Ve své době držitel mnoha rekordů, neodmyslitelný symbol San Francisca a rozhodně jedna z nejpozoruhodnějších staveb na světě. Americký dokument

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný.
Video není k dispozici.

Do malebného pásu širokých pláží, hustých lesů a rozeklaných skal kalifornského pobřeží se v jednom místě hluboko zakusuje mořská úžina Golden Gate, jejíž vody oddělují San Francisco od Marine County. Kilometr a půl široký pruh moře se vyznačuje prudkými výkyvy počasí. Je to nádherné místo, ale na stavbaře kladlo velké nároky. Při stavbě Golden Gate Bridge byla použita řada nových výrobních postupů. Četné překážky zdolali jeho stavitelé s pomocí důvtipu, odhodlání a nezdolné vůle. Ze spojení moderní techniky a umění se zrodil trvalý symbol kalifornské metropole.

San Francisco

San Francisco bylo založeno v roce 1776, rozrůstalo se rychlým tempem a na počátku 20. století už v něm žilo více než 400 tisíc obyvatel. V dubnu roku 1906 však prošlo tvrdou zkouškou: město zasáhlo mohutné zemětřesení a následné požáry dílo zkázy dokonaly. Byl to nejtěžší okamžik v dějinách San Franciska, se zemí bylo srovnáno přes 28 tisíc budov. Počáteční bezmocnost však brzy nahradilo nezlomné odhodlání, obyvatelé začali zničené město budovat znovu a za 10 let se město z otřesu vzpamatovalo. Navíc bylo zapotřebí vyřešit dvě důležité otázky. Zaprvé, v ulicích se objevil automobil. Zadruhé, území o rozloze pouhých 122 čtverečných kilometrů bylo ze tří stran ohraničeno vodou, a pokud se mělo město dále rozvíjet, bylo nutné vyřešit neúnosnou trajektovou dopravu přes záliv. Byly to impulsy k úvahám, že by Golden Gate mohl překlenout most.

Inženýr Joseph Strauss

Klikněte pro větší obrázekSvou velkou příležitost v projektu mostu rozpoznal a chopil se jí Joseph Strauss, stavitel působící v Chicagu, který získal renomé budováním sklápěcích mostů. Tento druh podnikání byl velmi výnosný, ale nepřinášel slávu a uznání, po kterých tolik prahl. V roce 1919 se setkal s městským architektem a společně diskutovali o úskalích, která na odvážný záměr číhala. Měl to být nejdelší visutý most, tyčící se vysoko nad hladinou, pod kterou se skrývaly silné proudy. Rozpětí mostu a vzdálenost obou hlavních pylonů byly v té době naprosto neslýchané; newyorský most George Washingtona, tehdy nejdelší na světě, měl překonat o 213 metrů.

V červnu 1921 předložil Strauss zástupcům města smělý plán – postaví most za desetinu ceny, než jakou požadovali konkurenti, za 25 dolarů. Cenově výhodná nabídka zapůsobila a Strauss zakázku získal. Porotě se však nelíbil vzhled původního návrhu. Byla to těžká, komplikovaná stavba kopírující konstrukci sklápěcího mostu, o které navíc někteří experti tvrdili, že by vlastní vahou spadla. Nakonec se Strauss rozhodl, že si na pomoc najde osvědčené odborníky a najal přední mostní inženýry Charlese Ellise a Leona Moisseifa. Inženýři, kteří v té době měli k dispozici pouze tužku, papír, logaritmické pravítko a ruční sčítací stroj, se rozhodli pro osvědčenou konstrukci – visutý most. Pro vzhled Strauss najal architekta Irvinga Morrowa a ten navrhl stavbu v duchu moderního směru art deco, tedy s pevně danou linií a jednoduchými, účelné dekorativními prvky.

Visuté mosty

Konstrukce visutého mostu je založena na stejném principu, ať už jde o lávku upletenou z provazů nebo o stavbu z betonu a oceli. Do bloků na obou březích jsou ukotvena lana, která jsou vedena přes pylony. Na nich je pak zavěšena mostovka. Stavba využívá dvou prostých sil – tahu a tlaku. Hmotnost mostovky a dodatečného zatížení působí na lana svislou silou, která se přenáší do pylonů a roznáší se do podloží. Zároveň jsou lana napjata mezi břehy vystavena horizontálnímu tahu, který se přenáší do kotevních bloků a odtud znovu do země.

Specifický problém v Golden Gate představoval zrádný reliéf podloží, kdy zde silné proudy v průběhu tisíciletí vymlely jeden z nejhlubších přirozených kanálů na světě se silnými proudy a hloubkou až 112 metrů. Navíc se zde sladká voda, stékající z pohoří Sierra Nevada, střetává s vodní masou Tichého oceánu a během přílivu a odlivu úžinou protéká 7 milionů krychlových metrů vody denně. Průměrný průtok v Golden Gate je dvakrát vyšší než v deltě řeky Mississippi, přičemž rychlost proudění dosahuje 15 km/h. Konstrukce tedy musela odolat neuvěřitelnému náporu.

1933 – zahájení stavby

Ještě před zahájením stavby projekt ohrozily neshody uvnitř týmu – narůstalo napětí mezi Straussem a Ellisem, který žádal více času na propočítání konstrukce nových pylonů. Nakonec byl Ellis v roce 1931 propuštěn a úplnou kontrolu nad projekčními pracemi převzal sám Strauss, díky jehož úsilí mohla být 5. ledna 1933 stavba mostu zahájena. Projekt nakonec nezmařila ani hluboká hospodářská krize, kterou si tou dobou země procházela. Naopak, mnozí ke stavbě upínali své naděje. Každý čtvrtý Američan byl totiž bez práce. Tisíce zoufalých mužů sháněly zaměstnání i střechu nad hlavou; nezaměstnaní v blízkosti stavenišť dokonce postávali celé dny, vařili si fazole a čekali, až někoho vyhodí nebo až nějaký nešťastník uklouzne a zraní se.

V létě roku 1933 začaly desítky dělníků budovat první část mostu – kotevní bloky. Masivní betonové kvádry zapuštěné hluboko ve skále na obou březích stabilizují celou stavbu. Při stavbě bylo použito několik technických novinek a inovací: byl použit beton s vysokým obsahem křemičitanů, které ho chrání před účinky slané vody, a při jeho samotném lití našly uplatnění pojízdné míchačky

Dalším náročným úkolem byla stavba pilířů – betonových základů pro mostní věže. Severní pilíř vážil 43 tisíc tun a byl vybudován za 5 měsíců na skalní plošině v hloubce 6 metrů pod vodou. Na jižní straně však vyvstávaly problémy: ke staveništi vzdálenému 300 metrů od břehu bylo nutné vybudovat provizorní most, který ale stíhala jedna nehoda za druhou: nejprve do něj v husté mlze narazila loď a vzápětí ho poničila bouře. Nejobtížnější etapou bylo založení základů na skalnatém dně v hloubce 30 metrů. Potápěči pracovali pouze za odlivu a pod hladinou mohli strávit nanejvýš 20 minut. Protože se ve zvířené a zkalené vodě pohybovali téměř poslepu, vzniklo další průkopnické řešení, vodotěsné betonové hrazení s konstrukcí vážící 9 tisíc tun a o velikosti fotbalového hřiště, které mělo sloužit jako štít proti silným mořským proudům. Když byla hlavní překážka překonána, práce nabraly rychlé tempo a pilíř vážící 270 tisíc tun byl dokončen přesně podle na Silvestra roku 1934; pak přišla na řadu konstrukce 242 metrů vysokých pylonů.

1935 – stavba pylonů

Klikněte pro větší obrázekAby pylony byly dostatečně lehké a pružné, aby odolaly prudkým bouřkám a silným zemětřesením, ale zároveň byly natolik pevné, aby udržely zatížení 150 tisíc tun, byly vystavěny věže skládající se ze snýtovaných ocelových segmentů o hraně jednoho metru. Čtyřčlenné skupiny musely v každé věži usadit 600 tisíc nýtů. Jeden z mužů je neustále ohříval v ohništi a pak je potrubím posílal přímo na pracoviště. Ocelové nýty musely být rozžhavené doruda. Pak se napěchovaly pneumatickou nýtovačkou do otvoru a z druhé strany se kladivem přikovaly. Po ochlazení se nepatrně smrštily a spoj byl pevnější.

Další nebezpečí číhalo uvnitř věží, kde se pracovalo za velmi riskantních podmínek. Duté ocelové dílce tvořily spleť šachet, jimiž prolézali muži a nýtovali je dohromady. Byla to vysilující práce. Než Strauss nařídil, aby byla dodávaná ocel natírána železitou barvou, žhavé nýty rozpouštěly nátěr obsahující olovo a jedovaté výpary vyvolávaly u dělníků nevolnost. U tak velkých stavebních projektů se dokonce předem odhadovalo, že na stavbě přibližně 25 dělníků zahyne. Strauss se však s takovými ztrátami nehodlal smířit a kromě kožených přileb vyztužených ocelí zavedl ochranné brýle s tmavými skly a hlavně používání jisticích lan. Přes veškerá opatření však zůstávaly pracovní podmínky velmi nebezpečné. V horních partiích věží dosahoval vítr místy rychlosti přes 90 km/h a navíc zdejší podnebí často zakrývají hustá mračna mlhy.

V létě 1935 byly oba pylony dokončeny. S výškou 227 metrů se staly nejvyššími mostními nástavbami na světě, na každý z nich bylo použito 600 tisíc nýtů. Brzy poté začali montéři zavěšovat nosná lana, která drží celý most pohromadě. Každé měří 2332 metrů, má téměř jeden metr v průměru a tvoří ho více než 25 tisíc pramenů silných jako tužka. Vzhledem ke svým rozměrům se nosná lana musela vyrobit ve vzduchu a po dokončení se hmotností vyrovnala pylonům. Během osmihodinové směny dokázali dělníci zavěsit 1600 km kabelů a dokončit práci dokonce několik měsíců před stanoveným termínem, v květnu 1936.

1936 – zavěšení mostovky

Teď už zbýval poslední náročný úkol – zavěšení mostovky. Ta působí jako protiváha a udržuje stabilitu celé stavby. Konstrukce byla vysouvána z obou stran mostu stejnou rychlostí. Mostovku s nosnými lany spojovaly svislé závěsy v délce od tří do 152 metrů. Každých patnáct metrů byla závěsná lana oddělena rozpínacím prvkem, který bránil jejich kmitání.

Klikněte pro větší obrázekHlavní inženýr Joseph Strauss se na stavbě vyskytoval zřídka a na veřejnosti se neobjevoval prakticky vůbec, ale jeho duch tu byl přítomen stále. Díky jeho bezpečnostním opatřením probíhaly práce bez velkých problémů a za více než 3 roky došlo ve velmi obtížných podmínkách pouze k několika nehodám bez obětí na životech. Strauss byl ale pod velkým tlakem, aby most dokončil včas a nepřekročil rozpočet, a věděl, že když se budou dělníci cítit bezpečně, budou pracovat rychleji. Pod celou mostní konstrukci tak nechal instalovat záchrannou síť, která zachránila život devatenácti lidem. Příznivou statistiku záhy zkalilo několik tragických událostí: nejprve se zřítil pojízdný jeřáb a usmrtil dělníka, dalších deset jich přišlo o život, když se zřítila 183 metrů dlouhá a 4 tuny vážící plošina, jejíž tíhu záchranná síť neudržela.

S blížícím se datem otevření probíhaly dokončovací práce – chodníky, zábradlí, osvětlení, přístupové cesty a mýtné brány. Stavba trvala čtyři roky. Nyní se tedy mohl kovový obr zaskvět v plné kráse.

1937 – otevření mostu

28. dubna 1937 se na mostě shromáždili zástupci města, aby symbolicky zarazili poslední nýt – byl z ryzího zlata. Oslava se však úplně nevyvedla. Měkký kov nevydržel pěchování, praskl a spadl do moře. Rychle byl nahrazen nýtem ocelovým, posledním z miliónu a 200 tisíc kusů, které drží celou konstrukci pohromadě. Golden Gate Bridge byl slavnostně otevřen 27. května 1937. Nejprve pro pěší a o den později i pro automobily. Na mostě se tehdy shromáždilo 200 tisíc lidí. Mnozí se ho rozhodli poprvé přejít unikátním způsobem: někdo šel pozpátku, jiný na chůdách, kdosi ho přejel na cirkusové jednokolce.

San Francisco mělo k oslavám velmi dobrý důvod. Golden Gate Bridge a nově otevřený Oakland Bay Bridge odstranily překážky, které tak dlouho bránily rozvoji města. Oba mosty spojily San Francisco se zbytkem oblasti. Díky nim zůstává město centrem aglomerace, která bude brzy čtvrtou největší ve Spojených státech.

I Joseph Strauss se nakonec dočkal uznání, po kterém tolik toužil. Řídil stavbu ve své době nejdelšího visutého mostu na světě, překonal jednu z nejobtížnějších přírodních překážek. Dokončil ho včas a navíc ani nevyčerpal celý rozpočet. Rok po slavnostním otevření, v osmašedesáti letech, byl stižen infarktem, kterému podlehl.

Originální názevBridging the Golden Gate
Stopáž51 minut
Rok výroby 2006
 ST
ŽánrDokument