Úvod » Postavy seriálu

Alexander Zapletal (David Kraus)

Syn Dominika Zapletala, frajírek, trošku flink, který má teplé místo díky svému otci. Snaží se být vždy „in“ oblečený, honí ženský, lehkomyslný, prospěchář. (Perlička: skvěle naplňuje představy o tehdejším floutkovi s dlouhými vlasy.)

Rozhovor: „Jsem rád, že žiju v dnešní době.“

Jak často vzpomínáte a listujete ať už pomyslným nebo skutečným rodinným albem?

Když jsme jako rodina pohromadě, vzpomínáme hodně. Nedíváme se však ani tak na fotky jako spíše na videa. Táta měl už za komunistů kameru a pořád něco natáčel.

Kdo vám vyprávěl historii vaší rodiny?

V podstatě všichni. Babička s dědou už tady nejsou, takže se na detaily musím ptát táty. Čím jsem starší, tím více mě zajímá, jaké máme kořeny a předky.

Do jaké míry vaše kořeny a rodinné zázemí ovlivňují vaše názory a postoje?

Určitě hodně. Myslím si, že každý člověk by měl vědět, odkud pochází, co má společného se svými předky a proč v minulosti dělali to, co dělali. Můžete se dostat do podobné situace a zjistit, že se chováte stejně.

Jak vzpomínáte na svou babičku, se kterou jste nazpíval písničku Posed?

S láskou. Byla patronem mého života. Kdybych nosil na krku medailonek, měl bych tam asi její fotku. Chránila a podporovala mě navzdory všem mým průšvihům. Obětovala mi kus svého života. Jsou to dva roky, co odešla a já na ni pořád myslím. Když se rozhoduji, vždycky si na ni vzpomenu.

Jaký máte pocit, když dneska tuhle píseň posloucháte?

Udělal jsem tu písničku z recese pro své kamarády. Babička mě učila recitovat, tak mě napadlo, že by text písně mohla recitovat, nahrál jsem to a pak v písni použil. Po letech písničku hráli babičce na pohřbu. Najednou pro mě dostala úplně jiný rozměr. Jsem rád, že mě to tehdy napadlo.

Jak jste se dostal k roli v seriálu Vyprávěj?

Vlastně náhodou. Zkoušeli jsme s kapelou v televizi a potkávali jsme komparsisty v dobových mundůrech a s kotletama. Mě to fascinovalo. A tak jsem se zeptal Bisiho Arichteva, kterého jsem znal jako asistenta režie, jestli neví, co se to točí. Povyprávěl mi o úžasném seriálu, aniž by mě napadlo, že jej režíruje právě on. Po čase se mi ozvali, že je v seriálu malá rolička. Byl jsem nadšený a ani jsem si nepřečetl scénář.

Jaké byly první dojmy z natáčení?

Ohromně mě to bavilo. Lidi ze štábu byli ohromně milí. Těšil jsem se na atmosféru té doby. Když jsme ale třeba natáčeli MDŽ, kdy jsme museli celý den sedět v jedné místnosti, docela rychle jsem se atmosféry nasytil. Bylo mi líto herců a komparsistů, kteří se potili v silonových kostýmech. Když jsem šel večer po natáčení domů, byl jsem rád, že žiju v dnešní době.

Je vám Alex něčím sympatický?

Ani ne. Docela mě mrzí, že mi dali takovouhle roli. Možná mě právě takhle vidí autor. Hraju rozmazleného protekčního synka, který si dělá, co chce, nic moc neumí, fláká se a ještě krade. Spíš by mě bavilo zahrát si třeba nějakého namyšleného hlupáka.

Není ta postava trochu podobná těm, které hrál v komediích sedmdesátých let váš otec?

Určitě. Táta ale vypadal jako grázl a jako grázla si ho vybrali na škole. Myslím si, že já jako grázl nevypadám. Nicméně jsem ty role po něm přebral.

Jak jste se dostal k herectví?

Jako slepý k houslím. Stejně jako mí rodiče. Snažím se hrát instinktivně, aby to, co předvedu, bylo pokud možno co nejuvěřitelnější.

Jste technický typ?

Jako inženýr nebo technický pracovník v televizi bych stoprocentně zkrachoval. Mám rád počítače a digitální záležitosti. Jinak ovšem neumím ani zašroubovat žárovku.

Skládáte vlastní písničky. Co vás inspiruje?

Asi příroda. Na chalupě se vždycky osvobodím od všech vlivů, které člověka obtěžují tady v Praze. Tam mě má vlastní samota nutí vytvořit si svůj vlastní svět. Kdysi mě hodně inspirovaly holky. Dnes už je to trochu jinak.

Když jste vstupoval do showbusinessu, dostal jste nálepku sebevědomého frajírka. Změnilo se něco od té doby?

Je to pořád stejné. Média mě prezentují pořád stejně. Píšou jen to, co se jim hodí. Budu si pořád říkat, to co si myslím. Smutné je, že se člověk nemůže dovolat pravdy.

Podle jakého klíče vybíráte písničky do Uvolněte se, prosím?

Přišel jsem na to, že je úplně nejlepší hrát písničky, které vás baví. Vracím se hodně zpátky a vybírám zásadní songy, které mě v určité době oslovily, a taky ty, které si chci zkusit.

Koukáte na seriály?

Moc ne. Už proto, že bych se nerad stal otrokem televize. Svého času se mi hodně líbilo Městečko Twin Peaks. Nebyl to komerční seriál, měl neopakovatelnou atmosféru a myslím, že určitě nezestárne. Každý seriál je vlastně výpověď své doby. Proto u něj lidé rádi vzpomínají.

Zanedlouho budete slavit třicáté narozeniny. Pociťujete to jako zlom?

Už od prvního ledna je mi hodně nepříjemně. Myslím si, že čtyřicítka bude v pohodě. Třicítka je strašně divná (smích).

Dal jste si do nového roku nějaké předsevzetí?

Chtěl bych na jaře konečně vydat druhou desku.

Rozhovor zpracoval: Jiří Nedvídek