Francie s ozvěnou domova (9/16)

Na severním okraji města Montargis stával klášter dominikánek, kde byla pochována teta Karla IV. Marie Lucemburská. Později tu bylo uloženo i srdce jejího bratra, českého krále Jana. V roce 1808 byl kostel svatého Dominika srovnán se zemí a náhrobní kameny skončily jako dlažba.

Montargis se také někdy nazývá „Benátky kraje Gatinais“. Středem města prochází kanál Briare, který se tu větví na celou sít’ menších kanálů. Průvodce udává, že ve městě je celkem 127 mostů a lávek.

Jeden z mnoha hradů, které řeku Loiru lemují, se jmenuje Sully-sur-Loire. Maxmilián de Bethune, ministr financí Jindřicha IV. ho v 16. století přestavěl na pohodné sídlo. O dvě století později tu nějaký čas pobýval mladý Voltaire, vypuzený z Paříže kvůli svým kousavým epigramům.

Roku 1430 tady pobývala Jana z Arku. Protože k ní dolehly zvěsti o spanilých jízdách našich husitů, kteří plenili krajinu za Rýnem, rozhodla se jim poslat výhružný dopis.

Vojtěch Slavníkovec byl naší první historicky doloženou osobou, která navštívila Francii. Do povodí Loiry se vydal, aby navštívil hroby dvou význačných světců, než se vydá na misionářskou pouť do východních Prus.

V době, kdy sem Vojtěch přišel, byl světcův hrob ještě umístěn v daleko skromnějším kostele. Románskou baziliku, jak ji nyní známe, začali mniši stavět až o sto let později. Je nádhernou ukázkou románského umění.

Jsme ve městě Orléans. Uprostřed náměstí Martroi už půl druhého století stojí její jezdecká socha. Shodou okolností Jana z Arku osvobodila Orléans 8. května, tedy ve stejný den, kdy skončila druhá světová válka.

Při odjezdu z Orléans jsme se ještě zastavili na nábřeží. Nejen kvůli hezkému pohledu na město, které určitě stojí za návštěvu. Zaujaly nás především plechové tabulky s místním označením, na kterých je napsáno Quai de Prague.

Pohádkový Chambord. Na místě loveckého zámečku uprostřed lesů nechal František I. zhmotnit své sny, lásku k umění i touhu po okázalosti. Na zámku je celkem 440 místností. František I. tu ale pobýval jen výjimečně. Celkem tu za svého života strávil 72 dní.

V roce 1821 byl zámek koupen pro vnuka Karla X. Jindřicha, jediného legitimního potomka dynastie Bourbonů. Oba později pobývali na Pražském hradě. Protože Jindřich ze Chambordu roku 1871 odmítnul nastoupit na trůn, Francie už navždy zůstala republikou.