Úvod » Postavy seriálu

Eva Dvořáková (Andrea Kerestešová)

Eva si splnila svůj životní sen. Ze zapadlé vesnice se dostala do velkoměsta a začala studovat. Neustále hledá nové možnosti, snaží se být řádnou manželkou, ale nespokojí se s klidným rodinným životem. Touží uniknout ze stereotypu a hledá sebejistotu.

Eva

Datum narození: 17. 4. 1945
Stav: vdaná, jméno manžela: Karel Dvořák
Děti: jeden syn, Honzík Dvořák
Zaměstnání: Potravinoprojekt
Bydliště: Praha, Konšelská 5
Koníčky: šití, móda, hra na klavír, zpěv
Největší přednost: důslednost
Největší neřest: čokoláda a minisukně
Největší slabina: nerozhodnost
Nejoblíbenější osobnost: Aenne Burda

Rozhovor s Andreou Kerestešovou

Jaké nástrahy čekají na manželství Karla a Evy v nových dílech Vyprávěj?

Čeká je docela těžké období. Jejich životy se na nějakou dobu úplně změní a pro oba asi bude nejtěžší najít cestu zpátky k sobě a rozhodnout se, jaký bude jejich další společný život.

V čem má pro vás třetí řada seriálu největší kouzlo?

Třetí řada je taková víc dospělejší, vyzrálejší. Tedy aspoň já ji tak vnímám.

Který okamžik jste si během natáčení zatím nejvíc užila?

Užívám si každý den, ale nejlepší asi bylo natáčení na Máchově jezeře a na statku se spoustou zvířat. Mohla jsem tam krmit králíky, což mi připomínalo dětství…

Do jaké míry vás účinkování v tomto seriálu změnilo?

To je těžká otázka, každá řada mě mění. Měním se i v osobním životě, takže společně s Evou dospíváme. Je to takové zvláštní cestování v čase. Hraji něco, co jsem nikdy nezažila a najednou jsem starší o 10 let a mám téměř dospělého syna. Někdy je to pořádný úlet…

Překvapil vás úspěch seriálu v anketě Týtý?

Nečekala jsem to a chvíli po vyhlášení jsem byla v šoku. Byl to krásný pocit. Musím se přiznat, že jsem byla v tu chvíli strašně šťastná.

Jaký je váš nejsilnější okamžik z natáčení nové série?

Určitě koupání v ledovém moři při natáčení idylické dovolené ve Německu. Musela jsem při plavání ve vodě celou dobu nadávat, abych to vůbec přežila. Byl to docela velký šok. Teď už mám na tu ledovou koupel jenom příjemné vzpomínky. Pak mě bavilo také natáčení na horách. Příroda nás trochu zradila, roztál nám sníh na svahu, a tak jsme lyžovali na trávě.

Jaké bylo natáčení na pomyslné nuda pláži?

Nikdy v životě jsem na nuda pláži nebyla. Myslela jsem si, že z toho budu mít trauma na celý život, ale dopadlo to celkem dobře. Po pěti minutách už mi ta nahota nepřišla tak strašně nepřirozená. Měla jsem ovšem tendence neustále někoho pozorovat (smích).

Do jaké míry vám seriál Vyprávěj změnil život?

Myslím, že zásadně mi život nezměnil. Již delší dobu mám ale pocit, že v reálném životě společně s Evou Dvořákovou tak nějak vnitřně dospívám.

Co máš s Evou společného?

Eva je mi docela podobná. Taky jsem z malé vesnice na konci Slovenska. Byla jsem taky trochu neohrabaná, splašená, nevýrazná. Měla jsem podobný příchod na školu s podobným baťohem a nevkusným oblečením jako ona (smích). Častokrát mi tahle holka ale dává zabrat. Zvláště když musím hrát to, co jsem vzhledem ke svému věku nemohla zažít a procítit. Je těžké držet v ruce šestileté dítě, tvářit se jako zralá žena a řešit vážné problémy, když si sama občas připadám jako nezkušené dítě.

Kde bereš v takových případech inspiraci?

Mou inspirací je a bude rodina. Docela často třeba volám své mamince, která si všechno dobře pamatuje. Přijde mi milé, že ten seriál vlastně stmeluje mou rodinu. Když jsem doma na Slovensku, chodím po návštěvách a vyprávím o tom, co točím. Hned se spustí rodinné historky strýců a tet ze spartakiády, zapomenuté příběhy přátelství a lásek. Bylo by dobře, kdyby tahle nedávná minulost spojila i televizní diváky.

Jak herečka bez zkušeností ve tvém věku získává sebejistotu?

S přibývajícím časem a zkušenostmi. Můžete dostávat tisíc dobře míněných rad, ale nakonec vás stejně naučí život sám. Když člověk po něčem hodně touží, nakonec se to podaří. Člověk musí jít za svým cílem a neúspěchy přeskakovat. Už několikrát jsem si chtěla sbalit kufry a na všechno se vykašlat. Pak jsem se vybrečela a zase bylo fajn.

Společně s rolí Evy jsi zásadně změnila vizáž. Jak se cítíš?

Teď už to neřeším. Začátky byly náročné. Ve světlých vlasech jsem si připadala ošklivá. Nosila jsem šátky a čepice. Když jsem přijela domů, maminka mi řekla, že vypadám jak olašská cikánka. Hned jsem se rozplakala. Dneska už se ale neřeším jako před tím. Vím, že visáž není tak důležitá. V tuto chvíli by mi vůbec nedělalo problém ostříhat se třeba dohola.

Jak se cítíš v seriálových modelech?

Upřímně? Děkuji, že existuji v dnešní době a můžu si oblékat pohodlné oblečení z příjemného materiálu. Že nemusím jednu kabelku a kabát nosit deset let a nechodím spát s velkou helmou na hlavě (smích).

Kdo vyprávěl tobě o historii vaší rodiny?

Máma. Já jsem nezažila prarodiče z máminy strany, protože zemřeli ještě před tím, než jsem se narodila. Vlastně si pamatuji jenom babičku z otcovy strany, která žije dodnes. Když se sejdeme ve větším počtu, rádi vzpomínáme. Je to příjemné.

Baví tě prohlížení starých fotografií?

Hrozně. Mám takový sen, udělat si doma na půdě takové malé rodinné muzeum. Máma mi doma odkládá různé relikvie. Mám například ručně tkané dečky a koberce po prababičce. Zatím to mám všechno schované. Až budu mít čas a trochu více peněz, pustím se do toho.

Jak jsou pro tebe důležité vlastní kořeny a rodina?

Rodina pro mě momentálně znamená všechno. V tuto chvíli nemám vedle sebe nikoho, kdo by pro mě znamenal více. Je to důležité znát své kořeny. Teprve teď si začínám uvědomovat, že většinu vlastností i své chování v určitých situacích jsem zdědila po svých předcích.

Bylo to tak vždycky?

Ani náhodou. Puberta byla strašlivá. Měla jsem pocit, že jsem zakopaná v malé vesnici, kde se nic neděje. Svět jsem znala jen z televize a časopisů. Připadalo mi, že je doma nuda, nejsou tam peníze, ale jen samé problémy. Až když jsem se postavila na vlastní nohy, uvědomila jsem si, že mi rodina chybí. Měli jsme vždycky výborné rodinné vztahy. Až když jsem byla delší dobu sama, začalo mi být smutno a domů jsem se vracela častěji.

Jak se ti žije v Praze?

Jsem spokojená. Vždycky jsem si přála být samostatná. Nejsem závislá ani na rodině ani na partnerovi. Na Slovensko se ale vracím, vždy když mám více volna nebo jsou svátky.

Většinu své role mluvíš česky. Jak ses s češtinou sžívala?

Chodila jsem na hodiny češtiny k paní profesorce Hezounové. Ze začátku to byla docela dřina. Vždycky když jedu na Slovensko, vracím se do Prahy raději o pár dní dříve, abych si před natáčením zase zvykla na češtinu.

Nevadí ti, že tě většina lidí vnímá jako sexsymbol?

Vadí. Myslím, že mě čeká ještě velký boj. Už před tím, než jsem tuhle roli dostala, se prý hodně diskutovalo, jestli nejsem jenom ta hezká tvářička. Nemůžu za to, jak vypadám, ale vadí mi, že lidé vnímají především vizuální stránku a už nevidí vynaložené úsilí. Já si myslím, že hezká visáž může být v mnoha případech spíše handicap.

Co děláš, když si po natáčení třeba úplně vyčerpaná?

Nejlepší je se z únavy vybrečet a vyspat. Pro mě je ideální očistou pláč.

Jak odmítáš muže, když tě chtějí sbalit?

S tím mám docela velké problémy. Když je někdo drzý, tak jsem drzá taky. Horší jsou ty případy, když je ten dotyčný sympatický gentleman a chybí tam ta jiskra. Nerada přicházím o kontakty se zajímavými lidmi, ale většinou ti muži nakonec sami ztratí nervy (smích).

Kolik jsi za svůj život absolvovala castingů?

Tak to netuším, ale bylo jich hodně. Během posledních pěti let jsem mohla absolvovat i takových šedesát castingů ročně. Většinou se ale jednalo o reklamy.

Trápili tě u castingu na seriál Vyprávěj tvůrci hodně?

Hrozně. Na konci už jsem byla úplně vyčerpaná. Tak jen doufejme, že to přinese své ovoce.

Jaké jsou tvé vztahy v herecké partě se staršími a zkušenějšími kolegy?

Myslím, že jsou v pohodě. Ze začátku jsem měla takový malý osobní problém, že mezi ně nepatřím. Styděla jsem se před nimi a zpočátku ani nevěděla, jak s nimi mám mluvit.

Našla jsi v seriálové partě nějakou spřízněnou duši?

Zatím ne. U mě je to těžký. Jsem extrovert, nemám problém o sobě mluvit, ale trvá mi, než si někoho připustím k tělu.

Jedním z témat, které se prolínají seriálem, je nevěra. Jaký je tvůj názor na nevěru?

Nechci ji potkávat, nechci s ní žít, ale je tady. Jsem si moc dobře vědoma, že člověk není monogamní tvor. Znám lidi, kteří žijí ve šťastném fungujícím manželství a každý má někoho jiného. Já jsem strašně žárlivá. Až budu mít partnera, budu ho chtít jen pro sebe.

Vybavily se ti během natáčení nějaké konkrétní vzpomínky na dětství?

Když jsme natáčeli dovolenou pod stany na Ratajích, vybavily se mi doby, kdy jsem jezdívala s celou rodinou pod stan k přehradě Domaša. Byly to příjemné chvíle.

Jaký je tvůj nejhorší zážitek z natáčení?

Občas se vtipně přeřeknu. Strašně jsem se styděla, když jsme natáčeli scénu ve vlaku. Kupé bylo plné báječných herců, kterých si vážím. Já měla říct jednu jedinou větu. V té době jsem ovšem pořád usilovně myslela na svého kocoura. Ve své replice jsem si pak zcela logicky spletla gynekologa s veterinářem. Všichni se na mě v tu chvíli dívali jako na blázna. No a pak mám taky od režiséra zakázáno běhat. Prý to vypadá legračně.

Kdy ses při natáčení nejvíce nasmála?

Vždycky, když jsem hodně unavená. Trpím záchvaty smíchu, chrochtám a nemůžu se zastavit.

Která scéna ti dala nejvíce herecky zabrat?

Asi momenty, které se odehrávají během srpnových dní roku 1968. Chtěla jsem, aby mé scény nevyzněly příliš tragicky a dramaticky, ale zároveň byly uvěřitelné. Pak jsem se hodně bála scény porodu. Týden před tím jsem nespala a sledovala porody na internetu. Nakonec to byl docela příjemný zážitek.

Kdybys měla možnost vrátit se v čase do historie, kam by to bylo?

Hrozně bych chtěla vidět, jak to vypadalo u nás na vesnici za dob babičky a dědečka, když žili na statku, chovali ovce, voly a obhospodařovali polnosti. Máma často vzpomíná. Všichni byli chudí, měli se rádi a večery trávili povídáním při svíčkách. Rada bych své předky poznala.

Máš nějaký nesplněný sen?

Chtěla bych zažít dovolenou na opuštěném ostrově. Mít zásoby potravin a jen tak být. Bez internetu a telefonů samozřejmě. Pak toužím mít velký dům, dítě a rodinu.

Jak vypadá tvůj volný den, když zůstáváš v Praze?

Ráda si přispím, dopoledne odpočívám, mazlím se kocourem, nasnídám se, jdu cvičit. Pak jdu s kamarádkou na oběd a odpoledne vyrážím na nákupy do centra.

Máš nějaké oblíbené místo v Praze?

Ráda chodím s kamarádkami na Letnou jen tak sedět na trávě.

Co ti seriál dává a bere?

Bere mi čas. Kdybych se chtěla zamilovat, tak se ten kluk asi zblázní. A dal mi určitě sebevědomí. Začínám si více věřit v hraní a poznávám tak přes herectví sama sebe. Je to pro mě zatím největší herecká škola. Od začátku se učím, poslouchám a objevuji své vlastní možnosti a polohy. Děkuji za trpělivost všem, kteří se mnou pracují. Občas jsem se cítila úplně sama bez kousku talentu. Dnes vím, že jsem během natáčení dospěla a naučila jsem se vnímat kritiku jako něco, co vás může posunout dále.

Jak vypadají tvé prázdniny?

Chceš vidět můj diář? (smích) Užívám si klimatizaci na Kavčích horách.