Divnopis

Prace

Putování po zajímavých místech naší vlasti

"Třeba tady byli pracovití lidé," špitla paní Marie těsně předtím, než utekla do kuchyně chytit utíkající polévku. Je to krásná krajina. A byla by i líbezná, kdyby člověk nenarážel všude na pomníky, masové hroby, na válečné mapy, portréty generálů a vojevůdců, uniformy z časů Napoleona I. Je to zakrvácená krajina zvaná od města Austerlitz. Aby tady u Slavkova, ve vesnici Prace, mohla vyrůst Mohyla míru, museli tu za mlhavého prosincového dne umírat mladíci nejméně čtyř národů. Vesnice se totiž původně jmenovala zřejmě Práče. Ves Práčů, tedy rodiny pana Práče, nebo ves práčů. To byli buď lidé, kteří prali prádlo, anebo se prali. Pak by tedy práč byl vlastně rváč. Možné je podle jazykovědy obojí, protože slova "prát" a "prát se" se v češtině liší jen tím zvratným zájmenem. Tudíž mohli vesnici klidně založit pradleny, rváči ale třeba - a to je novější výklad - i vojáci. Ani ne tak proto, že o vojácích lze s klidným svědomím prohlásit, že se perou, ale spíš kvůli jiné souvislosti mezi práči a vojáky: "práči" se říkalo tzv. prakostřelcům, tedy určitému druhu vojáků - střelcům z praku.

Přehrát video