Lištičky (Foxes)

Slovo režisérky

Lištičky mají charakter dramatu, v němž je skutečnost nahlížena pohledem hlavní postavy – Alžběty.

Film vypráví příběh sesterské lásky. Hlavní drama je postaveno na intimní linii vzájemného vztahu dvou sester s temnou minulostí, avšak je zde důležitá rovina sociální reality. Město Dublin je tu použito jako univerzální příklad jakéhokoli současného moderního evropského města zmítaného problémy střetu kultur, imigranty, nacionálními stereotypy a dalšími ekonomicko-politickými hledisky. Nahlížíme realitu skrze Alžbětinu zkušenost dívky z „jiné strany“. Reálné interiéry hotelů, imigrantských hospod a bytů podobně jako používání dialogů v rodné řeči hrdinů zvýrazňují napětí tohoto dramatu.

Dominující maloměstská společnost má přesnou a nezaměnitelnou roli v tomto dramatickém vyprávění. Společenský tlak na hlavní hrdinku Alžbětu je velmi silný a nutí ji utíkat.

Přestože hlavní téma filmu vypovídá obecně o dozrávání mladé dívky, jde ruku v ruce s otázkou sexuality. Film pojednává o sexu nikoli jen jako o jednom aspektu lásky. V tomto filmu je sex sám o sobě možností, jak dosáhnout fyzické, materiální a emocionální jistoty, protože sex je druhý základní instinkt po pudu sebezáchovy. Přesto sex není viníkem ústředního konfliktu obou sester. Hlavní napětí přichází z chápání sexu ve společnosti střední třídy. Pokrytectví a tabu týkající se tohoto tématu na veřejnosti vedou k potlačení osobnosti, sebeobviňování a vrcholí sebepoškozováním jako v případě Alžběty. Alžbětina neschopnost komunikovat se sestrou a najít své místo ve vnějším světě skončí až s příchodem pasivní Ducky.

Díky ní je Alžběta schopna vidět samu sebe z odstupu, analyzovat své reakce a přijmout odpovědnost za vlastní skutky. Alžběta dospívá.

Způsob vedení kamery, práce s herci a využití filmové řeči jsou ve velmi úzké vazbě. Ruční kamera je zde partnerem pro herce a naopak.

Mým cílem je vyprávět jednoduché drama dvou sester se silným emocionálním apelem a s pomocí čistého a atraktivního vizuálního stylu. Lištičky si nekladou za cíl moralizovat ani soudit. Divák by se měl zamyslet nad příčinami Alžbětina jednání a reakcí což, jak doufám, otevře jiný úhel pohledu na realitu kolem nás v obecnějších souvislostech.