Soukromý vesmír

Jana Kettnerová

protagonistka filmu

Jak těžké pro vás bylo odlišit Helenu-kamarádku a Helenu-režisérku?

Těžké to nebylo. Jako režisérku ji vnímám při sledování jejích filmů (o jiných lidech), při natáčení „našeho“ filmu je pro mě hodně empatickou kamarádkou.

Nelitovali jste někdy, že jste Heleně Třeštíkové dali souhlas s natáčením?

Nepamatuji se, že bychom někdy litovali. Nejspíš proto, že natáčení probíhalo v přátelském, bezpečném ovzduší, i proto, že všechno, co natočila, se nám líbí. Pouze na samém začátku jsem měla z natáčení obavy, ostych a nejspíš chvíli trvalo, než mě přemluvila.

Jak jste vy osobně prožívala období normalizace, v němž se valná část filmu odehrává?

Tahle otázka pro mě znamenala hodně vzpomínek, přemýšlení o dlouhé době dávno minulé. Žilo se nám dobře, hodně rodinně, byl to skutečný soukromý vesmír. Zároveň jsme měli hodně přátel, kontaktů, informací (vše přehledně černobílé). Doba, kdy se rodily a rostly naše děti, kdy jsme se odstěhovali, bydleli sami, byla a stále je pro mě dobou hodně šťastnou i přes všechny normalizační nesmyslnosti a nesvobody. Nejspíš právě taková specifika té doby mě dovedla k tomu, že jsem méně pracovala, žádná kariéra (v sociologii, kterou jsem vystudovala, to ani tehdy nešlo) a byla hodně dlouho doma s dětmi a těšilo mě to, jako jedna z mála smysluplných činností v té době.

Je nějaký významný moment z vašeho života, který vám ve filmu chybí?

Myslím, že není možné, aby ve filmu nechyběly nějaké významné momenty z mého (našeho) života. Ale po prvním zhlédnutí filmu mě hned nenapadlo, že něco důležitého chybí. Myslím, že tam všechno být nemůže, byl by to úplně jiný film, ale mohu si vybavit pár situací, které ve filmu nejsou, ale v mém životě významné byly. Třeba narození třetího dítěte a moje nemoc hned poté, vážné zranění syna v dětství, některá moje zaměstnání a vztahy s nimi spojené.

Jaké byly vaše pocity při a po zhlédnutí Soukromého vesmíru?

Byla jsem dojatá, mile překvapená. Později jsem o filmu přemýšlela, hovořili jsme spolu v rodině, něco málo nám tam chybělo, Helenka to tam určitou stručnou poznámkou pak dodala. A také čím delší doba od zhlédnutí filmu, tím víc nejasných pochyb nebo váhání, jaké to vlastně je.

Souhlasili byste s dalším natáčením?

Myslím, že bychom dali Helence souhlas s pokračováním natáčení. Už jen ze zvědavosti, co z toho vyleze.

Jak se Vám líbí Heleniny časosběrné projekty a vnímáte nějakou spojitost mezi příběhy ostatních hrdinů jejích filmů a tím vaším?

Všechny Heleniny filmy se mně líbí, souvislost mezi příběhy ostatních hrdinů jejích filmů a tím naším vidím snad jen v té časosběrnosti. Ostatní filmy (Manželské etudy, Marcela, Katka, René) mi připadají trochu víc „dokumentární“, náš příběh bez výrazného gradování určitého dramatu, katarze, vidím víc stylizovaný do příběhu.