Letečtí stíhači v boji

Mirage III byl francouzským příspěvkem do rodiny dvoumachových stíhacích letounů. Původní specifikace požadovala stíhací letoun pro každé počasí, schopný během šesti minut dosáhnout výšky 18 000 m s maximální rychlostí 1,3 Machu.

Jako většina podobných letounů byl konstruován především s ohledem na dosažení maximální rychlosti a jeho manévrovací schopnosti byly v porovnání s novou generací stíhaček omezené.

Nicméně to byl relativně lehký letoun s dobrými letovými vlastnostmi, nenáročný na údržbu. Díky tomu si získal řadu příznivců a stal se úspěšným vývozním artiklem.

Původně se předpokládalo, že letoun bude poháněný proudovým motorem a v nouzových situacích bude pilot moci využít přídavný tah raketového motoru upevněného pod zádí. Tato možnost zůstala zachovaná až po verzi C, ale v praxi se spoléhalo jen na výkon proudového motoru Atar s přídavným spalováním.

Izrael v roce 1964 koupil 70 jednomístných stíhacích Mirage III CJ a dvě průzkumné Mirage III RJ, které s úspěchem nasadil při obraně svého území před arabskými sousedy podporovanými Sovětským svazem a dalšími zeměmi s komunistickým režimem. Výkony Mirage III umožnily izraelským pilotům vybojovat vzdušnou nadvládu a některým získat titul esa.

Začátkem sedmdesátých let Izraelci nakoupili ještě Mirage 5, které měly jednodušší avioniku. Díky tomu bylo možné podvěsit větší množství externí výzbroje pro útoky na pozemní cíle. Na základě Mirage 5 postavili Izraelci legendární letouny Kfir.