Poste restante

Ondřej Pšenička: Kouzelník a duchové

Student Vyšší odborné školy herecké Ondřej Pšenička přijal převtělení v pošťáka Jarouška v Poste restante a roli Chroníka v rodícím se seriálu Špačkovi v síti času hlavně jako nové herecké zkušenosti. Jako Jaroušek stál totiž před kamerou poprvé, i když už dávno před tím se rozhodl, že z něj nebude ekonom, jak si přál jeho tatínek.

„Někdy v deseti letech mě začalo bavit kouzlení. Maminka se mnou celé roky docházela na kurzy. Už tenkrát pochopila, že nejspíš nepůjdu v otcových stopách. Táta to pořád nenese úplně lehce, těšil se, že mi jednou předá zavedenou firmu. Navíc bratr je básník, takže jsme oba padli daleko od stromu,“ líčí Ondřej s úsměvem, jak se pustil na dráhu, která v rodině neměla žádnou tradici. Kouzlení se po gymnáziu věnoval dokonce půl roku profesionálně. Na hereckou školu šel vlastně proto, aby se stal lepším kouzelníkem. Po roce ho ale divadlo tak pohltilo, že se to obrátilo. „Teď používám kouzla k tomu, abych byl lepší herec,“ svěřuje se.

Další nový krok udělal předloni, kdy se poprvé postavil před kameru. A byla to hned hlavní role v seriálu, který se nyní vysílá. „Když mě po prvním castingu volala produkční Milena Kropáčková, že mám přijít na druhé kolo, šel jsem se podívat na postsynchrony Dobré čtvrti, kterou tehdy Karel Smyczek dokončoval. Tam jsem se dozvěděl, že si ze všech uchazečů o roli v Poste restante vybral tři. Ti dva kolegové byli mnohem zkušenější, takže jsem na další casting šel spíš tak ležérně, moc jsem tomu nevěřil. Bylo to pět hodin dřiny, a to mi asi prospělo. Protože paní Kropáčková mi pak řekla, že na začátku jsem byl špatný, ale jak běžel čas, stále jsem se zlepšoval. Nedovedl jsem si sice představit, že by se někdo chtěl dál mořit s klukem, který má pětihodinový rozjezd, ale nakonec jsem byl vybrán, takže zjevně Karel Smyczek tu trpělivost má.“

A že je to role, kde se herec potkává s úkoly ne úplně běžnými. Protože jeho partnerem je duch, no a ti už jsou takoví, že někdy vidět jsou a někdy ne, takže prostě musíte mluvit k prázdnému prostoru a přitom to musí vypadat, že si s někým vyprávíte z očí do očí. „Moc mi pomohl Vladimír Javorský. I když se mnou nebyl před kamerou, tak vždycky stál někde poblíž a nahazoval mi. Ono je zvláštní, když máte zahrát, že před vámi levituje párek, což se samozřejmě bude vyrábět až v triku, a vy musíte očima sledovat jeho pohyb. Musíte zvládnout ostřit očima tak, jako kdyby tam ten párek byl – ono je totiž hrozně vidět, když zaostříte na jinou vzdálenost.“

Kouzelnictví a duchařina – jak se tyhle dva pohledy na svět mají rády? „Jako každý kouzelník jsem skeptik,“ říká mladý herec. „Ale že jsou věci, které se nedají racionálně vysvětlit, to si myslím. Nevěřím sice na to, že bychom mohli vidět duchy, ale jsem přesvědčený, že kolem nás je ještě mnoho nepoznaného.“ Přitom skeptickému mladíkovi osud přihrál hned i druhou roli, která je od reality hodně vzdálená. Hraje Chroníka v seriálu Špačkovi v síti ztraceného času. „Je to menší role, zato hodně zajímavá profese. Ta bytost má totiž na starosti archivy lidských životů.“

Zároveň se herec znovu potkává s režisérem Karlem Smyczkem. „Měl se mnou při prvním natáčení velkou trpělivost, procházel jsem si prvními krůčky před kamerou a mnohdy jsem si nevěděl rady. Od něj jsem dostal tu nejlepší školu, jakou jsem si mohl přát. Mám moc rád divadlo, ale práce s natáčecím štábem a vůbec celá atmosféra na Kavčích horách mě dokonale vtáhly. V Poste restante jsem měl všechny natáčecí dny kromě jednoho, ale stejně jsem tam šel i tehdy. Moc mě bavilo i pozorovat, jak scény vznikají.“

Za kameru ani za režijní pult se ale Ondřej přestoupit nechystá. „To určitě ne, mám rád hereckou práci a chci se jí držet. Jen občas jsem si dovolil nahlédnout někomu přes rameno, protože je to fascinující svět, vlastně zase jiný druh kouzlení.“

Text: Gabriela Koulová, foto: Alan Pajer, ČT.
Převzato z časopisu ČT+.