Jižní Vietnam, duben 1975. Po více než deseti letech bojů stály Spojené státy před porážkou. Konec války se rychle blížil. Komunistické síly postupovaly k hlavnímu městu.

Kapitán se snažil vyrovnat letoun v ose dráhy. Klesl do výšky 1200 metrů. Ale jedenáct kilometrů od letiště, když prováděl zatáčku, aby se dostal do osy dráhy, ho stroj překvapil znovu.

Co přineslo vyšetřování

Několik minut po havárii dorazili na místo první záchranáři.

Většina z těch, kteří byli v kabině pro cestující, přežila. Ti, co byli v nákladovém prostoru, zahynuli okamžitě po tom, co letoun podruhé narazil do země. Nehodu vojenského transportního letounu tak přežilo 175 lidí. Více než 150 zahynulo. Polovina obětí byly děti.

Okamžitě začalo vyšetřování. Práci stěžovali civilisté, kteří se ihned po nehodě vrhli na trosky a odnášeli jednotlivé části letadla. Taky Severovietnamská armáda a Vietkong, kteří už byli všude kolem, vyšetřovatelům práci neusnadňovali.

První podezření padlo na sabotáž a bombu na palubě. Aby se takové podezření případně vyloučilo, nechali se dovézt speciálně vycvičení psi, schopní najít zbytky trhavin.

Když vyšetřovatelé ohledávali vrak, snažili se zjistit, proč měla osádka takové problémy s řízením letadla. Hadice, ze kterých vytékala hydraulická kapalina, patřily k ovládacímu systému výškovky. Protože výškovka ovládá podélný sklon letadla, nemohl kapitán ovládat stoupání a klesání. Chování letounu odpovídalo obecným aerodynamickým charakteristikám – když vzroste vztlak, příď se zvedne. Pokud proti tomuto pohybu nepůsobí síla vyvozovaná výškovkou, letoun stoupá, dokud se nedostane na hranici pádové rychlosti. Potom přejde do pádu. To vysvětluje podivné chování C-5A. Nastavením tahu motorů dokázal kapitán udržovat letoun na hranici mezi stoupáním a pádem.

Vyšetřovatelé předpokládali, že se hadice přetrhly v okamžiku, kdy se utrhla vrata nákladového prostoru.

Pro další vyšetřování je bylo třeba najít. Ta však ležela někde na dně moře.

Z rychlosti a výšky letu v okamžiku dekomprese se vypočítalo, že letoun byl asi 46 kilometrů od pobřeží Vietnamu. V okamžiku, kdy se vrata utrhla, se letoun pohyboval rychlostí 660 km/h, takže vyšetřovatelé byli schopni přibližně odhadnout, v jaké oblasti by mělo námořnictvo pátrat.

Několik dní se však nic najít nedařilo a většinu částí vraku na souši mezitím rozkradli místní obyvatelé. Aby se podařilo získat alespoň některé části, bylo rozhodnuto, že se vykoupí zpět.

Pomocí letáků, které se distribuovaly po okolí, se skutečně podařilo získat některé důležité součástky zpět. Nic zásadního však vyšetřovatelům neodhalily.

Pátrání v moři konečně slavilo úspěch. Dvaadvacet dní po havárii byla z moře vylovena nakládací rampa a část přetlakových vrat.

Když vyšetřovatelé prozkoumali rampu, došli k závažnému objevu. Tři třmeny na rampě byly v perfektním stavu. Nebyly poškozené. To naznačovalo, že minimálně tři zámky rampy se odjistily.

C-5A měla 14 zámků, které držely zadní rampu uzavřenou. Sedm na každé straně. Rampa vylovená z moře vyšetřovatelům prozradila, že tři zámky se za letu odjistily nebo nebyly vůbec zajištěné.

Ale vyšetřovatelé stále nevěděli, proč zámky selhaly.

Z důvodu zhorčující se bezpečnosti v Saigonu, museli vyšetřovatelé odjet i s troskami do USA, kde pokračovali v pátrání. Tam také odhalili na nákladních vratech jednu závažnou skutečnost. Na letounech C-5A docházelo občas ke „kanibalizaci“ – výměnám dílů mezi jednotlivými stroji.

V té době byl trvalý nedostatek transportních letounů. Protože letectvo nemělo dostatek náhradních dílů, zavedlo do praxe tzv. kanibalizování náhradních dílů z letadel dočasně vyřazených z provozu. Bylo to povolené a mělo to smysl, ale bylo nutné dodržovat montážní postupy a dbát na bezpečnost.

Zámky vrat nákladového prostoru byly připojeny ke spojovacím tyčím. Tyče bylo možné prodlužovat nebo zkracovat tak, aby došlo ke spolehlivému zajištění zámků. Na havarovaném letounu byly vyměněny právě tyto spojovací tyče.

12 minut po vzletu, když letoun stoupal, tři nedostatečně zajištěné zámky pod rostoucím přetlakem povolily. Ostatní byly přetížené nad mez pevnosti a vrata nákladového prostoru se vytrhla z trupu.

Vyšetřovatelé v závěrečné zprávě přišli s doporučením, které zvýšilo bezpečnost letounů C-5A. Letectvo navrhlo speciální čepy, které se zasunovaly do každého zámku. Ty se nedaly zasunout, pokud zámek nebyl správně zajištěn.

Piloti posádky letadlo C-5A 4. dubna 1975 přesto odvedli perfektní práci. Je pozoruhodné, že havárii vůbec někdo přežil.