|
Zajeli jsme se podívat za zvířecími mediálními hvězdami a za zvířecí mámou“, kterou představuje pan Václav Chaloupek. Natočili jsme si u něho vlky, ježka ušatého, srnce a srnky, tedy zvířata, se kterými se neloučil, ale natrvalo u něho zůstala. Potom jsme se vydali do Berouna za medvědy, o kterých pan Chaloupek říká, že se po vzájemném soužití na ně díval spíš jako na své děti. Když jsme byli sami, často jsem se přistihl, že si s nimi povídám, a oni mluvili se mnou. Kdo nežil s medvědy, neuvěří, kolik toho takový medvěd umí sdělit. Kluci před loučením vypadali jako velcí medvědi, ale povahou to byli malí medvídci. Když jsem je po osmi měsících pomáhal nakládat do auta, které je odváželo do nového domova, nechtělo se jim. A pro mě to bylo také těžké loučení,“ svěřuje se nám pan Chaloupek. A jak dopadlo tentokrát setkání s medvědy? Poznali ho a berou ho stále za svoji mámu medvědici? |