|
Co má společného Šváb s Princem
Schválně, co si může povídat pes se švábem, nebo co řekne švábovi kůň? Taková představa, pomyslíte si, patří snad jenom do pohádek. Nejsme od nich daleko, urozená fenka prožila až neuvěřitelný příběh, kůň se jmenuje Princ a z pohádek ho určitě znáte – on je totiž filmová hvězda. Šváb není hmyz, který bychom doma zrovna vítali, ale Daniel Šváb, herec Studia Ypsilon, další z průvodců pořadu Mezi námi zvířaty. A sdělit si rozhodně mají co!
 Daniela Švába mile překvapilo pozvání mezi nositele jmen sympatičtější fauny – Danu Syslovou, Václava Vydru a Barboru Ježkovou, protože šváb rozhodně nepatří k domácím mazlíčkům, natož aby se stal hrdinou večerníčku jako třeba slavný Vydrýsek. Daniela teď zaměstnávají dva malí potomci, Natálka a Vojta, takže pořízení nástupce všemi milovaného kocoura Ruprechta, který odešel do kočičího nebe, se zatím odkládá. Ale zvířata má Daniel Šváb rád. Jeho dva bratři si pořídili belgické ovčáky Hawka a Luty, jsou různého pohlaví a různého věku, ale přišli na svět ve stejný den. Náhoda, která činí v rodině dvojici oblíbených čtvernožců trochu tajemnou.
„Se zvířecí říší mě spojují také písně o zvířatech, které shodou okolností hrajeme s kapelou Botafogo. Založil ji můj divadelní kolega Jan Jiráň, který má ze zvířat fobii, takže mi stále není jasné, jak se mnou může vystupovat. Já hraji na kontrabas a v rytmu bossa novy hrajeme písně nejen o zvířatech. Na kontrabas hraju ještě v další kapele – Jan Budař & Eliščin band,“ upřesňuje Daniel své aktivity. „Pochopitelně jsem se zajímal o šváby: je jich mnoho druhů, ti parazitující jsou naštěstí v menšině. Docela pozoruhodný brouk. Překvapilo mě, že existují lidé, kteří šváby dokonce chovají pro potěšení; kdo ví, zda se z něj časem třeba nestane domácí společník,“ směje se Daniel Šváb, který opatruje jen knihu o švábech a švába gumového, vtipný dárek k narozeninám od manželky Lucie.
Za Princem
 „Kůň Princ si už užívá penzi v Čerčanech, ale je to čilý důchodce, a když je příležitost, rád se předvede. Celý život pracoval pro film. Jeho specializací je mrtvý kůň,“ prozrazuje trenér Petr Hanuš. Princova kariéra začala v seriálu O zvířatech a lidech. Dostal tam roli dostihového koně, který si v cílové rovině po pádu zlomí nohu a musí se podrobit léčení této zlomeniny, včetně operace a návratu zpět na dráhu, a to péčí „veterinářů“ Ivany Chýlkové a Karla Heřmánka. Na jeho hřbetě seděly hvězdy světových jmen, třeba ve filmu Bratři Grimmové herec Peter Stormare. Za svých třiadvacet let účinkoval v dlouhé řadě filmů a seriálů, jen namátkou Zdivočelá země, Svatba upírů, Johanka s Arcu, Mlhy nad Valonem, a například pohádka Čerte, drž se svého kopyta byla napsána přímo pro Prince. Kaskadérskou kariéru ukončil v pohádce režiséra Stracha Jak anděl Páně po světě chodil. Přesto ho diváci ještě uvidí v pokračování Nemocnice na kraji města, kde na něm pojede Josef Abrhám.
 „Je to skvělý profesionál,“ chválí svého svěřence Petr Hanuš. „Princ dokazuje, že když je kůň správně připravený a věří svému člověku, stejně jako v přírodě věří vůdci stáda, nevzniká u zvířete stres ani ve velice obtížných situacích. Například v bojové scéně z rakouského filmu Radeckého marš měl detailní záběr na bitvu, v níž pěšák bajonetem propíchne koně, ten padne na zem a je jako mrtev. Princ přesně na dané značce padl a vůbec ho nezajímal rámus boje a výbuchy v blízkosti. Zjistil, že před jeho čumákem je trs trávy, a bylo vidět vnitřní boj profesionální mrtvoly, která se nesmí hejbat, a chuti na trávu. Najednou pomalu vyjel z tlamy jazyk a vtáhl trávu do tlamy. Teprve po povelu stop trávu ukousl a v klidu zbaštil. Pro jednu reklamu zas kráčel po Nuselském mostě v dopravní špičce, klidný, jako by tam chodil denně. Diváci si leckdy myslí, že se zvíře stresuje, ale není to pravda, úkoly považuje za svou práci, těší se na ni a je spokojený, když se může předvést. Při natáčení se pokyny pro jednotlivé akce provádějí buď ze sedla, nebo se dávají pokyny bez kontaktu pomocí hlasu či pohybu ze země. Kdyby ho to nebavilo, sebere se a odejde. Kolikrát něco zkoušíme tady na dvoře, ale on moc dobře ví, že nemá publikum, a trošku se fláká. A pak přijedeme na plac a já na něm vidím, jak obživne, jak se těší,“ říká Petr Hanuš, který v rodinném podniku připravuje pro filmaře ještě další koně a všechno, co k nim patří, a to se svým zetěm a nyní již i s vnukem.
Ve skladech je spousta vozů, kočárů, zemědělských strojů a také sedlového materiálu pro filmy z jakékoliv doby. Těch mají ve skladu na 350 kusů. Nejslavnější je ovšem Princ, s nímž se Petr poznal, když koni byly tři roky a hned si padli do oka. „Není důležité, jaké zvíře člověk chová, ale je důležité, když člověk chce poznat to které zvíře, aby potlačil pocit nadřazenosti, kterou v sobě má zakódovanou, a byl pokorný ke svému zvířecímu kamarádovi. To neznamená podlejzat mu, podplácet ho pamlsky, ale snažit se alespoň částečně porozumět jeho způsobu komunikace. A hlavně nikdy nesmí zvíře zradit. U zvířat je to o to těžší, že přestože nemluví, jsou schopni číst z našich myšlenek a z naší duše,“ uzavírá Petr Hanuš. A právě o tom je pořad Mezi námi zvířaty. Tentokrát mezi Švábem a Princem.
Text Daniela Kupsová
Foto Michaela Feureislová a Pavla Černá, ČT
Převzato z týdeníku ČT+ |
