Mamba show

„Nemám tak velké sebevědomí, jak si někteří myslí“

rozhovor s Halinou Pawlowskou

Proč by si diváci neměli váš pořad Mamba show nechat ujít?

Myslím si, že by se v něm mohli dozvědět spoustu zajímavých informací. Předností pořadu by mohl být i čistě ženský pohled na věc, ke kterému se hrdě hlásím. Taky se nemůžu udržet a nedat k dobru historky ze svého okolí, rodiny a od svých kamarádek. Myslím, že tohle nikdo jiný ve svých talkshow nedělá. Chtěla bych, aby Mamba show byl pořad humorný, obsažný, informativní, ale zároveň lehký.

Je Mamba show určena i mužům?

No jistě. Vždyť ženy jsou přece pro muže.

Proč se pořad jmenuje právě Mamba show?

Mamba je celkem nebezpečný had, který vás dle doslovného překladu zbaví veškeré radosti. Tak podle něj se tento pořad nejmenuje. Mamba se jmenuje také stará věštkyně na Haiti. Podle ní se pořad také nejmenuje. Všechny mé televizní pořady měly souvislost s literaturou, kterou mám ráda. Mám v oblibě knihu Tančím tak rychle, jak dokážu, protože ta je o překonávání problémů. Náš pořad je také o překonávání problémů. A já jsem přesvědčena, že ideální je tančit právě v rytmu kubánského tance mambo. Ve studiu mám proto i latinskoamerickou kapelu.

Když už jsme u tance. Jaká jste tanečnice?

Upřímně? Myslím, že po dvou láhvích jsem výborná (smích).

Není vám líto, že v závěru ve studiu netančíte s ostatními hosty?

Dostala jsem pokyn od režiséra, že se v závěru nemám vlnit. Naše kubánská zpěvačka Tanda mi dokonce ukazovala taneční kroky. Zjistila jsem, že když se na ně příliš soustředím, limituje mě to.

Kdy se zrodila první myšlenka na tento pořad?

S nápadem na tento pořad jsem přišla asi před rokem a půl. Nejdříve se natočil pilotní díl, který byl fokusován. To znamená, že byl předveden určitému vzorku diváků. Ti mi pak prostřednictvím dotazníku vzkázali, že by měl být pořad veselejší a bezstarostnější. Takže teď se to snažím naplnit.

Kolik času věnujete přípravě jednoho dílu?

Na scénář jednoho dílu potřebují tak čtyři dny včetně příprav a vyhledávání rešerší. Když si vezmete, že Mamba show je týdeník, zabere mi to vlastně většinu mého času.

Je pro vás příprava důležitá nebo raději improvizujete?

Někdy si myslím, že se přípravami zbytečně trápím. Mám pocit, že si musím všechno důkladně promyslet. Potřebuji mít své vlastní limity. Velmi často se posléze ovšem frustruji tím, že je nedokážu naplnit. Nejsem příliš velká improvizátorka. Lépe řečeno jsem. Ovšem když reaguji bezděčně!

Které z témat se vás zatím nejvíce osobně dotklo?

Vzhledem k tomu, že náš pořad je pro všechny, kteří nejsou in, mám v tuhle chvíli pocit, že se mě bytostně dotýkají všechna témata (smích). Namátkou se můžete těšit například na téma „Opustil mě pro jinou“ nebo „Cizincem doma i venku“. Chystáme se také na tlouštíky nebo alergiky. Mám pocit, že ke každému z témat mám svým způsobem blízko. Jeden z příštích dílů se bude věnovat zrzavým. Zrzavá sice nejsem, ale můj otec byl.

Který z hostů vás nejvíce „dostal“?

V prvním díle s názvem „Dlouhá jako bidlo“ o ženách nad 180 centimetrů byla hostem plavkyně Yvetta Hlaváčová. Byla hrozně upřímná, veselá, optimistická. Ve stejném díle vystupoval také Ladislav „Denis“ Verecký, který krátce na to zemřel. Když jsem se to dozvěděla, zrovna jsem natáčela. Yvetta mi psala celý den zprávy, abych byla veselá. Mám pocit, že její empatie a vřelost se projevila i při natáčení. Domluvili jsme se, že spolu pojedeme k moři. Ona bude dálkově plavat, já pojedu na lodi a pak spolu půjdeme na pláž. Obě se nerady ukazujeme na pláži, takže nás ta představa velmi pobavila.

Budou elegantní kabelky s monogramem součástí vaší image?

Ano. Jsem paní s kabelkou a v ní mám poklady. Ty ovšem nerozdávám. Jen ukazuji a půjčuji. V každé dámské kabelce se můžou odehrávat velké věci.

S jakou nejkurióznější reakcí na své moderátorské schopnosti jste se setkala?

S negativními reakcemi na své moderování se kupodivu příliš často nesetkávám. Nejvíc mi vadí, když lidé řeší, jak vypadám. Všichni o mně říkají a píší, že jsem nepřehlédnutelná osobnost, a myslí si že jsou originální.

V Banánových rybičkách jste rozdávala rady. Od koho si necháte poradit?

Mám kamarády, například Luboše Teprta, Karla Czabana, Janu Procházkovou. Když se jim něco nezdá, vím, že za tím něco je.

Je pro vás náročnější rozmluvit mlčenlivého hosta nebo naopak zastavit někoho umluveného?

Jsem poměrně taktní. To je možná můj handicap, kterého bych si cenila mimo obrazovku. Když mi má intuice řekne, že host nechce o něčem mluvit, tak na něj nenaléhám. Pro diváka by ovšem bylo lepší, kdybych naléhala.

Na obrazovce působíte sebevědomě. Postrádáte někdy sebevědomí?

Samozřejmě. Určitě nemám tak velké sebevědomí, jak si někteří myslí. Třeba Jiřina Bohdalová si myslí, že mám velké sebevědomí, a prý mi ho dokonce závidí. Tento její úsudek mi přišel fascinující. Nedávno jsem o tom přemýšlela. Zřejmě si myslí, že je to proto, že se nestydím za to, co si myslím. Možná na tom něco bude. Proč bych se měla stydět za to, co si opravdu myslím? I když… já se spíš stydím, když nemyslím.

Rozhovor zpracoval Jiří Nedvídek