4teens

Pavel Jandourek: A dělat tenhle rozhovor je vlastně taky bezva

Pavel Jandourek
režisér

Seriál pro děti a mládež jste nenatáčel poprvé. V čem je specifický tento žánr ve srovnání se seriály pro dospěláky?

Maharal na pokračování byl vlastně trochu prodloužený, a pak rozporcovaný film, takže skutečný seriál jsem si vyzkoušel poprvé vlastně až tady. Rozdíl žánrů cítím nejvíc v obsazení. Ve 4teens hraje víc než třicet převážně „nezletilých“ herců, kteří toho zatím před kamerou moc nepobyli. Na jedné straně je to s nimi trochu větší dřina, ale nadšení a energie, kterou do seriálu tihle mí „prvňáci“ dali, ta to všechno smaže. Prostě jsme si tak spolu hráli na školu.

Která fáze práce na seriálu vás nejvíc baví?

Na filmařině mě vlastně baví všechny fáze – těšení se a introvertní přípravy scénáře, extrovertní natáčení i ta následná, pro někoho možná nudná, postprodukce. Super je nasazovat hudby. U toho se už tak moc nemusí přemýšlet a výsledek skočí o 100 %. A dělat tenhle rozhovor je vlastně taky bezva, protože to znamená, že všechno už za chvilku skončí a já si můžu jet někam vyčistit mozek.

Během přípravy a v souvislosti s představiteli, které jste nakonec vybrali na kastingu, se proměňovaly typy jednotlivých hrdinů. Kdo od samého začátku splňoval vaše představy? Učinili jste nějaký nečekaný objev?

Nemůžu tady nikoho upřednostňovat, jsme přece jedna třída. Ale vlastně musím říct, že naopak nejmíň do scénáře zapadal představitel hlavního hrdiny Ondra Malý. Byl však na zkouškách tak skvělý, že jsme prostě upravili scénář a bylo to. A myslím, že to stálo za to.

Mít na povel celou třídu teenegerů, to není zrovna jednoduchá práce. Jaká metoda na ně nejvíc platila? Zažili jste situaci, kdy bylo na place opravdu horko?

Ano, horko bylo! A zatraceně – celý červen a červenec v neklimatizované třídě gymnázia, kde musí být zavřená okna kvůli zvuku – někdy tam bylo kolem čtyřiceti stupňů. Jinak já obecně nesnáším na place dusno, takže v jiných měsících si myslím byla pohoda.

Byla by nějaká veselá příhoda z natáčení?

Moře, ale všechny, na které si vzpomínám, jsou embargované.

Ví se, že máte svá svébytná slova a povely. Asi nejvíc se ozývalo: „extendére!“ Co to znamená?

Extendere znamená ve španělském slangu rozestupy neboli předpažit. Zaznívá na mých natáčeních po každé tisící klapce, a pak nakonec – čili tentokrát to bylo tuším 7 ×. Je to taková španělská hra s legálními drogami pro plnoleté. My jsme ve štábu většinou všichni takoví hraví.

Co chystáte? Na co se diváci po tomto seriálu mohou těšit?

Ještě musím dostříhat rockovou road movie Sejít z cesty, kterou jsem točil už loni a na podzim by se mělo spustit natáčení filmu Cesta slepých ptáků. Je to volná adaptace románu Ludvíka Součka. Rodinný dobrodružný film, takže doufám, že bude 4children, 4teens i 4senior. Točit budeme v Česku, ve Francii a hlavně na Islandu, a tak to letos na prázdniny zase nevypadá.

Je něco, co byste při této příležitosti rád uvedl a na co jsem se nezeptala?

Jo. Na horách jsme s Tomášem Maternou vyhráli štábní turnaj ve fotbálku.