nejlepší by to bylo v páru nabo aspoň Vy sama.

caroline: nevim jak mám pritelovi rict ze nechci mít deti..

Jan Vodák, Ph.D.: PAní Caroline, nedokážu méně stručně odpovědět na dotaz. Nevím, proč hledáte jiný, než přímý důvod. Proto tedy navštivte poradenské pracoviště, kde můžete najít způsob řešení.

Jarmila Bělušová: Dobrý den, podvádím manžela, ale on to neví. Mám 9-i letou holčičku, která miluje mě i jejího otce. co by byl pro ni rozvod?

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Jarmilo, protože neznám více Vaší rodinnou situaci, nedokážu jednoznačně odpovědět na Vaši otázku. Doporučuji navštívit rodinnou poradnu, kde se můžete osobně více poradit.

Lenka: Dobtrý den, se svým přítelem spolu chodíme skroro 3 roky začali sme spolu bydlet ale pořád se jen hádáme. Když s ním nechci jít v pátek někam do hospody hned píše ať si najdu někoho jiného, když chci jít někam s kamarádkou, hrozně se rozčiluje a říká, když si chci užívat že se rozejdem, hádáme se téměř denně, sama nemůžu jít vůbec nikam je mi 20 a potřebuji trochu své volnosti ale partner mě nikam nepustí, byl mi několikrát nevěrný, já mu to odpustila a zůstali sme spolu, sprostě mi nádává a ve vzteku mě i uhodí. Nevím co mám dělat mám ho pořád ráda. Když se nehádáme je to moc hezký vztah ale vadí mi jak mě všude omezuje, vadí mu i když přijdu pozdě z práce, protože nestíhám. Nevím zda má cenu ve vztahu zůstávat.

Jan Vodák, Ph.D.: Pani Lenko, život s partnerem, který Vás pravidelně kontroluje je zátěžový. Jen Vy víte, zda takovou zátěž chcete podstoupit. Hádky nemusí být kontraindikací ke společnému životu, pokud někam směřují. Pokud však Vás obtěžují zvažujte, zda takovou zátěž chcete podtoupit. Pokud chcete více rady, napište mail na vodak@familycoaching.cz.

Katka: Zdravim,mám přítelkyni známe se dva roky a jsme spolu pul roku...ve všech směrech je to skvělé,ale jeden problém tu je.Jsme v určitých reakcích až moc stejné a to vede až k hodně ošklivím hádkám,většinou to jsou maličkosti tipu jak , proč , proč to neřekla jinak,proč takhle a proč je tak neústupná.Nevím ale občas mi příjde že ji to baví a dělá to naschvál.Nejvíc ji štve ,že nejsem tip člověka co hned přileze a uklidnuje.Nebo když už opravdu nemám nervy,tak se seberu a jdu přič.ne proto že bych od toho utíkla,ale proto že vim že to nikam nevede a takhle se nejvíc uklidnim.Příjde mi to jako by po mě chtěla něco,co sama dát nedokáže,jen o tom mluví,... když to bylo už hodně vygradované,tak jsem zkusila metodu klady a zápory o mě a oní... tomu se slušně řečeno vysmála. Je stejná a přitom mě stejně nechápe...Nerozumím tomu. Jak to vyřešit. Díky

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Katko, soužití osob stejného pohlaví má svá specifika. Jedno z nich je podobnost reakcí těchto osob na podnět. Stejně však jako v jiných vztazích si každý chrání své teritorium. Podobně jako ve všech vztazích si každý v partnerském životě učí být šťastný sám se sebou a pak teprve obdarovává sám sebou svého partnera/partnerku. K tomu, abych byl v životě šťasten si potřebuji občas zodpovědět na otázku: CO potřebuji k tomu, abych byl šťasten? Když budu šťastný já, tak mě ztěžka rozhází můj partner. Pokud chcete více, napište mail: vodak@familycoaching.cz.

Veronika: Dobrý den. Prosím o Váš názor. Jsme s manželem 21 let. Máme 2 děti, ve věku 20 a 17 let. Před 5 lety jsem se sesypala(nepovedené předávkování léky na uklidnění) po 3letém starání se o manžela po úrazu, umírající babičku, která mě částečně vychovávala, umírajícího tchána na rakovinu prostaty, a tchyni v léčení psychiatra, trpící bludy, které nejdou vymluvit. Tchyně je nyní v pořádku. Ale vzhledem k společnému spolužití v jednom baráku, kde naše vzájemné vztahy nejsou ideální, mám problém s ní komunikovat. Prožila jsem s ní spoustu ošklivých chvil a když se její zdravotní stav zlepšil, dočkala jsem se jen výčitek a nevděku. Manžel se svou matkou komunikuje velmi špatně až zle. Po celou tu dobu jsme rekonstruovali dům a tchynin byt. Náš byt je v rekonstrukci už 6 let, a stále bydlíme v provizóriu. Celou dobu manželství jsem se snažila finančně zabezpečit rodinu a vytvořit pro nás všechny příjemný domov, ale podle manžela dělám spoustu věcí špatně, děti jsou k ničemu , protože neumějí vzít za práci a já se jenom trápím. Pracuju i teď, v invalidním důchodu a mám vyšší příjem než manžel, přesto necítím ani jeho úctu , ani lásku, ani snahu začistit cihly v bytě. Nějak už na to všechno nemám nervy , respektive jsem na tom čím dál tím hůř.Manžel nás ani nebije, ani není alkoholik , jenom nám není ochoten obětovat svůj čas, být nám oporou mít nás rád. Po tom mém kolapsu jsem se chtěla rozvést, ale řekla jsem si že to vydržím než budou děti dospělé. Ale ty nervy nechtěj spolupracovat.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Veroniko, podle mne je důležité, abyste si dopřála taky péči sama o sebe. Zkuste zjistit, kdy budete spokojena i bez manžela. Co všechno k tomu potřebujete. Spolužití s tchýní je asi ve Vašem případě náročné.

radek: dobrý den jak žit s hysterickou ženou kterou mam rád,ale nechce ji stratit.

Jan Vodák, Ph.D.: Pane Radku, tím, že je Vaše žena hysterická, chce Vám něco říci. Potřeba je jen rozkódovat co. Pokud Vám připadá odpověď stručná, napište mi mail.

Zuzana: Dobrý den,jsem podruhé vdaná ,již 20 let.Můj manžel byla moje první láska.Obviňuje mě z nevěry,která se měla stát v roce 2002.Nějaký kamarád mu cosi řekl a on tomu uvěřil,dost často to proti mě použije.Za celé manželství jsem mu nebyla nevěrná,ale on mi nevěří.Proč věří více kamarádům než mě?Velice mě to ničí,staví to mezi námi čím dál vyšší zeď.Chtěl abych se přiznala,že začneme od začátku,ale já se nemohu přiznat,byla by to lež.Říká,že je mu už jedno co dělám a ským.To si myslím znamená,že mě nemá rád.Už si spolu nepovídáme,neradujeme,nespíme.Nevím co mám dělat,chtěla jsem si s ním o tom promluvit,ale on řekl ,že se o tom nechce bavit a že si nechce kazit náladu.Nevím už ani jestli ho mám ráda,každou hádkou se ve mě něco zmenšuje,až to za čas úplně umře.Bojím se o nás.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Zuzano, jste v těžké situaci. První a nejdůležitější v takových situacích bývá udělat to, co je nutné pro svůj pocit pohody. Ideální by bylo se domluvit na práci na vztahu s rodinným poradcem. Pokud by Váš manžel nesouhlasil, bylo by dobré, abyste na pocitu pohody pracovala sama. Nebývá špatné mít kamarádku, které můžete důvěřovat a se kterou si vše proberete. Pokud ani s tou nenajdete spolehlivé řešení, bývá účinná pomoc terapeutická. Pokud chcete více, napište mi E-mail.

Eva: Dobrý den, je mi 17 let a naši rodiče se rozvedli cca 8-9 roku zpátky. Mamka si našla nového přitele a je s ním už 4 roku vdaná. Jde o to, že můj otec nejeví zájem a ani neposílá alimenty. Už se nemůžu dívat na to jak se mamka kvůli toho trápi. Pořád líta po soudech, mám ještě dva bratry 13 a 18, ale u nich je to jiné, o ně jeví zájem o mě však ne. Vůbec. Nevím jestli na Vás se zrovna obracím zprávně doufám že jo. Potřebuju vědět, poradit co mám udělat já proto aby alespon trochu začal jevit zájem a platil na mě to co má . Děkuji

Jan Vodák, Ph.D.: Evo, na otázku, co jde udělat proto, aby Váš otec platil alimenty bych doporučil občanskou poradnu (www.obcanskeporadny.cz). Pokud chcete více rady, napište mi mail: vodak@familycoaching.cz.

Jakztohoven?: Dobry den,poradte mi prosim jak zvladnout stavy s negativnimi emocemi.Mam kamarada,zname se 3 roky,nevidali jsme se casto,ale pak to mezi nami zajiskrilo a zacali jsme se vidat vice.On nechtel bezny vztah a tak jsme zacali jako kamaradi a obcasne spolu spat.Protoze mi tento zpusob nevyhovoval,ukoncila jsem to,ale zustali jsme v kontaktu.Po trech mesicich kdy jsme se chovali jako bezni kamaradi,znami,se mi tento muz vyznal,ze me ma rad,chtel by se mnou byt,zit,opet jsme se sblizili a po tydnu po tomto vyznani jsme spolu byli i jako milenci, pote co jsme se spolu vyspali on ale ztratil zajem, nechtel se uz vidat a dal mi vedet pouze pres sms ze me vnima vice jako kamaradku a ze by u toho rad zustal.Ja se citim od nej vyuzita a mam strasne zachvaty vzteku,citim se podvedena,protoze si myslim,ze to udelal schvalne,on tvrdi ze ne,ze si to uvedomil kdyz jsme spolu zase byli a chce zustat v kontaktu jako kamarad.Poradte mi prosim jak mam pracovat s temi pocity hnevu.Tomu vztahu uz nedavam sanci a jeho nechci uz vubec videt ani se s nim stykat, jen ted citim ze ztracim veskerou duveru v cestne umysly muzu, citim ze zahorkavam a citim se stale nastvana, jak se s tim vyrovnat?Nepomaha mi sport,kamaradi,nic.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní xxx, protože jste vyčerpala nejčastější způsoby. Doporučil bych psychoterapii. Můžete mi napsat mail a mohu Vám doporučit.

martin z prahy: pěkny den ,mame problemy ve vztahu s mou přitelkyni ,prosim o radu .informaci na psychologa -ženu-doktorku,jsme z prahy,dekuji za odpověd martin

Jan Vodák, Ph.D.: Zkuste napsat mail na vodak@familycoaching.cz. Dík

Káteřina: Dobrý večer,po přečtení několika přiběhů na těchto stránkách jsem se odhodlala,že napíšu několik řádků a poprosím o odpověd´.Žijeme s přítelem pět let máme dvouletého syna.Náš vztah byl pohodový až do doby,kdy změnil zaměstnání a já posléze zjistila,že se zaregistroval na seznamce a vyhledává partnerky .Podotýkám,že příteli je 47let a já jsem od něho o 12let mladší.Nejdříve mi vše zápiral,tvrdil,že jsem chorobně žárlivá a jiné nadávky,ale až jsem zjistila další okolnosti toho všeho tak mi řekl,že se vlastně nic nestalo.Ty okolnosti se týkaly psaní sms,volání a dokonce i osobního setkání .Nevím jestli mi byl nevěrný fyzicky,ale vím,že stěmi několika ženami se stýkal osobně. Byl to pro mě dost velký šok.Neumím si to vysvětlit,kde se stala chyba.Nevím jak dál.Jak se mám chovat co dělat.Jsem už dost vyčerpaná věčným přemýšlením,místo abych si užívala radosti se synem tak se trápím.

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Kateřino, to, abyste si dokázala užívaz radosti, někdy stojí na začátku hodně energie. PArtnera nepředěláte, ale když se naučíte mít radost sama o sobě, tak Vás partner neohrozí. Pokud chcete více, napište mail.

Eva: Dobrý den, tento problém se týká mé sousedky,která se podruhé vdala, má 18.letého syna z 1.manželství a 5,5letou dceru s nynějším manželem se kterým je 4 roky.On si rád vypije a hraje automaty, takže má dluhy, do toho mají hypotéku,když si vypil, tak ji mlátil,volala na něj i policii, ale trestní oznámení neměla odvahu nikdy podat. Teď ji utekl za jinou do Prahy, tady nesplácí hypotéku,dluhy, nedává jim peníze na dům ani na děti. Dala ho proto k soudu o výživu malé a měla najítý byt, že se od něj konečně odpoutá a dnes přišla ze sociálky úplně zdrcená, že nemá nárok vůbec na nic, protože podnájemní smlouva nic neřeší, trvalé bydliště má prý pořád tady, tak máme hrůzu z toho co bude až on se vrátí. Co může dělat nebo na jakou instituci se obrátit?Nebo jsou ty zákony u nás opravdu tak na houby,že má doma čekat až ji zabije za to,že si dovolila něco proti němu konečně podniknout?Děkuji za odpověď, je to naléhavé, bojím se, že ji povolí nervy a stane se neštěstí. Mořická Eva,Nivnice u Uherského Brodu

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Evo, bohužel z hlediska práva Vám neporadím. Pomoc v situaci, kdy se necíít dobře? Doporučím poradenskou praxi. Pokud si nevíte rady s výběrem, napište.

nezmárek: Dobrý den.posledního půl roku trpím strašnými depresemi a stavy úzkosti a agrese. Mám kvůli tomu problémy se školou a proto i s rodiči,kteří mi ji platí. Nechce se mi do ní chodit a radši jsem doma v posteli,kde se cítím bezpečně. Bydlím s přítelem a proto mi na to nepřišli. Ted se to provalilo a mé stavy se čím dál tím víc zhoršují. Prrobrečím třeba celé dny,ale z ničeho nic mi je pak dobře.Nechápu to.Ikdyž jsem byla doma a nechodila do školy,měla jsem pocity bezpečí,ale jakmile se překlenula 1hodina odpoledne,dostávala jsem se zas do deprese a úzkosti. Občas jsem přemýšlela jak sebevrah. Jakmile jsem přemýšlela o něčem,tak jsem to naštěstí vzala zpět. Takhle se ale žít nedá.Potřebovala bych pomoc.

Jan Vodák, Ph.D.: Nezmárku, když mi na mail napíšete odkud jste a kontakt na sebe, mohu Vám někoho doporučit.

Klára: Dobrý den, je mi 19 let a měla jsem přítele, který je stejně starý. Byli jsme spolu 3/4 roku, ale v posledním měsíci našeho vztahu začalo jít všechno z kopce. Já ho měla celých 8 měsíců omotaného kolem prstu, ale v něm se najednou cosi zlomilo a potřeboval si ode mě oddychnout. Podotýkám, že jsme spolu nebyli zase tak často, vídali jsme se jen přes večery, a to ani ne úplně každý den, ale vyhovovalo nám to tak. A jak už to tak bývá, když se chce jeden od druhého jen trošku oddálit, ten druhý se k němu ještě více přimkne. To se stalo mně, a to byla ta chyba. On nyní ví, že si se mnou může dělat co chce, prootže já mu dala všemi způsoby najevo, že ho chci zpět. Je to nedávno, co jsme se rozešli, ale já ho chci za každou cenu zpátky, měli jsme hezký vztah. On mi řekl, že jsem ta nejlepší, kterou kdy potkal a že asi dělá největší chybu svého života a že ví, že toho později bude litovat, ale že teď potřebuje být sám. Neřekl mi ani, jestli jsem dělala něco špatně. Prý ne. On to takhle prý měl se všemi děvčaty. Asi není připraven na delší vztah (já před ním měla vztah trvající 3 roky). Vím, že mě miluje, ale nevím, co se to s ním najednou stalo. Také vím, že bych mu měla dát čas, ale mě ničí, když se mi jen pár dní neozve... ničí mě ta nejistota. Nejsem schopna se soustředit na nic jiného než na něj, tudíž se mu vždycky ozvu jako první, což je chyba. On se se mnou chce stýkat zatím jen kamarádsky, než si ujasní, co vlastně chce. Já jsem šťastná, že ho můžu aspoň vídat, i když mě to ničí. Nevím, co mám dělat, nechci se rozejít. Navíc mám před maturitou a nejsem schopna se soustředit na učení. Prosím, poraďte...

Jan Vodák, Ph.D.: Kláro, jestliže máte někoho omotaného kolem prstu, není divu, že si pak potřebuje od takového vztahu odpočinout. Váháte, co máte dělat? Pokud Vám tato situace nevyhovuje, pravděpodobně budete usilovat o změnu. Jakou změnu si zvolíte, to bude rozhodnutí pouze na Vás.

Kamil: Dobrý den, je mi 37 let a jsem s manželkou (34) 14 let ženatý. V posledním roce se trápím problémem, se kterým jsem se ještě nikomu nesvěřil. Naše manželství je spokojené. S manželkou si rozumíme a nějaké větší neshody nebo spory mezi námi nejsou. Na všem se dokážeme dohodnout, a když se objeví nějaká ta drobná hádka, většinou ji ještě ten samý den vyřešíme. Nemáme problém s běžnou komunikací, každý den si povídáme. Žena je i dobrou matkou pro naše dvě děti (kluk 13, kluk 5). Má je moc ráda. Ale! V posledním roce náš manželský sex nestojí za nic. Postupně z našeho života úplně vymizel. Já bych se milovat chtěl, ale ze strany mé ženy není odezva. Tak před dvěma lety se častost našeho milování začala snižovat. Žena si stěžuje na únavu, na ospalost apod. Přestávky v sexu byly čím dál delší, až dospěly k tomu, že teď už jsme se nemilovali tři měsíce. Snažím se být na ženu milý a něžný, v ložnici ji třeba hodinu hladím a nic. Postupně už se mi ani nechce o něco se znovu pokoušet. Velmi se kvůli tomu trápím, mám ženu moc rád. Říkám jí, že také potřebuji, aby mne někdo objal, dal mi pusu....atd. Minulý týden jsem o tom s manželkou hovořil, dali jsme si spolu odpoledne kávičku, byl čas probrat všechny věci. Řekla, že se to zlepší, ale moc se o tom bavit nechtěla. Jsem z této situace velmi nešťastný a chtěl bych, aby se náš sexuální život zlepšil. Vůbec ale nevím, jak na to. Svou ženu moc miluji a podvádět ji nechci. Prosím poraďte mi, co bych měl dělat.

Jan Vodák, Ph.D.: Pane Kamile, obdivuji Vaši odvahu napsat otevřeně tak těžký problém. Je to pro Vás náročná situace a je dobré, že s tím chcete něco dělat. Skutečně takto přes web Vám nemohu kvalifikovaně pomoci. Potřeboval bych vidět pohled na problém i ze strany Vaší manželky. Navíc univerzální rady na situace v životě neexistují. Nejvíce bych doporučoval návštěvu rodinného (párového)psychoterapeuta. Ve spolupráci s ním můžete postupně najít řešení Vašich problémů. Jestli chcete více, napište mi mail (vodak@familycoaching.cz).

KAREL HORÁK 25 LET: DOBRÝ DEN.JE MI 25 LET A MÁM PROBLÉM.V ROCE 2003 JSEM BYL LÉČEN NA PSYCHIATRII.V TOMTO ROCE MI BĚHEM 10 MĚSÍCŮ BYLY PODÁVÁNY INJEKCE NA SKLIDNĚNÍ ORGANISMU.PŘED DVOUMI ROKY JSEM SI NAŠEL PŘÍTELKYNI SE KTEROU SE JIŽ DELŠÍ DOBU POKOUŠIM O MIMČO.NEVÍM ZDA TYTO INJEKCE MĚLI NA TO VLIV ČI JE TO STRESEM,ŽE BYDLÍME U RODIČŮ ČI JINNÉ VLIVY?DĚKUJI ZA ODPOVĚD

Jan Vodák, Ph.D.: Pane Horáku, vedlejší účinky léků je třeba konzultovat s lékařem, který Vám léky předepsal. K tomu, abych Vám odpověděl jaké psychické vlivy mají na to vliv, musel bych vědět, co prožíváte. Zkuste napsat na e-mail: vodak@familycoaching.cz.

poučený roptimista: Je mi 61 let a líbí se mi mladší partnerky. Jsem rozvedený, žádost dala bývalá manželka. Začala kalkulovat život v 44 letech. Jinak byla o 16let mladší a vše klapalo do těch časů ke spokojenosti obou. Ale pak ji tam cosi přeskočilo. Poraďte, jaký věkový rozdíl byste mi doporučil. Sportuji a jinak jsem velice aktivní. Řídím se názorem pokud něco bolí žijem a co má stát se stane. Děkuji.

Jan Vodák, Ph.D.: Pane optimisto, doporučený věk neexistuje. Záleží na shodě obou partnerů. Pokud máte partnera, který Vás má rád, mějte ho rád taky. Hlavně zůstaňte optimistou.

Vanesa: DObrý den, je mi 33 let, máme s manželem dvě maličké děti, jsem na mateřské dovolené. Manžel o mě ztratil naprosto zájem, nemá chuť se se mnou bavit, cokoliv řešit, netož na jakékoliv intimnosti. Fungujeme jen jako nějaká firma - aby běžely provozní věci domácnosti. VOlný čas po večerech tráví v místní hospodě, kam, jak říká, si chodí ulevovat a čistit hlavu. Z mé strany problém není,nikdy jsem nedělala velké scény, miluji ho, nikdy jsem ho neodstrkovala a on to ví. DOnutila jsem ho o tom promluvit, přiznal, že nemá sílu na náš vzájemný vztah, že zvládá tak tak lásku k dětem, a chtěl by pauzu, utéct od všeho.....příčinou je pravděpodobně velké vyčerpání po dost nervově náročné tříleté stavbě velkého domu-svépomocí, do toho narození dvou dětí,náročná práce, kde tráví dost času, služební cesty,dodělává si postgraduální studium....vím, že toho má zkrátka moc a vše ho štve a leze mu na nervy,ale nehodlám se smířit s tím, že vše, co jsme spolu za deset let vztahu vybudovali se má najednou rozsypat. Poradíte mi, jak se mám nyní chovat, aby se manžel opět "nahodil"? Zatím zachovávám strategii hodné a milující a fungující, trpělivé ženy, ale nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Bez jeho odezvy a lásky to dlouho nesnesu. VELice Vám děkuji za odpověď.

Jan Vodák, Ph.D.: PAní Vaneso, to, aby se Váš manžel dostal dopohody, může ovlivnit jenom on sám. To není ve Vašich silách. Až mu to bude vadit, začne na tom pracovat. Pro Vás je nyní důležité si pohodu vytvořit pro sebe. Nemusíte být trpělivá, nemusíte být vždy hodná. Emoce je potřeba projevit. Jestli Vás něco štve, tak to hlavně neduste. Mějte po ruce kamarádku s kterou si to provykládáte. Pokud chcete více, napište e-mail.

anna: dobry den, je mi 30 leta prozivam rozchod s partnerem, ktery je o 2 roky mladsi. Duvodem rozchodu (po nekolika mesicich) byl nedostatek casu z jeho strany. Intenzivne pracuje na svem doktoratu, profesionalne zpiva a ma i jine konicky, ktere vzdy uprednostnoval pred vztahem.. to byl take duvod jeho rozchodu s byvalou partnerkou. V kratkosti - nejspis je jeste nezraly pro dlouhodoby vztah, presto jsme si vzdy velmi dobre rozumneli, ja ho mam stale rada a myslim, ze on me take. Ma cenu na takoveho partnera cekat? Podle neho jeho zaneprazdnenost potrva pouze do konce studia. Asi neni schopny uvazovat o tom, co bude za rok (v jeho soukromem zivote) a nic jsme si tedy neslibili. Spatne znameni je i to, ze se mnou ted odmita komunikovat. Asi si myslite ze jsem uplne mimo:), ale ja ho mam opravdu rada, stale mi schazi a jako partnera do zivota si ho umim predstavit. Mam usilovat alespon o nejakou komunikaci a nebo ho nechat v klidu? dekuji

Jan Vodák, Ph.D.: PAní Anno, jestli má cenu čekat, to můžete vědět jenom Vy. Otázkou je to, zda byste neměla dopřát klidu i sobě. Je důležité poznat, jakou prioritu bude mít jeho vztah k Vám. Vy si promyslete na kterém místě u partnera chcete, na jeho žebříčku hodnot, být.

Lenka: Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na partnerský vztah. Jsme s manželem 18 let, jemu je 41, mně je 38 let, máme 17 letou dceru. V současné době spolu nežijeme, dva roky. Před dvěma lety se zamiloval a odstěhoval k přítelkyni ze dne na den. Byl s ní tak půl roku, ona s ním nechtěla dál žít, tak se chtěl vrátit k nám. Což jsem odmítla, ne z nějaké hrdosti, ale protože by to nefungovalo z mé strany, pořád bych mu to vyčítala. Protože to nebyl rozchod, který bychom spolu probrali a dohodli se. Byl to rozchod, že manžel spálil mosty a nechal nás s dcerou samotné, aniž by ho zajímalo, jak to zvládneme. Dcera z toho byla psychicky docela špatná. Myslím si, že dodnes na to nemá dobré vzpomínky. Manžel se chce vrátit pořád, říkal že počká, až si to rozmyslím a vezmu ho zpátky. Nevím, co mám dělat. Na jednu stranu mám strach z toho, že by to fungovalo chvíli a bylo by to zase ve starých kolejích. Věřit se mu už nedá, i když tvrdí, že se změnil, že si všechno uvědomil, že potřeboval takový kopanec, aby si uvědomil, co ztratil. Myslíte si, že člověk se může změnit, jeho povaha? U nás je to tak, že nemůžeme být spolu ani bez sebe. Takže neřešitelné. Mám ho ráda, on mě zřejmě taky, ale bez něho je mi nějak líp, klidněji, bez nervů. Má podle Vás cenu vstupovat znovu do stejné řeky po tolika letech? Rozvedení nejsme, protože manžel s tím nesouhlasí, řekl že k soudu nepůjde. To už tedy bylo před dvěma lety, od té doby jsem se o rozvodu nezmiňovala. Ráda bych totiž vyřešila všechno v klidu, vyčkávám, jestli s tím nepřijde sám. Takže vlastně nemáme nic vyřešeno, nic pořádně ukončeno, uzavřeno. Což asi také není moc dobré. Děkuji Vám za Vás čas Lenka

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Lenko, Váš dotaz je složen z mnoha poddotazů. Jestli se může někdo změnit? Může. Tato odpověď však neznamená, že se Váš manžel změnil. Pokud nyní prožíváte klid, je dobré si uvědomit, co Vám ho vytváří a jak jste ho dosáhla. Být spolu znamená bydlet nebo setkávat se nebo občas se vidět? Rozhodnutí, jaký odstup od partnera si zvolíte záleží jen na Vás. Pokud chcete více, napište mi mail.

Romana: Dobrý den, prosím Vás o radu z oblasti vztahů v zaměstnání. "Bojuji" s kolegyní už pár let a zdá se mi to neřešitelné. Jí je 44 let, mně je 38 let. Jelikož sedíme v jedné kanceláři, je to hrozně vyčerpávající. Jsme tam čtyři a nikdo kdo s ní kdy pracoval s ní nemá dobré zkušenosti. Ale bohužel to ví jen ten, kdo s ní dělal. Jakmile vyleze z kanceláře, usmívá se a nikdo by do ní neřekl, jak je to zlý člověk. Nevím, jestli se Vám to slovo bude líbit, ale je to takový "energetický upír". Jsem v její společnosti vyčerpaná, unavená, úplně vyždímaná, mám žaludek na vodě a špatně se mi dýchá. Ona záměrně vyvolává hádky a dělá jí to moc dobře. Vždycky pak úplně ožije a přihlouple se usmívá. Má období, že vybouchne, udělá jí to dobře a zas dá chvilku pokoj. Jenže, kdo je na to zvědavý, špatně se chodí do práce, když nevíte, co Vás čeká, jakou bude mít zrovna náladu. Ona to ví, že ji nikdo v kanceláři nemá rád, ale prostě jí to nevadí, právě naopak. Jí to posiluje. Ale co mi vadí nejvíc a to na mně, že se neumím proti tomu bránit. Chtěla bych se naučit ji ignorovat, jako by tam nebyla. Ale...je to hrozně těžké, protože mi vadí její faleš. Dám Vám příklad. Dříve s ní pracovala paní, co teď byla na mateřské. Tahle naše zlá kolegyně paní na mateřské hrozně pomlouvala, nenechala na ní nic suchou, tvrdila, jak jí ubližovala, že chtěla dát výpověď. Nyní se paní vrátila z mateřské a najednou se s ní baví jako by nic, jako kamarádka, jako by ji nikdy nepomlouvala. Mělo by mi to být jedno, je to její věc a její svědomí. Ale právě mi to jedno není a to z důvodu, že tam sedím a vidím tu faleš. Nevím, jak se toho mám zbavit, co dělat, jak ignorovat. Vadí mi, že paní po mateřské nemá ani tušení, jak o ní mezitím kolegyně mluvila. Právě naopak, ona ji "zachraňuje", protože paradoxně si téhle paní na mateřské zlá kolegyně stěžovala, jak to s námi není k vydržení, že chce dát výpověď. Úplně stejné řeči, jako říkala nám o téhle paní po mateřské. Je to pořád dokola. Je to žena, která chce neustále litovat od druhých, proto dělá takové podrazy. Prosím Vás o pomoc, jak se mám bránit vnitřně, jak se obrnit a získat sílu, aby mi její faleš, zloba a zákeřnost nevadila. Ona bude pořád stejná, ale já se chci změnit v pohledu na ní, chci ji přehlížet, nevnímat. Jsem tam psychicky na dně, že mám stále nějaké zdravotní potíže, hlavně po nějakém jejím výbuchu. Děkuji Vám za radu Romana

Jan Vodák, Ph.D.: Paní Romano, bohužel dotaz nepatří do oblasti partnerských vztahů a nemůžu zde na něj odpovědět. Pokud mi pošlete sou mailovou adresu, mohu Vám odpovědět touto cestou. Děkuji za pochopení.