Vzkaz

Možná, že jste si při letmém setkání s některým zajímavým člověkem pomysleli: Škoda, že toho neřekl víc, určitě by bylo o čem mluvit. Už od počátku září máte příležitost se s takovými lidmi setkávat v pořadu Vzkaz.

„Základním klíčem, podle kterého lidi do téměř půlhodinových dokumentů vybíráme je, aby to byli lidé, jejichž životy jsou „puncem kvality“, lidé, za které lze dát ruku do ohně. Lidé, o kterých si můžeme říci, tak s nimi bych chtěl zajít na kávu a poslouchat co mi poradí“, říká David Macháček, z redakce publicistiky České televize.

„Chceme, aby nám zpovídaní lidé vyprávěli o nás, o naší společnosti. Chceme se dozvědět, jak nás vidí. Nechceme, aby hodnotili konkrétní politiky, konkrétní kauzy. Podtitul Vzkazů zní „Návod na použití republiky“, vysvětluje Macháček.

Cyklus vychází z předpokladu, že ne všechno v České republice funguje tak, jak má. Kdybychom uměli správně využívat vše, co máme pro svobodný život k dispozici, mohli jsme se už dostat dál a lépe žít. Lidé, které je na základě jejich životních zkušeností možné považovat za autority, příslušníky společenské elity, dají tip, co bychom mohli zkusit dělat jinak, abychom se posunuli dále. V žádném případě, ale nejde o mentorské, patetické a státotvorné rady. „Nejde ani jen o mluvící hlavy a pouhé profily osobností,“ vysvětluje autor námětu a tvůrce několika dílů patnáctidílného cyklu David Macháček.

„Právě osobnost je centrem bezmála půlhodinového filmového dění, které Vzkaz divákům nabízí. Vzhledem k pokročilému věku většiny osobností je cenné zaznamenat jejich pohled na to, jak nakládáme s demokracií, jak budujeme samostatnou Českou republiku. Většina lidí dnes už stojí mimo aktivní politiku a jejich náhled na „správné používání republiky“ tak vychází z osobních, neopakovatelných zkušeností, nikoliv z politických proklamací,“ pokračuje Macháček.

Pro všechny dosud odvysílané Vzkazy je společné, že jsou možná až překvapivě jednoduché, prosté a srozumitelné. Není potřeba rozkrývat jejich nějaký druhý smysl. „Jsou tak přirozené, že si je každý dokáže opakovat v hlavě třeba cestou z práce. Prozradit vzkazy jednotlivých lidí by bylo jako říci v detektivce, kdo je vrah. Ale určitě mohu prozradit, že základem Vzkazů je slušnost a ohleduplnost k ostatním. A co mě osobně těší, je ochota vybraných osobností vstoupit do pořadu. Často překonávají nemoc i stakilometrové vzdálenosti. Jiří Potužník například natočil poslední velký rozhovor s Tomášem Baťou. Je štěstí, že se taková věc povedla a že vzkaz Tomáše Bati tu už navždy zůstane zachovaný. Bohužel k němu patří i smutek, Tomáš Baťa se vysílání svého vzkazu už nedožil a někteří lidé mohli svůj díl vidět z nemocničního lůžka jako třeba Arnošt Lustig, který v době premiéry podstupoval chemoterapii. Cítím rozechvění z toho, jakou společnost dohromady tito lidé tvoří a hlavně jak čitelný, jednoduchý a přitom nesmírně silný Návod na použití republiky sepsali. V tom je jedinečnost celého projektu. Kdyby mohl pokračovat i v dalším roce, je šance, že všichni získáme tak cenný dokument, jaký nemá žádná jiná země. Ohlasy jsou dobré a průzkumy sledovanosti ukazují, že ten, kdo si Vzkaz pustí, tak od něj neodchází,“ uzavírá David Macháček.

LIDÉ + VZKAZY
V pořadu jste se setkali a nebo se setkáte například s těmito osobnostmi:

Ivan Medek – bývalý zpravodaj Hlasu Ameriky, muž pocházející z významné legionářské rodiny, muž, který se z emigrace vrátil domů, známý svou noblesou a kultivovaným projevem, osobní statečností, úsporným, ale přesným vyjadřováním.

Vojtěch Cepl – autor naší Ústavy, celoživotní propagátor etiky a morálky, právní odborník věnující se tématu vzájemného působení moci a práva.

Jiří Louda – autor státního znaku, heraldik. Člověk, který nám skrze znaky pomáhá upevňovat sounáležitost s místem, kde žijeme.

Zdeněk Sternberg – šlechtic, představitel rodu, který v roce 1938 veřejně deklaroval podporu E. Benešovi, bývalý politický vězeň, věnuje se ochraně a propagaci českých památek v zahraničí.