S Ondřejem Vaculíkem navštívíme jedno z nejzdevastovanějších šlechtických sídel v Čechách, do kterého se však začíná vracet život (2010). Režie M. Petřík

Vedla k němu cesta, ale pak načas zmizel z map. Tak jako to hrozí navždy blízkému Hornímu Jiřetínu a podobným, které má pozřít „uhelné safari“. Patří „u nás“ zcela nejiráskovsky k nejzdevastovanějším objektům, i když v 19. století býval významným kulturním a společenským centrem, navštěvovaným světově proslulými osobnostmi (Johann Wolfgang Goethe, Ludwig van Beethoven) a vynikal unikátním arboretem a velkolepým výhledem do kraje. Dnes by asi z té vyhlídky jeho původní obyvatelé i renomovaní hosté omdleli hrůzou: romantické sídlo totiž stojí nad těžní jámou velkolomu a uzřeli by tak především povrchové hnědouhelné doly a na nich apokalyptická rypadla zlověstně čekající na povel. Kdysi jedna z nevýznamnějších barokních staveb v Evropě, dnes spíše „předmět doličný“ v nepodané soudní žalobě na dobu nejen minulou. Přesto stále zůstává jednou z nejvýraznějších dominant Krušných hor: zámek Jezeří…

Původně středověký hrad, založený roku 1365 pány ze Rvenic, byl o dvě stě let později přestavěn na renesanční zámek. Po bitvě na Bílé hoře byl zkonfiskován a roku 1623 jej koupil rod Lobkowitzů. Během následujících 90 let prošel dvěma požáry, až se jeho podoba ustálila ve stylu vrcholného baroka. Než se ovšem nakonec proměnil v téměř zlikvidovaný objekt. Poté, co tady za války sídlil německý štáb SS a fungovalo prominentní vězení, stal se po 2. světové válce majetkem státu. Obývala ho armáda, pak sloužil jako internát pro hornické učně, v roce 1965 měl být zbourán kvůli kbelíku uhlí, až se nakonec hlasitě doufalo, že spadne a místo jeho 114 komnat bude navždy pokoj… A tak zatímco nedaleko a nedávno začaly těžební uhelné společnosti organizovat své „uhelné safari“, tříhodinovou masochistickou prohlídku po své spoušti, zámek Jezeří, těžce a pomalu se probírající ze zlého snu, nabízí zatím 60 minut výpravy po nepatrné části svého zmrtvýchvstání…

Více o zámku a „podzámčí“ se dozvíme z pohnutého i nadějného putování Ondřeje Vaculíka.

Stopáž17 minut
Rok výroby 2010
 ST