Den D (3/13)

Tomáš Rousek ze Dvora Králové nad Labem nabídl investorům možnost podílet se na projektu mobilní seznamky, která by měla podle Rouska do značné míry nahradit internetovou. Jednoduchá aplikace by fungovala přes Bluetooth a hledala by v okruhu osmi až deseti metrů osoby, které zadaly shodné parametry. Michael Rostock chtěl vidět praktickou ukázku, Tomáš Rousek však nebyl schopen během celé prezentace seznamku rozchodit. Když se investoři navíc dozvěděli, že celých 800 000 by šlo pouze do reklamy do novin a na seznamovací servery, dali od projektu ruce pryč. Poskytli však Tomášovi cenné rady do startu jeho byznysu, a tak o Love boxu možná neslyšíme naposledy.

Pan Tomáš Toncar přinesl do Dne D svůj revoluční přístroj, jenž je schopný diagnostikovat a léčit různé alergie. Svérázné léčení za pomoci alergenů a protialergenů však mezi pěticí investorů budilo od počátku nedůvěru. Ani úspěšné vytvoření alergenu proti šelmám pro Tomia Okamuru nepřineslo panu Toncarovi kýženou nabídku na investici. Odešel tak z Doupěte bez peněz a zanechal za sebou investory s alergií na podezřelé vynálezy opět samotné.

Zdeněk Vranka přišel před investory s hydromotorem, který umožňuje ve spalovacích motorech automobilů dosáhnout dvaceti až padesáti procentní úspory paliva při minimálních nákladech. Celou investici chtěl použít na zabezpečení homologace (úřední souhlas s použitím) motorových vozidel. Prezentace se však nevyvíjela dobře – pan Vranka ji vedl formou takřka školního zkoušení a investoři začali mít pocit, že více než o peníze jde panu Vrankovi hlavně o uznání. Investoři si zkrátka se Zdeňkem nerozuměli. „Je to bláznivina, nikdy se to nerozšíří a nemám zájem,“ shrnul pak navíc své pochyby i o samotné funkčnosti přístroje Ondřej Bartoš. Ostatní investoři ho v rychlém sledu následovali a i zarputilý Zdeněk Vranka tak musel Doupě opustit bez úspěchu.

Milan Šlahounek na základě nepříjemného snu, ve kterém přišel o prsty, sestrojil zařízení na kytaru, které hru zjednodušuje a mohlo by být vítanou pomůckou pro začátečníky. Milan však nebyl rozený obchodník a neposkytl investorům představu, co by s případným milionem přesně udělal. Když pak Michael Rostock poslal pana Šlahounka k Přemku Podlahovi, byl osud zařízení zpečetěn a usměvavý Milan odešel také s prázdnou.

René Štrof a Kateřina Karenová z Hradce Králové předstoupili před investory s internetovým portálem dražby přeprav, na který požadovali milion korun za deset procent. Na portálu se draží různé přepravy ve stylu holandské dražby – cena za přepravu se vyhlásí zpočátku jako ta nejvyšší a různé dopravní firmy tuto cenu snižují nebo nechávají ve stejné výši. René Štrof podnikal deset let v autodopravě a společně s Kateřinou mají perfektní přehled o situaci na trhu a s tím i spoustu zkušeností. Přes malé zádrhely v prezentaci ohledně rozprostření požadované částky projevovali investoři od počátku o projekt zájem. Nikdo z nich se však necítil na to, aby dal celou částku jen sám. René s Kateřinou tak museli doufat, že investoři spojí své síly dohromady. To se nakonec podařilo a byť dvojice ztratila ne deset, ale třicet procent z firmy (Kateřina však podotkla, že to byl jejich strop), získala hned tři investory s cennými zkušenostmi – Danu Bérovou, Martu Novákovou a Tomia Okamuru. Den D tak René Štrof a Kateřina Karenová využili na sto procent…