Život je ples

Ladislav Kožík, vedoucí produkce

Natáčení začalo 1. září 2010 v Mělníku, skončilo 27. června v lomu u Řevničova. Celkem jsme mu věnovali 128 natáčecích dní v průběhu všech ročních období.

Využili jsme přibližně 60 lokací, vybíral je architekt společně s režisérem a kameramanem. Mohu jmenovat zámek Slapy a přilehlou zahradu, různá místa v Litoměřicích, mimo jiné i náměstí, Mělník, Řevničov, léčivý pramen ve Svatém Janu pod Skalou, Beroun, Prahu, nádraží v Davli, Stražkov, letiště v Roudnici nad Labem.

Tereza Kučerová, dcera Věry Chytilové. A byla úspěšná. Všechny dámy byly spokojené, žádná neprosazovala model z vlastního šatníku. Musíte uznat, že to je u těchto našich hereckých hvězd sukces.

Jistě, bez té se má práce neobejde. Štáb čítal celkem asi 50 lidí a 3 malé pejsky. Autorka do seriálu napsala 20 velkých, 40 středních a 130 malých rolí – to je několik divadel.

Jak jste vlastně do seriálu vybírali pejsky?

Spolupracovali jsme se dvěma muži, kteří se výchovou a cvičením psů pro tyto příležitosti profesionálně zabývají. Pánové Viktor Čahoj a Václav Tomšovský museli na celou dobu natáčení opravdu postupně opatřit tři stejná štěňátka, protože nám v průběhu natáčení odrůstala.

Museli jste během natáčení kvůli nenadálým událostem upravovat nějakou scénu nebo dokonce natáčecí plán?

Ano, byly tam menší problémy s momentální indispozicí Lenky Vlasákové, která byla těhotná. Vyšlo nám to ale krásně, protože paní Vlasáková porodila v polovině března, kdy jsme měli v natáčení pauzu. 15. dubna už zase statečně točila. Miminko jí na place hlídala maminka a dobré zázemí jí poskytoval karavan. Takže se natáčení účastnila i úplně „čerstvá“ generace.

Byl jsem až překvapený, že žádný z nich neměl s počítačem problém. Myslím, že všichni bez problému brouzdají na internetu. Žádný speciální trénink nebyl třeba.

Využívali jste někdy služeb dublerů?

Ano, museli jste je využít při natáčení leteckých záběrů s Radkem Brzobohatým, kterému se létání a v těchto malých letadlech moc nelíbilo. A také při pádu z autobusu paní Ivy Janžurové. Celá tahle naše herecká garda byla obdivuhodná. Některé natáčecí směny trvaly 12 hodin, bylo vidět, že herečky a herci jsou přece jenom už unavení, ale zvládli to. V tomto věku je to obdivuhodné, většina z nich se blíží k osmdesátce nebo ji překročila.

Pan Brzobohatý se v seriálu pohybuje na kolečkovém křesle. Jak mu šlo řízení?

Pilně trénoval. Vozík jsme mu na 2 měsíce půjčili domů, protože pohyb s ním není snadný.

Ujasněte, prosím, jak je na tom paní Janžurová a mobil? Její postava totiž v ději zápasí s iPodem, má tam dokonce vlastního školitele.

Paní Janžurová samozřejmě žádné problémy nemá, mobil normálně uživatelský ovládá.

Co vám natáčení nejvíce komplikovalo?

Největším oříškem během natáčení bylo předepsaných 8 natáčecích dní na jeden díl bez využití rezervy. Poskládat volné termíny herců tak, abychom se do této šibeniční lhůty vešli, bylo produkčně velmi složité. Pracovali jsme přece jen s hereckými hvězdami, téměř všichni pracují v divadlech, natáčejí jiné seriály, filmy. Zkrátka největší rébus bylo vždy poskládat natáčecí plán a logistická příprava.

A ještě jedna osobní otázka: Kolik je doyenovi vaší rodiny a prozradíte, v jaké příbuzenském vztahu s ním jste?

Je to moje tchyně, která letos oslavila v plné svěžesti 86 let. Mám s ní velice hezký vztah.