Úvod » Postavy seriálu

Jana Dvořáková (Veronika Freimanová)

Duše celé rodiny. Iniciátorka veškerého dění, která se kvůli upřímné snaze pomoci upíše Mefistovi, za což pak musí pykat.

Jana

Datum narození: 17. 7. 1927
Stav: vdaná, jméno manžela: Josef Dvořák
Děti: syn Karel a dcera Zuzana
Zaměstnání: vedoucí účtárny ve Státním plánovacím ústavu v Pardubicích
Bydliště: Jaselská ulice, Pardubice
Koníčky: vaření, pečení, péče o rodinu
Největší přednost: obětavost
Největší neřest: silná černá káva
Největší slabina: někdy to přeháním s láskou vůči svým bližním
Nejoblíbenější osobnost: Gérard Philipe

Rozhovor s Veronikou Freimanovou

Které zásadní události čekají na Janu Dvořákovou v nových dílech seriálu Vyprávěj?

To je otázka spíše na autory, nemám ještě všechny scénáře a nesmím moc prozrazovat. My se Sváťou Skopalem spíš jistíme „dramatické“ dění okolo našich mladých. Jinak Janu samotnou čeká letní brigáda – sena. Honzík vyroste a půjde do tanečních a babi oslaví významné narozeniny.

Třetí série zavede diváky do let osmdesátých. Jak na tyto roky vzpomínáte vy osobně?

Pro mě osobně to byla rušná doba. Končila jsem konzervatoř a nastupovala do tehdy nejlepšího angažmá v Praze, do Činoherního klubu. Zároveň jsem se vdala, točila, ale politicky to šťastná doba nebyla.

Jaký je váš nejsilnější zážitek z natáčení nové série?

Je jich dost, například taneční, noví kolegové, štěstěna Bisera Arichteva, kterému takřka na minutu přeje letošní vrtkavé počasí, jízda na valníku, ale i poklidná atmosféra celého natáčení.

Proč je podle vás seriál Vyprávěj tak úspěšný? Které dosavadní reakce diváků či filmových odborníků vám udělaly největší radost?

Možná mám opravdu štěstí, ale ke mně doléhají jen ty dobré, kterých je hodně. TýTý mě překvapilo a kladná odezva pokračuje. Vyprávěj si našlo, zdá se, pevné místo, a lidi se na další díly těší. Co víc může celý tým chtít? Cena z Monte Carla, Objev roku pro Hanku Vágnerovou, Nejoblíbenější seriál, největší počet hlasů… My opravdu můžeme jenom děkovat.

Potěšila vás divácká odezva seriálu Vyprávěj?

Strašně mile mě překvapily všechny ohlasy, které se ke mně dostaly a následně i vítězství ceny Týtý v kategorii seriálů. Myslím, že se tvůrci přesně trefili do momentálního vkusu publika. Ohlíží se za naší nedávnou minulostí s nadsázkou a dýchá z něj i jakási dojemná směšnost. Podle mě je to ten správný způsob, jak se dívat zpátky.

V první sérii řešila Jana Dvořáková nevěru. Co ji čeká v nových dílech?

Poměrně akční dovolená na horách, statování v televizi, které se nakonec neuskuteční, nějaké ty zdravotní problémy a jinak doufám, že už jen spokojený rodinný život. Víc zatím nechci prozrazovat.

Ohlížíte se někdy zpátky a listujete pomyslným nebo skutečným fotoalbem?

Docela často a ráda se ve vzpomínkách vracím zpátky do minulosti a připomínám si rodinné historie. Je to taková příjemná nostalgie. Klasické fotky ale příliš v lásce nemám. Hodně nám vyprávěla naše babička. Narodila se v roce 1902 a umřela ve sto čtyřech letech. Její zážitky z mládí si ráda představuji. Vyprávěla nám třeba o tom, jak jezdili na malovaných saních v zimě do Žiliny na plesy.

Druhá série zavede diváky do let sedmdesátých. Jaká byla ta vaše sedmdesátá léta?

Věkově i pracovně to bylo velmi vydařené období. Stoupnout si na jeviště vedle takového Petra Čepka v Činoherním klubu chtělo tenkrát velkou odvahu. Byla to výborná škola života. Velmi dobře jsme si uvědomovali tehdejší politickou situaci, ale člověk měl kolem sebe fajn lidi.

Čím je pro vás seriál Vyprávěj výjimečný?

Určitě rozsahem. Je to vlastně největší role, jakou jsem kdy přijala. Začínám v něm hrát jako zralá žena a končím jako babička. Seriál by měl být zajímavý i po vizuální stránce. Natáčení je pro mě velice příjemná záležitost, protože se vracím do svého dětství. To byl vlastně hlavní důvod, proč jsem tuhle roli vzala.

Jak se cítíte v normalizační módě?

Ze vzpomínek si ji pamatuji velice dobře. Působí na mě pozitivně. Možná proto, že jsem měla velmi šťastné dětství. Připadá mi, že tehdy byla móda ženštější. Už se ale docela těším, až mně přestanou tupírovat vlasy. Občas mám pocit, že mi vypadnou všechny vlasy (smích).

Jaké jste měla pocity, když jste poprvé četla scénáře?

Příjemné. Líbily se mi i proto, že politika je v nich podávána s každodenní všedností. Přesně tak jak se tehdy konzumovala a jak se s ní lidé vypořádávali. Člověk si tehdy možná ani neuvědomoval, že se chová jako hrdina nebo naopak jako srab.

Co máte společného se svou postavou?

Měla jsem podobně ustaranou maminku, která nosila nákupy a tlumila v rodině všechny problémy. Myslím si, že to máme podobné. I když pak se příběh mé postavy docela překvapivě rozvine.