7 divů Česka

České sklo

Kategorie Výkony a rekordy

Synonymum kvality a tradice, to je české sklo. České křišťálové lustry visí v Královské opeře v Římě, v milánské La Scale, ve Versailles nebo v petrohradské Ermitáži.

Výjimečnou různorodost můžeme pozorovat z českého autorského skla posledních dvaceti let, palety názorových proudů i individuálních výrazových poloh. Jde o rozměrné plastiky tvarované foukáním na huti, vrstvené, malované a lepené i tavené do formy, které se v různých individuálních přístupech staly dominantní pro dnešní českou ateliérovou sklářskou tvorbu. Tato tvorba je plná až provokativní pitoresknosti, ironizující nebo naivní stylizace. Z děl posledních let je zřejmá naprostá volnost tvorby.

Umělci - skláři neváhají kombinovat sklo s kovem, kamenem, s plasty i dřevem. Sklovina se stala prostředkem, umožňujícím svými výjimečnými vlastnostmi uskutečnit projekty, které jsou klasickými postupy a tradičními materiály nerealizovatelné. V současné době patří české autorské sklo k oněm nemnoha podnětům, kterými se česká kultura zapsala do světového podvědomí.

Překrásná skleněná a kovová bižuterie a šperky, práce uměleckoprůmyslových škol v Jablonci nad Nisou, Železném Brodě, Turnově jsou významnými centry Jablonecka. Tento fenomén proměnil zdejší kraj v místo s celosvětově uznávanou tradicí sklářského a bižuterního průmyslu.

Historie

Již na počátku 14. století se v Evropě proslavili čeští skláři díky křehkým gotickým číším tzv. "českého typu". Neméně výjimečné pak bylo ryté a malované či fantaskně tvarované renesanční sklo.

Slavná éra českého barokního skla, jiskřícího světelnými lomy, výjimečná zvl. dvojstěnnými číškami. České sklo v této době zastínilo svou oblibou i proslulou produkci benátskou.

Na konci 18. a 19. století vzniká malované tzv. "kostní sklo" - na konci 18. století oblíbené náhražky tehdy stále ještě nákladného porcelánu. Barevná skla - nové objevy první poloviny 19. století, pro české sklářství znamenaly další vrchol obliby ve světě. Sklo období historizujících slohů 2. poloviny 19. století zastupují vrstvené a broušené předměty, zdobené hutně, řezbou, brusem a malbou v širokém spektru tvarů i dekorů.

Zcela odlišnou elegancí měňavých povrchů a dynamických hutních dekorů se vyznačuje secesní tvorba. Horácké sklo vznikalo ve sklárnách v Bradle, Posekanci, Milovech, Trhové Kamenici a Lubné.
Vytříbeností a jednoduchostí se vyznačují skleněné nápojové soubory navzžené ve 20. a 30. letech 20. století.

Fenomén tzv. ateliérového skla, který znamenal převratnou proměna užití skla v umělecké tvorbě po polovině 20. století zastupuje několik děsítek českých autorů, kteří se svými pracemi podíleli na vzniku a mnozí i dosud ovlivňují vývoj nového světového oboru umělecké tvorby ze skla.

Již ve 20 – 40. letech 20. století je možné pozorovat postupné uplatnění rytého, broušeného i malovaného skla v poloze originálního výtvarného díla. Období zlomu v oblasti sklářské tvorby přišlo v polovině 50. let , kdy se moderní sklo v podání školených umělců začalo uplatňovat při vytváření plastik a objektů, zpočátku ještě komorních rozměrů.

Inspirací bylo spojení s ostatními obory výtvarného umění. Na skleněných tvarech je místo tradičního dekoru volná malba, ryté reliéfní kompozice se sochařským rukopisem. V té době vznikly první z prací, vytvořených novou a převratnou technikou tavení skla do formy. Drobná díla znamenají otevření cesty pro použití skloviny dosud nevídaným způsobem, pro realizaci sochařsky modelovaných plastik.

Plastiky a objekty z konce 60. počátku 70. let však demonstrují jiné nazírání na práci se sklem. Zdůrazňují jeho nejvlastnější optické kvality a způsob, jakým se uvnitř prizmaticky broušených objektů přetváří obraz okolního světa.

Zdroj: www.vcm.cz/program/exhibitions/glass/glass.html, cs.wikipedia.org