Hrabě Špork a Řád připomínky smrti
Nevím, jak pro vás, ale pro mne začal nový rok přímo záhadně! Dostal jsem mail s pozvánkou na sraz členů nějakého Řádu připomínky smrti v Kuksu s podpisem Františka Antonína Šporka. Na nádraží jsem si měl navíc vyzvednout prsten ve tvaru lidské lebky. Při svých pátráních jsem zvyklý na ledacos, ale tohle mi připadalo vážně podezřelé! Hrabě Špork žil přece v 17. století! Pak mě ale něco napadlo – tenhle fórek má určitě na svědomí kámoš zvaný Lebkoun, párkrát sliboval, že pro přátele uspořádá párty, na kterou se jen tak nezapomíná...
Do Kuksu, který leží ve východních Čechách, jsem vyrazil pořádně navnaděný a první překvapení mě čekalo už cestou – když jsem v lese obdivoval parádní sochy slavného umělce Matyáše Brauna, které mají být i na samotném Kuksu, mihla se kolem podivná bílá postava. Zmizela ale stejně rychle, jako se objevila. Ne, že bych se bál, naopak, začínal jsem se docela bavit – to byl totiž určitě Lebkoun, asi si na téhle akci dává zvlášť záležet (ale přece si nemohl myslet, že mě něčím takovým dostane?).
Kuks, majestátní areál z období baroka, který v 17. století nechal vybudovat právě hrabě Špork, mě ale naprosto ohromil. Fantastické místo! Jenže kde tady může být párty? Nikoho známého nevidím, tak se přidávám k návštěvníkům zdejší kaple.
Pak ale na dveřích zahlédnu nápis „Memento mori“, tedy „Pamatuj na smrt“, a je mi jasné, že Lebkoun mi naplánoval zřejmě speciální trasu... Chatrné schody mě vedou do podzemí plného zaprášených rakví – brrr, ještě teď mám husí kůži! – ale když se za rohem objeví ruka oné bílé postavy, hned zase zmizí a já se místo toho ocitám uprostřed bludiště plného soch, které jako by na mne podivnými ženskými hlasy ze všech stran dorážely, začínám vážně pochybovat, jestli tohle všechno může být jen Lebkounův vtip. Navíc později zjistím, že tady na Kuksu mají obraz s naprosto stejnou bílou postavou a černou škraboškou přes obličej, jakou jsem zahlédl i já! To ale ještě zdaleka nebyl konec, protože Lebkouna jsem zastihl na mobilu, údajně doma v Praze! Tak kdo mě na Kuks pozval? Co má znamenat ten Šporkův Řád připomínky smrti a co ten prsten s lebkou?
Začínal jsem téhle výpravy pomalu litovat. A setkání se znalcem místní historie mi zamotalo hlavu ještě víc. Hrabě Špork postavil v Kuksu nejen hrobku a hospital, dnes bychom řekli nemocnici, ale prý založil skutečně i Řád připomínky smrti!!! A jeho členové nosili prsten ve tvaru lebky, který před odchodem z tohoto světa museli hraběti vrátit! Úplně mě to vyděsilo, i já jsem přece jeden takový prsten dostal! Přestával jsem všemu rozumět. A k tomu ten podivín Špork! Z okna své ložnice se prý kochal pohledem na rodinnou hrobku a na cesty si prý brával lebku své matky! Záhady jsou fajn, ale tohle už bylo fakt příliš. Chtělo se mi domů, do bezpečí!
Jenže vytoužený klid mě doma nečekal – k mému zděšení si tam na mne počíhali nejen Lebkoun, ale i kamarád Jarda. Nakonec se ukázalo, že to všechno byl skutečně jejich nápad – prý mi chtěli dát originální novoroční dárek... No, originální tedy byl, i když, aspoň jsem poznal další pořádně tajemné místo u nás. A taky vím víc o hraběti Šporkovi, který si už za života neváhal připomínat, že nic netrvá věčně.
Jedna záhada mi ale stejně pořád vrtá hlavou. Kdo byly ty podivné ženské hlasy, které na mě dotíraly v labyrintu soch? Moji dva povedení kamarádi o tom prý totiž nemají ani zdání...
Tom Wizard
