Zoom

Ondřej Kepka: Kamera místo katedry

O prázdninách myslí na školu asi málokdo. Ondřejova filmová škola každý páteční podvečer je ale výjimkou. Netrpělivě ji očekávají všichni, jak ostatně napovídá její název, kteří mají zájem o filmování a fotografování. První televizní vyučovací hodina začala sice s prázdninami, ale výuka bude pokračovat i po nich. Čemu se v lekcích naučíme, jsme se zeptali přímo vyučujícího - režiséra Ondřeje Kepky.

„Ondřejova filmová škola je určena všem, kteří chtějí natáčet amatérské, rodinné video. Současně je dobrým základem pro začínající filmaře, co třeba přemýšlejí, že by se filmování věnovali i profesionálně. A je dobrou přípravkou pro většinu ostatních. Možná už nějaké video nebo filmeček natočili, ale touží se zdokonalit. Chtějí svá rodinná videa natáčet kultivovaně, aby jejich filmy byly koukatelné a daly se promítnout třeba návštěvám nebo posloužily na školení. Učební plán jsme se snažili pojmout tak, abychom doplnili informace pokročilým a zároveň, aby nám rozuměli i začátečníci. Fotografování a filmování je záliba, která jde napříč generacemi, takže naši diváci jsou téměř všech věkových kategorií,“ přibližuje Ondřej Kepka své záměry.

Myslím si, že na své si přijdou fotografové i filmaři. Magazín Zoom, který se vysílal během roku, jsme koncipovali spíše pro videoamatéry. Při výuce si ovšem pomáhám fotoaparátem ve chvílích, kdy se problematika současně týká fotografování a filmování. Pak je obvykle vysvětlení prostřednictvím fotoaparátu jednodušší a jasnější. Řada věcí je tak zajímavých pro fotoamatéry i pro videoamatéry. Koneckonců téměř sedmdesát procent rad je použitelných pro obě média. Třeba principy práce se clonou, s časem, expoziční principy, záležitosti kompozice obrazu nebo velikosti záběru.

To je pravda, často se spoléhají, že technika za ně udělá všechno. Jedno z mých velkých přání je, aby pořad přispěl k tomu, že se začínající filmař více soustředí na obsah a formu, než na to jakou má kameru, jaký stativ, jakou paměťovou kartu, případně jaký objektiv. Technika má pomáhat k výsledku, nemá být vrcholem snažení. Není přece mým cílem mít kameru za sto tisíc, mým cílem je natočit výborný film. A výborný film může být jednak oscarové veledílo, ale může to být také stručný, jasný, dynamicky natočený desetiminutový snímek z rodinné dovolené. Oba filmy mají právo na život.

Jenže digitální technika svou jednoduchostí přímo svádí k tomu, aby člověk zaznamenal všechno.

S příchodem digitální fotografie a filmu se obrovsky rozšířily možnosti amatérů, ale i profesionálů. Zúžil se rozdíl ve výsledné technické kvalitě mezi profesionálem a amatérem. Z dob mého dětství si ještě pamatuji, že mezi nimi býval přímo propastný rozdíl. Ten se dnes velice srovnal. Pořízení záznamu a fotky, za předpokladu, že jste investovali do kamery nebo do fotoaparátu, nestojí už vůbec nic. Lacinost bývá z takových děl patrná na první pohled. Usnadnění práce s sebou přineslo obrovský pokles kvality amatérských snímků. Bohužel se změnil také vztah amatérů k filmu, videu i k fotografii. Přirovnal bych ho ke spotřební hračce, která nás v tu chvíli zabavuje sama svojí existencí, maximálně se k ní vrátíme třeba večer, když si video pustíme večer v hotelu a zasmějeme se pořízeným záběrům. Dříve se filmy sháněly pod pultem, technika byla drahá. Třeba čtyři minuty němého filmu stály sto korun, to je dnes jako tisícovka! Co se natočilo, nešlo vrátit. Tyto doby jsou díkybohu pryč, ale těžkosti na druhou stranu burcovaly amatéry k tomu, aby se pečlivě připravovali, vymýšleli si scénáře. Na dovolené u moře natočili z každé události, kterou tam prožili, jen pár záběrů, takže si přivezli třeba dvacetiminutový záznam z celého pobytu, protože navíc nebyly peníze. Za takových okolností záběry promýšleli, snažili se dodržet svou koncepci. Dnes se kamerou, jak se říká „kropí“ a vytrácejí se myšlenky záběrů. Řekl bych, že digitalizace je taková krásná ztráta.

Přes dokonalost techniky se mají školáci stále hodně co učit, kde najdou opakovací lekce?

Všechny díly jsou po odvysílání k přehrání na webu magazínu Zoom . Diváci tam mají k dispozici také názvy jednotlivých dílů.

Před časem jste zmiňoval knihu o fotografování, jak jste s ní daleko?

Shodou okolností pracuji na dvou titulech. S Edicí České televize jsme se domluvili na knize, která by byla populární učebnicí filmařiny, a na přiloženém DVD by diváci nalezli Ondřejovu filmovou školu. Na třetí pokus po smutných zkušenostech se dvěma vydavatelstvími snad konečně vyjde také zamýšlený titul Příběh fotografií.

Text: Daniela Kupsová, foto: Ondřej Kepka a archiv ČT
Převzato z časopisu ČT+