Poslední léta života spisovatele Karla Poláčka. Jak se vyrovnával se svým ztraceným židovstvím a s životem v protektorátu?
Kamera L. Hyksa. Námět, scénář a režie D. Průchová.

Netradiční portrét spisovatele Karla Poláčka (1892-1944), který uvádíme u příležitosti 70. výročí konce druhé světové války, se soustřeďuje na poslední období umělcova života prostřednictvím citací z děl a deníků a svědectví dcery. Málo se ví, že v posledním období života se z Poláčka stal "protektorátní" úředník, který ač nebyl členem židovské obce, byl jedním z těch, kteří sepisovali majetek židovských rodin, deportovaných do Terezína a jiných koncentračních táborů. Jako miliony jiných Židů byl nucen přijmout svůj úděl, který si částečně ulehčoval psaním slavné knihy „Bylo nás pět“.

Poláček patří k nejvýznamnějším česky píšícím humoristům. Ve svých románech zobrazuje především směšnost i tragiku života „malého člověka“. Některá z děl (Mariáš a jiné živnosti (1924), Hedvika a Ludvík, Hráči) lze charakterizovat jako specifický „román živnosti“: všechny vystupující postavy jsou výrazně utvářeny svým povoláním nebo zálibou. Poláčkův styl je většinou lakonický, bezozdobný, antiromantický, i když se i u něj najde přesně odměřený patos (např. Vyprodáno). Pro důsledný odpor k žurnalistické a politické frázi, posmutnělý humor a niterný realismus byl srovnáván s Antonem Pavlovičem Čechovem. Sebrané spisy Karla Poláčka vyšly v 90. letech v Nakladatelství Franze Kafky.

Napište nám