V jeho ateliéru se lidé neusmívali. Strhující výpověď osvětimského vězně – fotografa Wilhelma Brasse. Polský dokument.

Po matce Polák, po otci Rakušan. Wilhelm Brasse však vzpomíná, že u nich doma se mluvilo vždy polsky. Jen když se tatínek s dědou o něčem důležitém přeli, mluvili německy. Wilhelma by byl čekal pohodlný a bezstarostný život, kdyby se byl po obsazení Polska přihlásil k rakouské národnosti. Cítil se ovšem být Polákem, a nadto toužil bojovat proti Němcům. Při útěku do odboje byl však na maďarsko-slovenské hranici zadržen a záhy se ocitl v Osvětimi. Zde působil jako ateliérový fotograf a jeho hlavním úkolem byly evidenční portréty vězňů. Do očí plných strachu a zoufalství pohlédl padesát tisíckrát. Při osvobozování Osvětimi, když velitelé SS dali příkaz zničit veškerou fotodokumentaci, podařilo se Brassemu zachránit mnoho negativů. Dodnes má ale všechny tváře na trvalo vypálené v paměti.

Napište nám