Jak (se) dobře digitálně naladit

Začátky digitalizace

Praktický kurz televizního koncesionáře. Připravil J. Pálka

Náš život se již v mnoha oblastech zdigitalizoval a tempo digitalizace se neustále zvyšuje. Když kosmonauti APOLLA 11 přistáli 20.července 1969 na povrchu Měsíce, byl výpočetní výkon jejich palubního počítače jen zlomkem toho, co dokázaly digitální hodinky o patnáct let později. Na konci sedmdesátých let už jsme mohli používat kapesní kalkulátor, na začátku osmdesátých pak domácí počítač nebo CD. V dnešní době máme digitální přehrávače, DVD, kamery, fotoaparáty, mobilní telefony a další civilizační vymoženosti. Rozvoj počítačových mikroprocesorů byl základní podmínkou pro vznik digitální televize a digitálního přenosu obrazových a zvukových dat.

Kdybychom digitalizaci hodně zjednodušili, tak řekneme, že se jedná o svět jedniček a nul. Překlad anglického slova "digit" znamená "číslice". Digitalizace tedy znamená převod do řeči číslic. Pro elektronická zařízení je pak vhodné takovýto zápis provést ve dvojkové soustavě, tedy právě za pomocí jedniček a nul. Pro člověka je tato matematika jedniček a nul velmi nepraktická. Pro elektronický mikroprocesor naopak naprostá hračka, kterou ovládá neuvěřitelně rychle.

Analogové vysílání můžeme přirovnat k dostavníku. Na jedné stanici pošťák převezme od zákazníka hrst bankovek v konkrétní hodnotě a odveze je na další stanici, kde je předá příjemci. A ten dostane konkrétní autentické peníze od svého přítele. A stejné je to s analogovým obrazem. Vzduchem je posílán věrný obraz nasnímaný kamerou. Vzduchem letí originál.

V digitální éře není vzduchem posílán obraz, ale informace o něm. Je to stejné jako když peníze posíláme pomocí poštovní poukázky. Na poště u okénka odevzdáme konkrétní peníze a složenku s vyplněnou konkrétní částkou. K přijímací poště však nedojdou odevzdané bankovky, ale pouze informace o výši výplaty. Příjemce na základě poukázky dostane u jiného okénka stejnou sumu peněz, ale vydané bankovky jsou jiné, než ty, které odevzdal odesilatel.

Kamera nasnímá ve studiu obraz stejně jako u analogové televize, informace o snímaném obraze se ale ještě v kameře převedou do digitální formy. Z kamery tak k režijnímu zpracování už putuje obrazový signál v podobě jedniček a nul, které vyjadřují jas a barvu každého obrazového bodu. Z praktických důvodů se z takto získaných jedniček a nul vytvářejí osmimístná slova - "bajty". Dalo by se to přirovnat k vagonům plným jedniček a nul. Tyto vagony jsou zapojeny do rychlovlaku a ten uhání éterem.

Kamera převede obraz scény na jedničky a nuly. Zdigitalizovaný obraz i zvuk jsou následně zpracovány digitálním režijním pultem, a přivedeny na odbavovací pracoviště, kde jsou opět digitálně smíchány s dalšími programy a doplněn protichybovým zabezpečením. Takto vzniklý datový tok se nazývá multiplex. Teprve ten je pak přivedený na vysílač, kde je opět namodulován na nosnou vlnu a přiveden k vysílacím anténám.

Odborníci provedli tisíce experimentů, aby zjistili, jak lidé vnímají obrazové scény. Sledovala se zraková omezení. A přišlo se na to, že mnoho částí obrazů, respektive informací o nich, se nemusí přenášet, protože lidé to stejně nevnímají. Velmi mnoho částí obrazů se v rychlém sledu snímacího paprsku opakuje. Proč se tedy trápit něčím, co již bylo přeneseno? Takže se přenášelo jenom to, co bylo v obraze nové. To byla velká úspora.

Více se dozvíte při sledování pořadu, ať už z vysílání ČT, nebo z internetového vysílání.

Přehrát video

Digitalizace televizního vysílání