Jiří Konečný, producent
Připravujete teď tři hrané filmy, jaké místo mezi nimi zaujímá Sestra?
Je to pro mě dost osobní film, takové účtování s minulostí, s tím co jsem si sám prožil. Tím nemyslím příběh filmu, ale dobu a pocit, ke kterým se film vrací. Sestra je z určitého pohledu generační film těch, kteří se utvářeli v přelomové době mezi osmdesátkami a devadesátkami. Ale obecné pocity se samozřejmě opakují, takže jsem zvědav, jak bude film vnímat dnešní mladé publikum.
Proč jste se rozhodl do projektu vstoupit a jak jste na Sestru sháněl prostředky?
Líbily se mi krátké filmy Vítka Pancíře a vždy jsem měl silný vztah k tvorbě obou bratrů Topolů. Román Sestra i následná deska Psích vojáků mě v době svého vydání intenzivně zasáhly.
Pracoval jste na nezávislých filmech různých žánrů, jak vnímáte svou pozici v českém filmovém prostředí, v čem jsou podle Vás jeho limity?
Film jako médium nabízí obrovskou paletu výrazových prostředků. Některé možnosti jsou ale zřídka využívané a obecně se málo hledá a objevuje, protože film je velmi nákladná záležitost, takže je stále třeba mít na zřeteli obchodní stránku věci. Je to logické, ale vytváří to velmi nezdravé tlaky na výsledek díla, protože dílo může být dobré, pokud je nekompromisní vizí svého autora. A samozřejmě, že při objevování nových autorů a postupů dochází k nezdarům. Víc než v oblasti stokrát vyzkoušených žánrových postupů. Ale je třeba se snažit a pracovat s dlouhodobou vizí. Stále se učím. Největším limitem českého prostředí pro financování filmů je jeho velikost, takže je třeba přemýšlet v širším kontextu. Při tvorbě filmů chci zůstat Čechem, ale pracovat bez ohledu na hranice v celé Evropě a v dalších zemích. Například do filmů, kterým se věnuji v tomto roce, jdou peníze z těchto zemí: Slovensko, Finsko, Dánsko, Švédsko, Makedonie, Argentina, Kanada, Holandsko, v jednání je Japonsko, Itálie a další. A samozřejmě evropské fondy. V některých případech to nejsou velké částky, ale pomohou.
Letos v Cannes jste byl v prestižním programu Producers On The Move, jak se tím změnila Vaše perspektiva, pohled na současnou českou tvorbu a její možnosti?
Cannes je svátek filmu, ovšem je to především o obchodování. V novinách se píše o režisérech, ale podobu kinematografie skutečně nejvíc ovlivňují svým výběrem distributoři a producenti. Získal jsem přesvědčení, že všechno je možné. Je třeba být radikální a věřit svému instinktu.
Myslíte, že má film Sestra zahraniční přesah? Máte už nějaké reakce ze zahraničí, případně zájem ze strany distributoru?
Myslím, že přesah ven má, ale těžko se to odhaduje. Jedna jasná oblast možného zájmu je Slovensko, Polsko a ostatní postkomunistické země, druhá je Německo a další země, kde vychází tvorba Jáchyma Topola. Zájem máme, teď právě film podtitulkujeme, což není jednoduché kvůli bohatosti a kadenci jazyka. Je to dost důležitý úkol, udělat podtitulky tak, aby umožnily zahraničním divákům vnímat takovýhle film.
V čem si myslite, že je Sestra Jáchyma Topola a hudba Psích vojáků důležitá pro Vaši generaci?
Vystihly přesně životní pocit, byly autentické, rozervané, divoké a temné. A romantické.