Měl by se postavit pomník české lidové anekdotě? Jak se říkalo šibenicím na Pankráci? A co na to Rádio Jerevan?

Náš národ se totalitním režimům ve dvacátém století jen málokdy vzepřel, o to víc se bránil před tehdejšími mocnými lidovým humorem. Jak za protektorátu, tak za diktatury protektorátu neustále mezi lidem kolovaly politické anekdoty. Staly se zvláštním druhem folklóru, který by neměl upadnout v zapomnění. Dodnes je kolem nich i řada otazníků. Byly jen projevem úzkosti a zoufalství, nebo byly také formou útoku a projevem odvahy? Jak je možné, že se v éře předinternetové a za tuhé cenzury šířily po celé zemi obratem? Je pravda, že si je vyprávěli i sami komunisté? A je možné, že některé z nich vznikaly přímo v komunistických sekretariátech? Anebo dokonce některé z nich pomáhala rozšiřovat státní bezpečnost, aby si ověřila svoje možnosti a kontrolovala nálady mezi lidem? A záhada největší – kdo byl vlastně jejich autor? Ale nebyly to jen anekdoty, národ se bránil i přezdívkami různých pomníků, svátků, komunistických budov a rituálů. A mnozí funkcionáři, kteří by také neměli upadnout v zapomnění, si na lidový humor nabíhali sami. Vždyť Milouš Jakeš vyráběl obilí, Novotný sliboval, že maso bude vbrzku, a Marta Gottwaldová…

Stopáž52 minut
Rok výroby 2017
 P ST