Opera nás baví

Markéta Turnová (* 1969)

Narodila se v Jilemnici. Jen o kousek dál, v Harrachově, vyrůstala se svými dvěma mladšími sestrami. Vychodila tu osmiletou základní školu dr. h. c. Jana Masaryka, hrála divadlo v dramatickém kroužku paní Zouharové a od 1. třídy se učila na klavír pod vedením paní učitelky Růženy Černé. Možná právě dětství, prožité uprostřed obrazů horské krajiny, kterými zdejší příroda zdánlivě marnotratně hýří, v ní probudil vztah ke klasické hudbě, který ji přivedl k rozhodnutí studovat na pražské konzervatoři zpěv. Zjištěná nedomykavost hlasivek ji však donutila vyměnit konzervatoř za gymnázium v Tanvaldě a tam přišla na to, že vnitřní radost jí může přinášet i psaní a literatura, zvlášť, vedou-li v důsledku podvědomého zájmu k filmu, který ji začal stále víc a víc přitahovat.

Její odhodlání a kousek pověstného štěstí ji přivedlo do Prahy, kde začala studovat dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Na Prahu si zvykala těžce a dlouho, cítila se tu jako holka z hor naprosto ztracená a pocitově vykořeněná, a tak, jak to jen trochu šlo, ujížděla zpátky domů – na louku ve stráni k rozečtené knížce, k potoku za uklidňujícím zurčením vody a ke klavíru – se svým splínem z velkoměsta.

To všechno se rázem změnilo, když se jí v roce 1999 narodila první dcerka Ema a za rok a půl po ní i její sestřička Sofie. Stala se na 4 roky mateřské dovolené maminkou na plný úvazek. Jestliže hory jsou jednou z priorit, na kterých staví svoji existenciální přítomnost, rodina je tou další.

V současné době pracuje jako dramaturgyně Centra vzdělávacích pořadů České televize, což je přesně to místo, kde může čerpat jak ze svých studijních, tak hlavně z životních zkušeností, které se bezprostředně snaží promítnout v podobě své profese do realizovaných televizních pořadů. Neskromným, ale vytrvale sledovaným cílem je její snaha vytvářet inspirativní prostor pro spoustu lidiček u televizních obrazovek, tak jako v cyklu pro děti Opera nás baví, v pořadech Rodina a já o vztazích a komunikaci mezi blízkými, v dokumentech o nadaných dětech Nehasit! Hořím! nebo třeba opět v chystaném hmyzím seriálu pro děti Kapitolky o havěti.

Jako maminka se pak snaží vytvářet svým dětem takové zázemí, které jim umožní vyrůstat v jistotě a dostatku otevřeného srdce i náruče a vědomí, že žádný problém není tak velký, aby nešel společnými silami zdolat, a že objevování a vzdělávání je prima dobrodružství, které téměř vždy vede k nejvzácnějšímu bohatství, totiž k poznání sebe sama. V důsledku pak k možnosti dělat práci, kterou nemusí pouze hájit svoji existenční jistotu, ale která ji baví a na kterou se může každý den těšit. A právě její profese je třetí z priorit, o které se může opřít a které jí pomáhají procházet životem co nejblíž jejím představám.

Douška: Přece každý, kdo se na svět dívá s otevřenýma očima, ví, že i ta nejobyčejnější židlička o třech stejně dlouhých nožkách se nekinklá, protože stojí pevně na zemi.