Letečtí stíhači v boji

Fairey Swordvish byl jedním z dvojice letounů, které měly tvořit standardní výzbroj britských letadlových lodí. Měl plnit funkci průzkumného letounu a torpédového bombardéru. Druhým z dvojice byl Blackburn Skua, který měl fungovat jako stíhací letoun a střemhlavý bombardér.

Swordfish se přes svůj archaický vzhled osvědčil mnohem lépe, než moderněji koncipovaná Skua a byl vyráběný až do srpna 1944. Celková výroba dala 2392 strojů.

Swordfishe se zúčastnily řady významných akcí. Mezi nejslavnější bojová nasazení, patřila operace Judgement, tj. útok na italskou flotilu na základně Tarent a nezanedbatelný podíl měly na potopení bitevní lodi Bismarck.

Přestože Swordfishe byly dvouplošníky, létající malou rychlostí osvědčily se při plnění řady úloh, kladly miny, vyhledávaly nepřátelské lodě, prováděly torpédové útoky, napadaly nepřátelské ponorky ve dne i v noci, pátraly po sestřelených pilotech, sloužily k výcviku atd.

Některé Swordfishe nosily radiolokátor pod trupem a některé byly vyzbrojeny neřízenými raketami pod křídly. Letoun existoval ve dvou provedeních s kolovým podvozkem nebo s plováky. Ve výzbroji se Swordfishe nakonec udržely déle než jejich nástupce Fairey Albacore.