Život je ples

Petr Slavík, režisér

Petr Slavík
režisér

Pokud myslíte tématem seriálu stáří, pak je mi blízké asi jako každému, komu v jistou chvíli dojde, že tu není navždycky, a že se neodvratně blíží doba, kdy mu bude ubývat sil a přibývat nemocí, zkrátka, že se ho to taky týká. Ale tématem našeho seriálu není jen stáří, tento optický klam vzniká díky tomu, že většina příběhu se odehrává v prostředí domova pro seniory. Stáří je tu jen jedním z témat, navíc polovina hlavních postav je v produktivním věku a i ti senioři řeší spíše problémy vlastní všem lidem bez rozdílu věku.

Ale zpět k tématu stáří. Člověk se jím chtě nechtě v určité fázi začne zabývat, přemýšlet o něm a uvědomí si řadu věcí, které ho dřív nenapadly, nezajímaly a které nepokládal za důležité. Zkrátka, perspektiva pohledu na svět a životní priority se mění. Můžu říct, že práce na seriálu mi tento – u každého asi normální a přirozený proces – poněkud urychlila.

Například Lenka Vlasáková mě napadla okamžitě a také ona hned kývla. Ovšem v jejím případě došlo ke komplikaci. Asi tři týdny před první klapkou (v srpnu 2010) mi volala, že se právě dozvěděla, že čeká miminko. Byl to trochu šok, protože přeobsadit hlavní roli tři týdny před začátkem natáčení je téměř nemožné. Pak jsme ale vzali kalendář a začali počítat. Už dávno před tím totiž jsme měli uzavřený natáčecí plán. Prvních 8 dílů se mělo natáčet od srpna do prosince a od ledna do března dokončovat. Dalších 8 dílů bylo plánováno od dubna do června. Protože termín porodu připadal na březen, dohodli jsme se s Lenkou, že to riskneme. A ono to vyšlo, myslím, že si diváci nevšimnou, že na záběrech točených v prosinci je Lenka už v šestém měsíci těhotenství.

První volbou bylo také obsazení Květy Fialové, Aleny Vránové, Ivy Janžurové, Mirka Etzlera a dalších. Trochu zvláštní byl případ Jany Štěpánkové. Oba jsme se shodli, že postava Izabely, respektive charakter této postavy sedí Janě jakoby na tělo. Jenže rozsah této role neodpovídal formátu herečky, jakou Jana je. A tak jsme se dohodli, že se pokusím postavu domyslet a dopsat jí vlastní příběh, a když se to Janě bude líbit, bude to hrát. Což se také nakonec stalo.

Někdy, pokud to okolnosti dovolí, rád obsazuji herce do tvz. kontraúloh. Ne vždycky je to možné a ne vždycky to vyjde. Ale způsob, jakým se Vilma Cibulková zhostila postavy upjaté ředitelky Tůmové, svědčí o širokém rejstříku jejích hereckých možností i o její schopnosti přijít s něčím novým.

Jak vznikl hudební doprovod k seriálu a jak jste přišli na neobvyklou kombinaci Jiřího Suchého a Michala Pavlíčka?

Michal Pavlíček je můj „dvorní“ autor hudby, a tak jeho účast na seriálu je jen logickým pokračováním naší dlouholeté spolupráce. K oslovení Jiřího Suchého ale došlo tak trochu náhodou. Protože bylo málo času i peněz, rozhodli jsme se pro nejjednodušší variantu – písničku s výtvarně stylizovanými titulky. Michal složil hudbu, textaře jsme dlouho hledali, až nás konečně napadl Jiří Suchý. Ve středu jsem se s ním sešel a vyložil mu, o co jde a v neděli byl text na světě. Na první pokus. A zároveň s tím bylo i jasné, že zpívat to nemůže nikdo jiný než on.

Největší problém při natáčení seriálu je udržet v hlavě všechny návaznosti. Vzhledem k tomu, že se točí na přeskáčku, je to složité i v případě, že máte v ruce maximálně dopracovaný scénář. V našem případě se ale úpravy scénáře dělaly za pochodu, částečně v období příprav a částečně i během vlastního natáčení.

Která situace vás během natáčení rozesmála?

Asi nejraději mám scénu Franty Bareše s prostitutkou Elvírou. Tady došlo, alespoň v mém pocitu, k tomu vzácnému okamžiku, kdy se smějete a zároveň je vám smutno. Olda Vlach tu při natáčení dokázal rozesmát celý štáb a zároveň vyjádřit samotu starého protivného dědka, který touží po lásce jako kdokoli jiný.

Která seriálová scéna (resp. věta) nejnázorněji vyjadřuje to, co byste divákům rád sdělil?

Celé je to o tom, že čas neúprosně běží, a tak by se měl člověk snažit naplno prožít každý okamžik, lhostejno kolik je mu právě let.