Vzduchoplavec Kráčmera

Nad Děčínskem

Balónem po stopách prapradědečka. Co se za sto let změnilo? Vlastivědný cyklus pro mládež. Připravili P. Mikšíček a J. Skalický

"Dne 8. 8. 1902 jsem přistál ve městě Děčín, které v té době žilo velikou zemědělsko-průmyslovou výstavou. Podobné výstavy se organizují takřka ve všech větších městech po vzoru Paříže, Prahy či Liberce. I zde tedy místní lidé prezentovali své úspěchy. Měšťané vezdejší na mne mávali klobouky a dámy slunečníky, rozhodl jsem se tedy přistáti přímo na výstavišti. To se nacházelo kousek od řeky. Bylo po ránu a nebylo zde tolik lidu...", přečetl si František v deníku svého pradědečka a pustil se do za pomocí dětí do hledání onoho výstaviště. Výstaviště je však dnes zastavěno. Praděda by tu už rozhodně přistát nemohl.

Františka zaujala vysoká skála, porostlá bujným stromovím. František zjistí, že se jí říká Pastýřská stěna. Na samotné Pastýřské stěně byla roku 1902 postavena secesní restaurace a od té doby hostí své zákazníky.

Děčínský zámek prý je největším zámkem v Čechách. Do roku 1932 zde sídlil šlechtický rod Thun-Hohensteinů. Dnes je zámek sídlem okresního archivu.

Pradědeček pořídil i zajímavé fotografie mostu. Ten však shořel v roce 1916. Most zapálily jiskry a horký dým z komínu jedné lodi, která pod ním projížděla. Byl to jeden z nejkrásnějších mostů v Čechách. V roce 1936 byl postaven nový. I dnes zde brázdí vodu parníky. Jezdí z Ústí přes Děčín do Drážďan. Dědeček píše, že se na mostě bavil s činovníky cyklistického spolku a učil se od nich jízdě na velocipédu. Pradědeček však jezdil na úplně jiném kole než se jezdí dnes.

A jaké místo kraje mají děti nejvíc rádi? Nejvíc se jim líbí ve skalách u Hřenska a Františka tam ochotně zavedou. Nejtajemnějším místem je určitě Edmundova soutěska. Praděda píše, že již tehdy zde jezdily po řece Kamenici lodičky a převážely hosty tajuplnou soutěskou. Dojmy prý znásobil převozník, který vypadal jako duch. Najdou ho i dnes?

Řeka Kamenice je první řeknou v Čechách, kam se vrátili lososi, což je úctyhodné. Losos do řeky patří, je to král mezi rybami a ještě patriot. Ví, kde se narodil a vrací se sem založit novou generaci.

Již koncem 19. století bylo Hřensko s okolními skalními labyrinty vyhledávaným cílem výletníků. Fungovaly zde pramičky, parníčky, dostavníky, restaurace, pouti... i jiné radosti si zde člověk mohl užít.

Jak vůbec vznikl název České Švýcarsko? Toto jedinečné území objevili v roce 1776 dva malíři z drážďanské umělecké akademie, oba původem Švýcaři. Adrian Zinng a Anton Graff. Území je natolik okouzlilo, že jej pojmenovali po své domovině. O sto let později zde koncem 19. století vznikl nejstarší turistický spolek v Čechách a území se stalo kolébkou evropské turistiky. V druhé polovině 20. století území postupně upadalo v zapomnění. Teprve nyní, na počátku třetího tisíciletí, dochází ruku v ruce s ochranou přírody k opětovnému objevování zdejších krás, lákajících sem stále více turistů, milovníků romantické divočiny. Největší atrakcí Českého Švýcarska jsou Jetřichovické stěny, neosídlená oblast s rozsáhlými skalními komplexy. Nejznámější z nich je Pravčická brána, největší skalní brána v Evropě, která má rozpětí 26 metrů a je 21 metrů vysoká.

Z Dolského mlýna, kde se točil film Pyšná princezna, zbyly jen trosky. Ale zdá se, že se mlýn už pomaličku zase probouzí k životu.

Františkovi tu zbývá poslední fotografie z pradědova deníku. Je to rozhledna na Děčínském Sněžníku. I dnes se z ní všichni mohou rozhlédnou po krajině.

Přehrát video