Dilino a čert

Pro štěstí skoč po hlavě

„Proč je zrovna můj syn tak hloupej,“ běduje chudý romský uhlíř a s ním asi mnozí rodiče. Zdá se, že odkrývání vlastní malosti působí lidem velké starosti. Všimli jste si, jak ze všeho nejmíň hloupost trpí v pohádkách? Právě v nich ti nejhloupější úspěšně žádají princeznu o ruku, poradí si s vychytralým čertem i s ohnivým drakem. Pohádkový Honza v životě neprohloupil, podívejme se na to, jak dopadne hlupák – Dilino, kterého si zahrál devatenáctiletý Filip Cíl.

Vypadáte potemněle, možná exoticky, máte něco společného s Romy, Filipe?

S Romy (ač mě to někdy mrzí) nemám žádný příbuzenský vztah. Nemám ani žádné jiné exotické předky. Romové mě ale fascinují svým charisma, jak v jednání s lidmi, tak především svojí kulturou, kterou bych přirovnal k pokladnici lidového umění. Podle mě je největší síla romského národa ve zpěvu, tanci a hudbě.

Váš Dilino, co to v hlavě nemá v pořádku, dostal jméno od Romů. Dilino je pro ně tenhle blázen nebo tamten hloupý, vidíte v tom rozdíl?

Hlavně si myslím, že není pravda, že by to Dilino neměl v hlavě v pořádku. Naopak, on to má v hlavě naprosto srovnané a jasné. Jeho problém rozhodně netkví v nedostatku inteligence. Copak je hloupé nebo snad bláznivé, když někdo sní o ideálním obrazu života a „jen“ jako dítěti, kterým pořád je, mu nedojde, že jeho vysněný svět není pro ostatní lidi skutečností? On je ale na rozdíl od nás opravdově šťastný.

Čím byste „nakopl", lidi a dodal jim odvahu rozebrat se ve své „hrstičce rozumu“, aby z nich nezůstal jen nevědomý Dilino. Hlupák, který neví o tom, že je hlupák, a proto necítí a nemá štěstí...

V případě, že chcete něco dokázat, něco, na čem vám opravdu záleží, jděte do toho po hlavě, jako Dilino.

Text: Iveta Kováčová
Převzato z časopisu ČT+