Smyčka

Hodnocení filmu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 68  
Sdílet
| Poslat odkaz

Martina Válková-Preissová: Obraz doby jsem skládala postupně

Je to příběh ze života. Příběh, který má historické důsledky. Příběh hodně
dramatický a zároveň výrazně autobiografický. Protože za rolí Felixe Fischera lze snadno vytušit sociálně demokratického politika Bohumila Laušmana, kterého potkal velmi podobný osud. A básníka Jana Soukupa lze zaměnit za Pavla
Kohouta. Našla by se jistě další podobenství, ale to už je na divácích samotných. V každém případě je Smyčka strhující politický thriller napsaný a natočený s velkou profesionalitou. No, a přesto byl osud nového filmu České televize dlouho na vážkách...

Úvodem

Klikněte pro větší obrázekScénář filmu napsal Pavel Kohout, režie se ujal Viktor Polesný (mimochodem, častý realizátor Kohoutových scénářů), v hlavních rolích Ondřej Kavan (básník Jan Soukup), Viktor Preiss (politik Felix Fischer), Martina Preissová, před nedávnem ještě Válková (Fischerova žena herečka Kamila Nostitzová), Jaromír Hanzlík (stranický funkcionář Teringl), Jan Novotný (náčelník StB), Vladimír Dlouhý (důstojník StB) a řada dalších. Zajímavost pod čarou: epizodní roli prokurátora hraje ve Smyčce další Preiss – Martin.

„Pro dramaturga byla radost číst takový scénář,“ říká Helena Slavíková. „Ale do realizace zbývala celá šňůra peripetií. Bylo to jako na houpačce: jednou se film měl točit, pak zase neměl, zdál se moc dlouhý, temný, drahý tedy zcela určitě (ačkoli by správně vyžadoval ještě o nějakou korunu navíc), vlekla se jednání o autorský honorář. No, a protože se v televizi měnila neočekávaně pravidla ještě před zahájením natáčení, nad výsledkem se dlouho vznášel Damoklův meč. Taková anabáze textu k realizaci není nic až tak neobvyklého, protože čím centrálnější řízení, tím víc je ve hře aspektů, lidí a jejich názorů. A už vůbec ne vždycky je letitá trpělivost dramaturga odměněna růžemi kýženého filmu.“

Nahlédnutí do děje

Komunisté po „vítězném“ únoru 1948 připravili sloučení sociální demokracie s KSČ, aby nejstarší politickou stranu zlikvidovali. Kdo byl proti, měl smůlu. Takový byl osud významného politika sociální demokracie Bohumila Laušmana. Po komunistickém převratu utekl do Rakouska, ale v roce 1953 ho StB unesla z Vídně do Prahy. Byl odsouzen k mnohaletému žaláři a za dosud nevyjasněných a velmi podezřelých okolností zemřel v ruzyňské věznici. Vlastně byl zavražděn.

V těchto dimenzích se pohybují osudy hlavních hrdinů.

Malé interview (Ondřej Kavan)

Byl komunistický básník Jan Soukup vaší první velkou rolí?

Druhou, první jsem měl před deseti lety v Bartuškově Polojasnu. Tam jsem hrál toho, kdo bojoval proti komunismu. Teď toho komunistu...

Věděl jste něco o té době?

Upřímně řečeno skoro nic, ale když jsem dostal nabídku té role, přečetl jsem si Kohoutův román, a pak hledal další informace. Při natáčení jsme si o tom všem povídali s režisérem Polesným a panem Preissem. Jaké to tehdy bylo, jak pohnutá byla ta doba, ptal jsem se také lidí starších ročníků. Dozvěděl jsem se třeba, že po válce lidé komunistické ideologii věřili, bylo to tehdy pro ně pozitivní.

Byla to pro vás výzva, jak se dnes často říká?

Určitě, nádherná výzva a režisérovi díky za ni. Jsem mu vděčný, že mi tu příležitost dal, že si troufnul mě obsadit. Když jsem se viděl ve výsledku, mohl jsem se na sebe dokonce dívat.

S kým jste si na place rozuměl nejvíc, s Martinou, s Viktorem?

Tak trochu se všemi, se kterými jsem se na place potkal. V mnoha scénách třeba s Martinou, s pány Preissem, Hanzlíkem, Novotným, Mirkem Dlouhým, mě doslova mrazilo. Jsou to velcí herci, a já se jen díval, vycházel z nich a zažíval s nimi úžasné a neuvěřitelné věci.

Měla by o tom všem vaše generace, generace mladých lidí, vědět?

Určitě, abychom si uvědomili, že komunismus může být možná pro někoho zajímavý systém, ale je velmi lehce zneužitelný. Mladí to možná dnes pochopí těžko, ale v tom příběhu se názorně ukazuje, jaký byl ten systém hnusný, fakt hnusný...

Intermezzo

Klikněte pro větší obrázekV jedné z nejlépe zahraných rolí Smyčky exceluje Jan Novotný coby náčelník StB. Tvrdí, že v Kohoutových textech se musí zahrát dokonce interpunkční znaménka. Že Kohoutův jazyk do slova a do písmene jedná, že dává návod, že slova nejsou jen slova, ale názor... Novotného výkon ve Smyčce to navýsost potvrzuje. Hraje prostě nechutnou, nebetyčnou svini, zrůdu, hajzla, a hraje dokonale.

„Když vás dožene totální sebejistota, je to hrůzné,“ glosuje svou roli Jan Novotný. „A když vás nechá režisér Polesný tvořit, je to zajímavá práce. On vás nechá, ale zároveň vás nepustí jinam, než by chtěl. Herec se cítí dost svobodné, byť se musí stejně pohybovat v mantinelech, které vnímá on i režisér. Takovou práci často nedostanete, i když já měl na televizní role docela štěstí,“ dodává herec ze „Zlaté kapličky“.

Velké interview (Martina Preissová, před časem ještě Válková)

Co jste věděla o padesátých letech, než jste se dostala ke Smyčce?

Vyrůstáte-li jako dítě v časech normalizace na vesnici u Znojma, nic moc k vám nepronikne. Nejvíc jsem se dozvěděla vlastně samostudiem až na vysoké škole, pak taky z knížek, no a v poslední době díky výročí listopadové revoluce hodně z televizních dokumentů. Obraz té doby se mi skládal postupně.

Ale pořád je to hluboko zasutá historie, skoro jako za Žižky, středověk...

Ne, to není Žižka... Hlavně teď, když jsem si při dvacetiletém výročí listopadu všechno znovu opakovala, říkala jsem si, že je potřeba nemít to všechno za historii, protože ty věci jsou narostlé mezi námi a v nás.

Má tedy smysl mluvit o tom, točit o tom, vracet se k té době?

Zcela určitě, a má se to připomínat právě v televizi, v nejdůležitějším médiu. Lidi, které to alespoň trochu zajímá, si ty pořady najdou. Je to nejsnazší cesta, jak se k těm informacím dostat.

Pochopí tu dobu mladá generace?

Dá se pochopit, samozřejmě nejsnáze přes vnitřní stopy hrdinů, protože lidé se nemění. Jsou stejní dnes jako před padesáti lety. Na věci a události reagují buď dobře, nebo špatně.

Byla role Kamily Nostitzové vaší fatální rolí?

V každém případě to byla krásná role, protože bylo co hrát. Byla to hrdinka v nejkrásnějším slova smyslu. Opravdu zajímavá role, už jen proto, že to nebyla prvoplánová kráska.

Co tam je z vás, z vašeho vnitřního pocitu?

Klikněte pro větší obrázekTřeba postavení se za svého muže. Nebo určitá hrdost, přes kterou ta hrdinka nepůjde. A taky určitá odhodlanost jít za svým mužem kamkoli bude potřeba. I za cenu, že její srdce a charakter zůstanou trochu pošramocené. Pavel Kohout napsal ten příběh skvěle, tu dobu důvěrně zná, pamatuje si detaily, díky své empirii odkryl důležité okolnosti a valéry těch časů. A onen milostný trojúhelník zasadil do hodně zajímavých souvislostí.

Jak se točí s režisérem Polesným?

Pěkně, protože vás vnímá, dá na váš názor, a dokáže z reakce, kterou mu nabídnete, hodně vytvořit. Tahle konkrétní situace byla zajímavá, protože jsme hráli lidi, kteří se mají rádi. A ten věkový rozdíl bylo vlastně koření. S takovou dramatickou látkou se nesetkáváte při práci před kamerou často.

Tak trochu osobní otázka... Jak se vám žije v rodině plné hereckých es?

Uvnitř té rodiny to vůbec tak nevnímám, jsem jako v jakékoli jiné rodině. Jsem v rodině, ve které se žije nějakým způsobem, a abych řekla pravdu, vždycky to zaregistruji až tehdy, když mě s ní někdo spojí. A abych to dořekla ještě z jiné stránky, od léta se jmenuji Preissová. Přejmenovala jsem se, jdu za svým mužem...

To je pěkné... A jak se jmenuje váš chlapeček, nejmladší Preiss?

Matouš...

Epilog

Kdo nezná svou historii, riskuje, že si ji bude muset prožít ještě jednou včetně negativ. Tohle často citované proroctví vyznává taky televizní střihačka Marie Maršálková. „Když se v tom tématu režisér a jeho lidi měsíce brodí, někdy je to docela zaskočí a potřebují názor, někoho s čistou hlavou. Pak jsem tu já, která příběh vidí vlastně poprvé a nabízí autentický pocit. Ten můj je, že Smyčka je profesionální a pravdivé memento. Víc takových...“

Text: Jiří Moc, foto: Jakub Ludvík, Pavla Černá, ČT
Převzato z časopisu ČT+

Stopáž: 104 minut – P  ST  HD
Žánr: Film
Vysílání pořadu

Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Více na portálu ČT24