Letečtí stíhači v boji

Albatros D.III

Po tom, co se spojencům podařilo vypořádat s nadvládou Fokkerových jednoplošníků, přišli Němci s další novinkou. Aerodynamicky velmi jemně tvarovanými dvouplošníky firmy Albatros řady D. Firma Albatros-Werke byla v té době v Německu, největším výrobcem dvoumístných letounů řady C.

Nové letouny Albatros D se lišily od svých vrstevníků tím, že byly od začátku navrhované jako ucelená řada stavebnicové konstrukce, s množstvím unifikovaných dílů. Letouny měly elegantně tvarovaný trup s překližkovým potahem. Poháněl je řadový, kapalinou chlazený šestiválec Mercedes D.III s výkonem 160 koní, se kterým dosahovaly rychlosti 175 km/h.

Nové Albatrosy D.I se příliš nerozšířily. Pilot měl špatný výhled dopředu nahoru. Ale Albatrosy D.II znamenaly nepříjemné překvapení, protože byly rychlejší, měly lepší stoupavost a byly obratnější, než protivníci představovaní typy D.H.2, F.E.8, Morane N a Nieuport XI. Navíc nesly silnou výzbroj dvou kulometů Spandau LMG 08/15 ráže 7,92 mm. Jedinou vážnější vadou byla malá pevnost projevující se především na uchycení horního křídla.

V prosinci 1916, přišli s upraveným typem Albatros D.III, který měl spodní křídlo s menším rozpětím a hloubkou profilu. To bylo kompromisem mezi požadavkem na dostatečný vztlak, obratnost a dobrý výhled směrem dolů. Albatros III poháněl nejprve řadový, kapalinou chlazený šestiválec Mercedes D.III s výkonem 160 koní. Pozdější verze poháněl motor Mercedes D.IIIa s výkonem 175 koní, což se projevilo zvýšením rychlosti. S úpravami křídel vzrostla obratnost kolem podélné osy, ale problémy s pevností přetrvávaly.

Přehled verzí letounu Albatros D
Další informace o letounu Albatros D.III