Michaela Jílková: Nahlas a tváří v tvář

Diskusní pořad, který divákům v přímém přenosu nabízí tři úhly pohledu na jedno téma, tři strany diskutujících a tři čtvrtě hodiny živého vysílání hlásá: „Neřešíme problémy politiků, ale témata, která působí starost i občanům a řešíme je přímo s nimi.“ Křehkou a přitom plamennou obhájkyní lidského hlasu je v tomto svém pořadu moderátorka Michaela Jílková.

Proč jde v pořadu Máte slovo právě o tři úhly pohledu?

Klikněte pro větší obrázekJeden pohled vnesou do tématu představitelé státu - tedy politici, úředníci. Druhou diskutující stranou jsou jejich odpůrci z řad odborníků. A třetí úhel pohledu dodá veřejnost, která ty zákony a opatření žije v praxi. Pocházejí z různých sociálních a profesních skupin. Máte slovo je vlastně jediný pořad, kde občané, my všichni voliči a obyvatelé můžeme promlouvat tváří v tvář přímo s těmi, kteří opatření a zákony tvoří a hlídají je v praxi.

Zazní vždycky v debatách, které vedete, názor, který chcete, aby zazněl?

Nemám ráda čistě odborné debaty. Z dob, kdy jsem dělala Arénu vím, že jakmile mezi sebou diskutují pouze odborníci, tak se téma za chvíli pro diváka stane nesrozumitelné a mnohdy nudné a jak odborníci řeší problém jen ze svého odborného hlediska zapomenou, že ho někdo také žije, že se někdo těmi vzniklými problémy v praxi musí potýkat.

Oni jsou přece také zároveň občany, měli by mít tutéž praktickou zkušenost a narozdíl od řadových občanů i prvotní možnost korekce…

No ano, ovšem to je mnohdy naivní představa. Politici, úředníci často vymýšlejí zákony bez ohledu na to, zda to lidem život zkomplikuje a zda si to opatření vůbec ještě uchová prvky lidského rozumu. Často jim vůbec nedojdou hrozivé důsledky pro osudy lidí. Vemte si třeba exekuce dětí do ciziny, humánní zákonný přístup k sadistickým pedofilům nebo zákaz sypat zledovatělý chodník solí. Podmínkou účasti přítomných občanů je, že se jich zadané téma musí osobně dotýkat, že ho musí žít. Nechceme jen kritizování.

Mezi lidmi, kteří zažili věci na vlastní kůži, kterých se téma bezprostředně týká a těmi, kteří nemají tuto životní zkušenost, je většinou neúnosně velká propast. V čem konkrétně je tedy taková diskuse přínosná, je možný alespoň nějaký posun?

Mám informace, že některým politikům po skončení pořadu došlo, že ten jejich nápad není z nejlepších a snažili se ho přepracovat. Diváci zase slyší názory ze všech stran a mohou si o tématu udělat jasnější obrázek, lépe problém pochopit. Pokud byste chtěla za čtyřicet pět minut živého vysílání dojít k řešení ve věci, kterou se státní instituce snaží vyřešit dlouhá léta, musela byste být bláhová. Vyřešit do 45 minut daný problém je prostě nereálné. Z této idealistické myšlenky jsem se definitivně vyléčila ve svých pětadvaceti letech, kdy jsem si vzala do hlavy, že vyřeším problémy lidí, které se táhnou třeba pět, sedm let. Pozvu ministra a lidi odpovědné a občana s právníkem… Odvysílali jsme jedno vysílání a já hned po něm s tepem asi 180/min. pochopila, že je to naprostý nesmysl.

Když nelze věci napravit ani změnit, k čemu ty diskuse jsou?

Klikněte pro větší obrázekPřece k získání nějakého přehledu, ať už o tématu nebo lidech, k utřídění vašich myšlenek na základě názorů, které si vyslechnete. A v pořadu Máte slovo je nesmírně důležité, že to, co vás jako občana trápí, řekne někdo za vás nahlas a veřejně. Nebo to můžete dotyčnému politikovi, policistovi, úředníkovi říct vy sám osobně. Je přece důležité, že svou nespokojenost nemusíte vyjadřovat jen dopisem, který skončí u nějakého přetíženého lhostejného referenta, ale že v Máte slovo si ho dotyčný zodpovědný funkcionář vyslechne osobně a musí vám na něj odpovědět tváří v tvář. Pro mě je největší odměnou, když mi někdo řekne, že se druhý den lidé v tramvaji bavili o našem pořadu, probírali ho zespoda i seshora.
Ano, jen mluvme o věcech nahlas, ujasňujme si svoje stanoviska a uvědomujme si, jak věci jsou, to je posláním diskusních pořadů. Navíc přinášíme i nějakou osvětu. Po vydáních o týraných dětech, o obětech domácího násilí nám psali diváci, že až na základě našeho pořadu si uvědomili, že nemůžou jen tak mávnout rukou nad tím, že ve vedlejším bytě neustále pláče dítě. Zavolali policii a matku týraného dítěte odvezli. Nebo nám jiná matka děkovala za to, že si uvědomila, že není špatná a neposlušná manželka, že je jen týranou ženou a rozhodla se svého tyrana opustit.

Měla jste někdy problém s tím, skočit někomu do řeči?

Na tuto otázku odpovídám už asi patnáct let. Když si my dvě budeme povídat, nebudeme omezené časem, ani jednou vám do řeči neskočím. Když ale mám vymezený čas a určitý počet hostů, s tím, že sledujeme a zabýváme se určitým tématem a chceme se něčeho dobrat, nelze nechat každého vymluvit se, jak on uzná za vhodné. Pokud bych byla moderátorkou, která nechá hosty říkat, co chtějí oni, a nehlídala bych, zda neodbíhají od tématu, či se jen nevykrucují z odpovědi, byla bych právě politiky velmi vyhledávaným a oblíbeným moderátorem. Oni si díky takovým moderátorům říkají, co chtějí a záměrně voliče balamutí. A na takové manipulaci s občany se já odmítám podílet. Nejsem zde pro politiky, ale pro diváky.

Odmítl už některý z politiků vaše pozvání?

Pravda je, že neznám politika, který by mě měl rád a to je velká odměna. Protože nejstrašlivější potupa by pro mě byla, kdyby říkali, „Paní Jílkové si moc vážím, k té já chodím rád.“ Nejsem tu od toho, aby mě měli rádi, nesloužím jim.

Jaké jsou reakce na pořad?

Máme spoustu kladných ohlasů. Už léta mi lidé na ulici děkují za to, že jim pomáhám a bojuji za ně.

Jak vybíráte téma a hosty?

Na poradě probereme témata, která by mohla diváky zajímat, dramaturgyně Blanka Kubíková a Mercedes Wimmerová si témata rozeberou a nastudují je. Snažíme se, abychom měli k tématu co nejpestřejší zastoupení.

Jste s pořadem spokojená, nebo budete něco vylepšovat?

Jsem zastáncem hesla, že člověk nikdy nemá usnout na vavřínech a má na sobě stále pracovat.

Oděvní variace, různé modely a účesy jsou dalším promyšleným tahem v tomto pořadu, nebo je tomu jinak?

Klikněte pro větší obrázekDivák by se měl mít na co dívat, že… A vím, že zvláště divačky jsou zvědavé, co budu mít na sobě oblečené a druhý den o tom diskutují, že tohle bylo nádherné, ale minule se jim to nelíbilo. To, že televize je od slova dívat se mě napadlo už v Kotli na Nově, kde se sledovanost analyzuje ještě více než v ČT. Tehdy měl Kotel dva a půl milionů diváků…

Asi vás teď přeruším, ale jak na vás působil ten dav, který jste, jak jste věděla, sleduje každé vaše slovo, vlas i šat?

Nikdy jsem si nepřipouštěla, že jsem nějak slavná nebo známá. To, že se dívalo tolik lidí, byla pro mě odměna. Tehdy mi řekli, že je třeba udělat něco s tím, aby se dívali více ženy a mladší lidé. A tak jsem si vymyslela ty šaty. Každé vysílání jsem měla jiné šaty a skutečně to zabralo a dívaly se i ženy, které přinejmenším zajímalo, co mám na sobě. Dokonce se mi podařilo omladit publikum. Teď už šaty tolik nenosím, spíše střídáme různé styly, mám i saka, blůzy.

Zkusíte někdy třeba i jinou barvu vlasů?

To ne, jsem bruneta a jsem za to ráda. Čtyřletá dcera Maruška je zatím blonďatá, ale pevně věřím, že ztmavne, stejně jako dvanáctiletý Kuba.

Jak na vás působí léto?

Léto pro mě znamená klid, svobodu, odpočinek. Přes léto totiž nevysílám. A po desetiměsíčním maratónu, kdy musím bez přestávky každý týden odvést vysílání, ať se děje co se děje, tedy i když jsem nemocná, si užívám ten krásný pocit, že nic nemusím stihnout, nikam nemusím spěchat. Celé léto si s Maruškou a Kubou děláme jen to, co se nám chce a na co máme náladu. A snažím se nabrat sílu na dalších deset měsíců práce, protože přiznávám, že teď v červnu už toho mám fakt nad hlavu.

Co děláte ráda s vášní a láskou?

Věnuji se ráda a intenzivně svým dětem, protože ony jsou pro mě to nejdůležitější, co v životě mám a dělám. Oni jsou ten smysl, proč tu jsem.

Text: Iveta Kováčová, foto: Matúš Tóth, Michaela Feureislová
Převzato z časopisu ČT+