Nevzdávej to

Šárka Kubelková, scénáristka

Co si od pořadu Nevzdávej to slibujete?

Že nám poskytne náhled do možnosti zaměstnanosti v České republice, možná nový rozměr pohledu za zaměstnance i zaměstnavatele a kromě toho i osudy zajímavých lidí. Čili podle mě ideální kombinaci – lidského i profesního rozměru.

Myslíte si, že život začíná po padesátce? A proč?

To nemohu posoudit z vlastní zkušenosti. Ale vzhledem k tomu, že mám nablízku dvě kolegyně, kamarádky, které v tom věku jsou, tak na té zralosti určitě něco je... holky jsou jak víno...

Kým jste chtěla být v dětství? (Dětský sen o Vašem povolání)

Po princeznovských snech asi každé malé holčičky určitě popelářem. Dodnes si pamatuji, jak vychází slunce, já jdu do školy a míjím popeláře. Připadali mi tehdy ve své práci neuvěřitelně svobodní.

Drželo se Vás to i při výběru střední školy, nebo jste si vybrala úplně jinou? A jakou?

Tak to nedrželo. Chtěla jsem na uměleckou školu, tam mě bohužel nevzali, takže jsem kráčela na gymnázium. Tam mě chytla až ve třetím ročníku psychologie která se snoubí s mojí náklonností k lidem. Lidi mám ráda a baví mě si je rozebrat na kousky, každý z kousků prohlédnout a pak zase složit dohromady. A protože jsem byla lenoch, nešla jsem na vysokou školu po gymnáziu, ale doháním ji až teď.

Vaše první brigáda/práce?

Tak to si pamatuju přesně. Prodávala jsem zmrzlinu. Ještě z takového toho stroje, kterým se točila. Vydělala jsem přesně 2009 Kč, které jsem během několika málo následujících dní všechny utratila.

Jaká byla cesta k Vašemu současnému zaměstnání?

Od šesti let jsem chodila na literárně-dramatický obor, dějiny hudby, hodiny klavíru, společenský tanec, který jsem dělala závodně, takže umělecká branže mě brala vždycky. Po gymnáziu přes konkurz do prvního porevolučního rádia ve Východních Čechách a pak už přes konkurzy – rádio City v Praze, Český rozhlas 1 Radiožurnál, TV Nova a Česká televize.

Vzpomeňte si na nejužitelnější a nejkurioznější radu, kterou Vám někdo dal ohledně zaměstnání.

Zní to otřepaně, ale je v tom velká moudrost. Zůstat vždycky v projevu s vlastní přirozeností. Všechno ostatní se vždycky pozná, ztratí se autenticita i důvěryhodnost a to je začátek konce.

Co byste uvedla za své profesní úspěchy? (Projekty, které hodnotíte kladně, úspěšne atd.)

Já jsem tvrdá hlava, dělám ve svém životě práci, která mě baví a vybírám si projekty, které mě zajímají a obohacují. Nutí mě k přemýšlení a sebevzdělávání, jelikož jsem založením lenoch. Takže radši napíši věci, které mám ráda. V poslední době určitě projekty České televize – Nevzdávej to, což je novinka, Partnerské vztahy aneb Návod na přežití, 13. komnata, Než přijede záchranka, Služby v našich službách nebo Experiment. A zapomenout nesmím na Áčko, první talk show v naší zemi. Tam jsem se hodně věcí naučila a děkuji za příležitost.

Jak konkrétně se Vás dotýká tato problematika?

Hledání práce mě konkrétně příliš ne, což jsem samozřejmě ráda. Ale zkušenost mám v souvislosti s hledáním práce u svojí tety či mamky. Takže vím, že sehnat práci ve vyšším věku není opravdu jednoduché.

Co byste poradila našim divákům při shánění práce?

Aby šli vždycky sami za sebe. Vybírali si tak, aby jim v dané firmě či profesi bylo dobře. Jedině tak budou rozesílat kolem sebe hezkou energii a já věřím, že v tom samém se jim bude i vracet.