Lidé s nízkými příjmy, ke kterým můžeme řadit rovněž osoby se zdravotním postižením, jsou – co se týče dluhů – zvlášť ohroženou skupinou. Pokud takový člověk řeší nedostatek financí či uspokojení nějaké potřeby půjčkami či nákupy na splátky, riskuje, že se dřív nebo později nutně dostane do dluhové spirály a nezvládne své závazky řádně a včas splácet. To se také stalo panu Ďuračkovi ze 4. dílu třetí řady Krotitelů dluhů.
U člověka se svalovou dystrofií se dá očekávat, že čas od času dojde ke zdravotním komplikacím, jež si vyžádají hospitalizaci. S ní je spojen nejen nárůst výdajů (poplatky ve zdravotnictví), ale i pokles příjmů (ztráta příspěvku na péči). S tím je třeba počítat už při uzavírání půjčky, tj. dřív než taková situace fakticky nastane. Vhodné je vytvořit si postupně finanční rezervu a z ní pokrýt splátky během hospitalizace.
Nenadálá událost v podobě nemoci, úrazu nebo třeba nezaměstnanosti ale může postihnout i jinak zdravého člověka. Obecně se doporučuje, aby každý dlužník měl připravenou finanční rezervu ve výši alespoň třínásobku měsíčního příjmu.
K úvěrové smlouvě je možné uzavřít pojištění schopnosti splácet, např. pro případ dlouhodobé pracovní neschopnosti nebo ztráty zaměstnání. Při splnění všech dohodnutých podmínek pak splácení úvěrů převezme na potřebnou dobu pojišťovna. Před sjednáním pojištění je však nutné přesně se informovat, která rizika bude pojistka krýt a za jakých podmínek dojde k plnění. Nevhodně zvolené pojištění totiž v nouzi nepomůže.
Dávky jako příspěvek na bydlení nebo na péči mají sloužit ke krytí nákladů na bydlení, resp. zaplacení potřebné péče poskytovatelům sociálních služeb nebo blízkým osobám, které se o člověka s postižením starají. Není možné je brát jako jistý příjem do domácího rozpočtu a počítat s nimi na splácení půjček. Dojde–li pak ke ztrátě nároku na dávky, je to problém, jak ukázal případ pana Ďuračky.
Jelikož tyto dávky mají určenou svou funkci, ke které slouží, člověk o ně nepřichází ani při exekuci nebo při plnění oddlužení podle insolvenčního zákona, aby mohl i nadále hradit náklady na bydlení nebo potřebnou péči.
Za skutečný exekutorský úřad vystupuje exekutor, který má status veřejného činitele. Exekutoři jsou soudem pověřováni k vymáhání dluhů, které dlužníci neuhradili dobrovolně a věřitelům právo na zaplacení přiznávají pravomocné rozsudky, rozhodčí nálezy, exekutorské zápisy apod. Aby mohl exekutor dluh vymoci, má ze zákona právo vstoupit do bytu dlužníka a zabavovat jeho věci, dát zaměstnavateli dlužníka příkaz ke srážkám ze mzdy nebo bance k obstavení účtu, prodat nemovitost dlužníka v dražbě apod.
Naproti tomu banky a další poskytovatelé půjček si zřizují různá vymáhací oddělení, která komunikují s neplatícím klientem ve snaze přimět ho k úhradě dluhů. Tato oddělení mají často exekuci v názvu (exekuční oddělení, inkasní a exekuční servis), nejedná se však o skutečný výkon exekuce nařízený soudem. Dané slovíčko má jen klienta postrašit a donutit ho ke splácení. Pracovníci těchto oddělení nemají široké pravomoci skutečných exekutorů, s klientem tak mohou pouze vyjednávat, upomínat jej písemně či telefonicky, upozorňovat ho na hrozící zesplatnění půjčky, hrozbu soudu a exekuce apod.
Díl zabývající se touto problematikou
Doporučení připravila Asociace občanských poraden
Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:
Starší data vysílání všech dílů najdete kliknutím na následující odkaz.
