Co hlídá v Brně Kerberos?
Kerberos? Dneska už vím, že se tak říká trojhlavému psovi. Už dávno jsem se o tomto záhadném stvoření chtěl dozvědět víc, ale nějak mi to pořád nevycházelo. Až jednou...
Byl jsem na cestě domů, když jsem v davu lidí na brněnském nádraží zahlídl holku, která měla na mikině obrázek trojhlavého psa. Cestu za mámou jsem hodil za hlavu a vyrazil za ní. Už už jsem ji měl, když v tom mi zmizela...nejdřív v davu, pak někde mezi domy. Prostě byla fuč!
Mezitím mi ujel vlak a smůla mě pronásledovala dál. Když jsem hledal v batohu mobil, vrazil do mě nějaký týpek v kapuci a já byl přesvědčený, že mi mobil ukradl. Než jsem se ale stačil vzpamatovat, zmizel jako duch, úplně stejně jako ta holka. To mi to teda pěkně začíná! Záhadná slečna s trojhlavým psem se mi ztratí, vlak mi ujede a ke všemu ještě nemám mobil!
Došel jsem na náměstí Zelný trh, abych si koupil aspoň něco k snědku. Při pohledu na zdejší kašnu Parnas jsem ale naprosto oněměl – přímo na mne z ní totiž shlížel další trojhlavý pes, tentokrát kamenný a ze 17. století!!! Vůbec jsem nechápal, jak je možné, že jsem si ho nevšiml už dřív? Tohle přece musí být znamení, abych pátrání po trojhlavém psovi tentokrát dotáhnul až do úplného konce!
A zdálo se, že štěstí mi skutečně začíná přát. Na netu jsem si našel, že podivnému trojhlavému psovi se říká Kerberos a staří Řekové jej považovali za strážce podsvětí, ale hlavně jsem se úplnou náhodou seznámil s člověkem, který je přesvědčený, že tady v Brně hlídá Kerberos podzemí! Tohle setkání mi navíc otevřelo do podzemí i cestu a s spolu s panem Svobodou jsem se ocitl přímo pod Zelným trhem. Kdysi dávno prý tyhle chodby sloužily našim předkům jako lednice a navíc, jak jsem se dozvěděl, nedaleko odtud, pod katedrálou na Petrově, má být údajně obrovské podzemní jezero! A prý to všechno nějak souvisí s hospodou U fajfky. Jenže, Petrov je kopec a jak může být na kopci voda? Co voda – celé jezero?! Než jsem se ale pana Svobody stačil zeptat, s hrůzou jsem zjistil, že se mi v tom podzemním labyrintu zřejmě ztratil. Nebo já jemu? Ten den byl vážně neuvěřitelný! Pořád jsem něco ztrácel a už jsem začínal pochybovat, jestli můžu vůbec něco vypátrat.
Naštěstí se mi podařilo najít aspoň cestu z podzemí ven,takže jestli Kerberos tady v Brně střeží podzemí, tak mě, na rozdíl od toho z řeckého podsvětí, ven pustil! Uff. Ale co dál? Musím stůj co stůj to tajemné podzemní jezero – teda jestli existuje – najít!
Veškeré mé pokusy objevit vodu pomocí proutku ale naprosto ztroskotaly a začínalo mi docházet, že bez znalce podzemí pana Svobody, který se mi dole pod Zelným trhem záhadně ztratil, celou tu záhadu s Kerberem a jezerem nemůžu rozlousknout.
Nakonec jsem jej opravdu našel, bez něj bych na to teda nepřišel. Hospoda U fajfky je totiž dávno zbouraná, jen v trávníku u katedrály Sv. Petra a Pavla na Petrově je železný poklop, vedoucí do sklepení. Pan Svoboda odemyká víko, sestupujeme po dlouhatánských schodech hlouběji pod zem... Je to naprosto neuvěřitelné... Schody končí ve vodě! Ne ve vodě – v jezeru!!! Připadám si jako ve snu, navíc tam na nás čeká archeoložka Denisa, která mi nabízí dokonce projížďku po jezeře. Nemůžu uvěřit vlastním očím! V samotném centru města na vrcholku kopce je fakt jezero! Teď už chápu, co Kerberos v Brně střeží a že své tajemství jen tak někomu neprozradí!
Ani nevím, jak dlouho jsme po podzemním jezeru pluli, ale když jsme vyšli zpátky na denní světlo, nestačil jsem se divit znovu! Na mikině měla totiž Denisa trojhlavého psa – ale no jasně! Denisa je to holka z nádraží!!
Někdy se prostě stávají neuvěřitelné věci. A to ještě nebylo úplně všechno – doma na stole jsem našel nakonec i ten svůj „ukradený“ mobil...
Tom Wizard
