Den D (1/13)

První si vyzkoušel v druhé řadě svůj Den D Pavel Knedla ze Zlína. Nabízel podíl ve společnosti, která by se zabývala výrobou a rozvozem 150 gramových velkých špízů a palačinek. V takové gramáži je nikdo v České republice nedělá. Společnost se však původně zabývala finančním poradenstvím, kterou vedly dvě dámy a pan Knedla do společnosti vstoupil teprve nedávno. To investory mírně znepokojovalo. Špízy od začátku zajímaly nejvíce Tomia Okamuru, který v gastronomii též podniká. Nechal si také přivést do Doupěte společnice pana Knedly, aby zjistil všechny podrobnosti o chodu firmy. Po dlouhém vyjednávání, ve kterém si Tomio Okamura opravdu důkladně prověřoval všechna pro a proti, se však nakonec s panem Knedlou dohodl a získal tak za 700 000 třicetiprocentní podíl. Pavel Knedla sice přišel ve společnosti o 10 procent, získal však silného a zkušeného investora a svůj Den D nepromarnil.

Jako další mezi investory přišel Stanislav Kovář s víceúčelovou holí. Ta kromě pomoci při chůzi nabízí třeba v holi pevně zadrátovaný mobil, háček na brýle či taštičku na věci. I navzdory téměř neomezeným možnostem hole však investoři rychle přišli na její slabiny a holi brali spíše jako kuriozitu a neinvestovali. Pan Kovář se tak přidal k dalším nepochopeným vynálezcům.

Umělecký kovář Zdeněk Legner se svým synem přišel před investory s originálními kamny Král hromů, které pan Legner vyrábí v netradičních tvarech. Po investorech požadoval 1 000 000 za 10 procent, peníze by využil na marketing a na rozšíření povědomí o produktu. Mezi pěticí investorů kamna budila rozporuplné reakce – Tomio Okamura řekl, že takto hrůzná kamna by doma nikdy nechtěl, Michaelu Rostockovi a Martě Novákové se naopak líbila. Pan Legner však investory dostatečně nepřesvědčil o tom, co by přesně s jejich milionem korun udělal a byť mezi nimi získal potenciální kupce, odešel nakonec s prázdnou.

Jiří Belák s prostředkem proti průjmu se chtěl za každou cenu setkat s investory. Do Doupěte přijel údajně navzdory těžké nemoci a investorům rozdal jen obálky s informacemi a kontaktem. Jak rychle přišel, tak rychle odešel – ve studiu nebyl ani třicet vteřin. Pro investory jsou podobná setkání zkouškou trpělivosti.

Poslední se v dnešním díle představila Jitka Sunkovská s časopisem Nápadník, na jehož vydávání požadovala po investorech 700 000 za 20 procent. Cílová skupina Nápadníka mají být malé slečny od 6 do 10 let a časopis sází na odlišnou grafiku, než má veškerá konkurence a na praktické nápady uvnitř každého čísla, které mají rozvíjet kreativitu a dovednosti. Jitka Sunkovská již před dvěma lety vydala první čtyři čísla, jejich nízký prodej a vysoká remitenda však investory moc nepotěšily. Jitka si sice statečně stála za svým a vedla s pěticí rovnocennou diskuzi, o investování do jejího časopisu je ale nepřesvědčila a svůj Den D si tak bude muset splnit někdy jindy.