Zábradlí

Pražské Divadlo Na zábradlí vzniklo v roce 1958, tedy o rok dříve než například Divadlo Semafor. U jeho zrodu stáli: Jiří Suchý, Ivan Vyskočil, Vladimír Vodička a Helena Philipová. Představením Kdyby tisíc klarinetů odstartovalo podivuhodnou a vzrušující éru vyjímečného divadelního dění, které znamenalo pro mnoho Čechů způsob života, duchovní záchranu v marasmu komunistické kulturní a politické cenzury. Divadlo se silou svého génia loci stalo kulturním centrem, v němž se scházela elita českého uměleckého světa, a to nejen na divadelních představeních, výstavách předních výtvarníků ve foyer, hudebních matiné, ale také k diskusím v divadelním baru. S krásnými lety šedesátými se pojí slavná éra pantomimy Ladislava Fialky a především apelativního divadla režiséra Jana Grossmana. Kultovní inscenací se stal Král Ubu Alfréda Jarryho. Grossmanův kolega, bývalý kulisák Václav Havel uvedl na Zábradlí svou vůbec první hru Zahradní slavnost, režírovanou Otomarem Krejčou. V listopadu 1989 se divadlo stalo místem schůzek a diskusí. V témže roce se do divadla vrátil ve své druhé tvůrčí éře Jan Grossman. Po jeho smrti začala Na zábradlí éra uměleckého šéfa Petra Lébla. Originální tvůrčí duch spoluvytvářeli i režiséři J. A. Pitínský a Jiří Ornest. Po sedmi úspěšných sezonách Petr Lébl tragicky zemřel. Dokument Olgy Sommerové z roku 2000 seznamuje s celou historií tohoto nezaměnitelného českého divadla.