Všichni po něm touží, ale jak a kde najít svůj vlastní čtyřlístek? Pokus o definici štěstí připravil J. Soukup (2008)

Že má štěstí, si člověk uvědomí teprve, když mu již zevšedněl důvod šťastného pocitu. Štěstí však není synonymum pro uspokojení, dosažení toho, po čem jsme toužili. Může mít materiální, ale i abstraktní původ. Sláva, bohatství, zdraví, uznání, přátelství, to vše nás může činit šťastnými. Zároveň však mnohým přineslo to samé i neštěstí.

Štěstí prý přinášejí talismany. Již staří Keltové na svých mincích měli zobrazeno prasátko pro štěstí. Naši předkové měli symboly jetelových čtyřlístků ve svých znacích a štítech. Byl to symbol nesoucí štěstí, chránící před nepřízní osudu. I dnes máme své amulety a talismany, které nás ochraňují a dávají nám vnitřní klid a pohodu.

Co je tedy štěstí? Například Appius Claudius míní, že „každý je svého štěstí strůjcem“. Heinrich Heine skepticky napsal, že „štěstí je nevěstka“ a Jean Cocteau si posteskl, že „štěstí je slepé. Jak jinak bych si mohl vysvětlit úspěchy lidí, které nemám rád“. Honoré de Balzac naopak znal spolehlivý recept: „Největší štěstí člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.“

V dokumentárním snímku zazní řada osobních definic, ale rovněž se zaměří na metodickou cestu k tomu, jak se cítit v životě šťastný. Způsobu, jak dosáhnout tohoto zázračného cíle, se říká osobnostní rozvoj.

Stopáž20 minut
Rok výroby 2008
 ST 4:3
ŽánrDokument